(20.00 hodin)
(pokračuje Martin Kolovratník)
Já půjdu k tomu - ale možná ještě se k tomu vrátím, pokud tady kolega Mašek říká: Pojďme to přepracovat a sednout si k tomu stolu znovu, to by mi asi dávalo smysl, a teď to říkám jako divák zvenku, ale nebyl jsem u těch vašich debat - teď ale k tomu obsahu. Když jsem se v návaznosti na to, co si tady říkáte, podíval na internet a na reakce lidí z branže, z nějaké skupiny, komunity, tak jsem objevil název nebo popis tady té novely, který, pane ministře, mně se nelíbí, já ho odcituju jen jedinkrát v tom svém vystoupení a pak už ho říkat nebudu. Ti lidé nebo někteří z těch, kterých se to týká, to nazvali jako psychopatova novela. Víte, že já nemám rád tyhle výrazy a nebudu už je říkat víckrát, je to fakt jenom ilustračně. Ale ono to asi tak jako symbolicky a ilustračně ukazuje na to, co lidem vadí nebo s čím se nemohou ztotožnit. A to asi to nejzásadnější, jak jsem já pochopil a navnímal, je opravdu debata, jak tedy o zbraních D. Padly tady ty vzduchovky, historické zbraně, nějaké vzduchové plašiče a podobně, a ono argument, že jsou nebezpečné, že se s nimi dá zabít, to je fakt hodně citlivá debata. Dá se zabít taky nožem, nevím, baseballovou pálkou, jakýmkoliv ostrým nebezpečným předmětem, sekerou, a já to tedy vnímám tak, že ta debata by neměla být o tom, čím vším lze zabít nebo co by člověk měl mít u sebe, vnímám to spíš tak, co se může stát, anebo potenciálně jak ta obava, to riziko může být zneužito. Tedy cílení těch argumentů, těch kritických argumentů má čl. 12 Listiny práv a svobod, který zaručuje nedotknutelnost obydlí, domovní svobodu.
Vzpomeňte si, kolegové z koalice, když před x, mnoha, to už je spousta let, když jsme tady ve Sněmovně řešili v opačné roli novelu zákona o ochraně životního prostředí a prolamovali jsme tehdy, byl to ministr Richard Brabec, domovní svobodu ve vztahu ke znečištění, k těm komínům a podobně, jak i pro vás jako tehdejší opozici, pravicové strany ODS, to bylo hodně citlivé, jak jste se hodně bránili, aby to nebylo zneužíváno. A já - možná se mýlím, ale možná ne - jak to vnímám, jak jsem řekl jako uživatel té zbraně, člověk, který snad jsem normální, nepadá na mě žádné podezření, mám samozřejmě v trezoru uzamčeno pod zámkem podle všech předpisových, podle svého selského rozumu, ale tak to vnímám, jak si vykládám tu novelu a poslouchám argumenty kolegů: opravdu se nebojíte toho, že to bude zneužito, a nechme stranou tedy nás politiky, ale že se někde prostě znelíbíte nějakému obecně definovanému veřejnému činiteli, starostovi obce, členovi rady, možná tedy i politickému oponentovi, komukoliv, a on řekne: On je divný, on se chová podezřele, má doma třeba tu historickou zbraň s těmi, nevím, třemi kilogramy střelného prachu, a oni najednou budou mít oprávnění proniknout vám domů a zabavit tohle? Nemáte, pane ministře, tuhle obavu? Zkuste mi to vysvětlit, jestli se toho nebojíte. Já prostě tuhle obavu sdílím tak, jak tu debatu vnímám, a neútočím na vás. Říkám to tady prostě věcně, čeho se bojím: umožnění policii vstupovat do obydlí na základě opravdu velmi, velmi vágního ustanovení, umožnit zabavení těch zbraní na základě - a cituji: "Stanoviska nebo informace orgánů veřejné moci," Ad absurdum, je to možná extrémní příklad, ale orgánem veřejné moci může být také škola, sociální pracovník, prostě tak, jak jsou ty orgány veřejné moci definovány široce, tak jestliže jakýkoliv veřejný orgán veřejné moci řekne: Ten je divný, ten je podezřelý, nám se nelíbil, najednou z té novely dává potenciálně možnost policii vstoupit do vašeho obydlí, a teď pozor, bez soudního příkazu. To je přece špatně. To je opravdu cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly.
