(17.50 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Šlo o téma politické. A možná že kolega Cabrnoch dokonce uznal, že nejsem tak hloupá a že by šlo nějaký nápad možná odchytit.
Kritika kolegy Cabrnocha by měla směřovat také někdy do vlastních řad, především k sobě samému. Tím věrohodněji by vyzněly jeho kritiky směrem k těm ostatním. (Potlesk.) Vyznává se zde jako vzorový pediatr, dětský lékař. Pak si však těžko vysvětlím, co jistě mnohým z vás uniklo, protože jste nebyli tak na ten problém zaměřeni jako třeba já, proč se zdržel hlasování k návrhu zabezpečení léčby dětí trpících např. fenylketonurií, což je choroba, která pokud není řádně léčena a dodržován určitý režim, je chorobou smrtelnou. Divím se tomu, jak pediatr se tohoto může dopustit, a chtěla bych se ho dotázat, zda to dělal uvědoměle. Já ovšem vím, že ano, jsem zvědava, co by odpověděl na to nyní.
A teď o něčem jiném. Vzpomínám na loňskou návštěvu našich kolegů z recipročního výboru ze Slovenska. Na Slovensku realizovali reformu zdravotnictví, a to tak, že jejich kolega v září loňského roku na zlínském kongresu hovořil zcela otevřeně o sociální eutanazii v této zemi. Já se však takové situace u nás nebojím. V našem parlamentu, v našem výboru chybí totiž ke konsensu - a tam na Slovensku ho dosáhli pro tu reformu, i když asi špatnou - tak u nás chybí lidská, profesionální a politická vůle. Věřím, že vás členové našeho výboru o tomto tvrzení dnes dostatečně přesvědčili.
Změna tedy nastane až o příštích parlamentních volbách. Jaké bude mít dopady na obyvatele tohoto státu, bude záležet na volebním výsledku. Jaký by měl být, či spíše neměl být, si musí každý občan zodpovědět sám. Musí dostat přednost ty politické strany, které přemýšlejí o osudu všech lidí této republiky, nikoliv jen o prospěchu individuálním nebo stranickém. Nechci říci o prospěchu skupinovém. Tam jde v případě profesní organizace zvané lékařská nebo lékárnická komora o zájem jiný, který dle mých poznatků směřuje jen a jen k jejím největším kritikům. Bohužel jde opět o prospěch finanční. Je lhostejné, že profesní komory s povinným členstvím jsou výdobytkem porevoluční demokracie, a přitom po jejich dvanáctileté existenci bychom jejich zdůvodnění zpochybňovali členstvím nepovinným. Ale proč být vázán nějakými povinnostmi a ještě platit příspěvky, že? Vždyť je možné vzdělávání organizovat i jinak, po svém, nekoordinovaně, na kvalitu nehledět, a ještě dokonce získat finance. Tak bych mohla pokračovat dál.
Tedy závěrem: Je možný většinový konsensus přes koncepci zdravotnictví při vylíčené ochotě k jednání? A opět se osvědčuje moje heslo, zde již několikrát řečené: Kdo něco chce, ten hledá způsob, a kdo nechce, ten hledá důvod. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní předsedkyni výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, paní poslankyni Emmerové. Konstatuji, že byla poslední přihlášenou do obecné rozpravy. Pokud se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím, a o závěrečné slovo se přihlásil pan ministr Jozef Kubinyi. Takže se závěrečným slovem pan ministr zdravotnictví. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Jozef Kubinyi Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já už teď budu stručný, protože si myslím, že diskuse ukázala celkem vyčerpávajícím způsobem, kde jsme a jak budeme pokračovat.
Chtěl bych říci, že ústava tohoto státu ukládá státu, aby se staral o to, jak vypadá péče o zdraví občana. A odpovědnost padá nejenom na exekutivu, ale i na legislativu. Za stav, který je, neseme odpovědnost všichni, kteří sedíme v této sněmovně.
Já jsem vám slíbil a mohu vám to slíbit ještě jednou, že mým cílem je, aby občané v tomto státě měli kvalitní zdravotní péči, měli kvalitní prevenci, aby o ně bylo dobře postaráno. Sám ve svých vystoupeních - a mohl bych sám sebe citovat, ale nemám tady materiály, bylo to v březnu loňského roku - jsem říkal, že na tom, jaký stav je zejména ve financování, nenese vinu jenom ODS, nenese vinu jenom ČSSD, ale podepsali jsme se na tom všichni. Ten díl viny z nás nikdo nesmaže a myslím si, že je potřeba to přiznat.
