(11.20 hodin)
(pokračuje Koudelka)
Samozřejmě nikdy nepopře, i když by k tomu byl právní důvod, pohledávku, kterou uplatní jeho chlebodárce. Ten, který ho do funkce dosadil. Takže banky na sebe přebírají pravomoci, nikoli však odpovědnost. Ta zůstává na státu.
Banky mají většinou oddělené uspokojení. To je pravda. Nicméně oddělené uspokojení a jeho upřednostňování v konkursu vede k tomu, že správce je tlačen - a kdyby byl bankou jmenován, samozřejmě to bude jeho prvořadá činnost - aby prodal příslušný nemovitý majetek bez ohledu na to, jestli tím znemožní fungování podniku jako celku. Jinými slovy - bude motivován k tomu, aby neprodával, byť složitějším a někdy dlouhodobějším způsobem, ještě fungující nebo zachranitelný podnik jako celek strategickému investorovi, ale prostě prodá jednotlivé nemovitosti bez ohledu na to, že tím znemožní prodej majetku jako celku.
Dále návrh významně zasahuje do práv zaměstnanců. Je sice pravda, že zachovává tzv. nultou třídu při uspokojování pohledávek. Nicméně vzhledem k tomu, že nově z odděleného uspokojení dostane 100 % výtěžku oddělený věřitel, to znamená banka, je možné - a bude i pravidelné - že na uspokojení pohledávek za podstatou nezbude vůbec nic, tedy ani dnes současně platných 30 %. Ano, nultí věřitelé, tedy věřitelé za podstatou, budou sice formálně právně dále upřednostňováni, materiálně právně však nebude z čeho je uspokojovat, a to v době, kdy děláme reformu veřejných financí, abychom snižovali deficit státního rozpočtu.
Upozorňuji, že mzdové pohledávky může převzít a do určité míry proplatit stát skrze úřad práce, který samozřejmě potom přebírá i výhodnější postavení při vymáhání svých pohledávek. Jestli ovšem není z čeho brát, nedostane ani stát, ani úřad práce nic. Ptám se, jaké budou tedy náklady na státní rozpočet. Vyčíslil někdo, kolik se vyplácí ročně ze státního rozpočtu na výplaty těchto mezd náhradního plnění a kolik státní rozpočet získává skrze úřady práce ze současných konkursů zpět a o kolik přijde? Proč máme tedy posilovat uspokojení bank na úkor zaměstnanců a státu? Proč děláme reformu veřejných financí? Abychom něco, co stát měl za svůj příjem, převedli do bank?
Proč se vlastně současní úpadci dostávají do svého postavení? Je to také často proto, že banky nezohledňují podnikatelský záměr jako takový, ale především zohledňují to, jestli dlužník má nějaký nemovitý majetek k tomu, aby jej zastavil, bez ohledu na to, zda jeho ekonomický záměr je správný, či ne. Často pak dochází k tomu, že úpadci, který by již dávno musel na sebe prohlásit konkurs, je tím, že má rodinný dům atd., umožněno, aby ve své špatné a ztrátové činnosti pokračoval a přiváděl další podnikatele do špatné ekonomické situace tím, že mu dodají zboží a on jim zpětně nezaplatí. Přičemž to, že mu banka půjčila, může být v rámci ekonomických subjektů chápáno jako potvrzení zdravosti daného podniku, podniku, který však ve skutečnosti stojí před úpadkem, a banka tak nepřímo přivádí ostatní věřitele do nevýhodné situace a do situace, kdy z později prohlášeného konkursu už neuvidí vůbec nic.
Jestliže zde bylo hovořeno o morálce, ptám se - co je morálního na tom, že jedna velice malá a velice omezená skupina věřitelů, to znamená banky, bude uspokojena velice výhodně na úkor ostatních věřitelů, a to jak na úkor zaměstnanců, tak na úkor státu, tak na úkor jiných podnikatelů, kteří v podnikatelském prostředí s úpadcem přicházeli do styku a neměli zajištěné pohledávky?
