(12.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)

Takže se chci zeptat pana vicepremiéra Brabce, jak to je s tím registrem hráčů, protože to je jeden z problémů, který kdyby se vyřešil, tak by jeden z problémů, kvůli kterému byly ty poukázky zavedeny, logicky odpadl. Ale pokud to vyřešeno není, tak ten problém prostě trvá a pak smysl těch poukázek nadále trvá.

A platí to jako vždycky. Pokud děláte nějaké represivní opatření kvůli skupině nepoctivých, tak to bohužel dopadne na ty poctivé. Tak to prostě je, protože jinak se to selektivně nedá udělat. Ale registr hráčů mimo jiné mohl napomoci alespoň v tomto segmentu, aby peníze v hmotné nouzi nekončily v automatech. Mohl tomu efektivně zabránit. A nestalo se vůbec nic, jenom jednou za půl roku si přečtu ve veřejných zdrojích, že s tím mají finance problém, že to ještě není.

Mám dva dotazy: proč to není a kdy už to bude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě s těmi, kdo jsou přihlášeni. Přihlášen je pan poslanec Kaňkovský, po něm je přihlášena paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jenom na úvod. Nechtěl jsem se hlásit do faktické poznámky, tak ale budu mít dvě krátké poznámky jednak k tomu, co tady říkala paní poslankyně Hyťhová prostřednictvím předsedajícího, jenom aby v tom bylo úplně jasno.

My jsme dnes navrhli vyřazení sněmovního tisku 99 z pořadu této schůze, nicméně v systému ten tisk stále zůstává a uvidíme, jakým způsobem dopadne právě projednání tisku 89. Bylo by dobře, kdyby jeden ten tisk byl schválen. Máme k tomu dnes možnost, nicméně ten tisk 99 se zatím nevypařil.

A pokud se týká účasti ministrů, zase to není nějaká výtka, je to spíše postesknutí. Tento tisk se výrazným způsobem dotýká resortu MPSV. Musím říci, že na jednání výboru pro sociální politiku se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí vyjadřovali k pozměňovacím návrhům a je velmi špatně, že tady dnes to stanovisko nemůžeme znát, protože například k pozměňovacímu návrhu kolegy Sklenáka a mému, které jsou totožné, mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí kladné stanovisko. Ale k tomu se ještě dostanu později.

Diskuse ohledně povinných poukázek, dávek na živobytí v rozmezí 35 až 65 % se tady odvíjí už několik měsíců. Byla velmi bohatá jak tady na plénu, tak ve výboru pro sociální politiku. Je potřeba na začátku říci dvě fakta. Jsou tady dva názorové proudy. Jeden zastupuje paní kolegyně Pastuchová a její kolegové a týká se to sněmovního tisku, který teď projednáváme, to znamená 89, který přichází s řešením neutěšené situace kolem povinných poukázek systémem výjimek, řekl bych umírněných výjimek, a je tam ještě ten institut důvodů hodných zvláštního zřetele. Pak je tady druhý názorový proud, který reprezentuji já a moji kolegové, kteří říkáme, že ten systém vykazuje více problémů s povinnými poukázkami a že je potřeba těch výjimek udělat více. To je ten sněmovní tisk 99.

Pokud se týká zásadního rozdílu, tak my výjimek navrhujeme více. Myslíme si, že výjimky by se měly týkat i osob, které mají přiznaný příspěvek na péči ve středním až nejvyšším stupni závislosti, že by se to mělo týkat seniorů - bavili jsme se o tom, jestli to má být nad 68 let, nebo nad 70 let - a také by se to mělo týkat osob, které mají uznanou invaliditu ve třetím stupni, a osob, které pečují o osobu blízkou, tedy o osobu, která je závislá na fyzické pomoci druhé osoby. To jsou asi ty zásadní rozdíly, o kterých se budeme bavit i v rámci schvalování dnes načtených pozměňovacích návrhů.

Také tady chci říci, že to není soutěž o tom, jestli zvítězí sněmovní tisk 89 kolegyně Jany Pastuchové, která je první na té startovní čáře při hlasování ve třetím čtení. O to tady vůbec nejde. Jde o to, abychom neutěšený stav kolem poukázek vyřešili. Tady se opravdu jakoby upřednostňuje diskuse o tom, jestli je to náročné pro úřady práce, jestli je to náročné pro sociální odbory, a mnohem méně se diskutuje o tom, jestli to skutečně jde adresně k lidem, kteří jsou v tíživé situaci. Ano, můžeme namítnout, a je to mnohdy pravda, že část těch lidí si za to může sama, ale myslím si, že to pořád neznamená, že bychom neměli plédovat za to, aby všechny typy dávek byly adresné a šly k těm, kteří je potřebují.

