(10.30 hodin)
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Pane místopředsedo, dovolte, abych zrekapituloval proběhlé hlasování. Dnes jsme měli možnost se na plénu vypořádat s dědictvím opoziční smlouvy, s jedním z nástrojů, který vznikl v době spolupráce sociální demokracie a ODS. Za opoziční smlouvy byl zaveden tento hlasovací systém. Jedna z věcí, které hnutí ANO kritizuje. Bohužel v tento moment dala palec a odsouhlasila chování sociální demokracie a ODS. Dnes jsme měli možnost narovnat volební systém. Dnes jsme měli možnost zrovnoprávnit hlasy voličů. Zachovali jsme stávající stav, kdy volební systém dělá z lidí, kteří volí menší strany, voliče druhé kategorie, protože na mandát velkých stran je potřeba 19 tisíc hlasů, na mandát malých stran v současné Sněmovně je potřeba 43 tisíc. Zachovali jste systém, který poškozuje malé strany.
Jenom snad poučení z historie. Každý, kdo je velký, si myslí, že to bude trvat navždy, jak si to myslela sociální demokracie a ODS. Ale na burze se říká, co jde jednou nahoru, bude jednou padat. A demokracii tvoří i to, že máte respekt vůči těm, kteří nejsou tak velcí jako vy a mají stejné právo pro soutěž. To bohužel dneska nebylo změněno a zachovali jste špatný systém, zachovali jste nespravedlivý systém vůči voličům této země. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. Ještě, než budeme pokračovat v dalším bodě, došla omluva předsedovi Poslanecké sněmovny na úterý 18. 9. od pana poslance Václava Klause z pracovních důvodů na celý den. (V sále je obrovský hluk!)
Budeme pokračovat bodem
111.
Návrh poslanců Jany Pastuchové, Heleny Válkové, Radky Maxové,
Patrika Nachera, Davida Kasala, Karla Raise, Rostislava Vyzuly,
Martina Kolovratníka a Jaroslava Bžocha na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 89/ - třetí čtení
Jde o přerušený bod. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili ve středu 12. září v rozpravě, čili rozprava je (není) uzavřena. U stolku zpravodajů už vidím paní zpravodajku garančního výboru, paní poslankyni Hanu Aulickou Jírovcovou, paní kolegyně Pastuchová za navrhovatele už je také na svém místě. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 89/3, který vám byl doručen 27. června letošního roku. Usnesení garančního výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 89/4.
Ptám se, jestli si přejí vystoupit nejdříve zpravodajka nebo paní navrhovatelka. Paní zpravodajka ano. (Dotaz zpravodajky ohledně ukončení rozpravy.) Ne, rozprava nebyla ukončena, to jsem už konstatoval. (Dotaz ze sálu.) Ano, přímo ve vystoupení pana poslance Kaňkovského. Než mu udělím slovo, aby pokračoval ve svém vystoupení, požádám kolegy a kolegyně, aby debaty mimo tento tisk vedli zásadně v předsálí mimo jednací sál Poslanecké sněmovny.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, rozprava byla přerušena v části mého vystoupení. Vždycky je to trošku hendikep začínat znovu v polovině vystoupení, nicméně se budu snažit již neopakovat všechny peripetie, které provázejí novelu zákona o dávkách v hmotné nouzi. Jenom bych shrnul postoj svůj a svých kolegů k dnes projednávané novele, tedy sněmovnímu tisku 89. Ještě se znovu vyjádřím k pozměňovacím návrhům svým.
Pokud se týká našeho postoje, povinná aplikace poukázek dávek na živobytí podle dostupných informací nesnížila zneužívání této dávky a bohužel velmi ztrpčila život řadě zranitelných skupin obyvatel, ať už jsou to lidé s nejvyšším stupněm invalidity, lidé pečující o osobu blízkou, senioři, lidé s vyšším stupněm příspěvku na péči, ale také lidé, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních či v pobytových sociálních službách. (Hluk v sále je veliký. Velmi špatná slyšitelnost.)
