(9.40 hodin)
(pokračuje Karas)
Za druhé. Pokud přijmeme tento zákon, popřeme rozdíly mezi muži a ženami, přirozenost heterosexuálního svazku mezi nimi a vytvoříme předpoklad pro homosexuální převýchovu společnosti. Již dnes je cítit silný tlak na rodinu, aby se muž i žena chovali stejně, stejně vydělávali, stejně pečovali o novorozence a nemocné členy, stejně vařili, stejně fyzicky pracovali atd. Je to vnucování homosexuální mentality o plné zaměnitelnosti klasickým rodinám. Tato převýchova v konečném důsledku znamená, že ani normální manželé se nemají doplňovat, nemají být komplementární, ale muž a žena mají mezi sebou bojovat a v nejlepším případě mohou být pouhými partnery po vzoru homosexuální skupiny.
Za třetí. Legalizací registrovaného homosexuálního partnerství bychom přispěli k vytvoření privilegované skupiny. Má-li v tomto státě nějaká skupina udělena privilegia, má je vždy za konkrétní činnost. Rodina je má za výchovu další generace. Zde bychom zvedli ruku pro zvýhodnění určité skupinky jen proto, že ona to chce. Když už by měl být nějaký zákon přijat, měl by zvýhodňovat lidi, kteří spolu bydlí a o sebe pečují, a to bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Zeptáme-li se, v čem jsou tito lidé dnes diskriminováni, odpovědí: nemáme privilegia jako rodina.
Za čtvrté. Podpořením tohoto návrhu bychom znehodnocovali práci rodičů. Nejde jen o vlastní plodnost a demografická čísla, ale z pohledu státu jde i o tisíce a tisíce hodin práce rodičů, které oni investují do výchovy další generace daňových poplatníků. Za tuto nesmírnou investici, která - zdůrazňuji - je pro stát nenahraditelná, mají rodiče státem přiznána některá privilegia. Nebude nic jiného než výsměch rodičům, řekneme-li, že tento způsob života je pro stát stejně přínosný jako sebestředně orientovaný registrovaný svazek.
Za páté. Zvednutím ruky obětujeme této ideologii nevinné děti. Vždy a ve všech státech byl dalším krokem po legalizaci homosexuálních svazků požadavek homosexuálů vychovávat děti. A ujišťuji vás, dámy a pánové, že pokud jim je zákonem nesvěříte, tak poté, co tato skupina obdrží status menšiny, tak už si adopce vysoudí sama.
Za šesté. Zvednutím ruky bychom přispěli k postupnému zničení tolerance ve společnosti. Toleranci k odlišnému se všichni učíme především v rodině, kde vzájemně rodiče, muž a žena, ukazují dětem, jak jsou odlišnosti obohacující. Učí je přirozeně k úctě k odlišnému. V tomto stejnopohlavním svazku není ale místo pro odlišnost, není zde místo pro růst, pro odvahu se vypořádat s jinakostí druhého.
Za sedmé. Zvedli bychom ruku pro omezení svobody slova a pro náboženské pronásledování. Tento bod je velmi zásadní a může ovlivnit v krátké době celou strukturu společnosti. O svobodě slova a náboženské svobodě mluvím pohromadě z toho důvodu, že vždy, když došlo k omezování náboženské svobody, s železnou pravidelností došlo také k omezení svobody slova a k nástupu totalitní společnosti. Proč totalitní? Protože stát bude určovat, co si mají lidé myslet.
Abych byl zcela konkrétní. Začínají se šířit zákony proti lidem, kteří mají na fenomén homosexuality odlišný názor. Nic jiného než odlišný názor. Nespílají a nenadávají nikomu, jen říkají, že homosexualitu osobně nepovažují za přirozenou formu sexuality. Díky těmto zákonům se o tom zakazuje diskuse. Vždyť už dnes u nás je takřka tabu diskuse ohledně léčitelnosti homosexuality. Například co Bible? Budeme ji cenzurovat? Ve Švédsku už byli za citaci z Bible ohledně homosexuality lidé soudně odsouzeni. Budeme tady my, politici, odhlasovávat, co smějí mít církve ve své nauce? A co když církve odmítnout oddávat homosexuály v kostele? Budeme to tolerovat, nebo vytáhneme antidiskriminační zákon a policie zasáhne?
Za osmé. Často nám předkladatelé vyčítali, že za odmítavým postojem je naše víra. Jako věřící za sebe říkám: ano, je to u mne tak. Já věřím, že člověk byl stvořen geniálním tvůrcem, a vědci dnes tu promyšlenost s úžasem pozorují a snaží se ji pochopit. A pokud po tisíciletí tvůrce varuje "touto cestou nejděte!", je to pro mne velmi silná motivace.
Nemylme se, dámy a pánové, tady neútočí společnost na ubohé homosexuály, ale ten, na koho je zde velmi tvrdě již několik let nevybíravě útočeno, je většinová společnost. Tím nechci zpochybňovat, že je třeba individuálně pomoci těm, jejichž situace to vyžaduje a mne stejně jako vás silně dojímá.
Dámy a pánové, uvedl jsem zde sedm důvodů pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, které nevycházejí z víry ani se neschovávají za právní záminky. Zvažte je, prosím.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský, který je prozatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nemyslím si, že by v této diskusi mohly zaznít nějaké významně nové argumenty kromě těch, které už jsme tu slyšeli v průběhu minulých let i minulých měsíců při projednávání této otázky. Jestliže jsem se přece jenom rozhodl vystoupit v obecné diskusi, pak v návaznosti na to, že jsme včera přijímali zákon o zákazu diskriminace a jistým logickým důsledkem je i jednání o této předloze.
Samozřejmě kolega Karas má jiný názor. On právě, kdybychom tuto předlohu přijali, vidí v tom prosazení diskriminačního principu. Ale obávám se, že tady se naše pojetí hodnot, ale nejenom hodnot, víry, ale i elementárních hodnot právních rozchází. V tomto směru kolega Karas své názory, pokud jde o to, jaký je obsah hodnot uvedených v Listině základních práv a svobod, prokázat nemůže, protože to s ní slučitelné není.
Kolega Kvapil hovořil o tom, abychom se podívali kolem sebe, co se děje v jiných zemích, jak se prosazují, jak nazval, drobné kroky, které rozkládají nějaké stabilní hodnoty, na kterých je naše euroatlantická společnost založena, a že bychom měli velmi vážit, máme-li přijmout takovou zákonnou úpravu, která podporuje něco, co on považuje za negativní. Právní úprava ve vztahu k tomu, co se ve společnosti děje, má vždycky jenom omezený význam. Společenské procesy právními prostředky nelze zastavit. Lze je omezit, ale pokud společenská realita je silnější, tak právní úprava se musí přizpůsobit.
***