(17.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Pak máme ty, kteří pochopili onen novodobý socialismu a vědí, že když se vykope jáma, že to někdo dostaví. Známe manažery, kteří se sice pohybují v červených číslech, ale postavili, nové, dobře vybavené a našim pacientům kvalitně sloužící zdravotnická zařízení.
Ptám se, o co nám vlastně jde. Jde nám o to, abychom podpořili tyto manažery, nebo nám jde o to, abychom si řekli, že nejdůležitější je právě onen vyrovnaný rozpočet? Problém je totiž ještě jiný. Nejdříve tady totiž stojí pravidla. Kdyby existovala pravidla jasná, vymáhatelná a byl by zde někdo, kdo by je vymáhal, tak by se takto nekonalo. Je to ale tak, že když se podíváme na mapu České republiky, tak vidíme , kdo odkud je a kde je co postaveno. Máme v České republice okresy, kde je zdravotní péče podstatně méně dostupná a poskytovaná v nižší kvalitě než jinde, máme okresy, kde jsou čtyři, možná pět nemocnic, a máme okres, kde není žádná nemocnice. Když se podíváte do statistik, nenaleznete, že by se zdravotní stav obyvatel v okrese, kde je pět nemocnic, nebo kde není žádná nemocnice, nějak zásadně lišil. Čím to asi je? Když se podíváte na to, jak jsou v těchto okresech navštěvovány ambulance specialistů, vidíte velké rozdíly. Ovšem Ústav zdravotnických informací ve svých šetřeních neudává žádné dramatické rozdíly v nemocnosti těchto pacientů. O čem to tedy je? Je to o tom, že zde není síla, která by řekla: Vážení přátelé, tady existuje solidární systém, který má garantovat každému občanu tohoto státu relativně srovnatelně dostupnou zdravotní péči a relativně stejně kvalitní. V okamžiku, kdy by to chtěl udělat, zvednou se zájmové skupiny a takovou snahu zabrzdí.
Před x lety se mi podařilo prosadit do zákona myšlenku výběrových řízení. Na základě tohoto zákona jsme zmapovali všechna zdravotnická zařízení a zjistili jsme, že máme zdravotnická zařízení, která spíše škodí než léčí. Málo z toho jsme dokázali zavřít, ostatní byla takzvaně zachráněna. Máme zařízení, která nakupují neuvěřitelně drahou přístrojovou techniku, dostanou zdravotní pojišťovny pod tlak tak, aby s ní byly navázány smlouvy, a zdravotní technika je využívána spíše pro to, aby se uživila, než aby sloužila pacientům.
Co bych vyčítal našemu zdravotnickému systému, je naprostá nehospodárnost v investicích, je to naprostá chaotická výstavba sítě zdravotnických zařízení, naprosto mizerná kontrola kvality poskytované zdravotní péče. To je něco, čím bychom se měli zabývat, a měli bychom si říci, kdo to má kontrolovat, jak to provádí, a pokud to provádí špatně, abychom vyvodili důsledky, abychom potom nečetli v novinách, co se událo v té či oné nemocnici, kteří pacienti byli jak poškozeni a jak složitě se domáhají svých práv, neboť se pak většinou sejde skupina odborníků, která řekne, že zhoršení zdravotního stavu je v pořádku.
Vraťme se k pacientovi, řekněme, jak je kontrolována kvalita. Svého času jsem obeslal všechny zdravotní pojišťovny s tímto dotazem. Není to samozřejmě primární úloha zdravotních pojišťoven, ale to je to pole, kam by měly napřít svou pozornost, aby chránily své pojištěnce. Potom bychom ušetřili obrovské peníze.
Když jsme před časem navrhovali zákon o výběrových řízení, kalkulace udávaly, že restrukturalizace sítě znamená roční úspory 5 mld Kč. Když paní ministryně Součková dělala obdobnou analýzu, došla k obdobnému číslu. Vážení přátelé, kdyby byla vůle zprůhlednit financování našeho zdravotnictví, a to by musela být upřímná vůle, potom bychom za tu dobu ušetřili něco kolem 30 mld Kč. Kdyby ta vůle byla a vrátili bychom se k oné myšlence, kterou jsme zde před roky propagovali a kterou se snažíme stále prosazovat, naše zdravotnictví by problémy nemělo, ovšem měly by problémy lobbistické skupiny.
Protože žijeme v České republice, domnívám se, že zdravotnictví budou ještě dlouho určovat lobbistické skupiny a na pacienta možná také někdy dojde.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Slova se ujme pan poslanec Oldřich Němec, připraví se paní poslankyně Milada Emmerová.
Poslanec Oldřich Němec: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, na úvod mi dovolte velice krátké prohlášení, že jsem sice členem dozorčí rady Krajské nemocnice Liberec, což je však čestná funkce bez nároku na odměnu. Nejsem však ani lékař, ani pojištěncem VZP, tudíž se domnívám, že nejsem v žádném případě v nějakém střetu zájmů.
K mnohatučným materiálům na jednání Poslanecké sněmovny nám dnes přibyl další s názvem Komentář VZP ČR k vystoupení ministra zdravotnictví v Poslanecké sněmovně dne 7. 5. 2004. Dovolím si položit jedinou otázku, která směřuje k paní ředitelce VZP Musílkové, samozřejmě přes předsedajícího pléna. Je jednoduchá, legitimní a zní: Kolik stál tento obsáhlý materiál nazvaný Komentář VZP ČR k vystoupení ministra zdravotnictví, plný grafů, tabulek a barevných příloh, kolik to stálo peněz a kolik úsilí pracovníků VZP a z čeho se platil? Chtěl bych se zeptat, zda to bylo z peněz pojištěnců VZP, či zda to bylo z nějakých jiných fondů. Věřím, že odpověď paní ředitelky na mou otázku bude tak jednoznačná a jednoduchá, jako je i má položená otázka.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Oldřichu Němcovi. Slova se ujme paní poslankyně Milada Emmerová, předsedkyně výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Konstatuji, že v tuto chvíli je posledním přihlášeným do této rozpravy. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení přítomní, po sžíravé kritice jak pana ministra, tak i jiných členů vlády v současném volebním období, bych vám chtěla podat několik informací a možná problémů k zamyšlení.
Abych to vzala chronologicky. Chtěla bych uvést několik slov ohledně svého členství ve sdružení IZIP, které zmínil kolega Cabrnoch. Do Rady tohoto projektu jsem bez předchozího upozornění byla kooptována z podnětu pana místopředsedy Cabrnocha. I když o budoucím užití tohoto projektu nepochybuji v horizontu 10 až 15 let, pak jde o projekt a la Jules Verne. Ve střetu zájmů bych byla právě já, protože můj projekt prosté papírové zdravotní knížky, který je možno realizovat takzvaně od pondělka, by trochu konkuroval této knížce v rámci IZIP a asi by to nebylo žádoucí. Ve veřejnosti o papírovou knížku by zájem byl, protože každý člověk chápe užitečnost sdělitelných údajů o jeho zdravotním stavu, kdy se nemusí obávat zneužití těchto údajů na jiných místech. Můj návrh nevyžaduje, aby každý důchodce vlastnil počítač nebo mobil, aby se mohl znovu doma přesvědčit o pokynech lékaře a o předepsané medikaci.
Nechci však vystupovat na obhajobu své knížky, chci jen zdůvodnit, proč mě pravděpodobně kolega Cabrnoch angažoval do sdružení IZIP, i když jeho opožděná argumentace po mém vystoupení z tohoto sdružení vyzněla poněkud jinak.
***