(16.30 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Jaká to byla aktiva, pohledávky a záruky? Opět toto není předmětem tohoto materiálu a já to považuji za chybu.
Ale odpověď můžeme nalézt například v materiálu "Analýza transformačních nákladů v letech 1991 - 2004" od Ministerstva financí, kde je uvedeno, že pod státní záruku z usnesení vlády č. 51/1997 spadají aktiva, pohledávky a záruky u těchto následujících bank, které jsou uvedeny v příloze 1 na straně 3. Je to Kreditní a průmyslová banka, Banka Bohemia, Ekoagrobanka, Bankovní dům Skala, COOP banka, Velkomoravská banka a První slezská banka. Tedy určitě ne veškeré banky, které byly do programu stabilizace konsolidace bankovního sektoru zařazeny. Má-li tedy být předmětem závazků vůči České národní bance státní záruka z usnesení vlády č. 51/1997, potom má otázka zní: Jaké náklady, výnosy a výsledné saldo z převzetí aktiv zmíněných sedmi bank byly? Opět o tom ani slovo. Nebo státní záruku z roku 1997 další vlády rozšířily - potom mě opět zajímá, které vlády, do jakého rozsahu a v jaké výši je závazek vůči České národní bance zúčtován.
Mluvím o tom proto, protože v celém podkladu vlády není ani zmínka o tom, jak program stabilizace a konsolidace bank probíhá, zda byl uzavřen a s jakými výnosy a náklady, s jakým saldem a které instituce a v jaké výši se mají na úhradě případného záporného salda z tohoto programu podílet.
V této souvislosti bych chtěl dále zmínit a citovat pasáž z výroční zprávy České národní banky za rok 1998, kde Česká národní banka uvádí následující: "Česká národní banka nese ztráty a náklady spojené s programem konsolidace bankovního sektoru. Náklady v roce 1998 byly dány zejména potřebou tvorby rezerv a opravných položek ve výši 26,1 miliardy korun, jak na aktiva a záruky evidované v účetnictví ČNB, tak na ztráty plynoucí České finanční, s r. o., která zajišťuje správu většiny aktiv v rámci programu konsolidace. Celkové předpokládané náklady na program konsolidace mohou dosáhnout 87,3 miliardy korun, přičemž 60,6 miliardy korun je kryto rezervami a opravnými položkami, 8,7 miliardy korun bylo realizováno ve formě ztráty České národní banky a zbývajících 17,9 miliardy korun pokrývá zmíněná státní záruka, vydaná ve prospěch České národní banky vládou České republiky podle usnesení č. 51/1997 ve výši 22,5 miliardy korun. K předpokládaným nákladům ve výši 87,3 miliardy je nutno dodat, že se při tvorbě rezerv a opravných položek vychází z odhadované návratnosti aktiv při uplatnění principu opatrnosti. Skutečně realizovaná ztráta tak může být nižší." Tolik citace z výroční zprávy České národní banky za rok 1998.
Zopakuji, že Česká národní banka předpokládala v roce 1998 celkové náklady konsolidačního programu na 87,3 miliardy korun, přičemž spoluúčast státního rozpočtu ze státní záruky měla být 17,9 miliardy korun. Tolik rekapitulace oné informace z výroční zprávy České národní banky v roce 1998. Tedy sama Česká národní banka v roce 1998 očekávala, že celková ztráta bude zmíněných 87,3 miliardy a státní rozpočet bude participovat ve výši 17,9 miliardy korun, zbytek byla připravena Česká národní banka vykrýt sama, to je zhruba 69,4 miliardy korun.