Je tady pak samozřejmě ten faktor zneužívání. Mluvil tady o tom Roman Sklenák. Já se k němu připojím. Pořád si myslím, že by stát měl být spíše v situaci starostlivého rodiče než drába, nebo že bychom to minimálně neměli otáčet. To znamená, neměli bychom být prvně tím drábem a pak tím starostlivým rodičem, ale měli bychom umět dávky adresně cílit a měli bychom umět také velmi dobře zkontrolovat a případně postihovat zneužívání dávek.

Jak už jsem řekl, diskuse o tom, jaký okruh výjimek bychom měli z povinného systému poukázek vyjmout, byla velmi bouřlivá, a jak zde zaznělo, problémů je celá řada. Já už jsem tady o tom hodně mluvil ve druhém čtení. Některé ty problémy tady dnes zmiňoval Roman Sklenák, kolegyně Olga Richterová, takže už to nebudu všechno opakovat. Ale pokud mohu říci za sebe, tak ke mně nejvíce chodily připomínky z pobytových sociálních služeb. Sociální pracovníci tam s tím mají velký problém. Velký problém je v lůžkových zařízeních dlouhodobé péče, speciálně v psychiatrických nemocnicích u dlouhodobě hospitalizovaných. To je další okruh problémů, kde mají s těmi povinnými poukázkami velký problém. A ten je potřeba řešit. (V sále je rušno.)

Takže pokud se potom už budeme bavit konkrétně o pozměňovacích návrzích, které jsem si dovolil načíst do systému a které bych rád, abyste podpořili -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím vás o klid, ať má pan poslanec vhodné podmínky pro to, aby mohl dokončit svou řeč. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Takže první návrh, který se bude hlasovat podle zřejmě schválené procedury hlasování, je pozměňovací návrh pod písmenem F4. Už zde o něm hovořil Roman Sklenák. Je to totožný pozměňovací návrh, který právě po zvážení všech okolností, rozsahu výjimek i roztříštěnosti názorů na to, které výjimky ano a které ne, je tady i stanovisko veřejné ochránkyně práv, která prezentovala desítky případů stížností, které v tuto chvíli úřad veřejného ochránce práv řeší, tak tento návrh po zralé úvaze vrací ten systém právě před poslední novelizaci. Je potřeba - a možná i pro média, protože tak jak jsem zaznamenal, tak média v tom možná trošičku tápou. Pokud bychom vrátili zákon o hmotné nouzi před tu poslední novelizaci, stále tady bude mít možnost úřad práce poukázky použít. Pořád to bude v rozmezí 35 až 65 % a bude to na úvaze pracovníků úřadů práce, kteří budou mít možnost, a právě proto, že znají klienty, budou mít možnost posoudit, jestli jim ty poukázky dát nebo nedat. Takže pozměňovací návrh F4, vrácení před poslední novelizaci.

Pokud tento pozměňovací návrh neprojde, tak se pak v rámci procedury bude na nějakém dalším místě hlasovat pozměňovací návrh F1. Ten se týká výjimek pro osoby pečující o osobu, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém až čtvrtém stupni, a osobu pečující také o osobu závislou na pomoci fyzické osoby mladší deseti let, od prvního stupně. Tady je potřeba říci, že tyto osoby mají většinou tolik starostí, že objíždět obchody v širokém okolí pro ně není jednoduché. Tady na margo toho, co říkala paní kolegyně Rutová, a není to nic osobního, ono je rozdíl, jestli začnete objíždět obchody ve velkém městě, jakým je Plzeň, a jestliže se s tímto problémem setkáte na venkově, kde těm poživatelům dávky narůstají náklady už jen na to dojíždění do obchodů, kde mohou poukázky uplatnit.

Dále se bude hlasovat o pozměňovacím návrhu pod bodem F1, což je výjimka pro osoby, které jsou příjemci příspěvku na péči při středně těžké až úplné závislosti. Také si myslím, že není potřeba zdůrazňovat, že tyto osoby to mají s poukázkami velmi obtížné.

Poslední návrh, který jsem předložil, je pozměňovací návrh F3, který přináší výjimku pro osoby s přiznanou invaliditou třetího stupně a seniory nad 70 let.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že při hlasování o těchto pozměňovacích návrzích vezmete v úvahu, že dávky v hmotné nouzi, v tomto případě se jedná o dávku na živobytí, by měly účinně pomáhat lidem, kteří se dostali do svízelné životní situace. To by měl být první a zásadní úkol státu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP