(pokračuje Karel Havlíček)

121.
Připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru
organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu (1932-1933)

K tomuto bodu vám byl doručen sněmovní dokument číslo 684. (V sále je hluk.) Prosím o klid v sále! Děkuji.

A já poprosím, aby se slova ujal za navrhovatele tohoto bodu pan poslanec Pavel Žáček, který se stane zároveň i jeho zpravodajem. Děkuji. A ještě předtím, pane poslanče, opět poprosím všechny o zklidnění v sále. Děkuji.

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v kontextu současných strašlivých válečných zločinů genocidní povahy spáchaných příslušníky ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajině proti civilnímu obyvatelstvu, nevinným mužům, ženám i dětem, doprovázených Putinovou propagandou volající po zničení ukrajinské státnosti, svrchovanosti a svobody, je nutné se vrátit k jednomu politickému nedodělku, kterým bylo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky číslo 535 z 30. listopadu 2007, přijaté u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932 až 1933. Společně s předsedkyní Poslanecké sněmovny navrhuji přijmout nové aktualizované usnesení k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu v letech 1932 až 1933, vycházející především z usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2008, kterým uznáme také genocidu jako jiné poslanecké sbory, genocidu ukrajinského obyvatelstva organizovanou bolševickým sovětským režimem. Jak již bylo řečeno, tento sněmovní dokument 684 byl pod tímto číslem vložen do systému.

Ukrajinský hladomor v počátku třicátých let minulého století, ukrajinsky glodomor nebo hlodomor, byl hladomorem záměrně vyvolaným na území tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky, způsobeným násilnou industrializací bolševického režimu, povinnými odvody, kolektivizací a masovou represí v zemědělských regionech Sovětského svazu. Podle známého amerického historika Timothyho Snydera se jednalo o cílenou snahu zlikvidovat ukrajinské národnostní cítění. Sovětské vedení v zájmu rychlé industrializace a kolektivizace násilně zabavovalo a prodávalo obilí do zahraničí výměnou za průmyslové technologie a zároveň se snažilo zestátnit zemědělskou produkci, přičemž rozsáhlý hladomor byl hlavním a záměrným negativním dopadem. Po rozpadu Sovětského svazu převážilo hodnocení, a to na základě nových archivních materiálů, že se jednalo o cílenou genocidu Ukrajinců stalinistickým režimem. Termín genocida používá například Raphael Lemkin, podobně i Timothy Snyder, kteří z velké části svůj názor opírají dokonce o korespondenci mezi tehdejšími sovětskými nomenklaturními politiky.

Proti tomu sovětský disident Alexander Solženicyn zdůrazňoval, že oběťmi hladomoru byli také mnozí Rusové, statkáři označovaní sovětským režimem jako kulaci, stejně jako mnoho dalších neukrajinských národností. Hladomoru na Ukrajině předcházel hladomor v Povolží již z doby občanské války z roku 1921 a byl následován hladomorem z let 1946 až 1947, čili po druhé světové válce, kdy se Sovětský svaz vzpamatovával z nacistické okupace, po níž přišlo období sucha. Hladomor byl součástí širší katastrofy sovětského hladomoru, který zasáhl zejména jižní Rusko, východní a střední Ukrajinu, Kubáň a Povolží. Faktem ovšem zůstává, že hladomor na Ukrajině měl specifické rysy. Byl totiž doprovázen i likvidací kulturních elit země. Stalin v soukromí vyjádřil přesvědčení, že neuspokojivé dodávky zemědělské produkce z Ukrajiny jsou cílem, cituji, Poláků a petljurovců. Většina obětí žila v Ukrajinské sovětské socialistické republice, byli to etničtí Ukrajinci, dále šlo o Rusy, Židy a Poláky. Pro úplnost dodávám, že hladomor zasáhl i ukrajinské Čechy, třeba ty žijící na Krymu.

