(12.30 hodin)
(pokračuje Milan Feranec)
Další věc, způsobí to nárůst administrativy. Opakuji znovu, dvacet pět tisíc plus minus zemědělských subjektů, ale i ti malí budou muset - za a) musí být písemná forma smlouvy, musí být další náležitosti, bude se zjišťovat obrat každé dané firmy, a co když to neposkytnou, protože si řeknou, co je vám po mém obratu, když budu zemědělec? Takže si můžeme položit otázku, takovou tu právnickou z římského práva, qui bono? V čí prospěch je tato novela? No, je ve prospěch těch obchodních řetězců, celkem logicky je v jejich prospěch. Tím, že se ta kontrola rozmělní...
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane poslanče, já se omlouvám, ale já vás musím přerušit, protože na 12.30 je přesně naplánován další bod, pevně zařazený, takže já tímto přerušuji tento bod. Konstatuji, že nebyla ještě ukončena obecná rozprava, a poté, co skončíme bod následující, tak se k tomuto bodu vrátíme.
A nyní bych poprosil, respektive konstatuji, že dalším bodem bude
121.
Připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru
organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu (1932-1933)
K tomuto bodu vám byl doručen sněmovní dokument číslo 684. (V sále je hluk.) Prosím o klid v sále! Děkuji.
A já poprosím, aby se slova ujal za navrhovatele tohoto bodu pan poslanec Pavel Žáček, který se stane zároveň i jeho zpravodajem. Děkuji. A ještě předtím, pane poslanče, opět poprosím všechny o zklidnění v sále. Děkuji.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v kontextu současných strašlivých válečných zločinů genocidní povahy spáchaných příslušníky ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajině proti civilnímu obyvatelstvu, nevinným mužům, ženám i dětem, doprovázených Putinovou propagandou volající po zničení ukrajinské státnosti, svrchovanosti a svobody, je nutné se vrátit k jednomu politickému nedodělku, kterým bylo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky číslo 535 z 30. listopadu 2007, přijaté u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932 až 1933. Společně s předsedkyní Poslanecké sněmovny navrhuji přijmout nové aktualizované usnesení k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu v letech 1932 až 1933, vycházející především z usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2008, kterým uznáme také genocidu jako jiné poslanecké sbory, genocidu ukrajinského obyvatelstva organizovanou bolševickým sovětským režimem. Jak již bylo řečeno, tento sněmovní dokument 684 byl pod tímto číslem vložen do systému.
Ukrajinský hladomor v počátku třicátých let minulého století, ukrajinsky glodomor nebo hlodomor, byl hladomorem záměrně vyvolaným na území tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky, způsobeným násilnou industrializací bolševického režimu, povinnými odvody, kolektivizací a masovou represí v zemědělských regionech Sovětského svazu. Podle známého amerického historika Timothyho Snydera se jednalo o cílenou snahu zlikvidovat ukrajinské národnostní cítění. Sovětské vedení v zájmu rychlé industrializace a kolektivizace násilně zabavovalo a prodávalo obilí do zahraničí výměnou za průmyslové technologie a zároveň se snažilo zestátnit zemědělskou produkci, přičemž rozsáhlý hladomor byl hlavním a záměrným negativním dopadem. Po rozpadu Sovětského svazu převážilo hodnocení, a to na základě nových archivních materiálů, že se jednalo o cílenou genocidu Ukrajinců stalinistickým režimem. Termín genocida používá například Raphael Lemkin, podobně i Timothy Snyder, kteří z velké části svůj názor opírají dokonce o korespondenci mezi tehdejšími sovětskými nomenklaturními politiky.
Proti tomu sovětský disident Alexander Solženicyn zdůrazňoval, že oběťmi hladomoru byli také mnozí Rusové, statkáři označovaní sovětským režimem jako kulaci, stejně jako mnoho dalších neukrajinských národností. Hladomoru na Ukrajině předcházel hladomor v Povolží již z doby občanské války z roku 1921 a byl následován hladomorem z let 1946 až 1947, čili po druhé světové válce, kdy se Sovětský svaz vzpamatovával z nacistické okupace, po níž přišlo období sucha. Hladomor byl součástí širší katastrofy sovětského hladomoru, který zasáhl zejména jižní Rusko, východní a střední Ukrajinu, Kubáň a Povolží. Faktem ovšem zůstává, že hladomor na Ukrajině měl specifické rysy. Byl totiž doprovázen i likvidací kulturních elit země. Stalin v soukromí vyjádřil přesvědčení, že neuspokojivé dodávky zemědělské produkce z Ukrajiny jsou cílem, cituji, Poláků a petljurovců. Většina obětí žila v Ukrajinské sovětské socialistické republice, byli to etničtí Ukrajinci, dále šlo o Rusy, Židy a Poláky. Pro úplnost dodávám, že hladomor zasáhl i ukrajinské Čechy, třeba ty žijící na Krymu.
Před hladomorem populace Ukrajinců v Ukrajinské SSR v roce 1926 tvořila 80 %, to znamená 23 218 860 obyvatel, do dalšího sčítání v roce 1939 jejich podíl poklesl na 76,5 % celé populace, to jest 23 667 509 obyvatel. Někteří historikové uvádějí dokonce na konci hladomoru ještě nižší počet Ukrajinců, například Raphael Lemkin udává 19,6 milionu, to je 63 %. Zde vidíme dopady hladomoru na ukrajinské obyvatelstvo. V celém Sovětském svazu pak podle amerických zdrojů odkazujících se na originální sovětské statistiky roku 1927 a 1937 poklesl počet Ukrajinců z 31,1 milionu na 26,4 milionu, zatímco počet Rusů v rámci rusifikace narostl ze 77,8 milionu na 93,9 milionu.
Naším společným cílem by mělo být pojmenování a jednoznačné odsouzení těchto typů zločinů proti lidskosti ve snaze zabránit jakémukoli jejich opakování, případně podpoření jejich vyšetřování na mezinárodní úrovni bez ohledu na povahu režimu, který je spáchal. Za podklady k tomuto úvodnímu slovu děkuji historikovi ukrajinistovi Davidu Svobodovi. Celé znění usnesení načtu v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane zpravodaji, a tímto zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se přihlásil pan Balaš. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mně podpořit návrh na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem v letech 1932 až 1933. Dovolím si jenom zrekapitulovat to, co je skryto pod pojmem genocidium. Úmluva o zabránění a potrestání zločinu genocidia z 8. prosince 1948 v čl. 2 definuje genocidu jako kterýkoli z níže uvedených činů spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou a patří sem usmrcení příslušníků takové skupiny, způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení, opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Už druhý měsíc jsme svědky toho, čeho je schopna totalitní zvůle, čeho je schopen stát, v němž absentují prvky demokratické kontroly, v němž je potlačována svoboda slova a politická pluralita. Právě proto je důležité připomenout si stalinské represe na Ukrajině, represe proti rolníkům, zejména proti ukrajinským rolníkům, kteří se provinili jen tím, že chtěli žít tak, jak byli zvyklí. Důsledkem této perzekuce bylo téměř 5 milionů obětí jenom na Ukrajině. Stalinský zločin byl bohužel překryt dalšími, možná ještě horšími zločiny spáchanými ve jménu jiné totalitní vlády a ten zločin zůstal nepotrestán a nevyšetřen. ***
