(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Filip stáhl svou faktickou poznámku. Takže je na řadě se svou faktickou poznámkou pan ministr Stropnický. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mě ten příběh pana kolegy poslance přišel také možná zbytečně dlouhý včetně lásky k psům. Otázka, k čemu ti psi sloužili tehdy. Zároveň se trochu opomíjí, že šlo o službu k represivní složce policejního státu, což určitě není běžné zaměstnání, byť třeba v totalitním režimu. Trošku mě i zarážejí třeba biblické citáty, které úplně nepatří myslím do portfolia příslušné strany, ale někdy se hodí, to je pravda.
Ale já si myslím, že stačí poměrně jedna krátká věta. Tedy aspoň mně. Všichni jsme se v životě někdy sekli, všichni jsme udělali nějakou chybu, speciálně v mladém a nezralém věku, a stačí tohle přiznat a říct: Promiňte, já jsem se tehdy spletl. Mně by to stačilo. Mně by to stačilo speciálně proto, že tahle debata je docela frustrující, speciálně v roce stého výročí Československa. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Majerové Zahradníkové. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Děkuji. Vážené dámy a pánové, já bych chtěla jenom reagovat v krátkosti na kolegu Ondráčka a chtěla bych to vrátit zpátky k tomu - protože se tady mluví o té odbornosti a erudovanosti - zpátky k tomu vlastně, k čemu ta stálá komise slouží. A je to úplně stejné, jako proč vznikla Generální inspekce bezpečnostních složek. Důvod toho vzniku byla nezaujatost. Bylo to proto, aby kontrola nad prací policie nebyla v rukou těch, kdo ji řídí, a to Ministerstvo vnitra. A stejně tak i my tady máme stálou komisi, která kontroluje činnost GIBSu. Tato komise má být nezaujatá, nezávislá. A přece není možné, aby v čele této komise byl člověk, který bude kontrolovat činnost GIBSu, který zasahuje nebo koná ať už v zájmu, nebo nezájmu jeho bývalých kolegů. Já si myslím, že je to úplně stejný střet. To je vše.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní poslankyně. Pan předseda Kováčik a jeho faktická poznámka - stahuje ji. Takže na řadě je s přednostním právem pan předseda Bělobrádek, který se přihlásil před chvílí. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně kolegové. Já také chci se přidat k tomu, že nikdo nezpochybňuje odbornost pana kolegy. Myslím si, že odvedl určitě spoustu dobré práce. Nicméně to, co tady zaznělo v tom projevu, klíčové je, že zaměňuje legalitu a legitimitu. To, že něco bylo dáno předpisy, zákony, že něčemu přísahal, to je sice možné, ale to, že tehdejší legislativa byla nelegitimní, že věci, které byly možné dělat legálně, tak ještě nebyly legitimní. A to já myslím, že je to klíčové. A také si myslím, že samozřejmě nikdo jsme v té situaci nebyli, a také se nám to těžko může soudit. Na druhou stranu přiznat chybu, požádat o odpuštění je právě ten nezbytný předpoklad právě pro odpuštění. A myslím si, že se nesmí zapomínat. Musí se odpouštět, ale zároveň je také potřeba potom přiznat vinu nebo chybu. A to k tomu bezpochyby patří. Takže já bych skutečně jako klíčové v tom proslovu viděl to, že odvolávat se na legalitu tehdejších předpisů a činů ještě neznamená, že byl legitimní, a v tom je ta klíčová otázka. Myslím si, že stejně tak by mohli hovořit o tom, že tehdy bylo něco legální, i lidé v dalších totalitních režimech, a také to tak dělali a odvolávali se na to. To, že to bylo legální, nebylo legitimní. Například legální byly i norimberské zákony, ale nebyly legitimní.