Před hladomorem populace Ukrajinců v Ukrajinské SSR v roce 1926 tvořila 80 %, to znamená 23 218 860 obyvatel, do dalšího sčítání v roce 1939 jejich podíl poklesl na 76,5 % celé populace, to jest 23 667 509 obyvatel. Někteří historikové uvádějí dokonce na konci hladomoru ještě nižší počet Ukrajinců, například Raphael Lemkin udává 19,6 milionu, to je 63 %. Zde vidíme dopady hladomoru na ukrajinské obyvatelstvo. V celém Sovětském svazu pak podle amerických zdrojů odkazujících se na originální sovětské statistiky roku 1927 a 1937 poklesl počet Ukrajinců z 31,1 milionu na 26,4 milionu, zatímco počet Rusů v rámci rusifikace narostl ze 77,8 milionu na 93,9 milionu.

Naším společným cílem by mělo být pojmenování a jednoznačné odsouzení těchto typů zločinů proti lidskosti ve snaze zabránit jakémukoli jejich opakování, případně podpoření jejich vyšetřování na mezinárodní úrovni bez ohledu na povahu režimu, který je spáchal. Za podklady k tomuto úvodnímu slovu děkuji historikovi ukrajinistovi Davidu Svobodovi. Celé znění usnesení načtu v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane zpravodaji, a tímto zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se přihlásil pan Balaš. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mně podpořit návrh na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem v letech 1932 až 1933. Dovolím si jenom zrekapitulovat to, co je skryto pod pojmem genocidium. Úmluva o zabránění a potrestání zločinu genocidia z 8. prosince 1948 v čl. 2 definuje genocidu jako kterýkoli z níže uvedených činů spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou a patří sem usmrcení příslušníků takové skupiny, způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení, opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Už druhý měsíc jsme svědky toho, čeho je schopna totalitní zvůle, čeho je schopen stát, v němž absentují prvky demokratické kontroly, v němž je potlačována svoboda slova a politická pluralita. Právě proto je důležité připomenout si stalinské represe na Ukrajině, represe proti rolníkům, zejména proti ukrajinským rolníkům, kteří se provinili jen tím, že chtěli žít tak, jak byli zvyklí. Důsledkem této perzekuce bylo téměř 5 milionů obětí jenom na Ukrajině. Stalinský zločin byl bohužel překryt dalšími, možná ještě horšími zločiny spáchanými ve jménu jiné totalitní vlády a ten zločin zůstal nepotrestán a nevyšetřen.

Národy, které se poučily ze své minulosti, žijí v prosperujících demokraciích. Ty, které se nepoučily, žijí stále ve lži a riskují, že se historie bude opakovat.

Autory koncepce zločinů proti lidskosti a zločinu genocidy jsou dva významní mezinárodní právníci. Při formulaci obou koncepcí vycházeli jejich autoři především ze zkušeností, které získali v první polovině 20. století, ve kterém proběhly dva devastující konflikty. Konflikty, které byly doprovázeny pohrdáním lidskými právy jednotlivců i celých skupin obyvatel. Konflikty, které byly doprovázeny masovými perzekucemi civilního obyvatelstva, často obyvatelstva, které spojovalo jenom jazyk nebo místo, kde žili.

Od roku 1915, kdy jsme se setkali s první genocidou, se ta situace opakovala několikrát a zdá se, že se opakuje i dnes. První světová válka vynesla k moci snad nejhorší totalitní vládce v dějinách lidstva, Stalina a Hitlera. Stalinské perzekuce začaly jen o několik let dříve než ty hitlerovské a pokračovaly po druhé světové válce.

