(17.00 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Orgánem, který bude toto rozhodovat, respektive bude rozhodovat o náhradě a odškodnění újmy na zdraví způsobené očkováním, bude Ministerstvo zdravotnictví, na které se poškozený subjekt obrátí. Ministerstvo zdravotnictví ve lhůtě šesti měsíců rozhodne. Pokud by nerozhodlo, respektive by ten poškozený nebyl s tímto spokojen, tak pak se obrací standardně na soud v promlčecí lhůtě tří let. V tomto směru se použije subsidiárně občanský zákoník. Ostatně ten zkrátka na tuto materii je subsidiárně - je počítáno, že se subsidiárně použije pak v dalším průběhu.
Takže myslím si, že ten proces je poměrně jasný, snažili jsme se v tomto směru vyhovět jak názoru odborné veřejnosti, ten návrh byl samozřejmě konzultován s Českou vakcinologickou společností a s dalšími, tak i laické veřejnosti, potažmo zástupcům pacientů, rodičů a tak dále. Je to poměrně citlivá materie. Na druhou stranu myslím si, že skutečně v tomto směru splácíme určitý dluh, protože právní titul pro odškodnění v tuto chvíli v právním řádu není a myslím si, že to může přispět i k určitému otupení hran těch, kteří zkrátka očkování odmítají i z tohoto důvodu.
Takže děkuji za pozornost a těším se na debatu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji, pane ministře, za úvodní slovo. Prosím, aby se slova ujala paní zpravodajka pro prvé čtení, paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, pane ministře, já děkuji panu ministrovi za představení vládního návrhu zákona, sněmovní tisk 451, návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Dovolím si jenom doplnit a možná trošku shrnout jednak principy, na kterých tento návrh zákona stojí, a některé věci, které s novelou souvisí.
Obsahem úpravy je zavedení institutu odškodnění ze strany státu za újmu, která vznikla v důsledku povinnosti uložené státem, to je pravidelného, zvláštního nebo mimořádného očkování ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví. Jak pan ministr už zde hovořil, ty základní principy, na kterých je tato novela postavená, jsou, že stát odškodňuje újmu na zdraví v důsledku očkování, tak jak už jsem ho definovala. Nahrazuje se jen újma způsobená očkováním, které provedl poskytovatel služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách. Újma musí být způsobena povinným očkováním, ale stanovuje se vyvratitelná domněnka, že když u poškozeného nastanou případy újmy na zdraví uvedené v prováděcím právním předpise v čase tam uvedené, tak se jedná o újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním. Výše úhrady újmy se zjistí podle pravidel občanského zákoníku. Podmínkou odškodnění je pak žádost, která je podaná Ministerstvu zdravotnictví a doplněná o doklady, ze kterých vyplývá nárok na odškodnění. Dále pokud ministerstvo do šesti měsíců žadatele neodškodní, má poškozený právo obrátit se na soud. Stejně tak je v případě, kdy je vyplacena náhrada újmy nižší, než poškozený požadoval. Finanční nároky předpokládané z existence institutu odškodnění ze strany státu se odhadují na náklady na státní zaměstnance přibližně tři miliony korun za rok, provozní náklady k tomu milion korun za rok. Předpokládané nároky žadatelů odhadované podle toho, co je v okolních zemích, a znalostí těch skutečně komplikací v důsledku povinného očkování se odhadují zhruba sto milionů za rok.
Je potřeba k tomu ještě také dodat, a pan ministr už o tom trošku mluvil, že návrh doplňuje mezeru, která vznikla změnou občanského zákoníku, který zrušil bez náhrady odpovědnost za újmu vzniklou v důsledku povinného očkování pro poskytovatele zdravotních služeb. Neexistence možnosti dosáhnout odškodnění není pak v souladu s článkem 24 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.
Návrh zákona, který nám vláda předkládá, zakotvuje kompenzační schéma, kdy odpovědnost za újmu na zdraví vzniklou v důsledku povinného očkování ponese stát. Stát také ukládá povinnost očkování. Mechanismus odškodnění má vyvážit solidaritu státu a většiny populace, kteří mají benefit z plošného očkování, s jedinci, kterým případně může očkování způsobit zdravotní potíže. Zákon také odkazuje na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví. Vyhláška nese název O stanovení následků povinného očkování spočívajících v újmě na zdraví, u kterých je na základě odborného medicínského poznání pravděpodobné, že nastanou, a době, ve které tyto následky po provedení daného povinného očkování nastanou. Vyhláška stanovuje druh očkovací látky, druh újmy na zdraví a dobu, ve které obvykle případná újma nastane, pokud je důsledkem vakcinace. Odhad je, že počet dětí, u kterých je možné, že lékař nebude moci předvídat případné riziko, a tedy se mohou dostavit komplikace v důsledku povinného očkování, nepřesáhne jednotky případů.
Návrh tedy, a znovu zdůrazňuji, napravuje v našem právním řádu absenci ve světě obvyklého právního zakotvení mechanismu odškodňování. V této souvislosti je třeba předloženou právní úpravu přijmout.
Za sebe si dovolím ale podotknout, že žádné peníze nemohou vynahradit případné zdravotní poškození dítěte. Je tedy nutné věnovat finance především do výzkumu a studií, které povedou k takovému nastavení očkování a používání takových vakcín, které budou případné negativní dopady na zdraví dětí eliminovat a rodičům budou téměř stoprocentně garantovat jejich bezpečnost i v individuálních případech. Je potřeba říct a zdůraznit, že povinné očkování je skutečně důležité. Nemůžeme si myslet, že nemoci, se kterými jsme se v poslední době už nepotkávali, už nikdy nepotkáme. Vzhledem k čilému cestovnímu ruchu kolem zeměkoule a dalším záležitostem je tedy nutné, aby stát měl takové mechanismy, které skutečně zajistí maximální proočkovanost, a je potřeba také ale nastavit takové podmínky, aby se lidé, rodiny, maminky, rodiče nebáli děti nechat očkovat. K tomu může přispět i zkvalitnění vakcín, promyšlený a individuální očkovací kalendář i ve vztahu k možnému nepovinnému očkování, lepší a objektivní informovanost rodičů o očkování. Podstatný je samozřejmě individuální přístup pediatrů k dětem i rodičům v rámci podmínek očkování daných očkovacím kalendářem. ***