Já jsem měl to štěstí, že na mé univerzitě za rektora Zlatušky - později ANO, rektora Fialy - později ODS, Beka - později STAN, dnešního rektora - nestraníka máme nejvyšší platy mezi českými univerzitami, nejvyšší mzdy, abych byl přesný, a já jsem během osmi let svého mandátu pravidelně uzavíral férovou kolektivní smlouvu s odbory. Musím říct, že jsme se vždycky dohodli na férovém nastavení platů, na růstu tarifů, poměrů mezi netarifními a tarifními složkami, a považuji to za správné. Já jsem přesvědčen bytostně o tom, že máme kolektivní vyjednávání o těchto věcech, a čím méně bude zásahů státu, tím lépe. Jsem o tom opravdu bytostně přesvědčen.

Uvědomuju si, že některé vysoké školy v tomhle směru selhávají - buď nevedou kolektivní vyjednávání vůbec, nebo ho vedly tak dávno, že si nevzpomínají, kdy to bylo, a dnešní situace je taková, že stát nějak neurčuje výši mezd žádným způsobem a vysoké školy dostávají významnou část z peněz ze státního rozpočtu ve formě příspěvku, se kterým nakládají zcela volně, mohou rozhodnout jakkoliv o přesunu těch peněz mezi fakultami. My vidíme vlastně na celkových číslech o průměrných platech, že ta situace vůbec není špatná. Aktuální čísla říkají, že plat profesora ze státního rozpočtu na jeden úvazek - a teď tím pomíjím, že řada akademiků má více úvazků nebo více než jeden úvazek a že dostávají část mzdy z prostředků mimo státní rozpočet - tak profesor za rok 2023 měl 102 000 korun, docent 78 000 korun, odborný asistent 56 (000) a asistent 45 (000), ale asistent je typicky někdo před získáním Ph.D., kdo učí na částečný úvazek. Není to moc běžná pozice, která by byla zaujímána trvale. Jsou to samozřejmě aritmetické průměry a jsou fakulty, které jsou na tom se mzdami výrazně hůř, než je ten průměr, ale to je rozhodnutí samosprávných orgánů těch škol.

Já si umím představit, že v budoucnu nabídneme i v zákoně třeba dvě formy fungování vysokých škol veřejných, jednu formu - tu autonomní s tou svobodou, druhou v otroctví státu provázeném garancí platů, zaručených mezd, možná také, ale nezbytně, rozhodováním státu o počtu zaměstnanců, tak jak je to běžné v německých spolkových zemích, kde ministerstvo školství rozhoduje o počtech profesorských míst. Myslím si, že nemůžeme garantovat silně mzdy vysokým školám ve chvíli, kdy mají tu míru autonomie, kterou mají, kdy stát vůbec neovlivňuje jejich personální rozhodnutí. Dobře vím za svoji dlouhou univerzitní kariéru, že v řadě případů navyšují počty úvazků na některých fakultách naprosto bez ohledu na ekonomickou realitu, a tím samozřejmě snižují průměrnou mzdu svých zaměstnanců. To se prostě děje. Je to takové to politické rozhodování na mikroúrovni. A pak jsou fakulty, které se chovají racionálně a mají ty platy výrazně vyšší, ale je to jejich rozhodnutí. O personálních poměrech dokonce nerozhodují rektoři, ale v tuto chvíli děkani jednotlivých fakult, a je to jejich rozhodnutí, za které musí nést následky.