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Jsou zde dvě faktické poznámky. Pan poslanec Dolejš, pan předseda Filip. Pan poslanec Dolejš má slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Příjemné dopoledne. No, nevím, jak příjemné. Ta debata skutečně poněkud extenduje do poloh, které jsou už poněkud neadekvátní problému, který tady řešíme. Já jsem pár vystoupení v podstatě kvitoval, budete se možná divit, ale i z protilehlých lavic, a to zejména ta, která upozornila na to, že reakce na tuto událost by měla vést k tomu, že si uvědomíme, že to, co se odehrávalo na demonstracích v roce 1989, bylo prostě v plné nahotě potlačování svobody shromažďování a svobody slova. A to, že se nové časy s tímto, s touto praxí rozešly, je pravda. A také součástí té pravdy je, že jsme se s ním rozešli i my, tedy KSČM. Protože pokud jsme odmítli zneužívání moci, tak se to vztahuje i na tento problematický princip, to znamená, když lidé přijdou na náměstí něco hlásat, tak je sejmu. To platí pro celou KSČM. Je to součástí naší programové identity a platí to. To, jak to každý zastává, je samozřejmě jeho individuální záležitost. Ale pokud máte nějaké pochybnosti o tom či onom, rozhodněme to hlasováním. Neextendujme už tuto debatu, protože já si myslím, že pro každého, kdo si dá tu práci a zamyslí se nad podstatou, tak je to jasné. Odbornost byla naplněna. Slova o službě a naplnění práva, pokud jde o schopnost vykonávat tuto funkci, byla vyřčena.
A pokud jde o to, co si myslíme o takových zásazích, tak je to jasné. Já to neříkám jenom proto, že sám jsem při takovém zásahu byl, jak se říká lidově, sejmut, a odseděl jsem si dokonce 48 hodin v cele předběžného zadržení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Filip a jeho faktická poznámka. Prosím, pane předsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Paní a pánové, já budu velmi stručný. Já vzpomenu jednoho citátu Henryho Kissingera, bývalého ministra zahraničních věcí Spojených států amerických, který prohlásil po jednání s představiteli Československa: "Nikdy jsem nejednal s nelegitimním režimem. Ten režim byl legitimní." Jaký byl, to je druhá věc. To je otázka historického hodnocení. Takže prosím pana předsedu Bělobrádka prostřednictvím pana předsedajícího, aby v otázce legitimity a legality se nechal inspirovat i tímto velkým mužem mezinárodní politiky.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Do obecné rozpravy se z místa přihlásil pan poslanec Žáček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se hlásil v době, kdy jsem chtěl bez jakékoliv jmenné konotace říct něco o historii pohotovostního pluku, abychom si uvědomili, o čem mluvíme a v čem pan kolega Ondráček před rokem 1989 sloužil. Ta diskuse se rozvinula. Svým způsobem jsem rád, že mohu reagovat i na některé další reakce.
Začnu tím pohotovostním plukem. Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti byl zřízen primárně nikoliv jako výukové pracoviště, jak tady bylo řečeno, ale jako represivní složka po srpnu 1968. A je nutné těch několik předchůdců bezprostředně toho pohotovostního pluku spojit se srpnem 1969, kdy spolu s jednotkami Lidových milicí a také zásahových jednotek Československé lidové armády zasahovaly proti lidem natolik, že zde máme v Praze a Brně několik mrtvých. Dodneška bohužel orgány československého a českého státu nebyly schopny identifikovat ty, kdo způsobili tyto ztráty na životech, ale nemůžeme vyloučit, že to bylo i z těchto předchůdců těchto zásahových jednotek.
Tyto jednotky se vytvářely i podle vzoru z celého sovětského bloku. Mohu odkázat, abych nezdržoval na Centrum pro dokumentaci totalitních zločinů, které na svém portálu minulost cz. má stručně historii tohoto pluku včetně rozkazu o jeho zřízení včetně personálního vybavení uvedeno, a můžete se na něj podívat, abyste věděli, že šlo o zcela zásadní oporu komunistického režimu, která byla zřízena k tomu, aby režim nepadl a aby zůstal intaktní. Jsou tam i údaje o tom, jak byli příslušníci vybírání, jak byli školeni, pod jakou politickou indoktrinací v rámci marxisticko-leninské výuky a jak byli připravováni na tyto zásahy atd. atd. ***