(15.40 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Čadovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Zdeněk Jičínský, pak paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, mohl bych začít stručné vystoupení, protože bude opravdu stručné, známým latinským úslovím ceterum autem censeo. Jsem znám jako někdo, kdo není pro tyto dílčí změny trestního zákoníku, ale protože velmi podrobně tuto argumentaci uvedl pan zpravodaj, tak se k ní jenom chci připojit, stejně jako k návrhům paní kolegyně Rusové. Nebudu tedy ani já navrhovat, aby byl tento návrh zamítnut v prvním čtení, ale měli bychom se jím zabývat jako součástí našich jednání o návrhu nového trestního zákonu, a potom podle závěrů, ke kterým dospějeme, s ním i naložit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Prosím nyní paní poslankyni Dundáčkovou, kterou mám poslední přihlášenou do obecné rozpravy.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přiznávám dopředu, že nepodpořím tento tisk, návrh zákona, kterým se má zavádět nová kvalifikovaná skutková podstata trestného činu výtržnictví, a to nejen proto, že stejně jako mí předřečníci jsem přesvědčena, že všechno, co má být postiženo, je postihováno odstavcem 1 § 202, který zní: "Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů, bude potrestán… a tak dále," ale zejména proto, že jsem přesvědčena, že by naopak znění a význam onoho odst. 1 § 202 byl významnou měrou oslaben.
Říkáme-li, že tato kvalifikovaná skutková podstata výtržnosti, které se dopustíme při sportovním utkání, má být postihována přísnější trestní sazbou, neboli přísnější trestní sazba spočívá v tomto případě v tom, že je stanovena spodní hranice půl roku jako nejnižší možný trest, pak říkám, jak si poradíme s jinými skutkovými podstatami nebo s jinými okolnostmi.Například jaký je rozdíl, bude-li napaden sudí na fotbale nebo účastník pohřebního smutečního obřadu? Osobně se domnívám, že obojí je stejně odsouzeníhodné, obojí je zapotřebí trestat, ale zatímco v případě fotbalového utkání budeme zvedat trestní sazbu, i když jen v té spodní hranici, tak ve druhém případě ji ponecháme stejnou, stejně jako v případě výtržnictví na hřbitovech a podobně. Je to jednání, které v určité době bylo také velmi časté. Obávám se, že tady jenom trochu napomáháme, nebo reagujeme na nějakou frekvenci trestních činů a reagujeme na momentální násilnický vkus kriminálních živlů, a to není úplně šťastné a není tento podnět správný.
Přiznám se, že bezprostředním podnětem pro mé dnešní vystoupení bylo úvodní slovo pana poslance Ostrého, který řekl, že cílem je, aby se fotbalová utkání znovu stala místem, kam se matky nebudou bát pouštět své syny, následoval tedy výčet odsouzeníhodných případů řádění tzv. fanoušků doplněný tím, že nelze dále přehlížet takováto konání. V tom jsme určitě celá Sněmovna zajedno. Ale já se teď ptám: Byla opravdu tato jednání přehlížena a kým? Policií České republiky? A tady to patří pod resort Ministerstva vnitra, který dnes máme kritizovat za to, že v těchto opravdu velmi odsouzeníhodných případech nezasáhli? Nebo to patří do resortu Ministerstva spravedlnosti? Protože výčet byl velmi vyčerpávající, tak se domnívám, že by Sněmovna měla znát odpověď na tyto konkrétní případy a minimálně, pokud se tady většina předřečníků přimlouvala za to, aby to bylo projednáváno v rámci rekodifikace trestního zákona, tak Sněmovna by měla znát odpověď na tyto jednotlivé případy. To znamená buď ministr spravedlnosti, nebo ministr vnitra. V ideálním případě oba dva by měli říci, jak bylo v těchto případech postupováno, a to je snad věc hodná interpelace.
Trochu mě tady mrzí, že jsou v čele tohoto návrhu podepsáni pan poslanec Ostrý z Unie svobody, pan poslanec Ibl ze sociální demokracie. V obhajovací zprávě mně opravdu chyběla odpověď resortních ministrů na to, jak bylo v těchto případech postupováno. Protože pokud zjistíme, že opravdu tyto případy nebyly vyšetřeny, nenašli se viníci a nebyly uloženy konkrétní tresty, tak pak se jedná o vážné pochybení. V takovém případě bychom opravdu měli zasáhnout, a to možná i změnou zákona.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. To byla poslední přihláška do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí? Pokud se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu mohu ukončit.
Zeptám se ještě navrhovatele nebo zpravodaje, jestli si vezmou slovo. Zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, v rozpravě vystoupili celkem čtyři poslanci. Nebyl předložen návrh na vrácení k dopracování či zamítnutí.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nebyl předložen, takže se můžeme zabývat návrhem na přikázání. Projednání bylo přikázáno ústavněprávnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Pokud není žádný, budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 215. Přítomno 164 poslanců, pro hlasovalo 97, proti žádný. Tento návrh byl přijat.
Tím snad můžeme ukončit projednávání bodu č. 23.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Budeme se věnovat bodu, který má číslo
27.
Návrh poslance Vlastimila Tlustého na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření
a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 778/ - prvé čtení
Stanovisko vlády máme k dispozici jako sněmovní tisk 778/1. Nyní by měl vystoupit pan poslanec Vlastimil Tlustý. Prosím ho, aby se ujal slova. Zpravodajem k tomuto tisku pro prvé čtení je pan poslanec Miroslav Svoboda.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi představit návrh zákona, který novelizuje zákon o stavebním spoření.
Návrh, který předkládám, vychází z analýzy současné situace, která je charakteristická tím, že v soutěži stavebních spořitelen při získávání jejich klientů jsou tito klienti získáváni výhodnými podmínkami, kterými si konkurují jednotlivé stavební spořitelny. To je samozřejmě zcela v pořádku. Stavební spoření je zároveň státem podporovaný nástroj, rovněž správně podporovaný, protože obecně vést lidi ke spoření, ať už za účelem spoření na vlastní bydlení neboli stavební spoření, či na jakékoliv jiné spoření, je nepochybně správný krok, zejména v dobách, kdy jsou nízké úrokové sazby. Nicméně problém, který se objevil, spočívá v tom, že poté kdy klienti uzavřou se stavební spořitelnou smlouvu, jsou různými dodatečnými kroky, zvyšováním poplatků a tak dále znevýhodňováni klienti stavebních spořitelen, a to ve chvíli, kdy už nemohou na tuto okolnost reagovat. Nejsou tázáni, zda se zhoršováním těchto podmínek souhlasí. Jinými slovy, dochází k přečerpávání státní podpory, která je stavebnímu spoření státem přiřknuta, od pojištěnců k pojišťovatelům, to znamená ke stavebním spořitelnám.
***