Tak musím říct, že nejsem na straně zaručené mzdy na vysokých školách, byť chápu, že pro některé kategorie zaměstnanců to je vážný problém. Já jsem proto letos prosadil a vyjednal dodatečné navýšení rozpočtu vysokých škol o 800 milionů korun a vysoké školy do konce tohoto měsíce předkládají takové plány konsolidace mzdových rozdílů tam, kde pociťují, že odměňovací praxe není férová. Součástí jakési dohody vždycky mezi vysokou školu a ministerstvem je i to, že sjednotí například ty tarify tam, kde existují obrovské rozdíly mezi jednotlivými součástmi univerzit. My jim nechceme předpisovat, jak to mají přesně udělat, ale dáváme jim dodatečné prostředky na kultivaci personální politiky. Já to považuju za důležité, jen si myslím, že se máme obejít bez přímé ingerence státu v těchto věcech. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec bude ještě reagovat.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za odpověď, pane ministře. Já o těch poměrech na Masarykově univerzitě něco málo vím, jsem jejím několikanásobným a hrdým absolventem, podotýkám. Ale jak jste sám konstatoval, jsou různé školy, ve kterých jsou opravdu individuální rozdíly a individuální problémy. Nic proti autonomii na vysokých školách, nicméně považuji institut zaručeného platu nebo zaručené mzdy právě jako jakousi pojistku. Já si myslím, že to dodneška nějakým způsobem nedeformovalo to prostředí. Tam byly nějaké jiné vlivy, jiné faktory, které se v tom projevovaly a tak dál, ale byla to jakási pojistka pro to, aby skutečně ty mzdy byly důstojné, aby motivovaly zejména mladé asistenty - sám jste říkal, jsou to lidé, kteří by měli mít motivaci udělat doktorát, a potom ty, co mají doktorát, aby se stali docenty a tak dál, aby je motivovaly k tomu, aby zůstávali, protože skutečně informace, které mám, jsou, že na mnoha oborech v podstatě se začíná vylidňovat a mnohé obory mohou skutečně být ohroženy jejich ukončením, a to právě z důvodu, že platy jsou extrémně nízké, a to i v dnešní době, kdy je tam ten sedmý stupeň (Předsedající: Čas, prosím.), který to garantuje. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, pan ministr.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Tomu rozumíme. Já to opravdu nechci žádným způsobem zjednodušovat, ale jsem přesvědčen, že to má jistá rizika. Považuji vlastně to, že některé vysoké školy nastavily ty tarify pouze na úrovni zaručené mzdy, jako určitý alibismus, který prostě je provokován tím, že ten institut existuje. Kdyby férově vyjednávaly v kolektivním vyjednávání, tak by možná dospěly k jinému výsledku. Já prostě spoléhám - a v tom se možná lišíme v tom pohledu - na to, že má ta samosprávná obec nést svoji zodpovědnost, která je velká, a má prostě dokázat najít vnitřní sílu k tomu, aby férově nastavila třeba odměňování. Tam, kde to nenajdou, chápu, že ti lidé odcházejí. Já jsem proto odešel kdysi z Univerzity Karlovy z Filozofické fakulty po deseti letech působení do Brna.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím dalšího z interpelujících a to je pan poslanec Hubert Lang, který bude interpelovat pana ministra Rakušana, který je řádně omluven.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji za slovo. Vážený nepřítomný pane ministře vnitra, moje otázka je celkem jednoduchá. Jak bude Ministerstvo vnitra, potažmo Policie České republiky, potažmo Cizinecká policie, přistupovat k příchozím mužům z Ukrajiny? V minulé interpelaci jsem říkal, že každý týden přichází 1 500 lidí, z toho je nějaký počet mužů. To znamená, moje první otázka je, kolik z nově příchozích za měsíc, z těch 6 000, jsou muži? Jedná se mi konkrétně o muže v odvodovém věku mezi osmnáctým a šedesátým rokem věku, kteří v současné době nesmí legálně opustit území Ukrajiny, protože Ukrajina je potřebuje do případného válečného konfliktu s Ruskou federací na ochranu svého území. Víme, že v České republice podle víz dočasné ochrany, která byla udělena, nebo ještě před tím vypuknutím válečného konfliktu, máme víc jak 100 000 mužů v tomto odvodovém věku, ale neoficiální odhady říkají, že tady máme ještě dalších 100 000 mužů. Jestliže tito muži dneska přicházejí, moje další otázka je: Získávají tito muži víza dočasné ochrany? Protože potom mají nárok na humanitární dávky v prvních pěti měsících a dalších věcech. Pakliže ano, tak se ptám proč, protože dneska tito muži nemůžou, pakliže nemají povolení, že mají tři a více dětí, jsou nějací invalidé a tak dále, opustit území Ukrajiny, a oni tedy opouští území Ukrajiny nelegálně, vstupují na území Evropského společenství a schengenského prostoru nelegálně pomocí nějakých převaděčů. Můj názor na tuto věc - dlouhodobě se v tom neshodneme - je ten, že tito muži by měli, pakliže budou tady u nás zjištěni, získat maximálně vízum dočasné ochrany - (Opravuje se:) ne vízum dočasné ochrany, ale vízum strpění podle cizineckého zákona, a měli by vlastně dostat zákaz pobytu, protože oni se na území Schengenu a Evropy pohybují nelegálně.

A moje poslední otázka v této věci je, jak se bude přistupovat k těmto osobám, pakliže jim expirují doklady, protože víme, že konzulární úřady Ukrajiny na území Evropy se snaží získat ty muže zpět, a pakliže jim vyprší doklady, ony jim je neobnovují. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr je řádně omluven, takže poprosím dalšího, to je pan poslanec Lubomír Wenzl, který bude interpelovat pana místopředsedu vlády Válka.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, navazuji na svoji interpelaci z 23. května letošního roku a chtěl bych se nejen já zeptat, k jakému posunu došlo ve věci jednání ministerstva se zástupci zdravotníků. Nechci, aby to zapadlo, ale v prosinci 2023 se na poslední chvíli podařilo odvrátit hrozbu razantního omezení poskytování zdravotní péče pacientům v naší zemi. Stažení výpovědí tehdy ze strany lékařů bylo podmíněno příslibem, že Ministerstvo zdravotnictví začne situaci řešit, ať již úpravou systému vzdělávání, nebo přípravou zákona o odměňování zdravotnických pracovníků. ***