(14.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Jana Bauera, aby se ujal slova a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Jinak, pane poslanče, vy jste přihlášen i v obecné rozpravě. Prosím.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, milé dámy a pánové, opravdu jenom krátce. Hospodářský výbor na svém jednání 5. února přerušil projednávání tohoto sněmovního tisku s tím, že jsme stanovili termíny pro případné podávání pozměňujících návrhů. Díky tomu, co se stalo a co všichni teď mimo jiné řešíme, se tímto sněmovním tiskem dále hospodářský výbor nezabýval, dále jej neprojednával.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Určitě můžete klidně zůstat u stolku, protože já otevírám obecnou rozpravu a do té jste opět přihlášen. Takže pan poslanec Jan Bauer dostává slovo, resp. bude pokračovat. Připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou moc děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé dámy a pánové, já se musím jenom pousmát, když vidím za pultíkem předkladatele pana ministra Zaorálka, protože už jsme tady za ta léta prožili bouřlivé diskuse o zahraniční politice, teď jste expert na kulturu a teď projednáváme sociální věci. Což vím, že za to samozřejmě nemůžete, ale pevně doufám, že se vás tady nikdo na nic nezeptá ani v rámci tohoto projednávání, ani v rámci toho tisku, který se bude týkat ochrany zaměstnavatelů, protože jste určitě v těžké pozici.
Já jsem si přečetl, co jsem k tomuto návrhu zákona řekl během prvního čtení, a musím konstatovat, že nic na tom, co tady bylo řečeno z mých úst, neměním. Já si touto cestou dovolím vás seznámit pouze se třemi pozměňujícími návrhy. Všechny tyto tři pozměňující návrhy se týkají úpravy sdíleného pracovního místa.
První dokument je v systému zaveden pod číslem 5147 v části první článek I bodu 66, § 317 odst. 1 se poslední věta zrušuje. Je to o tom, že se stanoví, že souhrn pracovních dob zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu. V případě, že by toto omezení navrhovaný § 317 neobsahoval, mohlo by sdílené místo být pro zaměstnavatele lákavější, protože by díky němu mohli řešit daleko větší množství případů, např. fungování recepcí od 7 do 20 hodin, které nelze řešit prostřednictvím jednoho pracovního místa. Takže to je sněmovní dokument číslo 5147.
Dále jsem vložil do systému sněmovní dokument, který je tam zanesen pod číslem 5148. Zde se v první části článek I bodu 66 § 317 odst. 4 mění a zní následujícím způsobem: Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit zastupování nepřítomného zaměstnance na témže sdíleném pracovním místě, pokud se se zaměstnancem v dohodě podle § 1 nedohodl jinak. Ten § 317 odst. 4, podle kterého je třeba souhlas ke každému konkrétnímu zástupu zaměstnance, kterého se týká, pro zaměstnavatele by bylo flexibilnější, kdyby mohli zaměstnancům zástup nařídit, případně si sjednat pravidla zástupu. V praxi se totiž často jedná o dlouhodobější absence zaměstnanců např. z důvodu nemoci nebo OČR, které je nutné řešit a najít za zaměstnance náhradu. Takže to je ten druhý.
A poslední pozměňující návrh, který je zanesen do systému pod číslem 5149, zde se v části první článek I bodu 66 § 317 odst. 5 text "s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé straně" nahrazuje textem "s měsíční výpovědní dobou, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně".
Takže to jsou tyto tři pozměňující návrhy, ke kterým se samozřejmě v rámci podrobné diskuse přihlásím. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vyzývám k vystoupení paní poslankyni Alenu Gajdůškovou a připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážený pane ministře, protože první čtení proběhlo už v lednu, jak nás informoval pan zpravodaj, dovolím si přece jenom pár obecnějších slov k zákoníku práce.
My jsme zde ráno při projednávání o elektronické evidenci tržeb slyšeli, jak je třeba vážit si podnikatelů, protože oni jsou ti aktivní, a jak vlastně stát po nich nemá nic chtít. Mne velmi mrzí, že zde od opozice to zní, že pracují jen podnikatelé a OSVČ, a zaměstnanci pomalu aby se styděli, že jsou pouhými zaměstnanci, a tedy naprosto neschopní.
Víte, mě doma učili vážit si každé práce a každého pracovitého člověka, a ať je jak chce, zaměstnanec je vůči zaměstnavateli vždycky v té slabší pozici, protože je svým způsobem na něm závislý. Proto civilizované země mají zákoníky práce, které stanoví pravidla jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Proto mají významnou úlohu ve firmách i organizacích odbory, které zájmy zaměstnanců hájí. Na straně zaměstnanců po celou svou historii také vždycky stála i sociální demokracie. To není deklarace. To tak prostě je.
Konkrétním programem v této chvíli je Antivirus, kde stát proplácí firmám mzdy až ve výši 80 % s podmínkou, že zaměstnanci nemají být propouštěni, s jediným cílem, aby byla zachována pracovní místa. A je to ve prospěch i zaměstnavatelů, je to ve prospěch firem, protože osvícené a dlouhodobě prosperující firmy jsou ty, které si svých zaměstnanců váží a dokážou je motivovat. To věděl Ford i Baťa. To ví každý dobrý personalista či manažer. To, co je v každé firmě a v každé organizaci to nejcennější, jsou lidé, zaměstnanci, chcete-li odborným termínem, lidské zdroje. Ty když firmy ztratí, budou je těžko nahrazovat. Těžko budou rozjíždět nové aktivity bez kvalifikovaných zaměstnanců. To prostě nejde.
Pro zaměstnance je ale důležité, aby měli možnost volby v tom, jak nejlépe sladit svou pracovní pozici a rodinný život. K tomu směřuje dnes předložená novela zákoníku práce, samozřejmě mimo jiné tak, jak nám ji představil pan ministr.
Pro mne by byl ideál, kdyby plný úvazek byl šest hodin denně za plnou mzdu, tedy třicetihodinový pracovní týden. To bohužel v této chvíli nejde. Já tedy pozměňovací návrh v tomto smyslu zatím nepředkládám. Určitým řešením ale pro sladění rodinného a pracovního života je větší flexibilita pracovních úvazků. Vítám proto velmi za rodiny s dětmi, ale i tu starší generaci, lidi vyšších věkových kategorií, ale i lidi s jakýmkoliv hendikepem možnost flexibility pracovních úvazků v podobě takzvaných sdílených úvazků. Za sebe ale říkám, že budu velmi bedlivě sledovat, jak firmy tuto možnost budou využívat a zda zaměstnanci budou mít k využívání tohoto nového institutu, který zákoník práce zavádí, dobré a odpovídající podmínky.
Podstatná v tomto návrhu je také úprava pracovních úrazů a nemocí z povolání. Proto se přimlouvám za to, abychom schválili návrh tak, jak byl předložen paní ministryní Maláčovou, s tím pozměňovacím návrhem, o kterém tady mluvil pan zpravodaj. Tato novela zákoníku práce je moderní norma pracovního práva potřebná v dnešní době. Děkuji vám. ***