(10.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Myslím si, že tím, že zde byl zmíněn příjmový průměr voličů ODS, je třeba začít diskutovat o tom, že ti, kteří mají nižší platový průměr, než je zhruba 35 tisíc korun, se nechali nachytat na sliby modré šance a velmi spláčou nad výdělkem. Je třeba toto začít říkat, že všichni, kdo mají příjem nižší než zhruba 35 tisíc, prostě a jednoduše na modrou šanci musí doplatit. Vždyť je to modrá šance pro horních deset tisíc. Jestli si někdo myslí nebo říká, že jde o něco jiného, že to tak není, tak není prostě, jemně řečeno, informován. Chtěl bych říci: chraň tyto lidi, kteří přestože mají nižší příjmy, fandí modré šanci, i nás všechny ostatní a občany České republiky před touto případnou realizací modré šance sám pánbůh.
Děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má pan poslanec Michal Kraus. Další faktickou poznámku bude mít Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče. Máte slovo.
Poslanec Michal Kraus: Děkuji, pane předsedo. Ve svém vystoupení jsem říkal, že očekávám, že reakce ze strany ODS bude zase jako vždy pouze demagogie, zamlžování, zkreslování a lži. Nemýlil jsem se.
Chci říci jenom jednu konkrétní věc, protože nějaké konkrétní číslo tam padlo. Jsem rád, že pan kolega Nečas se mě pokusil přesvědčit o tom, jak správná čísla vlastně mají být a kolik který ten údaj má vlastně nul. Já jsem se tomu ale musel tak trošku smát, protože mi připadalo, že kuře se snaží poučit kohouta. Vážený pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, státní dluh České republiky je skutečně necelý jeden bilion, chcete-li tisíc miliard korun, a stát skutečně sanace bankovního systému stála zhruba 28 % z této částky. Ale také je pravda, že občany České republiky, ty, kteří na to doplatili, stála sanace bankovního systému čtyři biliony korun, chcete-li čtyři tisíce miliard, chcete-li čtyři státní rozpočty. Jestliže z této částky pouze část zaplatil stát, zbytek zaplatili občané - vytunelovanými podniky a jinými věcmi, zkrachovalými kampeličkami, zkrachovalými bankami. Tam jsou náklady vaší ekonomické transformace. Nesnažte se to zamlčet, zatajit. Je to hloupé.
Pokud se nám tady neustále snažíte podsunout - chápu, že vás to mrzí - že klub KSČM se rozhodl nepodpořit váš návrh na nedůvěru, neříkejte tím současně, že se rozhodl něco podpořit. Je to stejné, jako kdyby si někdo vybral hrušku a vy jste říkal, že se rozhodl podpořit jablko. Nemá to smysl. Pokud v tomto období poslanci KSČM aktivně někoho skutečně podpořili, pak to byla volba prezidenta České republiky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám zde pořadí faktických poznámek. Pan poslanec Kováčik chce reagovat na faktickou poznámku pana poslance Krause. Prosím .
Poslanec Pavel Kováčik: Nebojte se, nezdržím vás. Děkuji vám a děkuji současně panu kolegovi Jičínskému, ale já bych chtěl bezprostředně reagovat na pana kolegu Krause. Chtěl bych ho požádat, aby nemluvil za komunistické poslance. Za komunistické poslance mluví předseda poslaneckého klubu KSČM nebo kdokoli jiný z našeho klubu. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní pan poslanec Zdeněk Jičínský a poté s faktickou poznámkou Jitka Kupčová.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně, budu stručný. Vůči kolegovi Kováčikovi jsem se zachoval v duchu elementární parlamentní slušnosti, která mi tu často chybí. Měli bychom se pokusit ji obnovit.
Na adresu kolegy Nečase prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl říci, že jsem si samozřejmě vědom, že Poslanecká sněmovna Parlamentu není žádná nedělní škola. A útoky politiků na druhé patří k pravidlům politického zápasu. Jenom je mi líto, že v rámci tohoto politického zápasu ztrácíme smysl pro jistou noblesu, uchylujeme se k hrubostem a padáme příliš nízko.
