(15.00 hodin)
(pokračuje Buzková)
Paní poslankyně se ptala ve své interpelaci na to, zda existuje určitá diferenciace výchovných ústavů, která by zabránila v útěku nezletilých delikventů ohrožujících závažnou trestnou činností společnost. Ano, jistá diferenciace samozřejmě existuje. U mírnějších výchovných problémů se jedná o dětské domovy se školou, v případě významnějších výchovných problémů se jedná o diagnostické a výchovné ústavy. Jak jsem již řekla, v rámci výchovného ústavu Ostrava-Hrabůvka existuje jedno zařízení pro děti vyžadující intenzivní individuální péči. Je to zařízení Ostrava-Polanka. Ne zcela správně ale je toto zařízení označováno jako výchovný ústav s uzavřeným režimem. Jak říkám, není to terminologicky zcela správné, ale je to zaběhnutá formulace pro toto zařízení.
Problém, který je poměrně významný je ten, že Ministerstvo školství je velmi intenzivně napadáno na jedné straně v tom smyslu, že není schopno uchránit společnost před nezletilci páchajícími trestnou činnost na útěku ze zařízení, na druhou stranu jsou školská zařízení a potažmo ministerstvo napadáno dozorovými orgány za instalaci a používání bezpečnostních prvků, které těmto útěkům mohou zabránit. Předpokládám, že řada z vás slyšela o poměrně velmi medializovaném sporu mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Úřadem veřejného ochránce práv, který se týká instalování kamer ve výchovných ústavech. Tato kauza je občas velmi špatně interpretována. Mnoho občanů ji pochopilo tak, že jsou kamery nainstalovány v dětských domovech nebo že jsou kamery nainstalovány dokonce v ložnicích či na sociálním zařízení. Nic takového není pravda. V současné době existuje pouze možnost, aby ve výchovných ústavech, tzn. v těch zařízeních, kde se jedná o mládež s významnými výchovnými problémy, byly instalovány kamery ve společných prostorách, tzn. na chodbách, na schodištích, u vchodu apod. V této věci je veden již poměrně dlouhodobý spor mezi veřejným ochráncem práv a Ministerstvem školství. Veřejný ochránce práv požádal ministerstvo, aby veškerá takováto zařízení byla z výchovných ústavů demontována. Já jsem jako odpovědný ministr odmítla, a to nejen z toho důvodu, že se jedná o zařízení, která chrání vychovatele v těchto ústavech, ale že se jedná o zařízení, která chrání děti samotné a chrání jejich bezpečnost.
V tuto chvíli je předložen do vlády materiál Rady vlády pro lidská práva, která žádá vládu, aby svým usnesením uložila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby nařídilo výchovným ústavům, aby veškeré takovéto pomůcky byly z výchovných ústavů odstraněny. To znamená, na jedné straně je ministerstvu vytýkáno, že není dostatečně zajištěna prevence před útěky mládeže, která je svěřena do péče výchovných ústavů, na druhou stranu je vytýkána přehnaná restrikce. Já to chápu jako ohromný problém, protože ano, je pravdou, že v celé řadě výchovných ústavů nedochází k takto závažným problémům, nicméně např. právě ve výše zmiňované Ostravě-Polance, která byla výchovným zařízením s opravdu řekla bych odlišným režimem od ostatních zařízení, na podnět zástupkyně veřejného ochránce práv byla zrušena některá opatření, která do značné míry zajišťovala to, že mládež z tohoto výchovného zařízení nemůže utíkat. Toto zařízení bylo dokonce po nějakou dobu z mého rozhodnutí uzavřeno. Bylo to především proto, že jsem zjistila při inspekci, že v tomto zařízení není dostatečně kvalifikovaný personál, který by opravdu mohl na jedné straně provádět svoji práci tak, aby měla význam, a na druhé straně měl dostatečnou kvalifikaci k tomu, aby věděl, jakým způsobem se k této mládeži chovat. Mám na mysli znalosti pedagogické, znalosti psychologické a podobně.
To znamená, že toto je jeden z problémů, kde mám někdy pocit, že se nacházíme v uzavřeném kruhu. Jakmile zavedeme nějaká opatření, aby nedocházelo k útěkům, jsme napadeni ze strany dozorových orgánů, jakmile vyhovíme dozorovým orgánům, samozřejmě útěkovost se zvýší.
