Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kurťaka

Posl. Kurťak (malorusky): Vážené Národní shromáždění! Vracíme se k svým slovům proneseným po prvních volbách, že smutný stav vládne na Podkarpatské Rusi a že nynější vláda zamýšlí pokračovati ve zhoubné politice i dále nejostřejšími prostředky. Dne 10. září 1919 podkarpatoruský národ obdržel od celého světa tak zvanou teritoriální autonomii. (Různé výkřiky.), avšak přes to, že se připojil dobrovolné a nebyv přemožen, k naší, tak zvané demokratické republice, kde vládnou nyní naše vládní síly, přes to nad tím ubohým národem panuje velký počet četníků a policistů.

Nechci se zabývati v dlouhé řeči prohlášením pana předsedy vlády Švehly (Různé výkřiky.), neboť jsem mu nerozuměl a viděl jsem pouze jeho mimiku jako člověka tonoucího na hlubině a jako ryby vyhozené na břeh. Uvidíme z vytištěného jeho prohlášeni, jak osvětlil věc naší autonomie v tomto zasedání sněmovny. Já pouze prohlašuji jako poslanec zvolený 35.000 hlasy za autonomní zemědělský sojuz Podkarpatské Rusi, že podkarpatoruský národ, který se dobrovolně připojil k našim bratřím Čechům, nedostal do dneška autonomie ani kulturní, ani správní, ani hospodářské - a vidíme, že této autonomie není, že tato autonomie leží kdesi v archivech, v bezduchých rukou úředníků, kteří z 10% jsou korupčníky a kteří přišli proto, aby mohli krásti a národ vykořisťovati.

Chcete-li příklady, důkazy, finanční ředitel Štefánek sedí nyní ve vězení pro krádež.

Čeští zlodějové svobodně chodí po našem území a naši inteligentní a poctiví lidé, kteří strádali za svou ruskost, byli vypuzeni z úřadů, aby četníci mohli utlačovati náš lid. (Různé výkřiky.)

Avšak lid bude svobodný, jak to ukázal při volbách. Přes to, že všichni úředníci byli špehouny a teroristy, karpatoruský lid ukázal svou silu. Ukázal ji přes to, že četníci jej vrhali do žalářů a přepadali jej, jak tomu bylo na př. v Hustě.

Protestujeme proti tomuto přepadávání. Neprosíme vás o nic - ponechte nás jen samotné, abychom mohli sami hospodařiti. Máme tolik bohatství v dolech, v lesích, které ještě zbyly, že můžeme vydržovati naše poctivé úředníky. Na ty vaše, kteří sedí ve vězení pro krádež, platiti nebudeme.

Divíte se, že to konstatujeme? A co jsme zde dnes viděli? Toho starého Slováka, poslance, odvážili se zde udeřiti v tvář. Proto lid, až uvidí, že se již náš kalich naplnil, bude sám souditi.

Prohlašuji, že nebudu hlasovati s touto vládou, která hubí náš lid a chce, aby se stal žebrákem a pouze sloužil cizincům! (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Zadina. (Výkřiky.)

Prosím o klid.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Jménem republikánského klubu prohlašuji, že naše strana spatřuje vládním prohlášení, dnes předneseném, rozhodnou vůli vlády, aby po zkonsolidování a upevnění našeho státu bylo přikročeno k intensivnější práci pro povznesení hospodářského života uvnitř státu ve prospěch všech vrstev obyvatelstva. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) A proto obracíme pozornost vlády a slavné sněmovny (Výkřiky slovenských poslanců ľudových a poslanců strany republikánské.) především k aktuelním otázkám hospodářským.

Obchodní politika v každém státě má za úkol, aby zjednávala náležitou podporu a ochranu všem výrobním odvětvím, jmenovitě zemědělství a průmyslu při úpravě zahraničního obchodu s cizími státy. A tu záleží především na tom, jakými obchodně-politickými zásadami se při tom řídí a jakými prostředky provádí tento svůj úkol. (Výkřiky. - Místopředseda Slavíček zvoní.)

