(9.30 hodin)

 

Poslankyně Jana Levová: Já jsem se chtěla vrátit k hlasování číslo 78, protože mám ve stenozáznamu, že jsem se zdržela, samozřejmě jsem byla pro. Ale nechci měnit hlasování. (Předsedající: Ale nezpochybňujete hlasování.) Nezpochybňuji, ne.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, takže pro stenozáznam je to zaznamenáno. Naskočila mi tady faktická poznámka pana poslance Gazdíka, ale nyní... Takže vy chcete s přednostním právem. Dobře, prosím.

 

Poslanec Petr Gazdík: Hezké dobré ráno. Já budu velice stručný. Já bych chtěl jenom popřát všem poslancům ANO, KSČM a ČSSD šťastnou cestu domů dnes po dálnici D1. Má sněžit. Děkuji. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tedy přistoupíme k dalšímu bodu.

 

25.
Návrh poslanců Věry Adámkové, Kamala Farhana, Jiřího Ventruby,
Vlastimila Válka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání
a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)
/sněmovní tisk 308/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2. Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk číslo 308/1.

Prosím, aby se slova ujala zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Věra Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás vzala s sebou na krátký výlet do transplantační medicíny. Nedomnívám se, že toto téma by zde bylo často slyšeno, ale velmi si přeji, abyste porozuměli tomu, co dnes budeme hlasovat.

Československá a česká transplantační medicína byla vždycky na špičce a v některých oborech je opravdu světovou špičkou, zejména v oblasti imunologických a některých transplantací. A abyste porozuměli tomu, proč chceme opravit ten zákon. Ten nevznikl vůbec z ničeho jiného, než že tomu ten, který předkládal, úplně nerozuměl. V té transplantaci se jedná o život. A já přeji všem, i těm, kteří mě neposlouchají, aby se jich to nikdy netýkalo, ani jich, ani jejich příbuzných, ani z jedné strany, ani jako dárce, ani jako příjemce. Protože transplantace řeší situaci, která se velmi přibližuje opravdu binomickému dělení života: ano, ne. To není bude mi lépe nebo hůře, ale umřu a budu žít. A tady jde o čas.

V současné době je to tak, že koordinační středisko transplantací musí písemně požádat v případě cizince jeho rodinu. To je víceméně nemožné vyřešit. A problém tady nastává v tom, že naši čeští občané jsou v nevýhodě. Protože jestliže ten cizinec, který zde je, a dojde k nějakému akutnímu selhání životně důležitého orgánu a potřebuje transplantaci, transplantační centra bez ohledu na to, kam patří, okamžitě zahajují jednání, dívají se do té čekací listiny, eventuálně s kým by se ten člověk mohl shodovat, a dostane se mu té péče. Transplantace dnes je rutinní záležitostí, byť se tam samozřejmě stále vylepšuje. Ale v případě, že dojde k opačnému případu, to znamená, že tady je cizinec, který prostě bohužel má polytrauma - protože si musíme uvědomit, že každá transplantace znamená, že jsme někoho nezachránili ve většině případů -, tak v tomto případě začíná těžký boj o čas. Protože jestliže explicitně u sebe nemá kartu, že buď chce, nebo nechce darovat orgány, což samozřejmě je svaté a to se zcela respektuje, v současné době se musí to koordinační středisko písemně dotázat konzulátu, velvyslanectví, rodiny. Ale všichni víte, jak vypadají pasy těch cizinců. On tady má trvalé bydliště na Staroměstském náměstí nebo v Liberci nebo kdekoliv a pak má jenom zemi původu, mnohdy jenom město nebo oblast. Je víceméně nemožné cokoliv takového dopátrat. A po velmi pečlivě analýze jsme zjistili, že vlastně my tím české občany zhruba připravujeme v deseti, patnácti až sedmnácti případech o život, protože jim nemůžeme poskytnout z naší databáze vhodného dárce toho orgánu.

A proč je problém času? Péče o dárce, což je ten člověk, který je de facto již mrtev, ale de iure ještě ne, je velmi složitá. Je to velmi náročné finančně, odborně, je to velmi sofistikovaná péče. Ten člověk nesmí dostat řadu léků třeba kvůli oběhu, protože by ten orgán nemohl být použit. A ten čas tady je neúprosný. Abyste měli představu, v případě srdce je maximální doba takzvané studené ischemie čtyři hodiny, což je doba, kdy my to srdce odebereme a musíme jej implantovat tomu příjemci. Jistě chápete, že během této doby nejsme schopni písemně získat žádnou, ani negativní odpověď.

