(10.00 hodin)
(pokračuje Bratský)
Nájemníci získají přechodným obdobím dostatek času se rozumně dohodnout s pronajímatelem na vyvážených podmínkách případné nové smlouvy či pokračování staré anebo také dostatek času si svobodně zvolit jiného pronajímatele. Umožní jim to mimo jiné i nový příspěvek na nájemné, jehož propracovaný návrh leží v parlamentu a o němž se ještě zmíním podrobněji. Postavení nájemníků se po takovéto úplné právní i cenové deregulaci zlepší na úroveň postavení ctěných a vážených zákazníků. Při prokazatelně dostatečném celkovém počtu nájemních bytů v České republice, kdy trh s bydlením již nebude deformován blokací podstatné části bytů formou nesmyslné regulace, se podobně jako při zmíněné privatizaci dostanou do oběhu další volné byty, které rozšíří nabídku a dále stlačí ceny nájmu dolů. Vlastníci nájemních nemovitostí budou vystaveni vzájemné tvrdé konkurenci a boji o nájemníky, zákazníky, který nemilosrdně odsoudí k zániku všechny ty, kdo by chtěli nadsazovat své ceny nebo se dopouštět jiného extrémního chování vůči nájemníkům, jak jsme občas svědky za současného systému. Nastane normální situace ničím nedeformovaného zdravého vyrovnávání nabídky a poptávky. Soukromí investoři nájemní bytové výstavby budou mít jistotu stabilního cenového i právního prostředí, což při dnešní vyspělosti a rychlosti stavebních technologií umožní vytvořit během pouhých několika měsíců další dostatečnou nabídku i tam, kde by se třeba lokálně dočasně nedostávalo bez nezbytné nutnosti státních zásahů anebo dotací.
O procentech zvyšování, ale také snižování nájmu se již nebude rozhodovat plošně a centrálně od úřednického stolu. Půjde o skutečně svobodnou dohodu dvou konkrétních smluvních stran vycházející z konkrétní situace, zohledňující možnosti jedné i druhé z nich, zohledňující atraktivitu lokality, aktuální stav nabídky a poptávky i jiné místní vlivy. Někdy se cena může zvyšovat, jinde bude klesat, příště třeba i naopak.
Zárukou toho, že při deregulaci nedojde k žádným drastickým výkyvům, je i fakt, že převážná většina nájemního bytového fondu u nás je stále v rukou měst a obcí, volených samospráv, které jsou pod veřejnou kontrolou a jsou si vědomy své sociálně stabilizační role v rámci své působnosti i odpovědnosti ke svým voličům. Snad až na extrémní a naprosto ojedinělé výjimky si nedovedu představit, že by zastupitelstva po deregulaci příliš razantně zvyšovala nájemné nad rámec možností většiny svých nájemníků. Byla by to proto pro ně politická sebevražda a dobrodružství končící nejpozději u příštích voleb, pokud ne, tak nějakou další - neříkám pražskou - defenestrací.
Za takové situace není pak dokonce třeba přijímat ani žádný zvláštní zákon o nájemném. Jeho jediným přínosem, který by ještě nebyl ošetřen jinými zákonnými normami, by byla definice způsobu výpočtu místně obvyklého nájemného. Tu však již obsahuje i předložený návrh zákona o příspěvku na nájemné, ke kterému se tak konečně dostávám.
Ve své interpelaci jsem se pana ministra financí zeptal: Podpoří vaše ministerstvo i vy osobně při projednávání ve vládě a ve sněmovně poslanecký návrh zákona o příspěvku na nájemné, který počítá ve svém principu s tím, že by domácnost získala nárok na příspěvek, jakmile by čisté nájemné v přiměřeném bytě překročilo 15 % jejich disponibilních příjmů a spolu s již dnes známými průměrnými asi 10 % disponibilních příjmů na ostatní náklady spojené s bydlením by tak bylo i u nás dosaženo v rámci Evropy běžné, přijatelné a slušné, maximálně 25% zatížení domácnosti náklady na bydlení ve srovnání s jejími celkovými příjmy?
Úředníci pana ministra na to v odpovědi napsali: Ministerstvo financí návrh zákona o příspěvku na nájemné důrazně odmítlo. Podle našeho názoru jde v tomto zákoně nikoliv o ochranu nemajetného nájemce, ale o další pokus, jak prosadit zájmy pronajímatelů, tedy i obcí, na zvýšení nájemného, které se nepodařilo realizovat v souvislosti se zákonem o nájemném z bytu. Podrobné stanovisko k návrhu zákona bylo odesláno v rámci legislativního procesu. Tečka. Konec citace.
Vycházím z toho, že chce-li stát pomáhat sociálně slabším s úhradou nákladů spojených s bydlením, a to moderní stát jistě chce, nemůže tak činit tím, že bezostyšně sahá do kapes vlastníků domů, nutí je k nevolnictví a zavádí tím vlastně další a velmi tvrdou a drahou daň. Obce a města navíc tento stav nutí používat na údržbu, rekonstrukce a investice do bytového fondu nemalou část svých daňových a jiných příjmů od drtivé většiny poplatníků, kteří v nájemních bytech vůbec nebydlí. Ti pak spolu s vlastníky domů nedobrovolně dotují v podstatě náhodně vybranou skupinu vyvolených regulovaných nájemníků bez možnosti rozlišit mezi nimi ty, kteří to skutečně potřebují, a ty, kteří toho jen pohodlně zneužívají. A to nemluvím o dalších statisících a ne-li milionech nebydlících a dalších obyvatel, kteří doplácejí na regulací chronicky přiotrávenou ekonomiku.
Poprosil bych kolegu Vávru, jestli by mně mohl donést trochu vody, již mi vysychá v krku, asi z toho hrozného problému. (Poslanec Vávra přináší sklenici s vodou, poslanec Bratský pije.) Děkuji.
Po přečtení odpovědi jednoho z klíčových ministerstev této vlády vedeného levicovou stranou jsem nejprve nevěřil svým očím. Hle, jaký to paradox! Po léta z levicových kruhů slýcháme, že nezbytnou podmínkou deregulace nájemného je zavedení sociálních kompenzací pro potřebné. Vlády sociální demokracie se však již šest let do přípravy takových zákonů nijak nehrnou, dokonce oficiálními ústy Ministerstva práce a sociálních věcí prohlašují, že v nejbližší době ani o ničem takovém neuvažují. Proč také, když se spoléhá na to, že tyto sociální výdaje za vládu nepřímo platí někdo jiný, obce a města především?
A když nakonec onu sociální kompenzaci navrhne někdo jiný, zejména někdo, komu levice, jindy tolik šermující sociálním blahem všeho lidu, tak ráda nasazuje psí hlavu asociála, dozvíme se, že vláda pod vedením sociální demokracie tuto promyšlenou sociální podporu těch skutečně potřebných důrazně odmítá. A pokud má jako argument k takovému odmítání sloužit tvrzení, že jde údajně jen o pokus pronajímatelů, jak si namastit kapsy, nebo oblíbené tvrzení, že na to nejsou peníze, musím konstatovat, že přinejmenším na Ministerstvu financí návrh zákona o příspěvku na nájemném buď vůbec nečetli, nebo ještě hůře - bylo nad jejich síly pochopit jeho logický a jednoduchý princip.
Oba hlavní protiargumenty odpůrců zákona jsou snadno vyvratitelné při pozorném čtení jeho textu. Dovolte mi, abych proto v zájmu osvěty - která je, jak z tónu i textu odpovědi ministerstva na moji interpelaci vyplývá, více než nutná, já jsem si napsal dokonce potřebná jak koza drbání - citoval nejdůležitější pasáže důvodové zprávy zákona, ze kterých mimo jiné jasně plyne, kde vzít na příspěvek peníze, a jsou zde také popsány mechanismy bránící zneužití příspěvku ze strany pronajímatelů. Dělám to především proto, že ministerstvo důrazně odmítá podpořit tento zákon a bude také prosazovat ve vládě sjednotit celý vládní názor, aby byl zamítavý k tomuto zákonu, který předložil pan kolega Vrbík.
Mezi základní životní potřeby patří též bydlení. Stát není odpovědný za bydlení každého občana, neboť nikdo nemá právní nárok na zajištění bytu, avšak mezi jeho úkoly patří zajistit řádné fungování trhu s nájemním i vlastnickým bydlením a možnost získání přiměřeného bydlení na tomto trhu. Pokud občan nemá dostatek prostředků na zajištění přiměřeného bydlení, měla by mu společnost na základě principu solidarity pomoci překlenout rozdíl mezi jeho možnostmi a tržní cenou přiměřeného bydlení. Za tím účelem se navrhuje zavést jako novou sociální dávku příspěvek na nájemné, který by pružně reagoval na vývoj tržního nájemného, který je silně regionálně odlišný. Tato dávka by měla zajistit nutnou ochranu pro ty, kteří potřebují dočasně finanční pomoc při vyrovnání se s růstem nájemného, neboť nemají dostatek vlastních finančních prostředků.
Bydlení má stejně jako zdravotní péče či pomoc v nezaměstnanosti výjimečné postavení mezi životními potřebami, a proto musí vlády, které respektují i tzv. právo na bydlení - vyplývá to i z mezinárodních závazků České republiky, které podepsala naše sociálně demokratická vláda - vytvořit v rozpočtu prostředky, kterými mohou dočasně pomoci těm, kteří si ani na fungujícím trhu nemohou dovolit zaplatit nájem důstojného, ale přiměřeného bydlení. Schválení zákona o příspěvku na nájemné v navrhované podobě také může otevřít cestu k dalším krokům, které umožní uvést cenovou bytovou politiku státu do souladu s Ústavou České republiky. Jak již několikrát konstatoval Ústavní soud, dnes tomu tak není, zejména v souvislosti s faktickým pokračováním regulace nájemného v podstatné části nájemního bytového fondu.
Příspěvek na nájemné se dotýká výhradně nákladů na čisté nájemné a nikoliv ostatních nákladů spojených s bydlením, které jsou ošetřeny již existujícím příspěvkem na bydlení a některými dalšími dávkami sociální potřebnosti. Zatímco příspěvek na bydlení má mnohem širší skupinu oprávněných příjemců, příspěvek na nájemné je adresně zacílen na sociálně nejpotřebnější příjemce, využívající pro ně nejsnáze dostupné bydlení.
Navrhovaný příspěvek na nájemné je určen k zajištění přiměřeného bydlení, které je dáno ve vztahu k počtu osob v domácnosti. Vazba na přiměřené bydlení bude vytvářet tlak na to, aby zejména sociálně potřební nájemci a jejich rodinní příslušníci užívali rozlohou přiměřené byty, a tím byl podpořen rozvoj trhu s byt. Příspěvek je určen k zajištění nájemního bydlení, a nebude proto poskytnut na vlastnické bydlení a bydlení v družstevních bytech, neboť zde platí jiné právní a finanční vztahy.
***