(17.10 hodin)
(pokračuje Votava)
A ještě možná jedno takové, nechci říct rýpnutí do paní ministryně, ale zavádíme tady novou daňovou výjimku, paní ministryně. A já když jsem podával pozměňovací návrh, co se týká zrušení daně z nabytí nemovitosti ve smyslu, že se má zrušit i ta daňová výhoda, to znamená možnost odečíst si z daňového základu zaplacené úroky, tak jste argumentovala tím, že zrušíme jednu výjimku. Jednu výjimku zrušíme a další zavádíme. Tak to mi připadá trošinku nelogické. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Pořád nešťastné stravenky! Já bych chtěl jenom všem říci, že věřte tomu, že většina zaměstnavatelů přistupuje ke stravenkám jako k benefitu, který dávají ke mzdě. Je to prostě normální součást. Chci dát tomu zaměstnanci co nejvíce výhod, tak jedna z těch výhod jsou stravenky. A je to jenom proto, že to jsou peníze nezdaněné a jsou přímo tomu zaměstnanci. Je už blbě, že se na ceně té stravenky musí podílet zaměstnanec. To samé se děje s Flexi Passy, protože každý zaměstnavatel má možnost dát do výše 20 tisíc ročně zaměstnanci další nezdaněnou částku, a může si ji rozdělit, jak chce. Já to dělám třeba po dvou tisících měsíčně. Takže takhle k tomu přistupuje většina zaměstnavatelů. A nevěřte tomu, že uděláme pořádek v tom, když zavedeme digitalizaci stravenek, protože zase, kdo na tom vydělá? Vydělají na tom zase banky, které si strhnou za to, že se to obchoduje přes tu banku, protože to musíte zobchodovat přes terminál. Ten terminál si buďto koupíte a zaplatíte, anebo platíte té bance za transakce. A je to jednoduché. Čím nižší transakce, tím více chce banka poplatků. Takže pak už nebudete platit jenom stravenkové firmě, ale budete platit i té bance, která to zprostředkovává. Takže jenom myslete na všechny ty náklady, které jsou okolo. Někdo to musí zkontrolovat zase na firmě, takže nejjednodušší je dát tomu zaměstnanci ty peníze a použij si je, jak chceš ty. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli nevidím nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, končím obecnou rozpravu. Zeptám se, jestli je zájem o případná závěrečná slova. Paní ministryně má zájem. Prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Slibuji, že nebudu dlouhá, rozprava nakonec také nebyla dlouhá. No, počítala jsem s tím, že stravenkový paušál zahýbe touto Poslaneckou sněmovnou, nakonec tu rozpravu rozviřuje ve veřejné diskuzi už delší dobu, jenom jsem nevěděla, odkud to přiletí. Tentokrát zleva. Takže řekněme si, co je stravenkový paušál. Ale mě to nepřekvapuje, protože já jsem absolvovala všechny debaty se všemi svazy, komorami, odboráři a já vím, kdo jediný je proti stravenkovému paušálu. Jsou to odboráři, řekněme si to na rovinu, což je o to zajímavější, že by měli hájit zájmy toho milionu zaměstnanců, kteří dneska nemají žádný stravovací benefit.
A to není zavedení další výjimky, pane poslanče Votavo, to je prostě, naopak ten vysoce selektivní režim způsobený stravenkami tlumíme další možností a další modifikací. Stravenky jsou něco, co v podstatě znamená, že na vylobbované daňové výjimce si pět nebo šest zahraničních firem, které odvádějí dividendy do zahraničí, postavilo svůj byznys. Ale my nenavrhujeme zrušení toho jejich byznysu. Jestli někdo chce mít stravenky, já říkám, jestli na nich ulétává, ať je má dál. Je to na nich. Nechme firmám a ony jsou natolik moudré, aby se samy rozhodly, jestli chtějí závodní stravování, nebo chtějí stravenky v jakékoliv formě - papírová, elektronická, nebo chtějí stravenkový paušál.
