(15.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Ovšem stejně jako u podobných případů si neodpustím říci, že navrhovatelé, ač vedeni dobrou myšlenkou, podlehli výrazně legislativnímu optimismu, to znamená, přinášejí nám úpravu, kterou v zásadě již dnes trestní zákoník obsahuje a kterou bohužel orgány činné v trestním řízení asi úplně nevyužívají, když je výsledkem současný fenomén - vzrůstající násilí na stadionech.
Já se pak ptám, jestli máme postupovat způsobem, který navrhuje pan kolega Ostrý, to znamená posilovat a měnit právní úpravu a komplikovat podle mého názoru trestní legislativu, anebo jestli máme faktickým tlakem působit na orgány činné v trestním řízení tak, aby více využívaly již existující a platné právní prostředky. Ale přesto, když dovolíte, a odpovídá tomu role zpravodaje, okomentuji předložený legislativní text.
Jak řekl pan navrhovatel, předložená novela se týká trestního zákona a je relativně stručná. V zásadě se jedná o dvě úpravy. Za prvé se rozšiřuje paragraf 26, který upravuje různá omezení, která soud ukládá při podmíněném upuštění od potrestání, a za druhé, a to je asi to klíčové, nově se doplňuje paragraf 202 o nový odstavec a v zásadě se přináší nová kvalifikovaná skutková podstata výtržnictví.
V čem tato kvalifikovaná skutková podstata spočívá? V zásadě, podíváte-li se na výtržnictví jako takové, lze říci, že výtržnictví je nějaká hrubá neslušnost nebo výtržnost konaná pachatelem buď veřejně, nebo na místě veřejnosti přístupném. Takže říkám, obecně je výtržnictví nějaká neslušnost nebo hrubá neslušnost nebo výtržnost.
Co přinášejí navrhovatelé, je to, že tuto hrubou neslušnost nebo výtržnost enumerativně doplňují a konkretizují právě o jednání, které má charakter - nyní cituji z návrhu - "(narušení?) přípravy nebo průběhu pořadatelsky organizovaného sportovního utkání", a dále je ještě doplněno, jak takovýto zásah do přípravy nebo průběhu takovéhoto utkání může vypadat, například tím, že pachatel poruší zákaz vstupu na hrací plochu či poničí hrací plochu či napadne jiného nebo poškodí zařízení sportoviště. Toto je asi gros celého návrhu, kdy enumerativně doplňujeme další podoby oproti platné úpravě, další podoby hrubé neslušnosti nebo výtržnosti.
Co je ještě důležité říci, je to, že navrhovatelé drobně upravují platný odstavec 2, podle přečíslování by se jednalo o odstavec 3, paragrafu 202, a to v té rovině, že kvalifikovanou skutkovou okolností též bude při výtržnictví, pokud výtržnictví bude spácháno nejen v podobě organizované skupiny, ale též bude-li spácháno opakovaně. To znamená, recidiva se stane obligatorním znakem pro kvalifikovanou skutkovou okolnost.
Dámy a pánové, když dovolíte, nyní několik poznámek k předloženému textu. A dovolím si vyjít z toho, co předložila vláda, ze stanoviska vlády, protože zcela výjimečně se se stanoviskem vlády v tuto chvíli ztotožňuji.
Vláda obecně konstatuje, že takovéto doplnění řekněme kvalifikované podoby skutkové podstaty výtržnictví je nadbytečné. Já jsem to v úvodu řekl, když jsem hodnotil legislativní optimismus navrhovatelů, a opětovně zde říkám, že souhlasím s tím, že navržené znění nového odstavce paragrafu 202 - Výtržnictví je nadbytečné. Protože ona současná platná úprava, která definuje výtržnictví v paragrafu 202 odst. 1, tzn. rozvíjí to, co je to hrubá neslušnost nebo výtržnost, je dále rozvíjena pouze konkrétními příklady, příkladným výčtem. Nic dnes proto nebrání orgánům činným v trestním řízení, aby výtržnictvím bylo také určité chování fanoušků na stadionu. Je to pouze otázka aplikace již platného paragrafu 202 odst. 1.
Přesto si myslím, že může být do tohoto enumerativního výčtu v platném paragrafu 202 odst. 1 i doplněno jednání, které se týká chování fanoušků na stadionu, řečeno vulgárně. Ale myslím si, že bude vhodnější upravit paragraf 202 odst. 1, jakoby doplnit ten konkrétní příklad, než zavádět nový odstavec, a tím jakoby novou kvalifikovanou skutkovou podstatu. K této mé úvaze mě mj. vede i ta skutečnost, že pro kvalifikovanou skutkovou podstatu navrhovatelé neuvažují o vyšší trestní sankci. V zásadě stanoví stejný trest, ne dolní hranici, ale v horní hranici stanoví stejný trest jako pro základní skutkovou podstatu výtržnictví. Takže si myslím, že bude vhodné uvažovat spíše o doplnění toho základního výtržnictví, nikoliv modelování nové skutkové podstaty.
To je prosím k oné nadbytečnosti.
Druhá poznámka, která byla učiněna ve vyjádření vlády, a též se s tím ztotožňuji, je otázka formulační, resp. vhodnost termínu v podobě "narušení přípravy nebo průběhu pořadatelsky organizovaného sportovního utkání". Vláda nejprve poukazuje na to, že v praxi určitě vzniknou problémy, co je a co není pořadatelsky organizované sportovní utkání, kde je ta hranice, jestli závod v atletice, soutěžení v šipkách, hraní kuliček je či není sportovní utkání. Já si myslím, že na to může odpovědět judikatura.
Kde však vidím velký problém, a na to vláda také poukazuje, že trestné by bylo též narušování nejen průběhu takovéhoto utkání, ale též přípravy takovéhoto utkání. A tady si myslím, že při troše dobré vůle bychom došli k paradoxním extenzivním příkladům, kdy například příjezd závodníků na stadion, nákup medailí, nákup cen a hromada dalších věcí, které souvisí s přípravou takového utkání, by v zásadě mohla být postižena v rámci trestného činu výtržnictví. A to si já osobně myslím, že navrhovatelé neměli v úmyslu postihnout, a v zásadě by to bylo v rozporu se zdravým rozumem. Takže tam bych se případně zaměřil ještě na slovo "příprava". Myslím si, že by to mohlo vést k přílišné extenzi tohoto trestného činu a v praxi by to mohlo přinést problémy.
Dámy a pánové, další poznámka vlády, se kterou se ztotožňuji, je otázka vhodnosti či nevhodnosti recidivy v odstavci 3. To znamená v té rovině zákonem stanovit, že pokud někdo opakovaně vykoná výtržnictví, pak to vždycky má být kvalifikovaná okolnost pro vyšší trest. Vláda podle mého názoru velmi správně říká, že trestný čin výtržnictví je velmi široká skutková podstata, pod kterou lze vztáhnout velké množství věcí - od ničení památek přes různé formy veřejných nemravností atd. až po řekněme zásadnější a společensky nebezpečnější jednání. A proto si myslím, obligatorně stanovit, že pokud někdo podruhé vykoná trestný čin výtržnictví, tak automaticky to má být kvalifikovaná skutková okolnost, to si myslím, že je problém. Já bych přijal stanovisko vlády, která říká - ponechejme současnou platnou úpravu a v případě, že soudce v konkrétním případě, v konkrétním posuzování nabude dojmu, že opakování výtržnictví u toho konkrétního pachatele je více společensky nebezpečné, že ten konkrétní případ opravdu je společensky nebezpečnější, pak nechť se užije recidiva v podobě přitěžující okolnosti podle paragrafu 34 trestního zákona. Tady bych opravdu také souhlasil s tím, co říká vláda.
Dámy a pánové, toto bylo několik informací k paragrafu 202.
Ještě bych se vyjádřil k té první části navrhované novely, která, jak jsem řekl, upravuje otázky, které souvisí s podmíněným upuštěním od potrestání. K tomu řeknu pouze tolik, protože ne všichni ten text máte před sebou, že zákon v paragrafu 26 umožňuje soudu, který v zásadě rozhodne o podmíněném upuštění od potrestání, takovémuto pachateli stanovit nějaké zákazy a příkazy, které musí dodržet, protože víceméně on není potrestán, tak jsou mu stanovena určitá omezení. A navrhovatelé tato omezení, tento výčet omezení rozšiřují o nové písmenko, o písmenko g), které říká, že soud bude moci pachateli uložit, aby se v rámci těch omezení zdržel návštěv sportovních utkání.
***