(18.40 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)

Přece jenom už se blíží poměrně kvapem léto, to známe, že jsou takové trošku, řekněme, laxnější práce, i my máme takzvané parlamentní prázdniny, a pak se rok přehoupne do své druhé poloviny a budeme zde tedy stát před naplněním tohoto usnesení. Jsem velmi zvědavá, a proto bych tedy považovala za vhodné, abychom byli seznámeni s tím, jak dalece to vláda bere vážně a jestli plní toto ustanovení nebo usnesení, které tady bylo poměrně jednomyslně přijato.

Vím, že vláda si s usneseními, které tady přijímáme, příliš horkou hlavu nedělá, ukázala to i v případě například platů učitelů. To jsme tady sice něco přijali, ale následně to splněno nebylo, byť se tím nejenom vláda, ale všechny strany holedbají a chtějí, aby tedy byly platy učitelů zvyšovány. V tomto případě taktéž všechny strany považují řešení důchodového systému za důležité, takže si nemyslím, že by nebyla vůle, ale je vidět, že tam chybí na tom nejdůležitějším místě, kde by měla být.

Další usnesení, které jsme k této tematice a problematice přijímali, bylo už na výboru pro sociální politiku, konkrétně tedy 7. února tohoto roku, kdy jsme právě nejenom přivítali zřízení odborného pracovního týmu pro důchodovou reformu, ale vyzývali jsme tuto komisi, tento odborný pracovní tým, aby se primárně zabýval příjmovou stránkou penzijního systému, a opět, aby tedy předložil řešení udržitelnosti penzijního systému. Takže opět tehdy bylo velmi přesvědčivou většinou přijímáno usnesení včetně tedy hlasů samozřejmě vládních poslanců, protože jinak by nemohlo takové usnesení projít, když většina ve výboru je držena vládní koalicí. Opět je to tedy usnesení, které má určitou váhu, a měli bychom na něj dbát a samozřejmě se jím řídit.

Je to prosté. Pokud máme nějaký objem peněz, máme nějaké příjmy, je to podobné jako v jakémkoliv jiném hospodaření a můžeme si to samozřejmě každý představit i na hospodaření třeba každé domácnosti, co je určitě každému blízké, a nemusí být žádným ekonomem. Tak prostě máme-li nějaký objem peněz, tak nemůžeme utratit více, než kolik máme. Pokud utrácíme více, tak se zadlužujeme, musíme to řešit v budoucnu a pouze odkládáme řešení na jindy. Proto se nabízí samozřejmě otázka, kde bude vláda šetřit, kde chce peníze vzít, jestli tedy ministerstvo pro zvýšení nachází zdroje, jestli bude někde jinde schopné těch zhruba 7 miliard korun, které to bude stát, ušetřit. A měli bychom určitě znát i zdroj těchto peněz, kde tedy konkrétně se to dotkne našich občanů, protože samozřejmě rozpočet bezedný není.

Stejně jako už tady někteří citovali samotnou důvodovou zprávu k tomuto návrhu, tak je legitimní, abychom znali odpovědi na tyto otázky, protože ten výhled samozřejmě není vůbec lichotivý. A pokud se bavíme o důchodech v budoucích letech, nejenom třeba za deset, patnáct, ale i dvacet let, tak se samozřejmě nebavíme jenom o lidech, kteří jsou dnes třeba v produktivním věku a do důchodu teprve půjdou, ale často jsou to už ti dnešní důchodci, kteří se tohoto věku samozřejmě dožijí, protože věk dožití, chvála bohu, nám stoupá, a vzhledem k tomu, že věk odchodu do důchodu, když budu brát, že třeba v 65 letech dneska někdo odchází do důchodu, tak i on za patnáct let ještě pozná důsledky toho, že jsme teď v roce 2019 nepřijali žádné řešení, protože i jeho jako důchodce se to v té době bude dotýkat. Takže se bavme o tom, že ta opatření nemají vliv jenom na současné důchodce, nebo respektive mají mít vliv na budoucí důchodce, ale mají už i na řadu současných lidí v penzi.

Tempo růstu výdajů na penze, které se dosáhne tímto návrhem, je přes 7 %, zatímco tempo růstu nominálního HDP a celkových rozpočtových příjmů je 4 %. Takže tady je vidět ten rozpor toho, že rostou penze rychleji, než roste nominální HDP. A samozřejmě TOP 09 je pro to, aby penze byly co nejvyšší, ale co nejvyšší v tom smyslu, abychom i v budoucnu na ně měli, aby byly udržitelné. To znamená, abychom teď nerozpoutali jeden velký mejdan, který ale nebudeme schopni utáhnout, a v budoucnu na něj doplatíme a budeme sčítat škody.

