(12.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Ono říci tady bez rozvahy, že je dobře postupovat pouze jednou, nebo druhou metodou, prostě možné není, toho jsem si vědom. Stojím o korektní rozpravu, a proto sám jaksi už z definice samotné, i když kladu tento dotaz, uvádím ve svém vystoupení jistá rizika, která jsou spojena s tímto rozhodnutím.
Ale vážení kolegové, členové sociální demokracie, tento chlebíček vám napekl váš minulý premiér a je třeba se s ním nějak vypořádat. Proto já také nechci vystupovat nijak dryáčnicky a stojím o to, aby mi pan ministr financí odpověděl maximálně korektně a nezaujatě. Na druhou stranu 230 miliard státních dluhopisů, které musíme refinancovat v letošním roce zčásti na základě dluhopisové emise, kterou jsme schválili v roce loňském, zčásti na základě dluhopisové emise, kterou máme v tuto chvíli před sebou, je opravdu velké sousto.
A tím zásadním rizikem je především fakt, že prodáme-li špatně, pak výdaje dluhové obsluhy ponesou vlády budoucí. Proto zásadně stojím o minimalizaci tohoto rizika, o zásadně kvalifikované rozhodování těch, kteří budou uplatňovat tuto emisi.
A proto položím panu ministrovi financí ještě jednu otázku. Chtěl bych, aby mě veřejně ujistil, že není možné nikoho z těch, kteří se zaobírají aranžmá dluhopisových emisí, zejména v zahraničí, podezírat ze střetu zájmů, podezírat z toho, že ti, kteří jsou v okolí těch, kteří vybírají, nebo dokonce určují nebo jsou sami aranžéry, mají nějaký pracovněprávní vztah nebo jiný osobní zájem na úřadu Ministerstva financí, případně na tom, kdo utváří ta rozhodnutí, kdo vybere, kdo bude prodávat, kdo bude aranžovat a kdo bude samozřejmě spoluhráčem za podmínek, za kterých pak bude tato dluhopisová emise uplatněna a podle níž (nichž?) pak budou určovány výdaje státního rozpočtu na obsluhu státního dluhu v letech budoucích.
To je zhruba vše. Já jako zpravodaj předpokládám, že se zřejmě vládní většina pokusí vyrovnat se vzneseným vetem tím, že bude navržena lhůta na zkrácené projednávání. Jako člen klubu Občanské demokratické strany musím říci, že bude-li tak učiněno, budeme samozřejmě hlasovat proti. To je vše, děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Já jsem dobře nezaznamenala, zda vaše veto skutečně obsahuje podpis padesáti či více poslanců, ale já vám věřím, je tomu tak.
Otevírám nyní obecnou rozpravu. Do této rozpravy nemám žádnou přihlášku a ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Hlásí se pan poslanec Miloslav Vlček.
Poslanec Miloslav Vlček: Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl zkrátit lhůtu na projednávání ve výborech ve dvou alternativách, nejprve o 40 a pak o 30 dnů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy končím.
Nyní je prostor k závěrečným vystoupením. Pane ministře, máte nyní prostor.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně reagoval na slova, která zde zazněla ze strany zpravodaje.
