(14.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla paní poslankyně Alena Gajdůšková. A nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Tak, pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl tady říci, že nejenom sociální demokracie, ale i KSČM klade důraz zejména vedle osob samostatně výdělečně činných, drobných a středních podnikatelů také samozřejmě na zaměstnance. Protože oni přinášejí tu přidanou hodnotu a oni nesou ten vklad do tvorby hodnot, které potom naplňují naši společnost. A oni jsou do určité míry v závislém postavení, to znamená v postavení, které není zcela úplně adekvátní, rovné, a to jejich postavení upravuje zákoník práce.
Když v roce 2006 došlo k dohodě těsně před volbami na novém zákoníku práce číslo 262, tak jsme to považovali za velký úspěch po řadě let, kdy byla jednotlivá práva zaměstnanců, ale na druhé straně třeba i zaměstnavatelů různým způsobem modifikována, oklešťována či upravována, nebyla kompatibilní, nevyhovovala novým, měnícím se společenským vztahům, neodrážela realitu ve společnosti.
Dnes tady stojíme před novelou zákoníku práce, která má v sobě takové čertovo kopýtko. Na jedné straně říká, že se jedná čistě o normu transpoziční. Ano, tak to bylo i předjednáno a tak to zní i v takzvané gentlemanské dohodě, kterou uzavřely mezi sebou v rámci tripartity zaměstnavatelé, zaměstnanci v zastoupení odborovou centrálou ČMKOS a na druhé straně vláda ČR. Ale problém spočívá v něčem jiném. Ta vlastní novela zákoníku práce, která se tváří jako transpoziční a která byla předložena do Poslanecké sněmovny a projednána v několika výborech Poslanecké sněmovny, z níž tedy jeden výbor k ní nepřijal usnesení, hospodářský, v sobě skrývá určité momenty, které jsou velice zásadní.
Za prvé to je naprostá změna výpočtu kalendářní dovolené, která se tváří sice velice příznivě na první pohled, to znamená, kolik hodin jsem odpracoval, tak takovou budu mít hodinovou výměru kalendářní dovolené. V součtu to budou ty čtyři týdny. Já pominu, že jsme jako KSČM v době ještě před krizí koronavirem a blížící se zřejmě hospodářskou krizí, která se začíná stávat realitou, navrhovali, že by mohlo se vyjít té poptávce na snížení pracovní doby při zachování stejné výše výdělku tím, že by se ustanovil, uzákonil pátý týden jako základní výměry kalendářní dovolené, ale samotný návrh potom konstatuje, že vlastně podle jednotlivých úvazků bude zaměstnanec po hodinách krácen, a je to i v té důvodové zprávě obsaženo, na té kalendářní dovolené. Čili bude vlastně obrán o určité hodiny a při plném úvazku dokonce o víc jak celý jeden den kalendářní dovolené. A to si myslím, že je zásadní problém.
Druhý problém, který ta novela skrývá, je sdílené pracovní místo. Samozřejmě na sdílené pracovní místo, což je specifický výkon práce, který se nehodí pro všechny profese, tam samozřejmě by ta kalendářní dovolená podle odpracovaných hodin odpovídala. Ale na ostatní případy, kdy nebude využíváno sdílené místo, ani nemůže dle charakteru té práce být uplatňováno, to bude velký problém.
Já jsem tady o tom hovořil už při prvém čtení. Nechci o tom hovořit teď. Nenačítal jsem ani žádný pozměňovací návrh, protože si myslím, že v této souvislosti ta novela, tak jak je předložena, je špatná. Měla být předložena transpoziční novela, tak jak bylo dohodnuto, s evropským právem a nemělo se jít do samotné podstaty tak zásadních změn výpočtu kalendářní dovolené a zavádění sdíleného pracovního místa, protože i matkám samoživitelkám, matkám pečujícím o malé děti umožňuje už současná právní úprava, aby jim zaměstnavatel vyšel vstříc. To není jenom jediný ten důvod toho, jak se to zmiňuje a cituje v zákoníku práce.
My v současné chvíli nenavrhujeme zamítnutí této novely, aby kolegové ze sociální demokracie neměli obavy, ale nebudeme zatím v této fázi, pokud nebudou načteny pozměňovací návrhy nebo nedojde k nějaké změně ze strany vlády, tento návrh zákona podporovat. Protože si myslíme, že zvlášť v důsledku této krize, kterou teď zažíváme, koronavirové, a blížící se ekonomické krize se tato novela tímto způsobem zcela mine účinkem a za nějakou dobu tady budeme stát před otázkou, jakou přijmout další novelu, abychom ochránili zaměstnance, abychom řešili jejich postavení a zabránili zvyšování nezaměstnanosti. Tato novela a preference krátkodobých a jiných forem úvazků tomu nezabrání.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského a připraví se pan poslanec Jan Farský. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se za klub KDU-ČSL vyjádřil k předložené novele zákoníku práce. V tom širším slova smyslu jsem tady hovořil už v prvním čtení, takže nebudu se zabývat všemi aspekty této novely. Vrátil bych se k tomu, co jsme tady také diskutovali, a to je to, že tato novela nepostihuje některé problematické oblasti zákoníku práce, a já rovnou říkám, že do toho teď nechci střílet, protože všichni víme, že ta novela mimo jiné vznikla i na bázi křehké domluvy na tripartitě, a já to respektuji.
Přesto se k jedné oblasti vrátím, protože ta si myslím, že je už tady ve Sněmovně probírána velmi dlouho a opravdu si zaslouží řešení. My jsme to mnohokrát diskutovali už v minulém volebním období, pak se na začátku tohoto volebního období udělaly některé dílčí změny. Tenkrát jsme na tom pracovali s kolegou Patrikem Nacherem a následně pak prošla verze z dílny MPSV. Tou problematikou je náhrada za ztrátu na výdělku, tedy problematika lidí, kteří se ne vlastní vinou, ale vinou pracovního úrazu anebo uznané choroby z povolání dostali do situace, kdy si nejsou schopni již vydělávat tak jako dřív a jsou odkázáni mimo jiné i na tu takzvanou rentu. Ona ta renta je takové trošku slovo zavádějící, tedy na náhradu za ztrátu na výdělku.
Problematika náhrady ztráty na výdělku je velmi komplikovanou oblastí a patří k nejkomplikovanější vůbec, co se týče zákoníku práce. My jsme v mezidobí vlastně od té schválené malé novely na začátku tohoto volebního období absolvovali s kolegou Josefem Hájkem a s některými dalšími, pak v té finální fázi i s kolegou Lukášem Černohorským, celou řadu jednání. Těch jednání bylo opravdu hodně nejenom tady ve Sněmovně, ale i v rámci regionů. A bylo to hlavně se zástupci rentistů z té profesní skupiny horníků, která je největší mezi těmi 15 tisíci takzvanými rentisty. Je to ta nejsilnější skupina, ale potkávali jsme se i s celou řadou dalších profesí, jako jsou bývalí pracovníci z těžkého průmyslu, z chemického průmyslu a z některých dalších profesí. A tyto občany, kteří, jak už jsem řekl, nikoliv vlastní vinou se dostali na tu pozici toho takzvaného rentisty, provází opravdu několik závažných problémů v aplikaci zákoníku práce. ***