(14.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Je stále třeba mít na očích základní požadavek směrnice o systémech pojištění vkladů, podle které mají být náhrady vypláceny výhradně za vklady, jejichž vlastník je jednoznačně znám. Opět upozorňuji, že nesoulad s právem Evropské unie by mohl znamenat negativní dopady pro Českou republiku. K pozměňovacímu návrhu pana poslance Doktora v této souvislosti poznamenávám, že i při použití jím navrhovaného řešení anonymní vklady zůstávají anonymními, jejich vyplácení by bylo v rozporu s evropským právem.
Fond se také vyjádřil k návrhu pana poslance Doktora obecně zvýšit náhradu ze současných 25 tis. eur na 4 mil. Kč, tedy přibližně 138 tis. eur. V této souvislosti upozorňuji na výši průměrného vkladu v českých bankách na konci roku 2003, který činil přibližně 89 tis. Kč. Jen pro ilustraci si všimněme v tabulkách, které máte v rámci vyjádření fondu k dispozici, porovnání výše pojištění v členských státech Evropské unie. Pokud bude tento pozměňující návrh schválen, Česká republika bude mít bezkonkurenčně nejvyšší limit pojištění, o jeden milion korun přesahující výši pojištění v Itálii, která má odlišný systém financování svého fondu a má výrazně odlišnou historii událostí v bankovním sektoru. Tento nepoměr je ještě více patrný z porovnání poměru výše pojištění k hrubému domácímu produktu. Zde by Česká republika dosáhla po schválení návrhu pana poslance Doktora poměru přibližně 875 %, Itálie by měla přibližně 469 %, třetí Slovensko 370 %. Zvýšení náhrady na 4 mil. Kč je v rozporu s účelem pojištění vkladů a směrnicí o systémech pojištění vkladů, tedy ochranou drobných vkladatelů.
Navíc by schválení tohoto poslaneckého návrhu bez provedení dalších významných změn zákonné úpravy pojištění vkladů mohlo vést ke znemožnění jeho praktického fungování v případě krachu i menší banky, tedy k ohrožení jeho důvěryhodnosti, resp. důvěryhodnosti systému finanční stability, jehož je Fond pojištění vkladů důležitým článkem. Musíme si uvědomit, že s přihlédnutím k současné struktuře bankovního sektoru by fond v případě přijetí návrhu zákona a při současném zvýšení limitu pojištění byl schopen v nejbližších třech letech pokrýt náhrady vkladů maximálně jedné ze šesti nejmenších bank působících v České republice. Okamžitě by byl v případě jakéhokoliv krachu banky ze zákona nucen zvednout příspěvky bank, zatížit úplně bankovní sektor a samozřejmě také klienty. Přijetí pozměňujícího návrhu pana poslance Doktora by de facto změnilo systém financování Fondu pojištění vkladů ze současného převážně ex ante financování na systém ex post financování, který je z hlediska finanční stability jednoznačně problematičtější. Není možné změnit systém celého pojištění vkladů jedním pozměňujícím návrhem bez přizpůsobení zákonné úpravy a dostatečné diskuse, která by takto radikální změně předcházela.
Dále upozorňuji, že pokud by došlo ke krachu banky větší a závazky fondu by představovaly více než desetinásobek jejího ročního příjmu, bylo by velmi obtížné tyto prostředky na finančním trhu získat a fond by se tak mohl dostat do situace, které v minulosti čelil také Zajišťovací fond družstevních záložen. Nedostatečná solvence fondu by se mohla projevit zvýšením nedůvěry ve finanční sektor, jehož nestabilita by mohla ohrozit celkový ekonomický vývoj v České republice.
Myslím si, že v tuto chvíli je velmi diskutabilní, zda podobnými pozměňujícími návrhy, které jsou podávány na plénu Poslanecké sněmovny, takto zásadním způsobem měnit systém pojištění vkladů v České republice, který ukázal svoji stabilitu a ukázal svoji životaschopnost.