Ambicí mou a skupiny předkladatelů v uvozovkách konkurenčního návrhu 99 bylo najít soubor výjimek osob, které jsou skutečně tímto nejvíce postiženy, a jinak systém povinných poukázek v rozmezí 35 až 65 % zachovat. Bohužel diskuse, která byla následně v odborné veřejnosti, na výboru pro sociální politiku i zde na plénu, konzultace s pracovníky úřadů práce, konzultace s pracovníky pobytových sociálních služeb, ale také například s psychiatrickými léčebnami ukázaly, že vytaxovat ten soubor výjimek je velmi obtížný úkol. Také se ukázalo, že i tady ve Sněmovně je několik skupin poslanců, kteří vidí ten systém výjimek různě, a tak se ukázalo, že najít zde politickou shodu na tom, které výjimky skutečně schválit, je obtížný úkol.
Právě z tohoto důvodu jsme nakonec společně s kolegou Sklenákem, respektive každý zvlášť, ale ve stejném duchu, podali pozměňovací návrh, který už jsem tady představoval. Je to ten pozměňovací návrh F4 a dále pozměňovací návrh A1 kolegy Sklenáka, který vrací novelu zákona o hmotné nouzi před poslední novelizaci, tedy před účinnost od 1. 12. 2017. Já si uvědomuji, že to není úplně ideální stav, nicméně to považuji za nejčistší řešení právě proto, že ať se uchýlíme k jakémukoliv výčtu výjimek, tak vždycky tady hrozí, že na některou zranitelnou skupinu osob zapomeneme. Proto já za sebe upřednostňuji a chci vás požádat o podporu pozměňovacího návrhu F4 společně s pozměňovacím návrhem A1 kolegy Sklenáka, abychom vrátili stav před poslední novelizaci. A chci zde zdůraznit to, co se občas v médiích trošičku plete, že to neznamená, že úřady práce nemohou skupině osob, u které mají podezření na zneužívání dávky na živobytí v uvedeném rozmezí 35 až 65 %, dávky nařídit ve formě poukázek. To je potřeba, aby zde zaznělo, protože to mnohdy je dáváno do opačného kontextu.
Pokud bychom šli po hlasovací proceduře, tak skutečně by se prvně měl hlasovat pozměňovací návrh F4 a F1, a já pevně doufám, že najde vaši podporu. Pokud by se tak nestalo, bude se v hlasovací proceduře postupovat dále. A tady se tedy zmíním o svých dalších pozměňovacích návrzích.
F1, to je výjimka pro osoby, které pečují o osobu, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém až čtvrtém stupni, a osoby pečující o osobu mladší deseti let od prvního stupně. Tohle je jednoznačně velmi ohrožená skupina. A asi si málokdo dokáže představit, nebo doufám, že si to dokážeme představit, jak je obtížné pro osoby, které 24 hodin denně pečují o osobu blízkou, aby někde objížděly obchody a snažily se tam uplatnit poukázky. A myslím si, že je to i velmi nedůstojné.
Dalším pozměňovacím návrhem, který by se měl hlasovat, je pozměňovací návrh F2, což je výjimka pro osoby, kdy jsou zde příjemci příspěvku na péči ve středně těžké až úplné závislosti. Myslím si, že to zdůvodnění platí úplně stejně jako pro výjimku pro osoby pod bodem F1.
A poslední pozměňovací návrh, který vám chci představit, je pozměňovací návrh F3, který přináší výjimku pro osoby s přiznanou invaliditou třetího stupně a seniory nad 70 let.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já pevně věřím, že při hlasování o pozměňovacích návrzích vezmete v úvahu, že dávky v hmotné nouzi, v tomto konkrétním případě dávky na živobytí, by měly účinně pomáhat lidem, kteří se dostali do velmi svízelné životní situace. A nemá cenu zde diskutovat, jestli si za to mohou sami, nebo nemohou. Toto by měl být první a zásadní úkol státu. Měli bychom nastavit roli státu tak, aby byl primárně starostlivým, ale i přísným rodičem. Rozhodně to pak ale neznamená, že by stát měl rezignovat na kontrolu, aby nedocházelo ke zneužívání jakýchkoliv dávek, to znamená nejenom dávky na živobytí. Pokud ale tyto role otočíme, pak se pomoc potřebným stává diskriminační a velmi nevlídnou a to by naopak úkol státu být neměl. Řeknu to lidově, stát by neměl být prvně drábem, a teprve potom starostlivým rodičem. ***