Teď je tady otázka další: Jak vlastně nyní probíhá běžná transakce se zbraněmi a střelivem? Jak se zákazník prokazuje? A tady já opět chci říct, že my se můžeme bavit o těch věcech, jak to zpřísnit, jak tam doplnit určité věci, ale my máme jeden z nejlepších zbraňových zákonů na světě. Nehrozí, vážení občané, v současné době, když neschválíme tuto šestsetosmdesátdevítku, že by zítra tady nastal nějaký Divoký západ. Sám ten obchodník říká: "Zákazník musí předložit platný zbrojní průkaz." To znamená, první je, že když někdo vůbec žádá, aby si mohl nakoupit takovouto zbraň, musí být zbrojní průkaz. Zbrojní průkaz nezískáte jen tak, musíte splnit již v dnešní době celou řadu náležitostí, a u některých kategorií zbraní dokonce musíte mít ještě jednorázové nákupní povolení. Následně je platnost zbrojního průkazu ověřena při zápisu dané obchodní transakce do policejního Centrálního registru zbraní - CRZ, tedy prakticky on-line se tam ty věci zapisují. Zákazník má dále povinnost ze zákona do 10 dnů od nabytí zbraně provést její přihlášení opět na příslušném útvaru policie a předložit zbraň ke kontrole. Tím je zajištěna dvojí kontrola této transakce. Takže dneska máme už dvoustupňovou kontrolu, když někdo nakupuje zbraň.

Pak je tady otázka týkající se nákupu přes e-shop. Tam říká samozřejmě, že to nelze jako třeba v Americe, můžete si objednat, ale musíte se dostavit k prodejci, protože vždycky ten prodejce vás musí vidět. Tady se vytváří takový narativ, že kdyby se znovu něco stalo, tak se na tu velkou skupinu prodejců přenesla nějaká odpovědnost, což není dobře. Je to nějaká forma podnikání. Někdo sbírá auta, někdo sbírá starožitnosti, někdo je milovník zbraní, splní všechny náležitosti a prostě si kupuje zbraně. Žijeme snad v demokratické a otevřené společnosti a já tady nevidím důvod, proč bychom měli někoho omezovat, a notabene prodejce, podnikatele, kteří jsou většinou z branže, jsou to bývalí buď vojáci, nebo policisté, nebo lidi, kteří se tím zabývají, určitě to nejsou žádní asociálové, kteří by chtěli prodávat zbraně legálně nějakým teroristům nebo nějakým šílencům, kteří by s tím chtěli provádět nějaké útoky. My je tady stavíme do takového postavení, já to potom tady budu dál citovat, že prakticky když se dostanou do problémů, tak to budou mít velice těžké. A já chápu ty jejich legální obavy, oni se na nás obrací a říkají: Braňte nás, my jsme taky podnikatelé, sice v takovém zvláštním oboru podnikání, ale jsme podnikatelé. Takže přes ten e-shop nelze nic takového nakoupit. Samozřejmě, můžete si věci objednat, ale musíte se dostavit do prodejny, kde opět proběhne všechno to, co jsem říkal v té předchozí části. A zase by tam nemělo hrozit něco takového, co tady občas je zmiňováno.

"Ví obchodník, kolik již vlastní daný zákazník zbraní či střeliva? Vidí ostatní transakce, které provedl zákazník například u jiných obchodníků?" To jsou dost důležité otázky vůči obchodníkům, kteří jsou potom napadáni. Prodejce a člověk, který s tím má zkušenosti, říká: Ne, to nevidí, vidí pouze ten svůj daný prodej, jo? Takže ten obchodník nevidí, že Lang si koupil v Brně včera brokovnici a týden zpátky si koupil někde v Mladé Boleslavi glocka a tohle... Konkrétní prodejce vidí jen svůj prodej. Musí doložit ten, kdo tu zbraň kupuje, všechny náležitosti a prodejce vidí jenom ten svůj konkrétní prodej. Přenášet na něj odpovědnost, což potom tady v té důvodové zprávě budu číst, kdy je tam opět spousta slovíček ze strany předkladatele jako "domníváme se, měl by, předpokládáme" - to jsou takové prostě věci... To takhle nemyslíte vážně, že byste potom chtěli sankcionovat člověka... Já to potom radši přečtu, protože to je opravdu velice zajímavé.

"Lze nějak určit, co to je běžné množství střeliva?" To je další otázka. Co je běžné množství střeliva? Už jsem tady zmiňoval, že sportovní střelci si to koupí třeba na celou sezonu nebo že někdo dostane množstevní slevu, logicky, když si koupí víc těch krabiček. Já kdybych byl prodejce zbraní a přišel mi tam někdo, který mi splní všechny náležitosti a řekne: Ano, já chci koupit deset krabiček, tak samozřejmě je to kšeft jak pro mě, tak pro něj a dám mu třeba množstevní slevu, že jo.

