(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jednou z těch pohledávek, které byly provedeny v rámci balíku pohledávek s právními vadami, byla i pohledávka J. Ring, kterou Česká konsolidační agentura následně prodala s balíkem jiných pohledávek třetí osobě. V arbitráži však byla ČKA posléze donucena vrátit inkasovanou úplatu, protože se v této arbitráži ukázalo, že díky právním vadám pohledávka nebyla platně převedena. Česká konsolidační agentura následně vstoupila do arbitráže s ČSOB, jejímž výsledkem byla povinnost ČSOB vrátit úplatu původně inkasovanou za převod J. Ringu na ČKA. Tady jsme tedy absolvovali případ, který se týkal jedné z těchto pohledávek s právními vadami, které byly na základě rozhodnutí vlády z jara 2002 převedeny na Českou konsolidační agenturu. ČKA v důsledku problémů s pohledávkou J. Ring pak přestala další rizikové pohledávky prodávat třetím subjektům a pouze je sama vymáhala na dlužnících. Zároveň vznikly pochybnosti, zda tyto pohledávky byly na ČKA vůbec platně převedeny, resp. zda ČKA může, resp. ze zákona musí v těchto případech pohledávky vrátit ČSOB, opět jako v případě J. Ringu.
Průběžným vymáháním rizikových pohledávek ze strany ČKA na dlužnících se dařilo jejich objem postupně snižovat, nicméně bylo jasné, že všechny pohledávky se takto nevyřeší před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, kterou ČKA má vůči ČSOB. Proto ČKA zahájila jednání s ČSOB o prodloužení promlčecích dob, ve kterých ČKA mohla odstupovat od smluv, na základě kterých rizikové pohledávky od ČSOB nabyla. Cílem ČKA bylo získat více času na vymáhání rizikových pohledávek a tím snížit objem rizikových pohledávek, jejichž režim bude nakonec ČSOB nucena řešit. Jednání o prodloužení promlčecích dob však nebyla úspěšná. V důsledku toho v současnosti dochází postupně podle dat jednotlivých tranší, ve kterých ČSOB rizikové pohledávky na ČKA převáděla, k uplynutí promlčecích dob. Česká konsolidační agentura proto od smluv s ČSOB začala odstupovat. Tím vzniká potenciál celé řady arbitráží, protože ČSOB s tímto postupem pravděpodobně nebude souhlasit. Přitom vzhledem k tomu, že každá pohledávka v balíku tzv. rizikových pohledávek má ale jinou povahu a trpí jinými vadami, nelze z výsledku sporu o J. Ring nikterak dovozovat budoucí výsledek dalších sporů. Máme zde cca 93 pohledávek a potenciálně zde máme 93 arbitráží, které budou v první fázi pravděpodobně vedeny mez i Českou konsolidační agenturou a ČSOB. 93 arbitráží.
ČSOB v důsledku odstupování od smluv ze strany ČKA musí vracet dříve obdržené úplaty. Zároveň ovšem ČSOB na základě své odvolávky na článek 2.5 dodatku ke smlouvě a státní záruce vznáší vůči Ministerstvu financí nároky na refundaci částek vrácených Českou konsolidační agenturou. A tady se dostáváme k té podstatné otázce. Mohlo by se jevit velmi výhodné pro stát, pokud ČSOB vrátí úplatu za všechny pohledávky s právními vadami České konsolidační agentuře. Ovšem ČSOB tvrdí, že na základě článku 2.5 dodatku ke smlouvě a státní záruce, který byl podepsán v roce 2001, zdůrazňuji v roce 2001, má údajný nárok na vracení těch částek, které musí vracet České konsolidační agentuře od Ministerstva financí. Čili v každém takovém případě, pokud by to dosáhlo celkem těch 11 mld. korun, tak ČSOB tvrdí, že chce uplatňovat nárok vůči Ministerstvu financí na těchto 11 mld. korun. Opět, protože Ministerstvo financí se samozřejmě brání proplácet tyto finanční částky, hrozí zde série cca 93 arbitráží, tentokrát však mezi Ministerstvem financí a ČSOB. To je druhá strana této mince, o které pan předseda Tlustý samozřejmě nemluvil, protože zde nemáme pouze Českou konsolidační agenturu, ale máme zde také Ministerstvo financí. Jsou zde smlouvy, které byly podepsány v minulosti a o kterých se domnívají jednotlivé subjekty, že jim dávají určitá práva. Zda jim tato práva dávají, či nikoli, pokud se subjekty nedohodnou, v konečné fázi budou rozhodovat arbitráže. Opět zde čelíme potenciálu mnoha desítek arbitráží mezi Ministerstvem financí a jinými soukromými subjekty.
