(11.30 hodin)
(pokračuje Kubinyi)
Jedna i druhá varianta pro mě je schůdná. Záleží na vás, jak se rozhodnete.
Druhou věcí, která je, je to, že do 30. 9. nebo do toho října není myslitelné, aby zdravotnictví nebylo řízeno jako resort, a proto je několik klíčových problémů, kterým se chci věnovat teď v období, než bude vypracována a schválena koncepce. A to jsou právě klíčové oblasti z hlediska finanční nerovnováhy. A protože základní analýzy jsou, tak víme, že největší problémy se nacházejí v oblasti pojišťoven, zejména ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, kde její úloha není plněna tak, jak by měla, a tato pojišťovna produkuje trvale deficit svého financování. O tom budu mluvit dále.
A druhá oblast, kde se vytvářejí velmi významné deficity, je oblast zejména lůžkových zařízení. My jsme udělali nějaké narovnání směrem ke krajům, protože jsme převedli zařízení, která nesla nějaké dluhy. O tom víte, že proběhlo narovnání ze státního rozpočtu, a momentálně ta situace se jeví jako špatná v oblasti přímo řízených organizací Ministerstvem zdravotnictví, zejména ve fakultních nemocnicích.
Sděluji vám, že nikdy jsem se netajil tím, že Ministerstvo zdravotnictví doteď nikdy pořádně nevykonávalo svoji funkci zřizovatele. Tuto situaci chci napravit a mohu slíbit Poslanecké sněmovně, že ministerstvo pod mým vedením se svých funkcí zřizovatele, to znamená funkce organizační a řídicí, skutečně uchopí a problémy, které jsou v těch fakultních nemocnicích, hodláme řešit, a to v poměrně krátké době a poměrně razantním způsobem.
Tolik k situaci ve zdravotnictví. Samozřejmě ten okruh je daleko širší. Mohli bychom tady mluvit o lékové politice, přístrojové politice a problematice investic, problematice staveb ve zdravotnictví, ale domnívám se, že to jsou věci, které momentálně nejsou až tak aktuální, a zcela nepochybně tato sněmovna asi na každé své schůzi se bude něčím zabývat. Předpokládám, že také budou na mě interpelace, což je obvyklá a normální cesta parlamentní demokracie. Já se budu snažit na vaše otázky vždycky odpovídat co možná nejpravdivěji a nejpodrobněji.
Tolik k tomuto prvnímu bodu a nechávám na panu předsedovi, jestli zváží, že mi to uložíte jako úkol, nebo vám bude stačit moje slovo, že ta koncepce bude předložena do té doby, jak jsem sdělil.
A teď k systému zdravotního pojištění a předem se omlouvám, je to poměrně delší vystoupení, ale ta problematika je značně komplikovaná a mám ji připravenu v té písemné podobě, kterou tady budu číst, protože mluvit o faktech bez psaného papíru tu nejde, protože fakta jsou v číslech, a myslím si, že je potřeba, aby ty věci byly i ve stenoprotokolu naprosto přesně.
Historie zdravotního pojištění v České republice. Od zavedení systému všeobecného zdravotního pojištění v roce 1992 působil na území ČR neustále se zvyšující počet zdravotních pojišťoven, který dosáhl v roce 1995 počtu 27 subjektů provádějících veřejné zdravotní pojištění. Redukce počtu pojišťoven jejich likvidací nebo sloučením bez likvidace představovala jejich snížení, takže od 1. 1. 2000 hospodaří v systému pouze devět zdravotních pojišťoven, tj. Všeobecná zdravotní pojišťovna a osm zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Uvedené subjekty jsou právnickými osobami, v právních vztazích vystupují svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.
Principy fungování zdravotního pojištění v České republice. Péče o zdraví v České republice je založena na následujících principech: 1. solidarita, 2. vysoký podíl samosprávy, 3. vícezdrojové financování s převažujícím podílem veřejného zdravotního pojištění, 4. svobodná volba lékaře, zdravotnického zařízení, 5. svobodná volba zdravotní pojišťovny v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, 6. stejná dostupnost poskytovaných služeb pro všechny pojištěnce.
Povinně pojištěny jsou všechny fyzické osoby s trvalým pobytem na území České republiky a fyzické osoby bez trvalého pobytu na území České republiky zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky. Všichni pojištěnci mají právo na výběr zdravotní pojišťovny, kterou mohou změnit jednou za dvanáct měsíců, a také na svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení, kterou mohou uplatnit jednou za tři měsíce.
Pojištěnec má nárok na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.