"Existují mezi zákazníky nějaké vzorce chování, co se týká například množství nakoupeného střeliva či zbraní, typů a podobně?" A tady zase člověk, který má dlouholeté zkušenosti s prodejem zbraní, říká: "Těžko říci, zákazníci si například kupují větší množství střeliva i z důvodu zachování stejné šarže střeliva, kterou mají ověřenou například pro sportovní účely. Dále dochází k větším nákupům z důvodu zvýhodněné ceny a podobně." Obecně je naivní se domnívat a myslet si, že může být někdo více či méně nebezpečný s větším nebo menším počtem zbraní. Takže nemáme to zatím omezeno, pakliže budeme mít někde v zákoně napsáno, že můžeme mít jenom - já nevím - dvě krátké zbraně, dvě dlouhé zbraně a 50 nábojů ke každé, tak dobře. Ale zatím to takto není, takže prostě nemůžeme tady ten svobodný a volný trh omezovat. Tato úvaha působí až hloupě už ze své podstaty, a naštěstí se od ní už dokonce odklání i státy na západě či na severu od nás. To znamená, on tady říká, že ve své podstatě to neřešíme jenom my, ale řeší se to více v členských státech Evropské unie, takže to není problém jenom náš a ten názor na to je různý. Jsou země, kde vůbec nemůžete mít žádnou osobní zbraň, jsou země, které jsou daleko liberálnější, než jsme my.

"Jak se obchodníci zachovají, pokud přijde někdo nakupovat bez patřičného oprávnění?" Jo, to už jsou takové ty otázky, které tady taky byly zmiňovány, že prostě se může někdo dostat k nějaké zbrani a podobně, a proto to musíme zpřísňovat. Tedy pokud má zákazník například zbrojní průkaz a nemá nákupní povolení, nebo pokud nemá zbrojní průkaz vůbec a chce zbraň, která zbrojní průkaz vyžaduje. A tady opět říká prodejce zbraní: "Zde je opravdu třeba rozlišovat to, zda má zákazník zbrojní průkaz, a nedošlo mu pouze v uvozovkách anebo nevěděl, že na konkrétní zbraň, kterou si přišel do toho obchodu vybrat a požaduje ji, potřebuje mít ještě nějaké speciální nákupní povolení, nebo se pouze jedná o někoho, kdo" - a tady pozor - "nemá zbrojní průkaz a konzultuje podmínky jeho získání a následně koupě zbraně." To znamená, je to člověk, který teprve uvažuje o tom, a jde se - a kam jinam - zeptat do nějaké specializované prodejny. Nebo se jedná o někoho, kdo se třeba snaží i bez prokázání totožnosti opatřit si střelivo nebo zbraň, to už je ta závažnější věc. Tady, prosím vás, já jsem to konzultoval taky s několika prodejci zbraní: pakliže by někdo do té prodejny přišel, dožadoval se, že si chce koupit brokovnici, vykazoval nějaké známky lability a podobných věcí, stoprocentně samozřejmě už i dnes za stávající legislativy funguje systém, že prodejci na toho člověka upozorní. "V tomto posledním případě už je to takzvané červené světlo, které zabliká prodejci, který pro nás znamená nestandardní a nějaké rizikové jednání," říká prodejce zbraní. Takže k tomu prvnímu bodu je tady první takovéto stanovisko.

A k tomu druhému paragrafu, k tomu § 57 odst. 2, kdy, jak jsem říkal, v tom odstavci druhém se doplňuje bod b), "pokud ze stanoviska nebo informace orgánu veřejné moci vyplývá, že osoba, která s nimi nakládá, představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost". Tak opět tady se tomu samozřejmě věnuje i tento časopis a říká: "Oprávnění policie zajistit zbraň na základě informací či stanoviska orgánů veřejné moci." Tady jsme si řekli, že orgán veřejné moci je velice široký pojem a v našem českém pojetí - když s vámi někdo nebude souznět, budete mít nějakého starostu obce, který bude proti vám mít nějaké problémy, bude vědět, že pravděpodobně máte nějakou zbraň, třeba vzduchovku nebo nějakou historickou zbraň, tak on je taky orgán veřejné moci, a když na vás napíše, až se tady píše v uvozovkách udání, ve své podstatě policie může k vám vstoupit bez souhlasu státního zástupce a může vám udělat domovní prohlídku. To je jedna z věcí, kdy my to také velice napadáme, kdy v demokratické společnosti, i když máte důvodné podezření na spáchání závažného trestného činu, nemáte souhlas státního zástupce, nemůže být provedena prohlídka, pakliže tam nehrozí nějaké nebezpečí bezodkladnosti a podobně. A tady by se dávalo takovéto oprávnění do rukou policie. ***