A to je vlastně všechno, co jsem k tomu chtěl říci. Zkrátka, tu devadesátku jsme zamítli, asi jsme si vysvětlili proč. Opakuji, nebyl jsem u těch vašich debat, ale když to jako divák tady vnímám, bohužel je mi to líto, ale konstatuji - nekritizuji - nebyly úspěšné. Opravdu byste si k tomu stolu měli sednout znovu a prostě zkusit najít dohodu, udělat, aby i opozice tohle chápala, abychom to nemuseli měnit, pokud k tomu budeme mít příležitost třeba v dalším volebním období, abyste zkrátka nešli takhle extrémně a neodvolávali se pouze na to neštěstí z konce loňského roku. Zvažte důsledky, zvažte to, co tady tlačíte. Myslím si, že kolegové, jak je znám, jsou ochotni si sednout, a ne k oficiálním formálním pracovním skupinám, kulatým stolům - normálně se domluvit a sednout si někde do kanceláře ke kafi. Připomínám, v minulém volebním období jsme tohle půl roku, týden co týden dělali kolem liniového zákona, kolem výkupu pozemků a vyvlastňování. Na té naší konferenci tiskové, když jsme tenhle zákon prosadili, bylo sedm zástupců všech parlamentních stran a dohodli jsme se, odpracovali jsme to a ten zákon funguje. Tak se zkuste tím naším přístupem tehdejším inspirovat a věřím, že pak vám ta práce půjde o něco lépe. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Poprosím pana poslance Vondráčka o jeho vystoupení a vás kolegyně, kolegové, o ztišení. Děkuju.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já bych chtěl poděkovat svým kolegům, kteří mluvili přede mnou, že v podstatě provedli i právní rozbor té situace, a já nepovažuji za nezbytné opakovat ty argumenty ještě jednou, takže možná se vejdu do rozsahu nějaké trochu delší faktické poznámky.
Já jsem nebyl na tom velkém zbraňovém kulatém stolu, který se pořádal. Už jsem se za to při tom prvním projednání panu ministrovi omlouval, byl jsem prostě někde jinde, nemohl jsem se z pracovních důvodů zúčastnit. Přiznám se, že reaguji až na připomínky odborné veřejnosti, které se objevily po předložení tohoto tisku v režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu. Ale každá debata probíhá v nějaké společenské atmosféře, takže my jsme se pohybovali v nelehké společenské atmosféře po útoku osamělého střelce v budově Filozofické fakulty a samozřejmě měli jsme všichni velkou touhu a motivaci, abychom pro to něco udělali, a ta motivace trvá.
Nicméně v této diskusi jsme taky si vyslechli argument, se kterým já nemůžu než souhlasit, že ta událost v podstatě dodnes není uzavřená, dodnes není vyšetřena. A zrovna dnes jsme zase debatovali to, že jste nám neumožnili zařadit bod, na kterém bychom vůbec prodiskutovali možnost zřízení vyšetřovací komise. Možná je trochu nešťastné to označení vyšetřovací komise, ale tak se to jmenuje v jednacím řádu. Co my jsme chtěli, tak chtěli jsme vyřešit, si myslím, celospolečenskou poptávku nebo poptávku velké části české společnosti, aby se odpovědělo na položené otázky. Rozhodně to nemělo být nějaké inkviziční řízení, nemělo to vést k nějakým samostatným vyšetřovacím závěrům, ale měla to být opravdu diskusní záležitost, která by nás posunula třeba i v rámci legislativy, že bychom identifikovali ta slabá místa a mohli jsme změnit příslušným způsobem legislativu. To by byl výsledek té vyšetřovací komise. Ale výsledky vyšetřování nemáme a komise zatím zřízena nebyla. Proto možná i nabobtnala debata o tomto bodu, ale nabobtnala nad konkrétním ustanovením, protože to, co říkali mí kolegové, je prostě pravda, že se zde ukládají povinnosti poměrně vágní a ne zcela přesně právně definovaným způsobem. Týká se to jednak těch prodejců, a zejména se jedná o zajištění zbraně, a to rozšíření institutu zajištění zbraně tak, jak je navrženo v novele, naráží na základní... vůbec na principy občanské společnosti a na základní práva, která jsou upravena v Listině základních práv a svobod. Zadržení má být obecně jenom institut velmi krátkého charakteru, krátkodobého, ale to zajištění se může protáhnout i na dobu řadu měsíců, v krajním případě i let, než proběhnou všechny opravné prostředky v rovině správního práva a eventuálního soudního přezkumu. Myslím, že to říkal zrovna poslední předřečník přede mnou, Martin Kolovratník, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a tady nesmíme rezignovat opravdu na základní principy občanské společnosti. ***