Plátci pojistného jsou:
a) Zaměstnavatelé, kteří odvádějí pojistné za své zaměstnance ve výši 13,5 procenta z vyměřovacího základu, kterým je úhrn příjmů zúčtovaných jim zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem povolání; z toho hradí zaměstnanec 4,5 procenta a jeho zaměstnavatel 9 procent.
b) Osoby samostatně výdělečně činné. Pojistné činí 13,5 procenta z vyměřovacího základu, kterým je 40 procent z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti po odečtení vynaložených výdajů, nejméně však ve výši minimálního měsíčního pojistného, tj. 1071 korun českých.
c) Osoby bez zdanitelných příjmů. Vyměřovacím základem, z něhož činí pojistné 13,5 procenta, je minimální mzda vyhlašovaná nařízením vlády. Od 1. 1. 2004 se minimální mzda zvyšuje na 6700 korun českých a minimální pojistné na 905 korun českých.
d) Osoby, za které je plátcem pojistného stát. Vyměřovací základ, z něhož se vypočte 13,5 procenta pojistného, je k 1. 1. 2004 3520 korun a pojistné činí 476 korun.
Okruh osob, za které je plátcem pojištění stát prostřednictvím státního rozpočtu, jsou mimo jiné nezaopatřené děti, poživatelé důchodu z důchodového pojištění, ženy na mateřské dovolené, uchazeči o zaměstnání atd.
Úhrady zdravotní péče. Po zavedení systému veřejného zdravotního pojištění v roce 1992 byla zdravotní péče hrazena zdravotními pojišťovnami na základě seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a stanovenou cenou bodu. Za účelem poskytování zdravotní péče uzavírají zdravotní pojišťovny smlouvy se zdravotnickými zařízeními na ty druhy péče, které je příslušné zařízení oprávněno poskytovat.
Výše úhrad za poskytovanou zdravotní péči je výsledkem dohadovacího řízení mezi zástupci Svazu zdravotních pojišťoven a příslušných skupinových zájmových sdružení zdravotnických zařízení. Nedojde-li ve stanovené lhůtě k dohodě, zůstávají v platnosti ceny bodu i po skončení období, pro které byly sjednány, do doby, než bude sjednána nová výše úhrad nebo než bude stanoveno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
Pro potřeby úhrad byla zdravotní péče k 1. 7. 1997 rozdělena do jednotlivých segmentů, o kterých probíhá dohadovací řízení samostatně. V zájmu racionalizace využití veřejných prostředků byla zavedena kombinovaná kapitačně-výkonová platba u praktických lékařů, regulační opatření, jako např. sledování frekvence výkonů nebo limitní omezení paušální platby u některých zařízení, zejména u segmentu ústavní péče, a zvláštní ceník pro stomatology. Pro oblast lůžkové péče je připravován přechod na systém DRG.
Statistické údaje. Obecně lze konstatovat, že fungování systému veřejného zdravotního pojištění zajišťovalo na území České republiky devět zdravotních pojišťoven pro 10 308 tis. pojištěnců registrovaných k 31. 12. 2003. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zajišťovala veřejné zdravotní pojištění pro 66 procent všech pojištěnců. Především v důsledku přetrvávajících finančních problémů ztratila v průběhu roku 2003 zhruba 148 tis. pojištěnců a na konci období její portfolio dosáhlo 6 808 tis. pojištěnců. Osm zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven zvýšilo svůj podíl na 3 499 tis. pojištěnců, tj. na 34 procenta.
Celkové příjmy systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2003 dosáhly v absolutním vyjádření 147,9 mld. korun a meziročně vzrostly o 11,6 mld. korun, tj. o 8,5 procenta. Průměrný roční příjem z pojistného po přerozdělení na jednoho pojištěnce v roce 2003 dosáhl 13 910 korun.
Celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2003 dosáhly 147,7 mld. korun a meziročně vzrostly o 10,3 mld. korun, tj. o 7,5 procenta. Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce v roce 2003 činily 13 788 korun. Výdaje na vlastní činnost zdravotních pojišťoven jsou každoročně regulovány limitem maximálního přídělu ze základního fondu do provozního fondu podle vyhlášky Ministerstva financí České republiky. Maximální procentní příděly ze základního do provozního fondu v roce 2003 nebyly překročeny a dosáhly v souhrnu 5 352 mil. korun.
Ve snaze zbrzdit nárůst provozních výdajů bylo vládou rozhodnuto snížit maximální limit ze čtyř procent na 3,8 procenta, což bylo realizováno vydáním vyhlášky Ministerstva financí s účinností od 1. 1. 2004.
***