(10.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
To je situace, která podle mého názoru není dlouhodobě udržitelná. Proto jsme také předložili návrh zákona o nájmu. Tento návrh zákona byl pozměněn v Poslanecké sněmovně komplexním pozměňujícím návrhem, který umožňoval uvolnit nájemné v zásadě jednostranným rozhodnutím pronajímatele ve třech krocích, vždy maximálně o 10 % ročně. To by byl určitě pokrok oproti stávajícímu stavu, určitě by to umožnilo vývoj cen nájemného bez nějakého sociálního dramatu, bez nějakých dramaticky výrazných dopadů do výdajů nízkopříjmových domácností, které obývají byty s regulovaným nájemným. Tento návrh, aby se třikrát mohlo zvýšit maximálně o 10 %, ovšem tato Poslanecká sněmovna odmítla - a proti tomuto návrhu, pokud se nepletu, hlasoval i pan poslanec, který mi adresoval tuto interpelaci.
Rozumím tomu tak, že sněmovna odmítla i tento pokrok v oblasti vývoje cen regulovaných nájmů. A pak nerozumím tomu, proč je Ministerstvo financí v této interpelaci kritizováno za to, že se nic neděje a že nic nedělá, když tady byl na stole návrh, který by umožňoval pokrok směrem k vývoji cen v oblasti regulovaných nájmů. Byl by to zřetelný posun, určitě by to byl posun správným směrem. A přesto Poslanecká sněmovna takovýto kompromisní návrh, který umožňoval určitý politický kompromis v Poslanecké sněmovně, odmítla. Pokládám to za vážnou chybu a možná by nemusely potom následovat interpelace tohoto typu, protože bychom měli nastavený určitý harmonogram uvolňování cen nájemného. Někteří poslanci se možná domnívali, že je málo razantní, že málo zasahuje výdaje nízkopříjmových domácností, že málo vyhovuje požadavkům majitelů nemovitostí. Ale je tady druhá polovina Poslanecké sněmovny, která se domnívá, že tento návrh zasahuje příliš, nebo že zasahuje optimálně. Poslanecká sněmovna je prostě v této věci politicky rozdělena a je velmi obtížné hledat dohodu. My jsme na stůl položili kompromis, byl to vážný pokus o kompromis, a přesto jej Poslanecká sněmovna odmítla.
Domnívám se, že jednostranná řešení typu návrhu zákona o sociálním příspěvku na nájemné, takovéto návrhy se velmi dobře předkládají, když není nutné zajistit finanční prostředky na realizaci takovýchto návrhů. Ale toto jednostranné řešení neznamená žádný posun v oblasti cen nájemného. To přece neřeší problém, který dneska zakládá situace, kdy nájemní vztahy upravuje občanský zákoník tím způsobem, jak je upravuje dnes, a nemáme zde žádnou jinou normu, která by umožňovala civilizovaným a sociálně přiměřeným způsobem vývoj cen nájemného v bytech, kde nemají nájemné, které je "regulováno" tím, že tam platí staré nájemní smlouvy podle stávajícího občanského zákoníku.
A pokud se podíváme do jiných zemí, které jsou spolu s námi členy Evropské unie, pak zjistíme, že v každé zemi je to trošku jinak. Každá země má tuto věc nastavenou historicky, danou určitým sociálním a společenským vývojem, ale najdeme jenom velmi málo zemí, které by neměly zákony, které by regulovaly nějakým způsobem vývoj nájemného, které by nezakládaly mechanismy, které odvíjejí možnost maximálního zvýšení nájemného od místně obvyklého nájemného, od různých cenových map, prostě od postupů, které jsou společensky dohodnuty, jsou upraveny zákonnými pravidly. Najdeme jenom velmi málo zemí Evropské unie, možná žádnou, kde by tento nájemní vztah k bytu byl regulován pouze obecnou normou typu občanského zákoníku.
Čili je otázka, jestli Česká republika v tomto svém budoucím vývoji legislativy, v těch pracích, které nás nepochybně čekají a kterým neutečeme, na změnách zákonů, které upravují problematiku nájemního vztahu k bytu, jestli má Česká republika směřovat k úpravě, která je ve většině zemí Evropské unie a která má určitý sociální rozměr, anebo máme směřovat opačným směrem od těch úprav, které jsou založeny ve vztahu k nájemním vztahům k bytu ve většině zemí Evropské unie. Domnívám se, že bychom spíše měli vycházet z modelů, které se osvědčily, které jsou v Evropské unii rozšířené. A koneckonců v tomto duchu byl koncipován i vládní návrh a k řešení tohoto typu směřoval výhledově i kompromisní pozměňující návrh, který byl projednáván v Poslanecké sněmovně.
Na závěr mi dovolte konstatovat, pokud pan poslanec Bratský bude požadovat podrobnější odpovědi na jeho otázky, že jsem přirozeně připraven k tomu, abych to teď na plénu Poslanecké sněmovny učinil. Ale domnívám se, že meritum sporu je někde jinde než v textu přímých odpovědí, které adresovalo Ministerstvo financí panu poslanci, že meritum sporu je v tom, jaký bude pohled parlamentu na další vývoj zákonné regulace nájemního vztahu k bydlení. A to je myslím věc, kde hlasování o této interpelaci je pouze náhražkovým hlasováním, a já doufám, že nás v nějakém relativně krátkém čase čekají meritorní hlasování, meritorní hlasování o zákonných změnách, které celý problém posunou dopředu.
Děkuji. (Potlesk některých poslanců ČSSD a členů vlády.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministrovi za vystoupení. Hlásí se kolega Bratský a poté pan poslanec František Beneš.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za udělení slova. Zlomená ruka pana ministra Grosse, jak jsem tady zaslechl, roztleskala poslance ČSSD. Správně, pane ministře, děláte dobře, je třeba podpořit svého kolegu, samozřejmě.
Já se totiž, milí kolegové, domnívám, že důvod, proč nemáte souhlasit s odpovědí pana ministra, je jiný, než uvedl pan ministr. Já přeci nikoho nenutím, aby měnil svůj politický názor. To je pravda. Vždyť samozřejmě jsme z různých politických stran a na některé věci se díváme různě. Ale rovněž je pravda, že například sociální příspěvek na nájemné je věc, kterou měla prosazovat sociální demokracie a možná komunistická strana, a ne pravicové strany. To je první věc. Ale o tom se nemusíme bavit. Nechcete-li podpořit, nepodporujte, pane ministře, je to váš politický názor, máte na něj právo a my samozřejmě máme také právo.
Ale co mě zarazilo na vaší odpovědi. Já vás znám tady ze sněmovny pouze dva roky, ale přesto jsem vás poznal jako zdvořilého a slušného člověka. Tato odpověď na první pohled není napsána zdvořile. Její tón mně, poslanci, který napsal, odpovídá tónem, jaký od vás neznám, tudíž vycházím z toho, že ho psal některý váš úředník. Ten úředník mě napomíná za útočný tón. Jemu vůbec nepřísluší hodnotit, jak je můj dopis napsán. Navíc kdo si ho přečte zjistí, že tam vůbec žádný útok není. Má to být podle mě loajální státní úředník, který, až bude třeba po příštích volbách ministrem financí pan poslanec Tlustý, tak až mu vy jako řadový poslanec napíšete - to je jedno, čeho chce být, tak bude jiný, to může být úplně jiný pan ministr - ale až pan řadový poslanec Sobotka mu napíše interpelaci a bude tam sedět pan náměstek Šulc, stále třeba loajální státní úředník, tak také by byl asi nemile překvapen, kdyby dostal odpověď v tomto tónu. A navíc aby v této odpovědi byly otázky kladeny jemu jako interpelujícímu. Co to je za princip? My se tady ptáme a vy máte z ministerstva odpovědět, a ne klást otázky mně. To je věc, o které chci, aby hlasovala sněmovna, aby vyloučila postup těchto typů odpovědí, to je věc kolegiality k nám ke všem, jak tady sedíme. A myslím, že z tohoto důvodu nemůžeme tuto odpověď podpořit, a měli byste, přátelé, podpořit skutečně můj názor v této chvíli - odhlasovat nesouhlas a vyžádat si zdvořilou odpověď nejspíš pana náměstka Šulce, byť bude podepsána panem ministrem Sobotkou. Já vás o to z této pozice prosím a myslím si, že se pan ministr nebude zlobit, když jednou dojde k tomu, že jeho odpověď nebude z těchto a z ne jiných.
A mimo jiné je tam ještě jedna velká věc, a ta je také důležitá. V odpovědi se vůbec ministerstvo nezabývalo protiústavností celé věci. A myslím si, že každé ministerstvo tohoto státu, Sněmovna i Senát máme dělat všechno pro to, aby byla ústavnost zachovávána, a ne aby byla porušována. A u Ministerstva financí to je již dvakrát, kdy podobné principy porušuje. Například Ministerstvo financí vlastní chybou, chybou svého vlastního úředníka, prohrálo jeden soud a odmítlo ty tři miliony občanovi vyplatit. Nechápu, jak ministerstvo, které je na očích veřejnosti, si může dovolit zpochybnit výrok soudu a nezaplatit pokutu nebo nezaplatit nějaké odškodné nebo o co v tom sporu šlo. Prosil jsem pana ministra, aby tuto věc odstranil. On mi to slíbil. Pevně věřím, že ministerstvo již udělalo, co mu soud nařídil, že zaplatilo občanovi, se kterým prohrálo soud.
A tady se jedná o protiústavnost, kdy se stavějí do role dva typy občanů, jedni, kteří jsou dotováni na svém nájemném, a ostatní všichni, drtivá většina, 85 % občanů České republiky není a bydlí ve svých bytech, které si musí dotovat sami, nebo v družstevních, kde se na to skládají. A o tuto protiústavnost nemůže bojovat Ministerstvo pro místní rozvoj, je to výslovně práce Ministerstva financí. To jsem se snažil v obou svých interpelacích naznačit. A kdyby ministerští úředníci odpověděli tak rozsáhle, jako jsem učinil já dnes, a zbytečně jsem vás s tím zdržel - za to se opravdu ještě jednou omlouvám - tak bych byl nepochybně spokojen.
Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec František Beneš.
***