Jaká je dnes realita programu konsolidace, o které opět vláda neříká ani slovo? Opět si vezměme materiál Ministerstva financí "Analýza transformačních nákladů v letech 1991 - 2004" a v příloze číslo 6 na straně 8 se dočteme, že transformační náklady označené jako TN3 činily pro Českou národní banku 77,9 miliardy korun a u České finanční, za kterou Česká národní banka ručí, je kumulované saldo pro konsolidační program 920 milionů korun. Celkem pro Českou národní banku podle podkladů Ministerstva financí to znamená záporné saldo 78,8 miliardy korun. Jinými slovy, v roce 1998 Česká národní banka předpokládala záporné saldo u programu konsolidace bank ve výši 87,3 miliardy korun, v roce 2004 podle Ministerstva financí dosahuje toto záporné saldo 78,8 miliardy korun, tedy o 8,5 miliardy korun méně, než se čekalo v roce 1998 při spoluúčasti státního rozpočtu v roce 1998 ve výši 17,9 miliardy korun, a spoluúčast státního rozpočtu by tak v roce 2004 měla poklesnout ze 17,9 miliardy korun z roku 1998 o oněch 8,5 miliardy korun na zhruba 9,4 miliardy korun v roce 2004. Ale vláda navrhuje, že spoluúčast v rozpočtu má být 22 miliard korun. Má otázka na pana ministra zní, která čísla jsou dobře a která špatně.
Dále. Mé pochybnosti v oblasti třetí se týkají zdůvodnění. Vláda navrhuje, abychom České národní bance zaplatili 22 miliard korun, a to ve dvouletém předstihu, neboť v roce neregulérní splatnosti, to je v roce 2007, hrozí tzv. refinanční riziko z úhrad splatných pasiv státu ve výši 100 miliard korun. Navíc dle vlády jsou v současné době nejnižší úrokové sazby. I u tohoto zdůvodnění mám pochybnosti, neboť za prvé vydané státní dluhopisy v objemu 22 miliard korun jsou v rozporu s Ministerstvem financí deklarovanou strategií financování a řízení státního dluhu v roce 2005 a emisním kalendářem středních a dlouhodobých státních dluhopisů na třetí čtvrtletí roku 2005, kde se výslovně uvádí - a teď budu citovat z podkladů Ministerstva financí - že předpokládaný objem emisí střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů na domácím trhu v roce 2005 je 110 miliard korun plus minus deset procent, maximálně však 120 miliard korun.
Nyní je realita taková, že v roce 2005 jsou předpokládány a v některých případech schváleny následující emise. 72,5 miliardy na krytí schodku státního rozpočtu 2005, což je schváleno zákonem. 30 miliard korun je předpokládané krytí ztráty České konsolidační agentury s rezervou, 22 miliard korun je určeno na refinancování splatných státních dluhopisů, které již byly takto přefinancovány. Celkem tedy potřeby financování státních dluhopisů jsou v objemu 124,5 miliardy korun celkem a vše je uvedeno ve zmíněné strategii Ministerstva financí pro financování a řízení státního dluhu v roce 2005. Dále bych chtěl připomenout, že roční úrokové náklady s vládou navrhované emise ve výši 22 miliard korun jsou očekávány ve výši 880 milionů korun ročně. Vládou navrhované předčasné splacení záruky vůči České národní bance nás tak přijde na zhruba 1,9 miliardy korun.
Moje otázka zní na ministra financí takto: Jak je tento vládní návrh na vydání emise státních dluhopisů z objemu 22 miliard korun ročně v souladu se strategií Ministerstva financí pro financování a správu státního dluhu pro rok 2005, která byla zveřejněna? Dále bych se chtěl zeptat pana ministra, zda si myslí, že úrokový náklad 1,9 miliardy korun plynoucí z předčasného splacení závazků České republiky vůči České národní bance je v této chvíli adekvátní.
Moje čtvrtá připomínka se týká oblasti efektu, který tento návrh přinese. Vláda tímto návrhem si chce vypůjčit dalších 22 miliard korun a uhradit nerozpočtovaný závazek. Deficit státního rozpočtu v roce 2005 tak vzroste o dalších 22 miliard korun na celkových 103,6 miliardy korun.
Moje otázka na pana ministra financí tedy zní: Za prvé. Pane ministře, můžete potvrdit, že tímto vládním návrhem se zvýší deficit státního rozpočtu v roce 2005 na zmíněných 103,6 miliardy korun?
***