Zmínil jsem, že autory koncepcí zločinu proti lidskosti a zločinů proti genocidě byli dva právníci. Ti právníci mají mnoho společného. Oba byli poradci právních týmů, které se účastnily na straně obžaloby norimberského procesu. Tím jedním byl poradce právního týmu Spojených států, druhý pak Spojeného království. Oba zakončili svou hvězdnou kariéru na univerzitách jako profesoři mezinárodního práva. Hersch Lauterpacht v Cambridge, Raphael Lemkin se zmiňovaným panem kolegou na univerzitě v Yale. Oba však spojovalo ještě něco jiného. Jeden se narodil a vyrůstal na pomezí Polska a Běloruska, druhý jen kousek vedle nedaleko Lvova, tehdy Lembergu ve východní Galicji (Haliči). Oba studovali na Lvovské univerzitě na její právnické fakultě. Oba přišli během šoa v Haliči o své blízké. Z Lemkinovy rodiny přežili jen dva, jeho bratr a švagrová. Oba znali nejen hrůzy nacismu, ale i hrůzy stalinského teroru, hrůzy rozpoutané proti ukrajinským rolníkům na počátku třicátých let 20. století, represe proti skupině nepohodlných obyvatel, jejichž obětí bylo bezmála pět milionů lidí, které Stalin a jeho přisluhovači záměrně uvrhli do situace, z níž nebylo úniku.

Raphael Lemkin jako duchovní tvůrce koncepce a definice genocidy označuje ukrajinský hladomor za genocidu ve svém článku Soviet Genocide in Ukraine, který byl publikován v roce 1953 a se kterým seznámil veřejnost na své přednášce v New Yorku. Zatímco nacistické represe a krutosti byly nakonec potrestány, ty stalinské procházely celá desetiletí téměř bez povšimnutí. Zatímco spravedlivý trest jedněm pomohl k získání sebereflexe a k vypořádání se s temnou minulostí, ti, kteří se se svou minulostí nevypořádali, se dopouštějí stálých, stále stejných zločinů a dodnes se nepoučili. Stát, který se nepoučí ze své minulosti, nemá budoucnost.

Usnesení Poslanecké sněmovny by tak mělo připomenout, že to, čeho se totalitní režim v Sovětském svazu dopouštěl na Ukrajincích, páchají dnes jeho pohrobci, představitelé totalitního putinovského režimu na stejném místě, opět proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu. Represe proti civilnímu obyvatelstvu jsou bez sebemenších pochybností zločinem proti lidskosti. To, co se dnes děje na Ukrajině, to, čeho se dopouštějí ruští vojáci, opět hraničí s genocidou. Právě proto je důležité takové jednání odsoudit a vyslat vzkaz, že celý svět vidí, co zločinný ruský režim na Ukrajině rozpoutal, poslat ruským občanům vzkaz, že je nejvyšší čas, aby se poučili z vlastní historie, nenechali se ohlupovat propagandou zločinné vládnoucí mafie. Poslat vzkaz, že bez poučení se z vlastních selhání nebudou mít budoucnost. Právě proto je důležité pojmenovat a odsoudit to, co se ve třicátých letech událo na Ukrajině, a připomenout, že něco takového je v civilizovaném světě naprosto nepřijatelné, stejně jako je nepřípustná agresivní válka proti svrchovanému státu, stejně jako jsou nepřípustné zločiny proti míru a lidskosti, válečné zločiny a zločin genocidia.

Pro mě osobně je projednávání tohoto usnesení ještě emocionálnější o to, že jednou z obětí stalinského hladomoru na Ukrajině byla i má prababička a další příbuzní. Nezbývá nám jen doufat, že se prostí Rusové ze selhání svých představitelů konečně poučí a začnou budovat demokracii a prosperitu pro všechny, nejen pro ty, kteří je stahují až na samé morální dno. Je to v zájmu Ruska, jeho občanů, jeho bezprostředních sousedů, ale i celého mezinárodního společenství. Je to v zájmu budoucnosti nás všech. Děkuji. (Silný potlesk z řad koaličních poslanců.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a připomínám, že jsme stále ve všeobecné rozpravě. Táži se, jestli ještě někdo má zájem vystoupit? Ano, pan ministr Lipavský. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem velice rád, že Poslanecká sněmovna projednává tento návrh velmi důležitého usnesení. Je to usnesení, které ve své podstatě již Sněmovna před deseti lety, jak již pan poslanec Žáček říkal, přijala.