Proto, protože ty zkušenosti jsou jasné, vás chci požádat, a víte, že tam byla velká shoda a mnohokrát jsme to diskutovali na zdravotním výboru, abychom udělali malou změnu. To znamená, že samozřejmě my stále trváme na tom superkorektním přístupu k tomu člověku, a tím je česká transplantační medicína pověstná, stále trváme na tom, že samozřejmě musíme dát vědět rodině toho člověka, který zemřel, byť se s nimi třeba nestýká, to my neřešíme. Čili chceme tam samozřejmě kontaktovat tu rodinu, ale také jeho konzulát nebo velvyslanectví, prostě oficiální orgán této země, a to tedy aby tam byla možnost i třeba telefonicky nebo faxem, abychom nebyli odkázáni na písemnou formu, protože poštou se to prostě stihnout nedá. Jeden z orgánů, který je nejméně náchylný k té studené ischemii, jsou ledviny, kde máme možnost až 40 hodin, což znamená, že můžeme klidně i s přestupem poslat letecky kamkoliv tu ledvinu. Ale ani během této doby, což víte, že není ani celý víkend, nejsme schopni písemně sehnat odpovídající osobu kdesi v cizině, protože samozřejmě nemáme databázi. Takže tímto způsobem, kdybychom nemuseli písemně se zavazovat, ale skutečně kontaktujeme jednak tu rodinu, ale samozřejmě i zastupitelský úřad, by se výrazně ulevilo těm koordinačním pracovníkům a mohli bychom zvýšit počet transplantací pro české občany, kteří tím jsou v nevýhodě.

Takže to je velmi stručně, samozřejmě jsem připravena jakékoliv otázky vám zodpovědět, ale myslím si, že by bylo vhodné zrovnoprávnit české pacienty s těmi zahraničními, protože ti s tímto v našem případě nemají problém. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Mašek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ztotožňuji se s deklarovaným záměrem předkladatelů, kterým je zjednodušení a zefektivnění stávající právní úpravy s cílem zvýšit počet legitimních odběrů dárců od cizinců zemřelých na území České republiky. Návrh zákona zavádí pro případy, kdy není znám kontakt na osobu blízkou zemřelého cizince, nově povinnost koordinačního střediska transplantací zjistit na základě podnětu poskytovatele zdravotnických služeb takový kontakt u diplomatické mise nebo konzulárního úřadu státu, jehož je cizinec občanem. Kontakt potom předat poskytovateli zdravotní péče, který bude komunikovat s příbuznými napřímo. Čili tam dojde k tomu zrychlení. Tato mezinárodní smlouva by měla upravovat i ochranu poskytnutých osobních údajů, a to v takové míře, jaká je zaručena evropským právem a vnitrostátním právem smluvních stran.

Já bych jenom k tomu dodal, protože obšírně to tady uvedla paní předkladatelka, paní profesorka Adámková, ale skutečně bych tady chtěl zdůraznit, že orgány dárce cizince mohou zachránit několik lidských životů našich spoluobčanů a u případu ledvin tam dochází samozřejmě i k přeshraniční možnosti dodání těch orgánů i do jiných států. Já jsem přesvědčen o tom, že tato právní úprava je naprosto nutná a že je důležité ji odsouhlasit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které vidím jednoho přihlášeného poslance. Takže pan poslanec Jiří Ventruba má slovo. Prosím.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Vážené kolegyně a kolegové, pane předsedající, vážení členové vlády, na půdě Poslanecké sněmovny čas od času projednáváme návrhy zákonů týkajících se cizinců. Vzpomínám si, že jedním z posledních takových jednání bylo řešení pražských směnáren, zda cizinci mohou reklamovat nevýhodný kurz do jedné nebo tří hodin a tak podobně. Dnešní návrh novely zákona číslo 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkáně a orgánů a o změně takzvaného transplantačního, zákona je podle mě podstatně, podstatně důležitější. Změna tohoto zákona v roce 2013 sice umožnila darování orgánů od cizinců zemřelých na našem území, ale praxe ukázala, že stávající právní úprava je příliš komplikovaná, tak jak už vzpomněli moji předřečníci, a ve svém důsledku nepříliš funkční a ročně údajně přicházíme o možnost odběru orgánů od přibližně patnácti cizinců, což může představovat až sto transplantací potenciálně použitelných orgánů. A to je vysoké číslo.***




Přihlásit/registrovat se do ISP