(16.20 hodin)
(pokračuje Turek)
Jsem si vědom, že nemůže být rozhodnuto bez soudu. To znamená, nemůže být ponechána možnost pouze státnímu zástupci, aby zastavil proti jakékoli osobě trestní řízení. Proto se v našem paragrafovém znění hovoří o podmíněném přerušení trestního stíhání, a jak už jsem uvedl, v paragrafech se dále precizují okolnosti, za jakých tento spolupracující obviněný může nakonec vyváznout buď zcela beztrestně, nebo na nejnižší možné hranici trestní sazby, nebo dokonce dostat se ještě pod tuto v tuto chvíli existující trestní hranici. To znamená, že tento návrh zákona má být motivující ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.
Dále bych se chtěl opřít o některé mezinárodní aspekty. Jsem si vědom, že bez těchto spolupracujících aspektů nebude vůbec možné tento zákon uvést v praxi, protože jak ukázala předchozí debata, to znamená k zákonu o ochraně svědka, korunního svědka, také můžeme hovořit i v tomto duchu - je tu svědek, který dostane novou identifikaci, dostane novou šanci, bude žít v jiném světě, než ve kterém se v tuto chvíli pohybuje, třeba i mimo hranice České republiky.
Jak se říká i v mé důvodové zprávě, tento zákon je jenom jednou ze základních podmínek úspěšného boje proti organizovanému zločinu. V případě, že nebudou nastupovat další zpřísňující normy, tak se nám tento boj bude stávat velice neúčinným a můžeme ho v konečném důsledku prohrávat.
Chtěl bych zde vzpomenout rezoluce Rady Evropské unie z 20. prosince 1996 o jednotlivcích, kteří spolupracují při soudním řízení v boji proti mezinárodně organizovanému zločinu. Také bych chtěl připomenout Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000, kterou mimochodem Česká republika podepsala 12. prosince 2000. To jsou mezinárodní instrumenty, o které se, páni poslanci a paní poslankyně, můžete opřít při posuzování vhodnosti či nevhodnosti propuštění tohoto návrhu do dalšího čtení v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že jsou to docela výmluvné instrumenty, že je to všeobecný, nejenom evropský, ale i světový trend, kam by se mělo ubírat naše právo.
Možná by stálo za to připomenout, že nejsme jedinou zemí, která se zabývá institutem korunního svědka, nebo chcete-li, spolupracujícího obviněného. Podobné úpravy zná již dlouhá léta právo italské, které bylo samozřejmě několikrát novelizováno. Nicméně dá se říci, že italské justiční orgány i policejní orgány částečně svůj boj s organizovaným zločinem začaly vyhrávat, neříkám, že ho vyhrály. Stejně tak si můžeme vzít vzor ze sousedního Polska, které již dokonce v červnu 1997 schválilo podobnou právní úpravu, kdy příslušný soud může rozhodnout o polehčujících okolnostech spolupracujícího obviněného. A abych nechodil příliš daleko, i naši slovenští kolegové se podobnou úpravou zabývali a byla přijata.
Závěrem je třeba vyzvednout, že jak právo Velké Británie, tak Spojených států obsahuje podobné formulace o spolupracujícím obviněném a například ve Spojených státech v loňském roce byla právě díky tomuto institutu odhalena a zneškodněna ve Washingtonu skupina, která se zabývala distribucí tvrdých drog a měla na svědomí 30 vražd. Tuto skupinu právě díky institutu korunního svědka a také existujícímu zákonu o programu na ochranu svědků bylo možno rozkrýt.
Proto i já bych se přimlouval - a proto jsem ani nevystupoval v předchozím bodě, ale myslím, že to spolu přímo souvisí - za to, aby tento návrh novely trestního řádu postupoval ruku v ruce i s programem o ochraně svědků. Protože tyto dvě novely spolu přímo souvisejí.
Závěrem bych mohl možná upozornit na to, že již v roce 2003 proběhla na půdě Západočeské univerzity v Plzni poměrně fundovaná rozprava a seminář, který se nazýval Nad institutem korunního svědka. Zúčastnilo se ho několik renomovaných právníků z České republiky i ze zahraničí. Právě z této brožury mohu čerpat některé citace. Zajímavá je zejména ta, že například o institutu korunního svědka - i když neříkám, že zcela přesně v této formulaci - se hovořilo již ve druhé polovině 19. století v Holštýnsku a Prusku, takže rozhodně to není něco zcela nového, o čem bychom v tomto prostoru ještě nikdy neslyšeli.
Zmínil bych i závěr docenta Kratochvíla, který dal ke zvážení, jestli čekat. Je mi jasné, že někteří právní puristé budou plédovat za to, abych počkal, až přijde do Sněmovny - i když ona už zde je - komplexní rekodifikace našeho trestního zákona. Já samozřejmě můžu čekat. Můžeme čekat všichni. Nicméně i z tohoto závěru doc. Kratochvíla vyplývá, že není dobré čekat a že i on se přiklání k závěru semináře, který hovoří o tom, že by bylo vhodné tuto dílčí novelu do Sněmovny předložit.
Domnívám se tedy, že pokud jde o institut korunního svědka, jedná se o spolupachatele trestného činu nebo účastníka trestného činu, který uzavře s orgány činnými v trestním řízení dohodu o tom, že bude pravdivě vypovídat ve prospěch obžaloby a přispěje tak k odhalení nebo usvědčení jiného spolupachatele, jiného účastníka, a za podání takovéhoto svědectví je státem honorován tím, že mu poskytne privilegium nestíhatelnosti nebo beztrestnosti nebo zmírnění trestu nebo zmírnění výkonu trestu, eventuálně též zvláštní ochranu před pomstou. Z tohoto důvodu si myslím, že společenská prospěšnost této novely trestního řádu převažuje nad pochybnostmi, zda máme jít do takto zásadní inovační změny dosavadní zaběhlé soudní praxe.
Já vám děkuji, vážené dámy a pánové, za podporu tohoto zákona.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče Turku, za uvedení této předlohy.
Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, tento předložený návrh zákona zavádí do našeho právního řádu institut korunního svědka, respektive navrhuje zavést. Jedná se o významný instrument boje s organizovaným zločinem. Jak již tady bylo řečeno, smyslem je motivovat členy zločineckých spolčení či organizovaných skupin k tomu, aby od těchto skupin odstoupili, začali spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a poskytli jim výpověď o činnosti a členech těchto skupin. V takovém případě by státní zástupce mohl v přípravném řízení trestní stíhání podmíněně přerušit a při splnění příslušných podmínek nakonec i definitivně zastavit.
Předložený návrh je novelou dvacáté hlavy trestního řádu, která upravuje zvláštní způsoby řízení. Krátce je zde též navrhován k novelizaci trestní zákon, a to v části, která se týká ukládání a výkonu trestu.
Dámy a pánové, já ovšem musím v této souvislosti poukázat na skutečnost, že ve Sněmovně, respektive teď aktuálně v ústavněprávním výboru je již tento návrh projednáván. Je totiž projednávána vládní předloha trestního zákoníku a především také návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku, tedy ty předpisy, které se na to nabalují.
***