(14.50 hodin)
(pokračuje Horníková)
Dále si myslím, že jsou zbytečně zatěžovány administrativně obce. Rozhodování se dostává do rukou úředníků. Deregulace v žádném případě nenastane. Takže si myslím, že přijetím tohoto zákona se můžeme jednoznačně rozloučit s nadějí nad fungováním trhu s byty.
V tomto případě se shoduji se stanoviskem vlády, které jsme obdrželi, které je zamítavé, a dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní poslankyně. Ptám se pana poslance Snítilého, jestli se hlásí normálně do rozpravy. Ano. Takže prosím nyní pana poslance Tomáše Vrbíka a kromě Tomáše Kvapila se do rozpravy přihlásil také poslanec Petr Bratský. Nyní tedy Tomáš Vrbík.
Poslanec Tomáš Vrbík: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předtím než se vyjádřím k samotnému návrhu zákona, chci paradoxně poděkovat předkladatelům, že na rozdíl od vlády, která pouze vyslovila nesouhlas s tím předloženým návrhem, alespoň přišli do Poslanecké sněmovny s nějakým návrhem, ve kterém se snaží řešit problematiku bydlení a nájemného. Já jsem přesvědčen, že takový krok měla udělat vláda, měla ho udělat již před několika měsíci, protože je to opravdu vážný problém.
Teď se ale dostanu k samotnému návrhu zákona, se kterým také nesouhlasím. Chtěl bych říci, že obdivuji fantazii předkladatelů, kam až jsou schopni dojít v deformaci již tak dost pokřiveného institutu nájemného.
Úvodem bych předeslal, že návrh postrádá nutnou možnost jak ekonomické, tak smluvní volnosti. Naopak soukromoprávní vztahy dále utužuje a zhoršuje.
Chtěl bych se dále zmínit o nejkřiklavějších nedostatcích předkládaného zákona. Možnost zvýšení nájemného za určitých podmínek až o 5 % je podle mého názoru výsměchem stávajícím pronajímatelům. Uvážíme-li, že loňský návrh této problematiky umožnil zvýšení až o 10 %, a odečteme-li roční inflaci, nelze navrženou novelu ani při troše dobré vůle označit byť za aspoň plíživou deregulaci.
Na tomto místě bych také rád připomněl a zároveň zdůraznil v nedávné době vyslovený právní názor Ústavního soudu. V letech 2000, 2002 a 2003 Ústavní soud opakovaně ve svých nálezech na poli nájemního bydlení vyslovil následující větu, když v odůvodnění k těmto nálezům uvedl - dovolte mi citovat: Cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti, neboť v takovém případě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví.
Já se obávám, že návrh, který před námi leží na stole, by po svém schválení byl opět vhodným podnětem k rozšíření judikatury Ústavního soudu.
K dalším bodům bych chtěl uvést následující.
Pokud má nájemce do 30 dnů sdělit pronajímateli své stanovisko k navrženému zvýšení nájemného, přičemž opomenutí takovéhoto sdělení není nikterak sankcionováno, je nasnadě předjímat dlouhodobou liknavost nájemců s učiněním tohoto vyjádření. Pokud nedojde k dohodě o zvýšení nájemného v rámci uvedeného více než symbolického rozmezí, o věci by měla rozhodovat obec. Paradoxně by tak např. Magistrát hlavního města Prahy rozhodoval ve věcech, kde jako pronajímatel je zároveň jednou za stran nájemního vztahu, což je nepřípustné.
Za zcela nepřijatelné však považuji ustanovení týkající se zaváděného poplatku za nepronajatý byt. Přestože nám předkladatelé dopřáli tolik shovívavosti, že jako pronajímatelé bychom nemuseli platit zmíněný poplatek za byt určený k vlastnímu bydlení, ve vztahu k našim příbuzným už nebyli ani zdaleka tolik šetrní. Byt, který takto bude určen např. pro potomka pronajímatele, bude dle předloženého návrhu rovněž podléhat poplatkům.
Zároveň mi dovolte konstatovat, že jakkoli upřímně míněné snahy o narovnání regulací deformovaného nájemného a nájemního bydlení jako celku mohou mít požadovaný efekt pouze tehdy, zbavíme-li se reliktů minulosti, které spočívají v naprosto nedostatečné úpravě nájemního práva k bytu v občanském zákoníku. Mám na mysli zejména instituty přechodu nájmu bytu, výměny bytu, současné benevolentní úpravy týkající se bytových náhrad, výpovědi z nájmu bytu pouze s přivolením soudu atd. Jedině taková úprava deregulace nájemného, která odstraní výše popsané nedostatky, může být efektivní a jeví se mi jako nad míru žádoucí.
Proto se na závěr také připojuji k návrhu na zamítnutí. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Tomáš Kvapil. Připraví se Petr Bratský.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, musím se k tomuto návrhu zákona vyjádřit velmi kriticky, protože se domnívám, že je v něm zakotven silný rozpor, dokonce mám za to, že tento návrh už dnes existující volné nájmy pošle ke dnu, neboli na úroveň nájmů regulovaných.
Já považuji za klíčový § 7 tohoto návrhu zákona, který pojednává o snížení nájemného. V tomto paragrafu se hovoří o tom, že pronajímatel je povinen - podtrhuji, je povinen - snížit nájemné na úroveň nájemného ve srovnatelném bytě, jakmile nastala trvalá změna skutečností rozhodných pro sjednání výše nájemného. Podle tohoto návrhu přibližně do roku od jeho účinnosti bude nutné podat přiznání k výši nájmu v tom kterém bytě, obce vypracují přehledy a bude stanovena ta maximální výše nájemného, srovnatelného nájemného v té obci, to znamená v místě obvyklém. A ouha! Pronajímatel, který od roku 1993 pouze dohodou sjednává nájemné se svým nájemcem, bude podle tohoto § 7 povinen snížit toto dojednané nájemné na tu úroveň nájemného v místě obvyklou. Mám za to, že si toho možná předkladatel ani nebyl vědom, ale tak já rozumím dikci toho § 7, o kterém jsem hovořil.
Považuji také za velmi nešťastné zavádění pokut za to, že někdo nepronajme svůj byt. Je to stejné, jaké když vlastním auto a nebudu s ním jezdit, a stát kvůli tomu zavede vůči mně nějakou sankci. Mám za to, že je to opět tak silný zásah do práv majitele, že i tento paragraf nebo tato ustanovení hovoří pro to, že tento návrh je nezpůsobilý k projednávání ve výborech a propuštění do druhého čtení.
Proto se i já připojuji k návrhu na zamítnutí již v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Kvapilovi. Prosím pana poslance Petra Bratského.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane předsedo, kolegyně kolegové, páni předkladatelé, je smutné, že řešení tak důležité věci, jako je otázka bydlení občanů České republiky a stanovení nájemného, předkládají poslanci opozice místo vlády, která by připravila takový návrh, který by byl přijatelný a Sněmovnou prohlasovatelný.
Myslím si, že v novém zákonu se opět zavádějí věci, které se mnohým z nás nemohou líbit. Například opět se trestá vlastník za to, že vlastní nemovitosti, a v tomto případě se to rozšiřuje dokonce i na obce. Čili i obce jsou vlastně potenciálně předkládány v tomto návrhu v takovém stavu, že obecní zastupitelstva se snad budou chovat asociálně, budou svým vlastním občanům stanovovat nájemné, které už je za hranicí mezí únosnosti nebo rozumu, jak tady pan kolega předkladatel před chvílí řekl, že vlastně obce už dnes jsou za tou hranicí, kdy vybírají více, než je třeba na opravy a obnovu bytového fondu, a doplňují si obecní kasy.
Termín, který uvedl, tempo zvyšování nájemného, je velmi zavádějící. My přece v České republice nepotřebujeme zvyšovat nájemné, v některých místech se naopak nájemné může i snížit. My potřebujeme prostředí pro to, aby se náklady na bydlení, které jsou důležitější než jenom nájemné, staly únosné pro určité skupiny obyvatel. Do nákladů na bydlení přece musíme zahrnout i ty náklady, které zatím tady téměř beztrestně procházejí.
***