Nicméně abych nebyla pouze negativistická. V případě Arpáda Lakatoše je třeba říci, že existoval ještě jeden problém. V době, kdy navštěvoval Dětský domov se školou v Liběchově, později Výchovný ústav v Praze, byl opakovaně vyšetřen na psychiatrickém oddělení, a to nejprve v Příbrami, později v Praze-Bohnicích, a ani v jednom případě nebyl shledán důvod k psychiatrické léčbě, to znamená, že dle vyjádření lékařů nenastal důvod, aby byl psychiatricky léčen na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky. Nicméně před jeho posledním útěkem z Ostravy-Hrabůvky byl psychiatricky vyšetřen v psychiatrickém zařízení v Opavě, kde byl shledán důvod k jeho psychiatrické léčbě. Znamená to tedy, že jakmile bude nezletilý Arpád Lakatoš dopaden, bude hospitalizován na uzavřeném oddělení Psychiatrické kliniky v Opavě.
Vzhledem k tomu, že Ministerstvo školství si tento problém uvědomovalo dávno a chtěli jsme jej řešit také systémově, nejen v tomto jednom případě ad hoc, probíhalo v minulosti poměrně intenzivní jednání s Psychiatrickou léčebnou v Opařanech, zda by bylo možné, aby zde bylo zřízeno pro účely Ministerstva školství takovéto uzavřené oddělení pro léčbu dětí a mladistvých s významnými psychiatrickými problémy. Jednání s Psychiatrickou léčebnou v Opařanech bohužel nebylo zakončeno úspěchem. Já samozřejmě chápu, že pro každé vedení psychiatrické kliniky je velmi obtížné se k takovémuto kroku rozhodnout. Nicméně v současné době je ve velmi nadějné fázi přípravy ke společnému jednání návrh Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na zřízení specializovaného zařízení společného resortu školství a zdravotnictví, kam by byly umísťovány děti s psychiatrickými i výchovnými poruchami takového stupně, pro který nemohou být umístěny v běžných typech školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Toto jednání probíhá s Psychiatrickou léčebnou v Bohnicích. Já doufám, že se podaří toto jednání dovést do zdárného konce, protože v principu je to jediná možnost, jakým způsobem může ze strany výchovného ústavu či diagnostického ústavu, potažmo Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy být jednáno v případě takového excesu, jako je případ nezletilého Arpáda Lakatoše.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl příspěvek do rozpravy paní ministryně Buzkové. Bude reagovat paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Než se pustíme možná do druhého okruhu otázek, tak bych si dovolila dvě poznámky k vystoupení paní ministryně Buzkové. Jedna je spíš otázka, která se týká právě otázky materiálu, který si vyžádalo Ministerstvo školství.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já se omlouvám, ale tady není bohužel slyšet, co říkáte. Prosím všechny, aby umožnili těm, kteří potřebují sledovat tuto rozpravu, aby měli šanci. Děkuji za pochopení a prosím, pokračujte.
Poslankyně Eva Dundáčková: Paní ministryně uvedla ve své odpovědi, že si vyžádala materiály týkající se jednotlivých útěků. Předpokládám, že to byly materiály, které byly dávány k dispozici, učinit si jistý přehled o tom, kdy a za jakých okolností došlo k útěku, a že jsou k dispozici také hlášení, která byla učiněna a která by měla být učiněna podle mého názoru jednak ve směru k soudu, jednak ve směru k policii.
Můj dotaz zní, zda byl nějakým způsobem konzultován tento přehled s Ministerstvem vnitra, s panem ministrem Grossem či s policií. Předpokládám, že spíš ne, ale ptám se jen, zda v rámci interpelací, které ve stejnou dobu např. směřovaly k řešení téhož problému, k něčemu takovému došlo.
To druhé je spíš povzdechnutí, že má být náprava učiněna prostřednictvím řekněme psychiatrické léčebny, protože si nejsem stoprocentně jistá, možná to vyřeší, a já bych chtěla věřit, že ano, případ Arpáda Lakatoše. Já sama nevím, zda v této chvíli se nachází stále ještě na útěku, či nikoliv.
***