A já si zde dovolím takovou malou osobní perspektivu. Já jsem se tématem tohoto usnesení, otázky označení řízeného hladomoru sovětského teroru vůči ukrajinskému obyvatelstvu a jeho označení za genocidu, zabýval i v minulém volebním období jako poslanec. Tehdy jsme po zralé úvaze došli k závěru, že takové usnesení Sněmovně nebudeme předkládat, protože jsme se obávali, že by také nemuselo projít, protože bylo jiné rozložení politických sil a byla i jiná politická atmosféra, a já jsem velmi rád, že dneska má Česká republika takovou Sněmovnu, kde to usnesení, pevně věřím, nyní projde. Takže to je moje velmi osobní perspektiva k tomuto konkrétnímu usnesení.

Samozřejmě okolnosti, za kterých přijímáme toto usnesení, jsou tragické, jsou velice smutné. Tradičně se tento druh usnesení přijímá na podzim, kdy se i připomíná hladomor na Ukrajině. Myslím, že každý, kdo byl v Kyjevě, kdo se šel podívat na Památník hladomoru a měl na vlastní oči možnost vidět i tu pověstnou sochu hladovějící holčičky a potom je tam vlastně i muzeum, kde k tomu jsou informace, tak je to něco neskutečně, neskutečně silného.

Takže dovolte mi jenom znovu připomenout to, že jsem velice rád, že se na tom Sněmovna usnáší. Bohužel je to aktuální i v současné otázce, je to aktuální vůči tomu, jak se ruská okupační vojska chovají na čerstvě dobytých územích, ale jak se také chovají na Krymu vůči krymským Tatarům. A je to také otázka toho, jak my se jako Evropa dokážeme vyrovnat s vlastní historií. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad koaličních poslanců.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře, a táži se, jestli ještě někdo má zájem vystoupit ve všeobecné rozpravě. Pokud nikoliv, tímto končím všeobecnou rozpravu.

Táži se pana zpravodaje, jestli má zájem o závěrečné slovo? Nikoliv.

Poté můžeme přistoupit k rozpravě podrobné. Do podrobné rozpravy se hlásí pan zpravodaj. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji. Já bych si dovolil načíst inkriminované usnesení, které máte tedy samozřejmě před sebou, usnesení Poslanecké sněmovny z 18. (správně 16.) schůze ze dne 6. dubna 2022 k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu v letech 1932 až 1933:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, vědoma si demokratických principů, na kterých je založena Česká republika, dodržování lidských práv a základních práv a nezapomínajíc na dobu nesvobody i období komunistické totalitní moci, jimiž prošel český národ, u příležitosti 90. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933:

- s ohledem na Listinu základních práv a svobod;

- s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod;

- s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o zabránění a trestání zločinu genocidia;

- s ohledem na společné prohlášení přijaté na 58. plenárním zasedání Valného shromáždění OSN k 70. výročí hladomoru na Ukrajině, které podpořilo 63 států, včetně všech tehdejších 25 členských států Evropské unie;

- s ohledem na ukrajinský zákon o hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933, přijatý dne 28. listopadu 2006;

- s ohledem na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 535 ze dne 30. listopadu 2007 přijaté u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933;

A. vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv a základních svobod jsou základními principy, na nichž je založena Česká republika i Evropská unie;

B. vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia kriminalizuje řadu činů spáchaných v úmyslu úplně nebo částečně zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu, usmrcení příslušníků takové skupiny, způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, úmyslné uvedení skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení, opatření směřující v takové skupině k bránění rození dětí a násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné skupiny;