Proto by mě zajímalo opravdu velmi seriózně, jakým způsobem hodlá ministerstvo a paní ministryně tuto situaci řešit. Kde vidí ty potenciální zdroje? A samozřejmě že by to měly být zdroje, které už dnes existují, nikoliv nějaké plány, nějaké dohady, které teprve v koalici rozebíráte, které jsou ještě zatím ve fázi opravdu jenom nějakých přání jedné či druhé strany, protože ve chvíli, kdy něco není opravdu už v našem platném právním řádu, tak jsou to jenom nějaké úvahy a nedá se na to absolutně spoléhat. Takže to je samozřejmě zcela legitimní dotaz. Samozřejmě že bychom si přáli, aby ten růst byl co nejvyšší, ale je potřeba brát v potaz ekonomickou realitu.

Mě by také zajímalo, proč byla stanovena zrovna částka 900 korun a proč to není třeba 1 000 nebo 1 500. Prostě evidentně je to z nějakého důvodu a ten by nám měl být také ozřejmen. A pokud jste se tedy rozhodli, že to je tato částka, na kterou jsme ještě schopni dát, tak asi určitě už musíte vědět, odkud a kde ty peníze jsou a kde čekají, kde jinde se ušetří, co jiného stát financovat nebude.

Znovu připomínám, že prognózy jsou takové, že zatímco dnes dáváme na důchody zhruba třetinu státního rozpočtu výdajové složky, tak kolem roku 2050, 2055 už by to mělo být přes 45 %. Samozřejmě adekvátně se stárnutím populace porostou i výdaje na zdravotnický systém, na sociální péči, takže více než 50 % bude prostě ze státního rozpočtu potřeba dát na tyto sociální a zdravotní výdaje a to určitě někde chybět bude.

Takže z tohohle hlediska je více než důležité a potřebné se tímto tématem zabývat, protože nejenom Národní rozpočtová rada a další respektované organizace upozorňují na neudržitelnost systému, a pokud před tím budeme zavírat oči, tak možná teď můžeme dávat do médií nějaké líbivé prohlášení a bít se v prsa, že jsme dokázali pomoci současným penzistům, a já jim to opravdu velmi přeji, aby i u nich se životní úroveň zlepšovala, ale měli bychom jim také jedním dechem společně k tomu dodat, že řešíme i penze v budoucnu. Tu druhou větu však v současné chvíli dodat nemůžeme, protože tomu tak skutečně není. Pokud ano, budu ráda vyvedena z omylu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní prosím další přihlášenou do rozpravy, jíž je paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já za klub KSČM řekla pár slov k této novele. Každopádně si ještě dovolím prostřednictvím pana předsedajícího trošku reagovat na mou předešlou kolegyni paní Pekarovou, která tady hovořila o nějaké reformě, a jak pracuje komise a tak dále, i z pohledu strany TOP 09 a vlastně apelovala i na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby přišlo s nějakými reformními nápady a novelami k této záležitosti.

Já bych jenom chtěla říci, že reforma důchodového systému vlastně probíhá sto let. Protože neustálé změny, neustálé velké a drobné změny a reformy v důchodovém systému jsou vlastně reformy celého důchodového systému. Chtěla bych taky jenom říct, že mě velice mrzí to, že se tady bavíme o nějaké systémové reformě, ale třeba z pohledu TOP 09 jsme opravdu nezaznamenali nějaké zásadní návrhy, které by nám říkaly, jaké by vlastně zásadní reformy měly být. Ano, prostřednictvím pana předsedajícího paní Pekarová tady zmínila, že bylo na konci roku 2018 přijato usnesení, které říkalo a ukládalo Ministerstvu práce a sociálních věcí a celé vládě přijít s nějakými návrhy. Každopádně KSČM a myslím, že i ČSSD byly při tomto hlasování proti, protože jsme zásadně proti tomu, aby se zlikvidoval průběžný systém, který se ukázal jako jediný možný a funkční pro to, aby náš důchodový systém nezkolaboval a otevřel nám dveře k tomu, abychom řešili, jak už tady bylo i řečeno, dlouhodobé financování a tak nějak napříč politickým spektrem usnesení, jak vlastně budeme řešit to dlouhodobé financování pro nejen současné důchodce, ale i pro budoucí seniory. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP