(16.50 hodin)
(pokračuje Vystrčil)
Já to tady říkám proto, že jsme dneska v situaci, že ti, co se těší nejmenší důvěře, říkají těm, co se těší největší důvěře, jak se mají chovat a jaké peníze mají brát a kdy se jich mají, nebo nemají vzdát, což mi připadá úplně paradoxní, nesmyslné a popírající základní informaci, kterou od občanů dostáváme. Oni nejvíce věří komunálním politikům, těm, kterým my dneska říkáme, že 60 % platu si nezaslouží, a my jim tady z pozice těch, kterým lidé nejméně věří, řekneme, že si je nemají vzít. A když se podíváme na důvodovou zprávu, tam je napsán jediný důvod, a to je, že to je ve veřejném zájmu, že to je veřejný zájem, aby nebrali 100 % odměny, ale aby brali pouze 40 %. Nevím, jak se přišlo na to, že zrovna 40 %, že to není třeba 39 % nebo 45 %. A ani nevím, jak se přišlo na to, že je to veřejný zájem, který musí realizovat Poslanecká sněmovna. Protože první otázka, kterou bychom si měli položit, je, jestli tu věc máme řešit, jestli není řešitelná někde jinde.
A to bych se zase mohl podivovat nad některými kolegy, kteří se rádi zaštiťují různými principy, které v celé Evropě užíváme, a to je takzvaný princip subsidiarity. Princip subsidiarity říká, že pokud něco můžeme vyřešit níže, tak to neřešme výše. To znamená, pokud něco může rozhodnout orgán pod námi, tak ho nechme to rozhodnout a neřešme to za něj. A to, kolik bere starosta, může rozhodnout orgán pod námi, dokonce orgán, který se těší větší důvěře než my, a to je obecní zastupitelstvo. Obecní zastupitelstvo volí starostu, zvolení lidé, obecní zastupitelé, volí starostu, stejně - paní poslankyně Vildumetzová, paní hejtmanko a paní předsedkyně Asociace krajů prostřednictvím pana předsedajícího - jako například rada kraje nebo rada města jmenuje ředitele školy. To jsou taky volení lidé, rada města nebo rada kraje, kteří jmenují ředitele školy nebo ředitele nemocnice, stejně jako volení zastupitelé volí starostu nebo místostarostu. A v jednom případě říkáme "udělejme z toho 0,4", a v jiných případech se nás to netýká, protože oni nejsou těmi volenými představiteli? Samozřejmě že jsou volenými představiteli ve smyslu toho, že je volí volení představitelé, v jednom případě rada města nebo rada kraje a v jednom případě je to třeba zastupitelstvo kraje nebo zastupitelstvo města. Čili argument o tom, že jsou to dvě rozdílné skupiny, ředitel nemocnice, ředitel školy, ředitel muzea, starosta, místostarosta nebo hejtman, je naprosto lichý, nesmyslný, irelevantní.
Ale hlavní, co jsem chtěl říci, je, že proboha, pokud zastupitelstvům věří 66 % lidí, nechejme to na nich, jestli jejich starosta, když je zároveň senátorem nebo poslancem, má brát 60 %, 40 %, 70 %. On může být neuvolněný, on se se zastupitelstvem může domluvit a následně to může být tak, že to je ke spokojenosti místa, kde on působí. A ten veřejný zájem aplikujme tam, kde to skutečně tak má fungovat, protože jinak je to u starosty Božího daru a jinak je to u primátora Brna. A může to být jinak. A nechme to proboha na těch zastupitelích! My se tady všude možně oháníme principem subsidiarity, tak ho nechme aplikovat a nedělejme, opakuji to, ze zastupitelů krajů a obcí, kterým věří více lidí než nám, hlupáky a neřešme za ně věci, které můžou vyřešit oni. A nedělejme hlupáky ani z těch zvolených starostů a hejtmanů.
Paní hejtmanka sama říkala, že si to vyřešila. Ona si to vyřešila, ale v tom, jak se chce starat o všechny ostatní, kteří to neumějí tak dobře vyřešit jako ona, protože asi nejsou morálně tak vyspělí, tak je potřeba, aby se to ještě vyřešilo zákonem. Nechme to proboha na nich! Paní hejtmanka si to vyřešila a 0,4 bere. Pan Kupka si to vyřešil zase nějak jinak. Někdo jiný si to zase nějak vyřešil. Je to řešitelné z pozice rozhodnutí toho člověka a z pozice toho zastupitelstva. Přesto my jako ti nejmoudřejší ze všech, respektive se omlouvám, vy, Poslanecká sněmovna, protože Senát to zamítl, chcete rozhodovat za ně. (Poslanec Stanjura má z lavice námitku.) Část Poslanecké sněmovny, omlouvám se panu předsedovi Stanjurovi prostřednictvím pana předsedajícího, ODS vím, že pro tenhle nesmysl, který omezuje pravomoci zastupitelů a svobodu rozhodování volených zastupitelů, nehlasovala.