C. vzhledem k tomu, že hladomor v letech 1932-1933, který způsobil smrt milionů Ukrajinců, byl cynicky a krutě naplánován Stalinovým režimem, aby proti vůli venkovského obyvatelstva na Ukrajině prosadil politiku kolektivizace zemědělství;

D. vzhledem k tomu, že připomínání si zločinů proti lidskosti v evropské historii by mělo pomoci předcházet výskytu podobných zločinů v budoucnu;

E. vzhledem k tomu, že evropská integrace je založena na připravenosti vyrovnat se s tragickou historií 20. století a na uznání, že smíření s obtížnou historií neznamená žádný pocit kolektivní viny, ale tvoří stabilní základ pro budování společné evropské budoucnosti založené na společných hodnotách a sdílené vzájemně závislé budoucnosti,

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky prohlašuje před lidem Ukrajiny, zejména přeživšími hladomoru a rodinami i příbuznými miliónů obětí, že:

a) uznává uměle vyvolaný hladomor v letech 1932-1933 na Ukrajině za otřesný zločin genocidia proti ukrajinskému lidu a proti lidskosti;

b) důrazně odsuzuje tyto zločiny namířené proti ukrajinskému lidu, masovou represi a porušování lidských práv a svobod;

c) s hlubokým zármutkem uctívá památku obětí hladomoru na Ukrajině, který byl v letech 1932-1933 zrůdným totalitním režimem záměrně vyvolán, aby zlomil odpor ukrajinského lidu k násilné kolektivizaci a zdeptal jeho národní sebevědomí;

d) vyjadřuje jménem českého národa hlubokou soustrast příbuzným a blízkým milionů lidí, jež se stali oběťmi hladomoru, který úmyslně a cíleně vyvolal zločinný stalinský režim;

e) vyjadřuje v kontextu současné válečné agrese Ruské federace proti Ukrajině svoji odhodlanost přispět k prosazování mezinárodních principů, včetně odhalování pachatelů těchto zločinů, které by zabránily tomu, aby se v budoucnu mohla podobná tragédie kdekoli na světě opakovat."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu zpravodaji. Táži se, jestli je ještě někdo přihlášen k podrobné rozpravě? Nevidím.

Před chvílí jsem zagongoval, takže tímto končím podrobnou rozpravu. (O slovo se hlásí poslanec Žáček.) Závěrečné slovo?

Poslanec Pavel Žáček: Omlouvám se, byl jsem upozorněn na technickou chybu. Já jsem tam načetl 18. schůze, má tam být 16. schůze. Název usnesení by tedy měl být "Usnesení Poslanecké sněmovny ze 16. schůze ze dne 6. dubna 2022 k připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu v letech 1932-1933". Děkuji a omlouvám se.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji. Táži se tedy, jestli máte ještě závěrečné slovo? (Zpravodaj: Ne.) Už ne, děkuji.

Protože se blížíme k hlasování a je zde návrh na odhlášení, tak si dovoluji vás všechny odhlásit a poprosím vás, abyste se opět přihlásili.

V tuto chvíli přistupujeme k hlasování o návrhu usnesení.

Tímto zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh tohoto usnesení? Kdo je proti?

Hlasování číslo 126, přihlášeno 127, pro bylo 125, proti nikdo. Výsledek: přijato.

Návrh usnesení byl schválen. Děkuji panu zpravodaji a všem. (Potlesk z pravé strany sálu.)

S přednostním právem se hlásí pan ministr Bartoš.

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já bych chtěl oznámit do stenozáznamu, že jsem tedy dobíhal, jak si jistě všichni všimli, mačkal jsem "pro" ještě v daném termínu, ale na záznamu je "zdržel se".

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Zpochybňujete, či nezpochybňujete?

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Nezpochybňuji hlasování.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Nezpochybňujete hlasování, děkuji.

Dovolte, abych pokračoval v přerušeném bodě a to byl bod

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.