Každý, kdo objektivně posuzuje dosavadní vývoj naší politiky a její dosavadní výsledky, musí uznati, že naše obchodní politika vykazuje četné nedostatky a nalézá se v poměrech, které jsou přímo povážlivé a nebezpečné pro celé naše národní hospodářství. Hlavní nedostatek spočívá v tom, že stále ještě nemáme zákonem upravený definitivní autonomní celní tarif a laborujeme dosud stále se starým tarifem rakousko-uherským, který nevyhovuje ani svou systematikou, ani úpravou sazeb celních.

Všechny státy nástupnické, Rakousko, Maďarsko, jakož i ostatní státy střední Evropy, Německo, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie, zkrátka snad všechny státy evropské, upravily si již v posledních letech nové celní tarify, odpovídající změněným poměrům a stykům hospodářským, jak se utvářejí za změněných poměrů poválečných, jenom náš stát udržuje zastaralý celní tarif rakousko-uherský, na kterém se stále příštipkuje. Ve všech odvětvích veřejné správy provedlo se již úplné odrakouštění (Velký hluk. - Místopředseda Slavíček zvoní.), toliko odvětví, kde toho bylo nejvíce třeba, naše obchodní politika nedovedla dosud postaviti se na vlastní své základy, vytvořiti si vlastní nový celní tarif a postaviti tak určitý program pro úpravu hospodářských styků s cizinou, jak to odpovídá hospodářské a politické situaci našeho státu. (Hluk. - Místopředseda Slavíček zvoní.)

Vinu na těchto desolátních poměrech nesou činitelé, kteří strhli naši obchodní politiku z jejího poslání a dali jí směr jednostranný, směr silně, až přímo prohibičně ochranářsko-průmyslový. Zájmy našeho zemědělství byly hozeny přímo přes palubu a naše zemědělství bylo postaveno na pospas cizí konkurenci celého světa. Rakousko-uherský celní tarif, který r. 1919 byl ponechán rovisorně v platnosti, byl pro účely průmyslové ochranářské politiky promyšleně přizpůsoben pomocí valutárních koeficientů, které u průmyslových výrobků dosahují cifry 20, 25 až 30, zatím co u výrobků zemědělských je koeficient 6 nebo 3 nebo 0. Tímto dvojím zásahem, jednak přepnutím cel průmyslových až na stupeň prohibice, kdy cla průmyslová činí 50%, 100% i přes 100% ceny dovážených průmyslových výrobků, jednak vytlačením zemědělských zájmů z celního tarifu byla nastolena v našem systému celní ochrany tak úžasná a křiklavá jednostrannost a nespravedlnost, že náš celní tarif trčí tu jako monstrum, odporující všem rozumným zásadám obchodní politiky.

Tento jednostranný celní tarif s vysokými cly průmyslovými a takřka s bezcelností zemědělských výrobků je nemožnou základnou pro sjednávání obchodních smluv, zejména se státy zemědělskými, poněvadž neobsahuje pro ně žádný kompensační předmět. Tyto rozhárané a chaotické poměry naprosto nemohou se dále udržovati, poněvadž je tím poškozováno nejen naše domácí zemědělství, ale i celé národní hospodářství a nikoliv v poslední řadě i průmysl, dále ovšem konsumenti, kteří trpí úžasnou drahotou všech průmyslových výrobků, zejména všech běžných potřeb, jako jsou látky, prádlo, obuv atd. Náprava může býti sjednána jedině tím způsobem, když bude vydán nový definitivní autonomní celní tarif, ve kterém ochrana veškeré domácí práce a výroby musí býti provedena způsobem zabezpečujícím ji přede všemi rušivými vlivy cizí konkurence.