Takže to je první věc, kterou jsem chtěl zdůraznit. Řešíme věc, která má řešení. Paní hejtmanka Vildumetzová je toho dokladem, další lidé jsou toho dokladem, přesto si myslíme, že by to bez nás nešlo, byť máme menší důvěru, respektive máte menší důvěru, nebo část z vás má menší důvěru než ti, kteří by o tom mohli a často i rozhodují.
Teď druhá věc - ta nelogičnost. Co vadí primárně, prosím vás? Primárně vadí to, že lidi berou dva platy, dvě odměny, nebo vadí primárně to, že nestíhají dělat dvě pozice? Já si myslím, že pokud by nám něco mělo už vadit a pokud přistoupím na tuto logiku, tak by nám mělo vadit, že někdo dělá dvě věci a nestíhá to. A rozuměl bych tomu, byť bych s tím nesouhlasil, že třeba někdo říká: není možné dělat dvě funkce, pozici primátora a poslance, obě dvě na plný úvazek a naplno, zakažme to. To můžeme udělat. Tomu bych rozuměl. Nesouhlasil bych s tím, ale to má logiku, protože řekneme, že to nejde stihnout. Den by musel mít 36 nebo 48 hodin. Ale říkat klidně ať ty dvě funkce dělá, ať tu politickou moc kumuluje, to nám nevadí, ať ji má, ale dejme mu za to 1,4 platu, to přece nemá žádnou logiku. To je úplně hloupé omezení na nějakou ekonomiku, na nějaké peníze, na které on si díky tomu, že má kumulaci dvou funkcí, může přijít, když to přeženu, úplně jiným způsobem, a podstatu, pokud vám o tuto podstatu jde, vůbec neřešíte. Ta podstata této věci, že někdo dělá více věcí, než na které stačí časově, vůbec není řešena. Je to řešeno jenom tak, že řekneme: dejme mu 0,4 - ale to, že mu zůstává kumulace moci, že mu zůstává kumulace politických funkcí, to vůbec neřešíme. Čili my jsme vlastně, nebo vy jste, pardon, navrhovatelé střelili kozla a říkáme: dobré, pojďme na to takhle, je to v pořádku. Naopak, dokonce v důvodové zprávě je napsáno, že někdy je transfer zkušeností - to znamená to, co se ti starostové dozvědí a pak uplatní v Poslanecké sněmovně - užitečný, že to vlastně nevadí. Podle mě to je celé postavené na hlavu.
Nyní se ještě vracím opět k tomu souběhu. Už jsem to tady vysvětloval. Souběhy zdaleka nejsou jenom u poslanců a senátorů a starostů a místostarostů. Jsou u ředitelů nemocnic, ředitelů škol, ředitelů muzeí, primářů různých oddělení. To jsou všechno lidé, kteří jsou jmenováni samosprávou, ne že nejsou. Nemluvím o soukromých podnikatelích. Mluvím o lidech, kteří fungují ve veřejnoprávních institucích a jsou do nich dosazováni, do těchto pozic, volenými představiteli města, většinou to bývá rada, nebo volenými představiteli kraje, většinou to bývá rada kraje. To jsou podle mě naprosto zásadní věci a pro mě je nepochopitelné, proč se snažíme vstoupit někam, kde to už dneska řešit umíme.
Co se týká věci, kterou tady říkala paní hejtmanka, že v případě zákona o podpoře sportu je to ze zákona dáno tak, že pokud je někdo předsedou Národní rady sportu, že už nemůže zároveň pobírat plat poslance, tady je mi líto jediné věci, a to je to, že když jsme na to poukazovali v Senátu, že jsme tuto odpověď nedostali. Nevím, jestli si to paní hejtmanka nechala pro sebe, aby nám to mohla říct až tady, nebo jestli to v té době nevěděla - obojí není fér. I to, že si to nechala až sem, nebo že to nevěděla, to není fér, to je tedy neznalost, to se omlouvám, to bych řekl, že když je někdo nepřipravený, tak to se nedá říct, že to je neférovost, takže tím pádem tu schizofrenii vypouštím. Na druhé straně minimálně to, že paní hejtmanka o tom nemluvila v případě Senátu, znamená, že když se poprvé o tom v Poslanecké sněmovně hlasovalo, tak si toho, že to je vyřešeno nějakým jiným zákonem, nebyla vědoma, a velmi pochybuji o spoustě dalších z vás, že jste si byli vědomi toho, že to nějaký zákon řeší, to, že zároveň předseda Národní rady pro sport a zároveň poslanec nemůže brát dva platy, jeden ministra a druhý poslance. ***