Dokonce jak se bude řešit to, že tím, že oddělené uspokojení bude vydáno stoprocentně, často nevyjde ani na náklady konkursu, to znamená ani na odměnu správce? A Ústavní soud již konstatoval, že správce má být honorován, a pokud v konkursu již není majetek, měl by tento závazek přijmout stát, protože jinak jde o nucenou práci. Zavedeme zase nějakou zákonnou změnu, že v takových případech stát bude uspokojovat nároky na správce konkursní podstaty? Z čeho? Samozřejmě ze státního rozpočtu. Jak to zapadá do koncepce reformy veřejných financí?
Návrh obsahuje řadu desítek novelizačních bodů. Myslím, že výrazná většina novelizačních bodů zlepšuje konkursní právo. Ano, ale pak je tam několik jednotlivých novelizačních bodů, o kterých se vede politický střet. Je to střet o tom, jestli mají být uspokojovány banky na úkor ostatních. Konkurs je ekonomické mrchoviště, kde většinou úpadce bohužel za současného stavu končí. Podnik končí. Ale přece není správné, aby z tohoto mrchoviště odcházely banky jako jediní velice dobře nacpaní supi a ostatní kolem nezískali nic.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koudelkovi. Nyní vystoupí místopředseda vlády Martin Jahn.
Místopředseda vlády ČR pro ekonomiku Martin Jahn: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych velmi krátce a v obecné rovině vystoupil k návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání.
Nemusím snad zdůrazňovat, že situace v konkursním právu je jednou z největších bolestí české ekonomiky a věcí, která brzdí do určité míry jak příliv zahraničních investic, tak i české podnikatele. Současná podoba novely zákona, která vznikla na základě dlouhých a podrobných debat mezi panem ministrem Burešem jako zástupcem vlády a poslanci, kteří navrhují tuto novelu, vedla k celkem rozumnému a vyváženému kompromisu, který by mohl být řešením této situace do doby, než se nám podaří schválit zcela nový konkursní zákon.
Můžeme samozřejmě tuto novelu kritizovat na základě určitých dílčích nedokonalostí, ale myslím, že pokud se nám nepodaří v rychlé době schválit něco, co je velmi podobné návrhu předkladatelů, patrně nejen české podnikatelské prostředí, ale i potenciální zahraniční investoři zlomí hůl a přestanou doufat v možnost, že Česká republika je schopná vyřešit situaci v úpadkovém právu. Proto bych vás chtěl požádat, aby bylo možné dosáhnout kompromisu, který se bude velmi blížit návrhu, který předložila skupina poslanců. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády Jahnovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miloslav Kala. Je poslední, kdo je přihlášený do obecné rozpravy. Ještě se hlásí pan poslanec Pospíšil a paní poslankyně Šedivá.
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych říci nejdříve dvě poznámky, potom rovněž jedno obecné zamyšlení.
První poznámka souvisí s řečí paní zástupkyně předkladatelů, kdy rozdělila ty, kteří vznesli jakési věcné argumenty k předložené novele, na levici a pravici. Domnívám se, že v tomto případě rozdělení příliš nesedí. Pokusím se to v dalším také dokázat.
Druhá poznámka souvisí s tím, zda je, nebo není potřebná akce v našem konkursním právu. Jsem přesvědčen o tom, že akce je potřebná, a koneckonců hospodářský výbor měl velkou vůli přijmout novelu. Musím si postesknout, že prakticky poslancům nebylo umožněno ani předložit pozměňovací návrhy v hospodářském výboru jen proto, že jsme skutečně chtěli, abychom novelu projednali, aby přišla sem na plénum Sněmovny.
Nyní k tomu obecnějšímu. Zastávám názor, že není správné čekat na úplně nové rekodifikace jednotlivých zákonů tam, kde nás konkrétně tlačí bota, tam, kde máme informace a znalosti o tom, jak přistoupit k řešení alespoň dílčích nedostatků. Ovšem tento materiál obsahuje určité prvky, nad kterými je minimálně nutné se zamyslet a zvážit, jaké důsledky jejich přijetí bude mít.
***