(16.40 hodin)
(pokračuje Kocourek)
A za druhé, je návrh tohoto dluhopisového zákona a zejména jeho účel v souladu s platným zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok 2005?
Tolik tedy mé pochybnosti ve čtyřech oblastech. A protože pan ministr mě možná příliš neposlouchal, tak své pochyby znovu shrnu.
Za prvé, pane ministře, mám pochybnosti o účelu vládou navrženého dluhopisového programu. Je opravdu účelem předčasné splacení závazku státu vůči České národní bance, nebo odblokování privatizačních příjmů na devizovém účtu České národní banky?
Za druhé mám pochybnosti o tom, že ze státní záruky na základě usnesení vlády č. 51/97 neplyne závazek státu uhradit České národní bance bianco šek ve výši 22 mld. Kč. Může pan ministr prokázat, na základě jakých dokumentů vláda navrhuje zaplatit České národní bance 22 mld. Kč? Může pan ministr Sněmovnu seznámit s oficiálními výsledky programu konsolidace a stabilizace bankovního sektoru, zejména s jeho výsledným saldem a jeho financováním ze strany státu a České národní banky?
Za třetí mám pochybnosti o tom, že tento vládní návrh na vydání dodatečných dluhopisů je v rozporu s oficiální strategií Ministerstva financí pro financování a řízení státního dluhu v roce 2005. Může pan ministr říci, jak je v souladu zmíněná strategie Ministerstva financí a tento vládní návrh zákona na vydání státních dluhopisů v objemu 22 mld. Kč?
Za čtvrté: Může pan ministr říci, jak jsou výdaje plynoucí z navrženého dluhopisového programu v souladu se zákonem o státním rozpočtu na rok 2005? Může pan ministr potvrdit, že tímto státním dluhopisovým programem se prohloubí očekávaný deficit státního rozpočtu na rok 2005 nad magických 100 mld. Kč? A stojí nám opravdu tento sporný neprůhledný návrh za 1,9 mld. Kč plynoucích z předčasného splacení závazku vůči České národní bance?
Poslední: Myslíte, pane ministře, že tak problematický návrh je možné opravdu projednat a schválit bez projednání ve výborech a během jednoho jediného čtení?
To jsou tedy mé základní pochybnosti a otázky, které z mého pohledu provázejí tento vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu. Prosím pana ministra, aby na tyto mé pochyby a otázky odpověděl v rozpravě, abych na jeho odpovědi mohl případně reagovat dalšími procedurálními návrhy.
Tolik moje zpravodajská zpráva.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Martinu Kocourkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se rovněž stručně vyjádřil k návrhu zákona o státním dluhopisovém programu, který je zaměřen na úhradu závazků za konsolidaci a stabilizaci bankovního sektoru z roku 1997, a to ve prospěch České národní banky.
Jestli jsem dobře pochopil vystoupení předkladatele pana ministra Sobotky, tak záruku vystavila v roce 1997 tehdy ještě vláda pana premiéra Klause a za Ministerstvo financí ji podepsal ministr financí pan Ing. Kočárník. Z toho tedy vyplývá situace, že v této chvíli koaliční vláda, kde dominantní roli hraje Česká strana sociálně demokratická, refinancuje závazky vlády premiéra Klause z roku 1997. Z toho důvodu jsem někdy nechápal vystoupení zpravodaje k této problematice, protože to je situace, která dozrála v roce 1997, kdy jeho strana měla dominantní roli ve vládě, a ta vytvořila tu situaci, kterou teď řeší současná vláda a která je předložena ke konečnému schválení Poslanecké sněmovně. Přesto mi dovolte ještě dvě nebo tři poznámky.
Vnímám to tak, že závazky ve výši 22 mld. Kč mají být splaceny nejpozději uplynutím 40 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tak jak je to uvedeno v § 1 odst. 3. Vidím v tom určitý rozpor, a to rozpor se strategií financování a refinancování státu, tak jak ji v současné době má vláda České republiky a tak jak je popsána v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona v obecné části. Cituji: "Strategie financování a refinancování státu, která koresponduje s praxí všech zemí Evropské unie a OECD, je mimo jiné snížení počtu emisí státních dluhopisů, prodloužení jejich splatnosti až na 15 let, zvýšení jejich cílových objemů až na 50 - 80 mld. Kč a vydávání jedné emise v několika po sobě jdoucích aukcích v časovém rozpětí jeden až dva roky."
V návrhu zákona se hovoří o tom, že měly být splaceny uplynutím 40 let, ve strategii je uváděna splatnost v maximálním limitu 15 let.V tomto směru se domnívám, že je to svým způsobem trochu v rozporu. Je v rozporu § 1 odst. 3 se zdůvodněním návrhu zákona, tak jak je zpracován ve strategii financování a refinancování státu. Já jsem přesvědčen o tom, že státní záruky jsou běžnou praxí vlády používanou při řešení ekonomických, sociálních a finančních problémů státu, a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. Jedná se o metodu, kterou bychom jako komunisté rovněž používali při prosazování volebního programu, pokud bychom byli členy vládní koalice, popř. bychom podporovali vládu v Poslanecké sněmovně. Z tohoto pohledu nemám výhrady k této metodě, která je skutečně v souladu s naším volebním programem KSČM.
Na druhé straně musím říci, že jsme měli vážné výhrady ke zvolenému způsobu tzv. velké privatizace, a touto formou velké privatizace se privatizovaly v 90. letech i státní finanční ústavy, konkrétně banky.V této chvíli je bankovní sektor stabilizován, rozhodující sektor, který vykazuje obrovské zisky v posledním období, je v rukou soukromých investorů a vedoucí postavení na trhu mají tři největší banky: Komerční banka, Československá obchodní banka a Česká spořitelna. Přesto jsem přesvědčen o tom, že schválením zákona o státních dluhopisech ještě nebude udělána poslední tečka za konsolidací bankovního sektoru. Jistě si uvědomujeme, že v Poslanecké sněmovně projednáváme ještě jeden sněmovní tisk, je to návrh skupiny poslanců, ve kterém se projednává nadstandardní odškodnění klientů zkrachovalých bank, především Union banky, takže tato problematika se dostane, předpokládám, na pořad na některé z následujících schůzí Poslanecké sněmovny.
Chtěl bych se v závěru svého vystoupení pana ministra Sobotky zeptat na jednu věc: jestli by bylo možné říci tomuto auditoriu, jaká je současná bilance ztrát v bankovním sektoru, jaká je výše sanace, která do tohoto sektoru jde. Odborné údaje se dosti liší, nejčastěji jsou uváděny údaje v rozmezí 350 až 400 mld. Kč, je však uváděn i údaj podstatně vyšší, a to až 600 mld. Kč. Samozřejmě jsou to finanční prostředky obrovské, které v této chvíli státu scházejí a které by bylo možné využít jiným výrazným způsobem, např. pro řešení problémů sociálních dopadů, pro řešení dlouhodobých problémů spojených s reformou důchodového systému, s výstavbou infrastruktury apod.
***