Smysl toho, co se tady dneska rozebíralo, bylo podle mě hledat chyby, hledat zdroje chyb, a jestli jste mě citovali z mého vystoupení a z některých jiných, tak já se nezříkám ani toho, že v resortu jsou problémy, jsou problémy na úrovni ministerstva, jsou problémy i na úrovni přímo řízených organizací, a já si je beru za své a považuji za správné, abych v tom zjednal nápravu. Pak samozřejmě ale v celém systému zdravotnictví jsou chyby a problémy, na které já sám nemám osobně takový vliv, abych je mohl řešit, a od toho je kompetentní tato sněmovna.
Nicméně bohužel úsilí, které jsem vynaložil, nebylo pochopeno správně, jak jsem pochopil z té rozpravy, kde jsem byl označen za Alenku v říši divů, a dokonce za blázna kolegou Ouzkým, kterému děkuji za toto expresivní vyjádření, tak jsem pochopil, že takto je titulován člověk, který se pokusí v upřímné víře něco se zdravotnictvím udělat. Prostě systém je neměnný, měnit se nedá, a cokoliv by se mohlo dít, tak je proti logice věci, protože systém, tak jak je, může jenom produkovat další deficity a může do budoucna zřejmě poškodit občany České republiky. To je můj pohled na věc, vy na to máte někteří jiný pohled, ale jestli vás mohu poprosit, skutečně poprosit bez ohledu na to, co tady zaznělo, kdybychom mohli najít alespoň elementární konsensus v některých věcech a zkusit něco změnit jenom k lepšímu, já za sebe vám mohu slíbit, že budu fakt pracovat na té koncepci, že ji sem donesu, že ji položím na stůl a budu se s vámi o tom bavit. Nechystám změny, které bych dělal bez toho, abych předkládal koncepční věci tady, nechystám zákony a nechystám také další věci, které by šly bez předjednání ve výborech a někde jinde. Ale faktem je, že bych očekával trochu jinou úroveň diskuse, než dneska proběhla, očekával bych trochu jiné postavení se k tomu, ne jako postavení nepřátelských táborů, kde v podstatě jedinou cestou a snahou je vzít to z té politické roviny a umlátit toho sociálně demokratického ministra a celou tu "asociální vládu", jak to tady zaznělo. To je prostě zase přesně klasický způsob, jak my tady řešíme věci: z věcné roviny je posuneme do politické roviny a tam pokud možno je zabijeme.
Nebudu se tady dále nějakým způsobem vyjadřovat k tomu, co proběhlo. Myslím, že podstatné jsem řekl. Já jsem připraven ke spolupráci, jsem připraven k tomu, aby tato sněmovna projednala problematiku českého zdravotnictví, a budu rád, když se k tomu postavíte trochu jiným způsobem než dneska. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Jozefu Kubinyimu. S paní ředitelkou VZP jsem se dohodl na tom, že otázky, které tady nyní byly vzneseny, budou zodpovězeny písemně, protože projednáváme bod pana ministra zdravotnictví, nikoliv Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, a body, které jsou předmětem jednání Poslanecké sněmovny.
Po skončené obecné rozpravě a závěrečném slově pana ministra otevírám rozpravu podrobnou, do které zatím nemám žádnou písemnou přihlášku. Vidím přihlášku paní kolegyně Lucie Talmanové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v návaznosti na proběhlou obecnou rozpravu si dovoluji navrhnout usnesení s třemi body:
1. Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby předložila koncepci reformy českého zdravotnictví na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky svolané dle § 51 odst. 1 jednacího řádu.
2. Poslanecká sněmovna vyjadřuje zásadní nesouhlas s dosavadním postupem ministra zdravotnictví.
3. Poslanecká sněmovna žádá minstra zdravotnictví ČR, aby do předložení koncepce reformy českého zdravotnictví nečinil žádné personální či jiné kroky, které by vedly k destabilizaci systému zdravotní péče v ČR.
O těch třech bodech prosím, abychom hlasovali odděleně. Děkuji.
***