Já zde nechci spekulovat o tom, kdo tyto arbitráže bude vyhrávat či kdo je vyhrávat nebude. Tím bych se dopouštěl určité spekulace, která by asi nebyla dobrá při obhajobách pozice České republiky v těchto arbitrážích. Já nemám tu lehkost pana předsedy Tlustého a jeho nezodpovědnost, abych zde pronášel tvrzení, která mohou být použita proti České republice v těchto arbitrážích.: Já zde takováto tvrzení odpovědně pronášet nebudu. V tuto chvíli probíhají jednání, která se snaží identifikovat rozsah problémů a nalézt řešení, které by potenciálně mohlo takovéto sérii velkých a nákladných sporů zabránit. Řešení zatím nalezeno nebylo. Musím konstatovat, že byly probrány různé varianty, ale řešení zatím nalezeno nebylo a v tuto chvíli se postupuje stále podle smluv, které byly uzavřeny na začátku této dekády, zejména v letech 2000 až 2002. To je stav celé věci.
Pokud jde o zápisy a dva zápisy, které zde pan předseda Tlustý citoval, především je potřeba si uvědomit, že varianta, která zde byla zmiňována, byla varianta, která nebyla dohodnuta. Jednání o této variantě bylo ukončeno bez úspěchu, neboť ve všech aspektech nedošlo k uspokojivé dohodě stran. To za prvé.
Za druhé, nikdy nešlo v této variantě o nějaké úvahy o prodeji pohledávek za jednu korunu, vždy úvahy o prodeji pohledávek byly vedeny za jednu korunu a výnosy z těchto pohledávek, ale byly vedeny v kontextu dalších podmínek, které byly požadovány a na základě kterých nedošlo k uzavření dohody, protože ty podmínky nebyly zúčastněnými stranami akceptovány. Proto také zápis ze dne 19. ledna - a to tady pan předseda Tlustý také nezmínil - končí tím, ne že by bylo vše dohodnuto a pokračovalo se touto cestou, ale tím, že vzhledem k tomu, že dohoda dosažena nebyla, tak zástupci České konsolidační agentury předložili svoji vlastní variantu řešení, o které následně bylo diskutováno. Už během jednání 19. ledna pro nedohodu byla varianta převodu za korunu plus výnosy opuštěna jako varianta, která nebyla dojednatelná z celé řady důvodů, a začalo jednání o jiné variantě. Tato věc je konstatována i v zápise a myslím, že bude dobré, pokud všech tuším deset nebo jedenáct účastníků toho jednání bude mít možnost se k tomu vyjádřit.
Toto nebyla žádná tajná jednání, to byla jednání čtyř subjektů na straně tří subjektů z veřejného sektoru a jednoho soukromého subjektu. Odehrála se na základě smluv, které já jsem nepodepisoval jako ministr financí, ale zdědil jsem je po svých předchůdcích, a odehrála se proto, že jako ministr financí mám povinnost zajímat se o potenciální rizika státu a potenciální náklady, kterým budeme muset jako Ministerstvo financí čelit v budoucnu, s možným řešením jednotlivých variant této situace, která zde nastala. To je popis této věci. Jednání nebyla nikterak tajná, ovšem nebyla vedena o tom, o čem zde mluvil pan předseda Tlustý. Ty varianty nebyly nalezeny, žádná varianta nebyla potvrzena ani dohodnuta, žádná varianta nebyla rozhodnuta, a pokud by některá varianta v budoucnu byla rozhodnuta či dohodnuta, musela by ji schválit nejprve vláda, poté by ji musela schválit Evropská komise, poté by ji musely schválit další statutární orgány zúčastněných stran. Nikdy by nebylo možné provést žádnou variantu řešení, která by nebyla veřejná a neprocházela by rozhodováním všech těchto institucí. Tento rozhodovací proces doposud nebyl spuštěn, protože žádná varianta dohodnuta nebyla a o žádné variantě nebylo ukončeno jednání.
Myslím, že když se podíváme na zápis z jednání dozorčí rady České konsolidační agentury, o kterém zde byla řeč, tak je potřeba si také uvědomit, že tato jednání nebyla v dozorčí radě prezentována jako uzavřená a tato jednání podle zápisu nebyla prezentována na dozorčí radě České konsolidační agentury zcela v souladu se zápisy ze 3. a 19. ledna, tak jak byly učiněny pracovníkem České konsolidační agentury.
Tolik velmi stručně k tomu, co zde zmiňoval pan předseda Tlustý.
Já si myslím, že je poměrně vážný problém, jestliže člen dozorčí rady České konsolidační agentury, dokonce její předseda, využívá této pozice k tomu, aby realizoval politické útoky, které nejsou podloženy skutečnými ekonomickými fakty.
***