Byl bych rád, kdybychom se zamysleli ještě nad poslední věcí a tou je retroaktivita této poslanecké novely. Nesouhlasím se stanoviskem pana poslance Braného ve věci retroaktivity, tak jak ho vyjádřil při druhém čtení v projednávání této novely. Podle mého názoru se v případě této novely o pravou retroaktivitu jedná. Pokud jsou se zpětnou účinností měněna pravidla fungování určitého solidárního systému, který je založen na financování soukromými subjekty, přičemž tato změna znamená jednoznačně poškození zájmu těchto financujících subjektů, pak jde o zákonnou úpravu, která nerespektuje ústavní zásadu právního státu, tudíž taková úprava může být ve svém důsledku klasifikována jako protiústavní. Novela nerespektuje v dřívější době platnou právní úpravu, která již v roce 2003 byla v souladu s evropským právem a jejíž limit pojištění byl co se týče hodnoty sedmý v rámci Evropské unie. Novela zpětně zasahuje do právních vztahů, zpětně zakládá práva a povinnosti, narušuje důvěru v právní řád a porušuje princip právní jistoty.
Podle mého názoru je potřeba odmítnout takovýto nešťastný precedens retroaktivního rozhodování o dodatečných náhradách. Podle mého názoru je nutné přetrhnout ten nekonečný řetěz zpětného přehodnocování stabilních platných systémů pojištění v rámci bankovního sektoru. Takovýto návrh ve svém důsledku dává veřejnosti jasný signál, že platná úprava výše pojištění vkladů je naprosto irelevantní, neboť může být pro případ krachu jakékoli banky v budoucnu kdykoli zákonodárcem zvýšena na v zásadě jakoukoliv částku. Není to jen signál o tom, že je možné měnit podmínky s účinkem do minulosti, ale i signál podporující morální hazard. Princip "vrátíme všechno všem" zcela podkopává smysl existence současného systému pojištění vkladů a nevede klienty bank k odpovědnému chování při využívání a výběru finančních služeb.
Můj argument o retroaktivitě tohoto návrhu a porušování principu ochrany důvěry občanů v právo a porušování principu právní jistoty podporuje paradoxně i pozměňující návrh samotného předkladatele této poslanecké novely, který navrhuje v zájmu dosažení právní jistoty obecně v zákonu zvýšit náhradu pojištění, aby už nemusel kdykoli v případě budoucího krachu banky prosazovat ad hoc retroaktivně zvýšení náhrady na 4 mil. Kč.
Dovoluji si požádat Poslaneckou sněmovnu, aby v sobě našla potřebnou odvahu k respektování právního řádu a ukončení retroaktivního ad hoc rozhodování o zvyšování náhrad v rámci tohoto systému.
Dodávám, že o odstranění diskriminace, což je jeden z argumentů předkladatelů, se v zásadně nejedná. Ekonomické i právní podmínky ve společnosti se mění a vyvíjejí. Požadavek rovnosti lze v zásadě vztahovat ke stejné situaci ve stejném čase. Platný zákon předpokládal určitý režim, tento platný režim byl dodržen a podle mého názoru z toho nelze vyvozovat potřebu dodatečně zpětně platné podmínky měnit.
Ještě mi dovolte, abych se vyjádřil k pozměňujícímu návrhu pana poslance Vlčka, který se týká změny zákona o spořitelních úvěrních družstvech. Úřad pro dohled nad družstevními záložnami k němu vyčíslil případné dopady na veřejné rozpočty. Podle dostupných údajů bude v případě schválení pozměňujícího návrhu pana poslance Vlčka nezbytné poskytnout Zajišťovacímu fondu družstevních záložen externí zdroj přibližně ve výši 2 mld. Kč. Tato částka 2 mld. Kč zahrnuje i náklady na provedení příslušných výplat. Tady je nutné si uvědomit, že Zajišťovací fond družstevních záložen z povahy věci nemá možnost si tyto finanční prostředky opatřit na finančním trhu, velmi obtížně by sháněl nějakou instituci, která by mu takový obnos půjčila ve stávající situaci a legislativním postavení tohoto fondu, čili nezbylo by nic jiného, než tyto 2 mld. Kč Zajišťovacímu fondu poskytnout ze státního rozpočtu, tak jak se tomu již stalo v minulosti v době, kdy se řešily výplaty vkladů zkrachovalých družstevních záložen. Čili pravděpodobně by se buď jednalo o výdaje na úkor prostředků, které byly vyčleněny na jiné typy výdajů, nebo by to bylo na úkor zvýšení deficitu státního rozpočtu pravděpodobně v roce 2006. Proto musím konstatovat, že s návrhem na zvýšení náhrad pro klienty družstevních záložen nemohu souhlasit, zejména z hlediska jeho výrazného negativního dopadu na státní rozpočet.
Dovoluji si proto znovu požádat o to, aby tento návrh zákona nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen. Děkuji.
***