(12.40 hodin)
(pokračuje Pawlas)
Mě překvapuje i stanovisko Ministerstva zdravotnictví, protože si myslím, že stávající systém není dobrý. Pan ministr říká, že na systému budou pracovat, ale myslím si, že nic nebrání tomu, aby můj pozměňovací návrh byl přijat i z toho důvodu, aby se narovnal i tento nerovný vztah na trhu. A taky mě celkem udivuje i změna stanoviska pana ministra, který podporoval návrh kolegy Pávka a v dopoledních hodinách tento názor změnil. Takže i z tohoto pohledu vidím, že to není v pořádku a že by se s tím mělo do budoucna něco dělat. Já si myslím, že můj pozměňovací návrh je prvním krokem k tomu, abychom tento stav na našem systému distribuce léčiv napravili. Takže vás žádám o podporu.
Na druhou stranu dávám na vědomí panu ministrovi, že si myslím, že je správné, že by na tom měli pracovat, ale myslím si, že už je celkem pozdě a že by se mělo začít hned teď. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já si myslím, že opravdu projednáváme poměrně zásadní normu, normu, která má zásadní dosah na život i zdraví nás všech. A při této příležitosti bych chtěla poprosit v návaznosti na to, co tady zaznělo před tím posledním příspěvkem, o to, do jakých osobních údajů kdo může vstupovat.
Já bych se chtěla po této debatě - a proto reaguji s faktickou - zeptat pane ministra, jak je to s tím oprávněním pro záchranáře. Protože bohužel praxe na ulici je taková, že pokud někdo zkolabuje, je tam rychlá záchranná služba, kde není třeba přítomný lékař, ale je tam přítomný záchranář se všemi kurzy, tak on vlastně ani nemá oprávnění si vyžádat, pokud vůbec ten pacient je schopen komunikovat, občanský průkaz. Musí k tomu dokonce přizvávat zástupce Policie České republiky. Vím, že asi na té ulici se to děje díky bohu - tady bych se chtěla záchranářů zastat - že se to děje jinak, že asi neřeší tuhle byrokracii, ale jak to bude s tím přístupem do té databáze. Jestli se ti záchranáři do té databáze, kam budou moci lékaři, budou moci také dostat, pane ministře. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Válek, připraví se pan poslanec Svoboda. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Ten lékový záznam a elektronický recept vznikaly ruku v ruce. Když jsem si dohledával, jak před deseti, dvanácti lety vlastně o tom byly první debaty v parlamentu a v odborných komisích, tak zdůvodněním vzniku elektronického receptu byl právě lékový záznam. Aby mohl být lékový záznam, musel vzniknout elektronický recept, a ne naopak. To znamená, přijde mi ne úplně šťastné, abychom teď debatovali o tom, jestli lékový záznam má být, nebo nemá být, když elektronický recept vlastně vznikl proto, aby mohl být lékový záznam.
Ale naprosto rozumím tomu, že lékový záznam je nějaký systém, kde jsou archivovány léky. Padlo tady opakovaně, že ne všechny. A stran těch alergií, které zmínil prostřednictvím pan předsedajícího pan předseda Bartoš, tak ty tam samozřejmě nebudou, že. Nebudou tu také alergické reakce na jodové kontrastní látky. Tak já se z lékového záznamu nijak nedozvím to, že pacient měl alergickou reakci na jodovou kontrastní látku a byl třeba v kómatu a museli ho resuscitovat, prostě proto, že jodová kontrastní látka tam v tom lékovém záznamu, že ji dostává, nebude. Nebude tam ani, jaký typ jodové kontrastní látky. A vy, kteří jste zdravotníci, dobře víte, že alergické reakce na jodové kontrastní látky, ale i na jiné kontrastní látky, třeba na magnetické rezonanci, jsou extrémně časté. Stejný problém je podání radiofarmak a tato informace je samozřejmě důležitá pro provádění vyšetření. A bohužel pacient z nějakých důvodů si nepamatuje, jakou jodovou kontrastní látku dostal, maximálně si pamatuje, že nějakou dostal, ale rozhodně si nepamatuje, jaký to byl typ kontrastní látky. A tuto informaci z lékového záznamu nezjistím. Někdy třeba v budoucnu ano, ale teď ne. Já bych ji považoval za závažnou.
To, co z ní ale zjistí záchranář, což já nejsem, ale jsou to někteří z kolegů tady, a týká se nás všech tady tato situace, je to, a opakovaně to tady zaznělo, já to jenom zopakuji, že v případě, že dovezou nemocného - zákon přijímáme kvůli občanům, drtivá většina občanů nejsou zdravotníci, nejsou lékaři - tak pokud tohoto člověka přivezou v bezvědomí, nemůže komunikovat, tak z lékového záznamu zjistím, ani ne jaké má interakce, jako spíš to, jaké léky bere, a tím pádem snadněji můžu určit, proč je jeho stav takový, jaký je. Zda se třeba nejedná o komplikaci chronického onemocnění a tak dále. Proto bych se velmi přimlouval, aby přístup do lékového záznamu měl už ten, který první přijde v kontakt s tím pacientem. Navazuji na ten dotaz, který tady prostřednictvím pana předsedajícího měla moje předřečnice.
Co je ale daleko větší skupina pacientů, jsou ti, kteří přijdou k lékaři a nejsou v bezvědomí, komunikují a normálně se s lékařem baví. A tady mám třetí problém nebo nejasnost. Co tedy bude dominantní? Informace v lékovém záznamu, nebo informace od pacienta?
Já ani teď neočekávám, že tyto dotazy budou teď zodpovězeny. Jednak na to asi není prostor v těch dvou minutách, které pan ministr na odpovědi má. Já je všechny zformuluji do interpelací, které zítra písemně podám, a budu chtít od pana ministra písemnou odpověď.
Ale zatím jsem opakovaně ubezpečován právníky Ministerstva zdravotnictví - to tady nezaznělo, pokud se mýlím, pokud mě informovali špatně, budu velmi rád, když se to dozvím - ale jsem zatím informován, že hlavní a závazná je informace od pacienta. To znamená, když mi pacient řekne ne, v lékovém záznamu tento lék sice je, ale já ho neberu, tak je podstatné, co řekl pacient. A naopak když pacient řekne no já sice tento lék v lékovém záznamu nemám, ale já ho beru, tak je zase podstatné to, co řekne pacient. To znamená, že i z tohoto důvodu ty informace v lékovém záznamu jsou sice pomůckou u akutních stavů, ale nejsou žádnou modlou, nejsou žádným dogmatem. Protože z mého oboru radiologa, z oboru nukleární medicíny, se z lékového záznamu nedozvím lautr nic - (Námitky od předkladatele.) No nedozvím, protože je tam prostě nemám, ty léky, o kterých potřebuji vědět.
Z pohledu lékaře, ke kterému přijde pacient, který není v bezvědomí, je pro mě podstatné, co řekne pacient. Já to mohu porovnat s lékovým záznamem. A když se do lékového záznamu nepodívám, vykašlu se na lékový záznam a budu postupovat jenom na základě toho, co mi řekl pacient, tak jsem opakovaně ubezpečován legislativci Ministerstva zdravotnictví, že nejsem a nebudu vystaven žádnému postihu, protože podstatné je, co mi říká pacient, a lékový záznam je něco navíc. Je to nějaká pomůcka. A já tu pomůcku opravdu velmi vítám v případě pacientů v bezvědomí a v případě pacientů, kteří nemohou s lékařem komunikovat. Ve všech ostatních případech je podstatné, co se dozvím od pacienta, protože to je závazné. A takto dostávám opakovaně informace, tak to tady říkám desetkrát, protože to tady zatím nikdo takhle jednoznačně neřekl. Takže rozdělme to na dvě skupiny - bezvědomí a ten zbytek. Zbytek, co mi řekne pacient, a do lékového záznamu se vůbec dívat nemusím.
Pokud bych se chtěl bavit o technikáliích, tak samozřejmě jsou recepty, které se stále vyplňují písemně. Ad usum meum, moje vděčné téma, které do dneška není vyřešeno, ale mě to netrápí a vnitřně jsem se s tím smířil. A tyto léky, které jsou písemně, se samozřejmě do lékového záznamu dostanou jenom velmi obtížně. Pokud je tam zapíše lékárník, tak ano. Ale jinak se tam nedostanou.
Ale tohle bych opravdu nepitval. Nepitval bych tam, jestli se tam dostanou všechny léky, jestli se tam nedostanou všechny léky. Já bych se soustředil za sebe opravdu na dvě zásadní věci. Pacient - protože ten lékový záznam se pak vždycky týká pacienta. Týká se každého z nás, protože každý z nás je pacient. Někteří o tom už vědí, někteří o tom zatím nevědí. Ale každý z nás je pacient. Tak buď ten pacient je v bezvědomí - a pak tady zaznělo od poslanců z koalice i z opozice, lékařů i nelékařů, zdravotníků i nezdravotníků, u takového pacienta každá informace, kterou získám z elektronického systému, je užitečná. Já tu informaci mohu získat z nemocničního informačního systému, ale způsob získání té informace je extrémně komplikovaný, složitý, není na to čas. Pokud budu mít jednoduchou cestu, jak klik, klik, zjistím, jaké pacient bere léky, bude to výhoda, abych mohl v té chvíli zasáhnout. Ve všech ostatních případech, kdy se bavím s pacientem, nemusím se dívat do lékového záznamu, není podstatný lékový záznam, protože podstatná je informace od pacienta. A tak ta informace z ministerstva, z legislativního odboru, opakovaně zaznívá.
Čtvrtý problém, který mám, nebo nejasnost, ta se týká toho odhlašování, přihlašování. Mně principiálně vadí, jakýkoliv systém - je jedno, jestli je to lékový záznam, jestli jsou to bankovní služby, jestli je to cokoliv - kde ten, kdo ho zřídí, vymýšlí nějaký komplikovaný trik, abych se z něho nemohl jednoduše odhlásit nebo abych se do něho nemohl jednoduše přihlásit. Principiálně to ve mně budí vždycky nedůvěru a vadí mi to. A to je to, co vyčítám tomuto systému. ***