(10.50 hodin)
Poslanec František Beneš: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, musím začít vzpomínkou na první vystoupení kolegy Bratského, abyste pochopili rozdíl v našem přístupu k dané problematice.
Myslím si, že naši hokejisté včera prohráli proto, že Američané vstřelili více branek. To je pravda. Dvacet let jsem denně trénoval hokej, a vím, co říkám, žádná jiná pravda není.
S nájemným a s odpovědí na tuto interpelaci je to stejné. Byty u nás nejsou pro mladé lidi dostupné proto, že se levné byty nestavějí. Nestavějí se proto, že mezi stavebními firmami, které dokáží postavit byt za 15 až 17 tisíc korun za m2, je celá řada zprostředkovatelských institucí a realitních kanceláří, které využívají nedostatku, a dokonce ho přiživují, aby byty mohly prodávat se stoprocentním ziskem. Stoprocentní zisk je norma, která v této sféře vládne. Doufám, že to kolegové vědí. Jakékoli prodlužování tohoto nedostatku jenom nahrává této situaci.
Byl bych rád, kdyby se velmi brzy objevil na našem programu nový zákon o občanských bytových družstvech, který většina z nás viděla v paragrafovaném znění a který bychom mohli schválit hned v prvním čtení, nepokazit ho pozměňovacími návrhy, protože tento zákon by dovolil lidem, aby se sdružili, aby byli v bytových družstvech právoplatnými nájemci družstevních bytů a aby se družstva nedala vytunelovat. Budu o tom mluvit ještě ve své interpelaci. Doufám, že kolega Bratský, který má takovou starost o sociální únosnost nájemného, tento návrh podpoří. Také spoléhám na podporu kolegů, poté co ještě do konce května předložíme nový návrh zákona o nájemném, který bude vycházet ze skutečnosti, že obce jsou jediným fenoménem, který ví, jaká je únosná míra nájemného na jejich teritoriu, a obce budou rozhodovat o tom, kolik bude místně obvykle nájemné nebo jaká bude regulační míra.
Pokud byl zmiňován zákon, který máme, ale ke kterému nemáme ještě vládní stanovisko, to je o sociální potřebnosti, chci říci, že se tam mluví o patnácti procentech z příjmů domácností. Současné čisté nájemné tvoří asi 7 %. Domnívám se, že je potřeba, abyste věděli, že na sociální příspěvek by měly rodiny nárok pouze tehdy, když by se současné nájemné v průměru zvýšilo o 100 %. Pak by to teprve dosáhlo hranice 15 %. To je třeba si uvědomit.
Proč si myslím, že nájemné není potřeba zvyšovat? Například v Brně je nájemné tak vysoko, že radnice může 40 % z vybraného nájemného dávat na jiné účely a látat tím jiné díry v rozpočtu města. Mohu uvést údaje o tom, že na udržení domu v dobrém technickém stavu stačí nájemné kolem 20 Kč/m2/měsíc. Takové nájemné je obvykle nájemné v bytech v bytových družstvech. To jsou prostředky, které postačí i k odstranění zanedbanosti, která tam byla. Jakékoli další prostředky již přinášejí zisk. V Praze je toto nájemné dnes ve výši 37 korun. Skutečnost, že nájemné v Praze je tak vysoké, je také důvodem, proč v Praze skončila privatizace bytů. Obcím se vyplatí nechat si byty první kategorie a dokáží s prostředky hospodařit tak, aby domy a byty opravily. Dnes je nájemné v Praze v nájemných bytech o 50 % vyšší než v bytech družstevních.
Těchto několik čísel je třeba uvést, pokud se budete rozhodovat ve svém postoji k návrhu, který kolega Bratský přednesl. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal kolega Snítilý.
Poslanec Evžen Snítilý: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, z vystoupení kolegy Bratského jsem nepochopil, zda osvěta je k interpelaci, nebo zda je k novému zákonu, nebo zda je k prohospodařeným miliardám, které se investovaly do tzv. nájemního bydlení. Tady bych se chtěl zastavit. Prosím, jen technické sdělení.
Miliardy korun, které se investovaly ať už přes ministerstvo pro místní rozvoj, nebo následně přes fond bydlení do tzv. nájemních bytů od roku 1993, investovaly se do bytů vlastnických. Všichni starostové, kteří tady sedí a kteří se seznámili s nařízením vlády 381, vědí, že tyto byty byly postaveny po dvaceti letech do vlastnictví, čili žádné nájemní byty. Myslím si, že až před půl rokem nebo rokem byl ukončen tento program a byl nahrazen vládním nařízením číslo 146. To už jasně specifikuje cílovou skupinu obyvatel, která si může tento byt pořídit. Číslo 381, a tady musím s kolegou Bratským souhlasit, umožňovalo kdekomu si tento byt pořídit. Upozorňuji ale, že to byly stavěné byty do vlastnictví, jen musely splnit podmínku, že budou převedeny do vlastnictví za 20 let.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Hlásí se kolega Bratský.
Poslanec Petr Bratský: Dámy a pánové, musím reagovat. Svým dlouhým vystoupením jsem nechtěl vyvolat reakci a politické otázky na téma bydlení, ty budeme projednávat, až budeme jednat o patřičných zákonech. Chtěl jsem jen objasnit některé věci, abych ukázal, jak ministerští úředníci odpovídali místo toho, aby napsali řádnou odpověď na řádné otázky. Dopodrobna, aby byl poslanec spokojený, napsali banálních několik vět, kde mě ještě trochu napadli, a pak mi položili několik otázek. Proto jsem dlouho hovořil, abych naznačil, jak má vypadat odpověď. Napsal jsem slušný dopis a čekal jsem slušnou odpověď. Proto jsem v úvodu řekl, že chápu, že si to pan ministr asi pořádně nepřečetl, protože by tak nezdvořilou formu určitě nepodepsal. Jsem si vědom toho, že má mnoho důležitějších úkolů, než jen odpovědi na interpelace. Zřejmě to podepsal v rychlosti.
Když zde diskuse zazněla, nedá mi to. Nechci zabíhat do ekonomických detailů, ale když se podíváme na hypoteční úvěry, které dnes nabízí Česká spořitelna, úvěr na 1 milion Kč, který umožní i v Praze pořídit si byt, znamená měsíční splátku 4760 korun svého majetku, který mohu kdykoliv prodat a získat peníze zpět. Jsou to mé peníze, není to nájem nějakému darebákovi, který chce velké peníze.
Kolega hovořil o cenách bytů v Praze. Bydlím v družstevním bytě a stále platím víc než vedle stejně velký byt od naší městské části. Není pravda, že družstevní byty v Praze jsou o polovinu dražší než nájemné, to v žádné případě.
Proto se domnívám, že jsou dnes určité nástroje, které mají banky, které to dělat mají, aby si lidé svůj majetek pořizovali, aby se raději věnovali koupi bytů pro své děti, než by si kupovali drahá auta, jezdili na drahé dovolené nebo třeba pořizovali internet. Jestliže mám splácet 4760 korun, je třeba vzít v úvahu, že zavedení internetu je 1000 korun, mobil 600 korun - jsou to hezké hračky, ale drahé. Mladá rodina přece bude raději bydlet.
Nástroje jsou. Proto jsem naznačil ve své odpovědi na odpověď, že si myslím, že nebude třeba tak vysoká dotační politika státu na pořizování nových bytů. Nájemní byty je třeba stavět a dát takovou dynamiku na trhu, aby se vyplatilo stavět nájemní byty. To má dělat stát. Toto jsem v odpovědi očekával.
Prosím, abyste kvůli tónu této odpovědi tentokrát apoliticky, ale kolegiálně hlasovali, že nesouhlasíme s návrhem odpovědi pana ministra.
Místopředseda PSP Ivan Langer: S faktickou poznámkou se hlásí kolega Beneš.
Poslanec František Beneš: Musím upřesnit. Řekl jsem, že současné nájemní bydlení je dražší než družstevní, nyní kolega Bratský argumentoval obráceně. V Praze je nájemní bydlení dražší než bydlení družstevní.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má kolega Fajmon.
***