A co mě tedy docela nadzdvihlo, pane poslanče Votavo. Myslím, že jste to byl vy, pokud ne, tak se omlouvám, já už jsem slyšela ten argument od ČMKOS, nadzdvihlo mě to, že podezíráme primárně naše podnikatele a naše firmy, že okradou ty zaměstnance, že v podstatě jim řeknou: Tak tady je 1 100 nebo 1 200 stravenkového paušálu, tak o to vám snížíme mzdu. Snad by to muselo být dodatkem smlouvy. Je to dvoustranný právní úkon, museli by se na tom dohodnout. Máme nějaké odbory a máme tady nějaký sociální smír. To snad ne! Takže my je budeme z tohoto podezírat? My pouze říkáme, prostě malé a střední firmy nemají ta dvě procenta minimálně, která se musí odvést stravenkovým firmám. Za co? Za to, že jim vytisknou papírky, a za to, že si na tom postavily byznys. A restaurace mimochodem, já mám podrobné analýzy, které zpracovaly odborné svazy, které to velmi podporují, a ty říkají, že v restauracích se se stravenkami stravuje pouze 15 % lidí. Ostatní stravenky se utratí v supermarketech. Tak jaké teplé jídlo? A víte proč? Protože celá skupina restaurací nebere stravenky, protože nechce platit marži 5 až 7 %. Mluvila jsem s řadou z nich na každém svém výjezdu a mám samozřejmě statistiky a analýzy například z Asociace restaurací a jídelen, SOCR, Hospodářské komory. Účastnila jsem se všech různých veřejných setkání na toto téma.
A těch 10 až 20 mld., my máme spočítáno, kolik je to dopad. Je to do státního rozpočtu asi 1,5 mld., protože těch 10 až 20 mld., co počítají stravenkové firmy, já jsem to také viděla, tak vychází už z těch benefitů, které dnes v rozpočtu jsou, protože samozřejmě je to daňově uznatelné a je to nezdaněné. To znamená, jediné, co chceme, aby ty firmy měly na výběr a aby dostal šanci ten milion zaměstnanců, kteří nemají vůbec nic, za úplně stejných podmínek. Prostě dostanou mzdu a vedle toho dostanou stravenkový paušál, který bude osvobozen od daně z příjmů, od sociálního, od zdravotního, a ta firma, která to vyplatí, si prostě dá tento stravenkový paušál do výdajů. To je úplně stejný benefit, jenom nebudou platit ta 2 % anebo v restauracích 5 až 7 %. Ročně propadne za 150 mil. stravenek! Já nevím, jestli jste někdy brali stravenky. Já kdysi jako úřednice ano. Nikdy jsem je nestačila prostě utratit na konci roku. Vždycky propadly. Těch 150 mil. zůstane těm stravenkovým firmám, ne těm lidem. Toto se u peněžního paušálu nestane prostě. Ale zase říkáme, nic nerušíme. Necháváme toto všechno na výběru těch jednotlivých firem.
A chcete mi říci, prosím vás, že lidé rezignují na svoji základní lidskou potřebu, jako je jídlo, jenom proto, že nedostanou papírky, že přestanou jíst, že ty peníze prokouří? To mi chcete tvrdit, když podle statistik Českého statistického úřadu lidé utratí za jídlo mnohem více, než získají na stravenkách. Takže kde jsou ty argumenty? Já jsem všechny tyto diskuze absolvovala a jsem připravena je absolvovat za předpokladu, že na půdu ať rozpočtového, nebo případně hospodářského výboru, já nevím, co si tady odhlasujete, budou pozváni ale všichni do té diskuze. Všichni! Nejenom odboráři. Že tam bude pozván SOCR, Asociace restaurací a jídelen, Hospodářská komora, Komora daňových poradců a další. Všichni, ať jsou tam pozvaní. Ať všichni mohou otevřeně říci, co mají na srdci a zda prostě to schvalují, nebo ne. Když přece to nebude nikoho zajímat, tady tato možnost, tak si nechají stravenky, ne? Čeho se kdo bojí? Nemá se čeho bát. ***