(10.10 hodin)
(pokračuje Bratský)
Příspěvek na nájemné je konstruován ve vztahu k určité procentní části celkových čistých příjmů nájemce a s ním společně posuzovaných osob, neboť se vychází z toho, že je přijatelné, aby výdaje na nájemné představovaly stanovenou část příjmů, kterou není třeba kompenzovat. Příspěvek bude náležet pouze v případě, že výše nájemného za přiměřený byt převýší tuto stanovenou procentní část příjmů; navrhuje se tedy, aby tato část činila zhruba 15 % disponibilních příjmů.
S ohledem na to, že ostatní plnění spojená s bydlením představují dalších cca 10 % průměrných disponibilních příjmů domácností, a to prakticky nezávisle na lokalitě, a jsou ošetřeny příspěvkem na bydlení, budou po zavedení příspěvku na nájemné celkové náklady na bydlení limitovány přibližně 25 % z disponibilních zdrojů rodiny.
Příspěvek na nájemné je určen pro ty nájemce, kteří mají řádně uzavřenou nájemní smlouvu pouze k jednomu bytu a řádně platí nájemné.
Příspěvek na nájemné nebude vzhledem ke specifickým podmínkám nároku a způsobu stanovení jeho výše dávkou sociální státní podpory, která vychází z částek životního minima. Příspěvek na nájemné v zásadě vychází z tržního nájemného za přiměřený byt, ale jeho konstrukce obsahuje i mechanismy bránící zneužívání příspěvku ze strany vlastníků nájemních nemovitostí k neopodstatněnému zvyšování nájemného.
Přehled místně obvyklého tržního nájemného bude pravidelně vyhlašovat Ministerstvo pro místní rozvoj, do jehož kompetence tato agenda podle § 14 zákona 2/1969 Sb. spadá, a to na základě relevantních údajů Českého statistického úřadu nebo Institutu regionálních informací nebo jiných odborně kompetentních institucí. Vzhledem k nutnosti jednotné metodiky vyhodnocení a odborného statistického zpracování není možné touto agendou neúměrně zatěžovat obce, které by pro tyto účely musely zřizovat nové odbory a školit nové úředníky. Znamenalo by to pro ně i další finanční náklady, zatímco centrální úřad je schopen tuto agendu zajistit bez jakýchkoliv nákladů pro obce i kraje - a troufám si říci i pro stát, protože tam zaměstnanci stejně tyto statistiky vytvářejí.
Odlišněji koncipovaný příspěvek na bydlení jako dávka státní sociální podpory se nadále zachovává pro vlastnické i nájemní bydlení, přičemž u vlastnického bydlení se role této dávky posiluje. U nájemního bydlení vzhledem k zavedení nové dávky na nájemné se naopak význam příspěvku na bydlení zeslabuje a jeho novým účelem bude především přispívat na úhrady za plnění poskytované s užíváním bytu.
Základním a nejvlastnějším cílem návrhu zákona o příspěvku na nájemném je přenést co nejefektivnější pomoc státu a solidaritu společnosti tam, kde je to skutečně potřeba, a pomoci tím také nepřímo odklonu od nepříznivých trendů, které v uplynulých letech znamenaly obrovské výdaje státu v řádu stovek miliard korun, aniž by se to pozitivně projevilo na bytové situaci sociálně nejpotřebnějších vrstev obyvatel. Naopak, mnohá z opatření a štědrých subvencí situaci na trhu s bydlením ještě zhoršila a nemalá část prostředků byla využita neefektivně, případně svým nastavením podpořila přednostně příjmově silnější část obyvatel, a minula se tak svým deklarovaným účelem. - Je mi tedy naprosto neznámé, proč Ministerstvo financí vedené vládou sociální demokracie tak důrazně odmítá tento zákon, který byl navržen a který momentálně má vláda na stole.
Cílovými skupinami obyvatel, na které je zákon zaměřen, jsou příjmově nejslabší domácnosti, jejichž výdaje na čisté nájemné přesáhnou 15 % jejich celkových disponibilních příjmů. Mezi nimi tedy především domácnosti důchodců, zdravotně postižených a v neposlední řadě také nebydlících mladých rodin, které jsou v důsledku deformací bytové politiky státu již nyní nuceny se pohybovat na volném trhu a věnovat na nájemní bydlení příliš velkou část svých příjmů. - Studenti na galerii by o tom mohli vyprávět, jejich rodiče se tím nepochybně možná v těchto dnech zabývají. Kývají hlavou, ano. Jejich finanční i lidské zdroje jsou tak nyní vyčerpávány zbytečně více, než by bylo nutné, což jde na úkor porodnosti, budoucnosti rodin a dlouhodobého zajištění jejich zázemí.
Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu byla situace bytového fondu k 1. březnu 2001 v České republice následující. - Bohužel čerstvější statistiku se mi nepodařilo do této odpovědi na interpelaci sehnat, ale myslím, že i rok 2001 je výmluvný. -Celkový počet bytů 4 366 293, to znamená 424 bytů na tisíc obyvatel České republiky, což je velmi dobrý evropský průměr. V Praze, kde zdánlivě je největší nedostatek bytů, je 480 bytů na tisíc obyvatel, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě. Přitom 3 827 678 bytů je trvale obydlených a 538 615 je bytů, ve kterých není nikdo trvale hlášen. Je to 12,4 % všech bytů všech typů zdánlivě volných. Zbývající bytový fond sestává ze 60 % bytů obývaných vlastníky - rozdělení je 35,4 % v individuálním vlastnictví a 24,6 % ve spoluvlastnictví buď družstevním, nebo kondominiálním. Necelých 25 %, to znamená 1 092 950 bytů, jsou byty nájemné a zde je rozdělení 14,8 % obce, soukromí majitelé 3,5 %, to znamená 133 968 bytů, 3,2 % podnikové byty, 1,8 % jsou byty v domech s kombinovaným vlastnictvím a 0,9 % nájemní byty pronajímané nečlenům družstev. - Pokud umíte sčítat, samozřejmě dohromady ten součet je 25 %, nikoliv 100 %, to znamená, kdybychom to vynásobili čtyřmi, zhruba 70 % těchto bytů je ve vlastnictví obcí, čili je pravda, co jsem říkal na začátku odpovědi.
Z uvedených oficiálních statistik vyplývá, že cca 19,5 % bytů je pronajímáno kolektivními vlastníky, obcemi, podniky a družstvy, pouze 3,5 % nájemních bytů je v rukou soukromých majitelů a zbylá 2 % jsou různé další kombinované.
Navrhovaný termín účinnosti zákona umožňuje v případě jeho schválení nejpozději do konce léta 2004 dostatečný časový prostor k zapracování jeho finančních dopadů již do přípravy státního rozpočtu na rok 2005, s tím, že příspěvky by byly poprvé přiznány až počínaje říjnem roku 2005, ovlivní tedy jen poslední čtvrtinu rozpočtu na zmíněný rok. Plně by se projevily až v roce 2006. Je rovněž zřejmé, že náběh žádostí o příspěvek bude postupný a neprojeví se v plné výši okamžitě.
Výši vyplácených příspěvků také v podstatné míře ovlivní aktuální stav na poli regulace nájmů a jeho případné posuny k deregulaci či stagnaci. V případě zachování současné úrovně regulovaných nájmů, případně jen jejich kosmetických úprav by se příspěvek týkal menšího počtu oprávněných žadatelů. Náklady by pak byly nižší než při rychlejším postupu deregulace. Konstrukce zákonných příspěvků však pružně reaguje na všechny varianty vývoje.
Ještě mám asi šest až sedm stran, omlouvám se. (Protestní hlasy v sále.) Osvěta se musí udělat, protože fakt tomu úředníci ministerstva nerozumějí.
Celková výše nároků na státní rozpočet je závislá na tom, jak velký podíl ze všech oprávněných žadatelů nakonec bude skutečně o tuto dávku žádat. Již nyní je však možné poměrně přesně odhadnout či odvodit maximální možnou výši nákladů.
Institut regionálních informací v Brně, který se dlouhodobě zabývá problematikou bydlení a je zpracovatelem množství analýz a studií pro Ministerstvo pro místní rozvoj, vypracoval na přelomu let 2001 až 2002 rozsáhlý analyticko-statistický materiál "Bilance prostředků potřebných pro zavedení sociálního příspěvku na nájemné". Obsahuje detailně podložené výpočty prostředků pro zavedení příspěvků na různých modelových situacích. Při předpokladech a parametrech obsažených v tomto návrhu zákona, tedy zejména hranice 15 % disponibilních příjmů domácností, jejíž překročení zakládá nárok na příspěvek v rámci přiměřenosti majetkové situace žadatele, by celkové maximální náklady podle této studie vypadaly následovně: 6,489 mld. Kč ročně za předpokladu úplné celoplošné deregulace nájmů, tedy i u všech obecních bytů, a v případě, že téměř všichni oprávnění o příspěvek zažádají, nebo také jen 2,274 mld. Kč ročně, pokud se obce a města, tedy dominantní vlastníci bytů, na rozdíl od ostatních vlastníků rozhodnou nevyužít deregulace ze sociálních, politických či jiných důvodů a opět téměř všichni oprávnění o příspěvek zažádají.
Novější odhad Sociologického ústavu Akademie věd České republiky z roku 2003, vycházející z obdobně konstruovaného německého modelu příspěvku na nižší předpokládané rovnovážné nájemné, došel k sumě nákladů v celkové výši asi 5 mld. Kč ročně při plné deregulaci a za předpokladu, že téměř všichni oprávnění o příspěvek zažádají; čili ten odhad mezi 5 mld. až 7 mld. Kč by neměl být v žádném případ překročen.
Určitým vodítkem k získání představy o počtu oprávněných žadatelů, kteří uplatní nárok na příspěvek, nebo mohli by uplatnit nárok, mohou být průzkumy a studie z let 1999 a 2000, které se zabývaly odlišně koncipovaným příspěvkem na bydlení a dospěly ke shodnému výsledku.
***