Především bych chtěl znovu zdůraznit, že se jedná o dluhopisový zákon, který stanoví maximální rozsah emise těchto dluhopisů. Vláda nemůže emitovat tyto dluhopisy na jiný účel, než je účel uvedený v zákonu, konkrétně v § 1 odst. 1, kde je řečeno, že účelem státního dluhopisového programu je úhrada části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2006. V případě, že státní rozpočet skončí nižším deficitem, než schválila Poslanecká sněmovna, což bych přirozeně uvítal a o což přirozeně budu jako ministr financí usilovat, tak nemůže Ministerstvo financí emitovat vyšší rozsah tohoto dluhopisového programu, než bude odpovídat úhradě příslušné části schodku státního rozpočtu. Dojde tedy k situaci, kdy část této emise, jež bude, věřím pevně, povolena Poslaneckou sněmovnou, zůstane nevyužita. Čili to je standardní postup, který bude použit v situaci, kdy schvalujeme tento dluhopisový program ještě dříve, než známe výsledek hospodaření státu za fiskální rok 2006. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka se týká struktury financování státního dluhu. Musím říci, že Ministerstvo financí cílevědomě usiluje již několik let o to, aby se změnily poměry z hlediska financování státního dluhu, pokud jde o podíl mezi krátkodobými a dlouhodobými instrumenty, to znamená postupně snižujeme podíl krátkodobých instrumentů a prodlužujeme lhůtu splatnosti u nově vydávaných dluhopisů. Myslím si, že díky tomu, že je to již několikaletý trend, tak se nám podařilo postupně tento poměr začít obracet směrem k většímu podílu dlouhodobých instrumentů.
Třetí poznámka se týká otázky zadlužování domácností a vazby na zadlužování státu a celkovou rovnováhu našeho finančního systému. Domnívám se, že nelze hovořit pouze o jedné straně mince, kterou jsou úvěry našich domácností. Je potřeba vždy posuzovat i rozsah těchto úvěrů v kontextu s rozsahem úspor domácností. A pokud se podíváme na poměr mezi úvěry a úsporami domácností, tak můžeme konstatovat, že tento poměr není horší než v jiných obdobně vyspělých zemích Evropské unie. V tuto chvíli tento poměr je zhruba jedna třetina ke dvěma třetinám, to znamená jedna třetina úvěrů zhruba na dvě třetiny úspor domácností.
Je myslím také důležité si uvědomit, jaká je struktura těchto dluhů, které mají české domácnosti. Velká část těchto dluhů je ve formě hypotečního financování pořízení bydlení. To je myslím z ekonomického a hospodářského hlediska velmi rozumná forma zadlužování domácností. Je to vlastně forma řekněme dlouhodobého spoření. Je to financování, které je jištěno poměrně dobře právě tím, že je jištěno nemovitostí, na kterou je poskytnuta hypotéka. Čili takováto struktura zadlužení domácností je řekněme zdravá z hlediska jak situace bankovního sektoru, tak z hlediska rozvoje ekonomiky, protože takováto struktura podporuje hospodářský růst díky tomu, že se výrazně podporuje stavební výroba a na ni navazující hospodářské činnosti. Bylo by samozřejmě alarmující, pokud by řekněme větší část této zadluženosti tvořily tzv. ty spotřebitelské úvěry a jiné podobné typy zadlužování domácností. Ale vzhledem k tomu, že v této struktuře stále dominují hypoteční úvěry, které jsou pořizovány za účelem pořízení bytů či domů, tak nemám obavu z toho, že by tato struktura nebyla udržitelná, že by mohla přinést nějaké poruchy v našem finančním systému a že by snad tyto poruchy mohly prosáknout i do ekonomiky jako celku a ohrozit makroekonomickou stabilitu naší ekonomiky. My jsme v situaci, kdy ty hlavní makroekonomické parametry jsou ve velmi optimálním poměru, jsou ve velmi optimálním stavu a řadu let zpátky, pokud se ohlédneme, tak v takto dobré konstelaci hlavních makroekonomických parametrů Česká republika nebyla.
Pokud jde o financování a refinancování státního dluhu v letošním roce. Chtěl bych zde jasně prohlásit, že Ministerstvo financí bude postupovat při emisích dluhopisů v letošním roce v intenzivní komunikaci s Českou národní bankou, tak abychom nevytvářeli impulsy pro neúměrné posilování kursu české koruny. Čili naším cílem je postupovat v intenzivní komunikaci s Českou národní bankou a budeme velmi pečlivě poměřovat využití jednotlivých instrumentů pro financování dluhu.
***