Kdybych uplatnil ona kritéria, která pan poslanec Nečas uplatnil na předsedu vlády, a jimi posuzoval pondělní televizní pořad mezi dvěma předsedy dvou významných politických stran, pak nechť diváci posoudí, na koho z nich platí více ona tvrdá kritéria pana poslance Nečase. (Potlesk z řad KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Uděluji slovo místopředsedkyni Sněmovny paní poslankyni Jitce Kupčové.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, nebojte se, já vás nebudu dlouho zdržovat. Ve své faktické poznámce trochu naváži na Michala Krause a obrátím se na kolegy z Občanské demokratické strany s otázkou, na kterou nám možná nejlépe odpoví kolega Miroslav Beneš, který byl jedním z hlavních prezidentských vyjednávačů.
Čím je to, kolegové, že hlasy komunistických poslanců v některých případech Občanské demokratické straně libě voní, v některých případech, které nejsou tak odlišné - vždyť prezident je součástí moci výkonné - naopak nelibě páchnou? Čím to prosím je? Možná že mi některý z kolegů z Občanské demokratické strany odpoví.
V této souvislosti mi prosím ještě dovolte, abych ocitovala ze včerejších novin pana kolegu Miroslava Kalouska. Kalousek odmítl, že by lidovci otevírali prostor KSČM. A teď bude citace: "Komunisté jsou ve hře bez ohledu na usnesení naší konference, na základě voleb, a to svými 41 hlasy ve Sněmovně." Konec citace.
Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní chce reagovat pan poslanec Kalousek.
(Sykot z levé části sálu.)
Poslanec Miroslav Kalousek: Velmi se omlouvám, syčíte hezky, i se to hezky poslouchá. Velmi se omlouvám, budu opravdu velice stručný.
To je jenom jedna půlka citace. Myslím, že ta druhá, pokud se cituje jedna půlka, musí se citovat. Že odmítáme, že svým postojem pouštíme komunisty do hry. Komunisty do hry pouští ten, kdo s nimi chce spolupracovat, kdo za nimi po kolenou chodí žebrat o milost, ať ho ještě několik týdnů nechá u moci. (Posměšná reakce z levé části sálu.) To nejsou a nebudou křesťanští demokraté.
Prosil jsem, aby i tato druhá půlka byla zveřejněna. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní se snad můžeme vrátit k řádné rozpravě. Mám dvě písemné přihlášky. Je to pan poslanec Ludvík Hovorka a pan ministr Pavel Němec. Nejdříve poprosím pana poslance Hovorku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, stojíme dnes před zásadním rozhodnutím o osudu této vlády, která ještě nedávno byla i naší vládou. Naši ministři Šimonovský, Ambrozek a Svoboda učinili pořádný kus práce. Dovolím si jenom připomenout práci pro zásadní rozhodnutí ve věci odstoupení od problematické smlouvy na výstavbu dálnice D47, transformaci Českých drah a rozdělení majetku Českých drah mezi nástupnické organizace, spoustu zákonů z oblasti životního prostředí a aktivity naší diplomacie apod. Chci těmto ministrům vyjádřit své poděkování za nasazení, s jakým pracovali, i lidem, kteří jim v jejich práci pomáhali.
Rovněž děkuji panu ministru financí Sobotkovi, který se musel vypořádat se stabilizací našeho státního dluhu a s nastartováním reforem směřujících k jeho snížení. Děkuji také těm členům vlády, kteří pracovali s nasazením ve prospěch České republiky a jejích občanů.
Přiznám se, že pro mě osobně není jednoduché hlasovat proti vládě, jejíž návrhy zákonů jsem pomáhal prosazovat. Nemohu nevzpomenout, že před osmi měsíci jsem si tady podával ruku s odcházejícím premiérem panem Špidlou. Poděkoval jsem mu za práci a řekl jsem mu, že lituji jeho vynuceného odchodu, protože nová vláda pravděpodobně nebude už to, co byla vláda pod jeho vedením. Ačkoliv mu mnozí lidé vytýkali, že je málo komunikativní, byl to velmi dobrý premiér a dobrý člověk, kterého neměla v oblibě politická konkurence. Osobně jsem přesvědčen, že jeho vláda s malými změnami měla dobré předpoklady vést tuto zemi po zbytek volebního období, a nebýt nedůvěry ve vlastních řadách, nemuseli jsme dnes hlasovat o nedůvěře vládě.
***