V tomto tarifu musí býti provedena do všech důsledků zásada rovnoprávnosti a rovnocennosti našeho zemědělství s průmyslem, která byla vyhlášena již v předcházejícím období parlamentním a je znovu akcentována programem nové vlády. Takto uspořádaný celní tarif, poměřující spravedlivě a stejnoměrně celní ochranu průmyslu i zemědělství, stane se pevným základem pro naši obchodní politiku a pro sjednávání obchodních smluv se sousedními státy. Dokud se tak nestane, všechny pokusy o uzavírání těchto smluv povedou buď úplně k nezdaru, jako na př. u Maďarska, se kterým bylo zahájeno v posledních dvou letech jednání už třikráte, ale vždy bezúspěšně, nebo povede jednání to k uzavírání málo výhodných obchodních smluv, jak máme zkušenost z posledního roku. Jestliže kruhy zemědělské proklamují tyto zásady, nechtíc nic nemožného, naopak se zásadami těmito musí souhlasiti každý nestranný národohospodář. Doufáme, že činitelé řídící naši obchodní politiku se již přesvědčili o promyšleném postupu všech sousedních států, jmenovitě obchodní a celní politika německá a maďarská je pro náš stát velmi poučná, a musí ji bez dalších odkladů přizpůsobiti, nemá-li se úplně prohráti zápas o uplatnění hospodářských zájmů ve střední Evropě. A tu je zvláštním zjevem, že Německo i Maďarsko nejvíce se přiblížily ku provedení zásady stejnoměrné celní ochrany pro zemědělství i průmysl a obnovily zemědělská cla na paritu předválečnou a často i vyšší. Tyto státy, majíce vysokou celní ochranu zajištěnu v autonomních clech, mohly udělati další krok, totiž zrušiti povolovací řízení jako poslední zbytek poválečného hospodaření. Naproti tomu naše obchodní politika musí stále ještě udržovati povolovací řízení a regulovati dovoz a vývoz jakožto středověký prostředek a korekturu našeho kusého a děravého celního tarifu.

Nový autonomní celní tarif musí býti vydán zákonem, projednaným Národním shromážděním. Námitka některých laiků, že autonomní celní tarif mohl by býti uzákoněn až po ukončení periody uzavírání obchodních smluv, je přímo naivní, poněvadž při tom se přehlíží, že celní tarif má býti vlastně podkladem pro sjednávání obchodních smluv. Je to stejná logika, jako by někdo tvrdil, že volební řád se vydává teprve po provedených volbách. Dokud nebude vydán nový celní tarif, jsou nuceny kruhy zemědělské uplatňovati některé své aktuální požadavky. Tak zejména žádáme, aby všechna zemědělská cla byla přivedena bez dalšího odkladu na paritu předválečnou, což může se státi tím způsobem, že ustanovení čl. II vlád. nař. ze dne 11. června tr. o dočasné suspensi obnovených zemědělských cel bude bez dalšího prodlení zrušeno. Již tehdy to byla veliká chyba, když obnovovala se zemědělská cla na paritu předválečnou s koeficientem 6, že současně byla provedena suspense těchto obnovených cel a ponechána v platnosti dosavadní cla nízká nebo dokonce bezcelnost. Stalo se tak před uzavíráním obchodních smluv, takže naši vyjednavači nemají nyní u zemědělských položek k disposici vůbec žádnou kompensaci, takže nemohou zemědělským státům povolovati žádnou celní slevu a nepřinášejí jim žádnou výhodu. Naše obchodní politika provedla ten hloupý kousek, že vyhodila si u zemědělských položek všechny trumfy z rukou a že ty slevy celní, které se mohly obětovati teprve v obchodní smlouvě a za to získati od cizího státu jiné obrovské výhody, byly provedeny naším vládním nařízením před uzavíráním obchodních smluv. Takové Maďarsko a jiné zemědělské státy, které mají zájem na vývozu zemědělských výrobků k nám, nyní dobře vidí, že žádná další sleva u zemědělských cel není ani možná, čili že náš dnešní celní tarif, obsahující bezcelnost nebo nízká cla zemědělských výrobků, je výhodnější než jakákoli obchodní smlouva, a proto tyto státy zemědělské ani nepospíchají na uzavření obchodních smluv s naším státem a proto také se budou rozpakovati poskytnouti našemu průmyslu nějakých výhod. Naše kruhy průmyslové, které si tak vypočítavým způsobem zapřáhly naši obchodní politiku do svých služeb a upravily náš celní tarif přímo ideálně podle svých nejkrajnějších tužeb, nyní s hrůzou pozorují, že tato zvrácená politika škodí i jim při sjednávání obchodních smluv s cizími státy a proto vidíme, že celá řada průmyslových organisací a průmyslníků se velmi intensivně přimlouvá za obnovení zemědělských cel na přiměřenou výši. Dalším nešťastným experimentem, zavedeným u nás po vzoru rakouském, je systém pohyblivých cel obilních. Soudím, že za krátkou dobu trváni tohoto systému u nás přišel každý myslící člověk k názoru, že systém ten je dále neudržitelným. Bylo to dílo kompromisu, kopírované po vzoru Rakouska, a nese s sebou všecky nedostatky, které v naší úpravě byly ještě zhoršeny. Stanovené stupnice cenové měly odpovídati výrobním nákladům neboli producentským cenám, avšak podle prováděcího předpisu zjišťují se na bursách ceny velkoobchodní - ne však ceny producentské - které jsou o 10 až 20 korun vyšší, takže tímto způsobem se celní ochrana vlastně snižuje.

Největší však chyba je, že se ceny zjišťuji za období posledních 6 týdnů a podle toho průměru se stanoví clo na další 4 týdny. Důsledek toho je, že celý tento celní systém úplně selhal letos v říj nu a v listopadu, kdy dostavil se velký pokles cen od 200 Kč až na 110 Kč. V této době pohyblivost cel úplně selhala, poněvadž cla zůstala na papíře a ceny obilí pod vlivem cizí spekulační konkurence se zřítily.

Každý by očekával, že clo se uplatní v tom okamžiku, když je ho nejvíce třeba, avšak toho zde nebylo. Cizí konkurence projevila se v této době u obilí čistě spekulačně a umělým způsobem, a to jednak z Německa následkem tam zavedených dovozních listů, které poskytují exportní prémii u obilí asi ve výši Kč 24, a u mouky přes Kč 40, jednak z Polska při importu obilí následkem poklesu tamní valuty. Každého poklesu polského zlotého dovedla naše spekulace využíti k levnému nákupu tamního obilí a mouky a tím snížila cenu mouky a obilí na domácích trzích. Touto spekulací, která ubíjela ceny obilí na našich trzích, byly poškozeny nejvíce naše široké vrstvy malozemědělské, poněvadž velkostatky se vyprodaly v srpnu a v září při vysokých cenách přes 200 Kč, a naši malozemědělci teprve potom v říjnu a listopadu při cenách pokleslých o 40%.

Proti této nekalé a spekulační cizí konkurenci systém pohyblivých cel úplně selhal. Ukázalo se vlastně, že jsou to cla, která jsou nepohyblivá při klesání cen obilí a když vstoupí konečně v platnost, neprospívají zemědělcům, nýbrž jen obchodní spekulaci. Cla ta osvědčila se asi tak, jako nějaká brzda, která nefunguje při jízdě s kopce, ale začne brzditi teprve zase při jízdě do kopce.

Je úplně prokázáno, že obchodní spekulace některých skupin importérů dovedla rafinovaným způsobem využíti této nepohyblivosti našich cel k velkým manévrům jak při dovozu, tak i na domácích bursách. Nemalou měrou dráždil tento systém k vykonávání vlivu na bursovní ceny v určitých obdobích. Vždyť se stalo, že v jednom období clo na pšenici a pšeničnou mouku nebylo zavedeno jen proto, že průměrná cena na bursách byla o 80 haléřů vyšší, než dělala cenová hranice stanovená na 180 Kč.

Zkrátka můžeme konstatovati, že celý systém pohyblivých cel obilí úplně selhal, poněvadž nepřinesl v nejkritičtější době žádnou celní ochranu, nýbrž byl prostě hřičkou v rukách naší domácí i středoevropské spekulace, která do krajnosti jej využila proti nám a proti konsumentstvu. Láce obilí, jak se projevila v říjnu a listopadu, neposloužila konsumentu, poněvadž se v drobném neprojevila, ale při zdražení byl náš konsument postižen zase drahotou.

Také konsumenti nahlížejí, že systém pohyblivých obilních cel poškozuje nejen zemědělce, ale i konsumenta. (Tak jest!) Systém pohyblivých cel obilních objevil se nevhodným a neudržitelným i při sjednávání obchodních smluv. Druhá smluvní strana, druhý stát neposkytuje nikdy za případnou slevu na klouzavé škále tolik výhod jako za celní slevy pevné a stálé. Od doby, kdy byl u nás zaveden systém pohyblivých cel obilních, nastaly tak pronikavé změny v naší zahraniční politice, které jsme tehdy nepředpokládali, že se naskýtá přímo nutnost a potřeba provésti revisi celního systému, provésti revisi pohyblivých cel obilních. Jako důvod uvádím především zavedení vysokých zemědělských cel a dovozních listů v Německu, dále pokles valuty v některých sousedních státech, jmenovitě v Polsku a některé zkušenosti z posledních obchodních smluv, kteréžto okolnosti svědčí pro to, aby naše vláda, koalice a parlament revidovaly celní systém a nahradily tento systémem pevných sazeb celních. Naše obchodní politika podle mého úsudku zaběhla do slepé uličky a chce-li spěti k dalším úkolům, musí obrátiti a přizpůsobiti se politice ostatních středoevropských států.

A tu nejdůležitějším úkolem bude vyřešení otázky zemědělských cel na podkladě parity s průmyslem. Nepopírám, že jsme se tomuto cíli poněkud již přiblížili, ale je spravedlivo a pro celý stát nezbytno, aby tento úkol byl v době nejbližší vyřešen úplně. Snížení průmyslových cel a zlevnění průmyslových výrobků jest nyní nejdůraznějším požadavkem všeho obyvatelstva a všech konsumentů.

Dokud nebude definitivně vyřešena otázka zemědělských cel, musí býti bržděn spekulační dovoz zemědělských výrobů z ciziny k nám a udržován úplný zákaz u těch odvětví zemědělských, kde jsme soběstačni. Naproti tomu vývoz všech zemědělských výrobků musí býti uvolněn, aby našim zemědělcům nebylo bráněno docilovati světových cen.

Pokládáme za samozřejmé, že nynější provisorně snížená cla zemědělská, zejména cla obilní nemohou býti vázána v obchodních smlouvách. Mají-li se odčiniti dosavadní chyby v naši obchodní politice, není možno pokračovati dále v uzavírání obchodních smluv s cizími státy, dokud nebude vydán definitivní autonomní celní tarif.

Jako ochranné opatření proti dovozním listům německým ve prospěch našeho zemědělství a našeho mlynářského průmyslu pokládám za nutné, aby byla vydána buďto antidumpingová přirážka ve stejné výši jako cla německá nebo aby i u nás byla zavedena stejně vysoká cla zemědělská, res. obilní jako v Německu, a současně systém dovozních listů. Tento systém dovozních listů - a to je zajímavé, slavná sněmovno - je doporučován i z kruhů konsumentských, z kruhů průmyslu mlynářského, z kruhů obchodníků, a to z dalších ještě důvodů, zejména se zřetelem na teritoriální položení a rozlehlost našeho státu, jakož i na nestejné rozložení hlavních oblasti obilnářských a oblastí konsumních, takže od zavedení dovozních listů u nás očekává se hladší a účelnější rozvoj obchodu s obilím a moukou ku prospěchu všech zúčastněných vrstev, tedy zemědělství i konsumu.

Zjednání nápravy v naší obchodní politice ve směrech naznačených není snad jen ku prospěchu našeho zemědělství, nýbrž ku prospěchu státu, poněvadž tímto způsobem se poskytne naší obchodní politice pevná základna a silné prostředky k uplatňování našich hospodářských zájmů ve styku s cizinou a tak bude moci naše obchodní politika s lepším zdarem než dosud plniti svoje poslání pro náležitou podporu a ochranu domácí práce a výroby.

Naše vnitřní politika v posledních letech směřovala k tomu,aby široké vrstvy pracujícího lidu byly hospodářsky a sociálně posíleny ve své existenci. Bylo pamatováno celou řadou sociálních opatření na dělnictvo, jmenovitě průmyslové, bylo postaráno o podpory nezaměstnaným, s velkým nákladem byla řešena otázka bytová atd. A při tom bylo takřka úplně zapomínáno na jednu širokou vrstvu obyvatelstva našeho státu, která žije v největší tísni a v nejtěžším strádání, zkrátka nejhůře v tomto státě. Je to chudé obyvatelstvo našich horských oblastí, které žije v přelidněných obcích, na horské neplodné půdě a celý život vede boj o skývu chleba. Kdo chce poznati chudobu, bídu a těžké strádání lidí, nikoliv lenošících, nýbrž úporně pracujících, ať navštíví chalupy našich domkářů a malozemědělců na českém jihu, nebo na Českomoravské vysočině, ať vejde do chat našich horských tkalců v Podkrkonoší, nebo ať nahlédne do života našich Slováků v horských župách na Slovensku, v trenčínské nebo zvolenské, nebo v Podkarpatské Rusi. A přece tyto horské oblasti zaujímají velkou rozlohu našeho státu, o jejich těžké situaci proniknou občas zprávy do veřejnosti, avšak dosud nepřišlo se k poznání, že pro zjednání účinné pomoci těmto krajům musí býti podniknuty soustavné akce.

Hlavním hospodářským základem těchto krajů je zemědělství, a to obilnářství, bramborářství, lnářství, chov hospodářského zvířectva, vedle toho však drobné živnosti řemeslné, porůznu domácký průmysl, tkalcovství, síťkaření, práce v lesích a při zpracovávání dříví. Výjimku činí toliko ty horské oblasti, kde jest usazen velký průmysl, jako je zejména česky sever a Podkrkonoší, kde jsou hospodářské a sociální poměry daleko příznivější.

Všechny tyto chudé, horské oblasti mají až na malé úchylky stejný charakter, trpí víceméně stejnými nedostatky a ve svém celku představují nám rozsáhlé oblasti státu, jejichž další osud nemůže býti státu a národu lhostejný.

Tyto horské kraje byly až dosud těžce zanedbávány v ohledu hospodářském, sociálním a kulturním, což dovršilo při jejich nepříznivých podmínkách přírodních jejich hospodářskou zaostalost.

Nesmíme si tajiti, že tyto horské oblasti se svými potřebami a nedostatky představuji nám veliký problém, který musí býti řešen bez dalších odkladů a s náležitou soustavností. Z vlastní iniciativy těchto krajů zahajují se již různé svépomocné akce pro povznesení těchto oblastí po stránce hospodářské, sociální a kulturní, na různých místech vznikají svazy horských okresů, které pro určité souvislé oblasti horské zahajuji ze skrovných počátků různé akce pro povznesení výrobního podnikání, zemědělství, průmyslu i živnosti. Na českém jihu za součinnosti všech politických stran, tamní samosprávy okresní, odborových organisací všech stavů pracuje se ve znamení problému jihočeské otázky pro všestranné povznesení této hospodářsky chudé a zanedbané oblasti. Zkrátka tento problém horských okresů tlačí se do popředí naší veřejné práce a je potřebí, aby také stát ve všech směrech své politiky obrátil zvýšenou pozornost ku potřebám těchto horských oblastí. (Výborně! Potlesk.)

Vedlo by příliš daleko rozebírati snad celý tento podrobný program pro různé hospodářské, kulturní a sociální akce ve prospěch oblastí horských a proto dotknu se jen těch nejdůležitějších otázek, které zasluhují řešení z hlediska zemědělského. Horské zemědělství trpí především nepříznivými podmínkami přírodními, které zaviňují špatnou rentabilitu zemědělského podnikání, a v důsledku toho upadají široké vrstvy malých a středních zemědělců do nejtěžší krise, ohrožující přímo jejich existenci. Není to zjev nový, nýbrž projevoval se s větší nebo menší prudkostí již v době předválečné v různých příznacích, které se dotýkaly přímo veřejných zájmů. Každý, kdo všímá si situace těchto horských oblastí před válkou, tyto příznaky zná. Bylo to zadlužování nesnesitelné, tříštění selských usedlostí a povážlivé drobení držby pozemkové, trvalé a sezonní vystěhovalectví, vedoucí k vylidňování těchto krajů, chudoba a nízká životní úroveň obyvatelstva, takže hospodářský život v těchto krajích upadal a pracující lid zemědělský byl vysazován těžkému utrpení a strádání.

V době současné, kdy z různých příčin, jmenovitě následkem nedostatečné celní ochrany a přívalu cizí konkurence, stlačuji se ceny zemědělských výrobků pod výrobní náklady a ubíjí se tak domácí zemědělské podnikání, doléhá na celý náš venkov vážná krise hospodářská, jejíž nebezpečné a povážlivé důsledky pociťují se nejvíce právě v horských okresech a jmenovitě v řadách malých a středních zemědělců. Tato vážná, přímo kritická situace v našich horských okresech trvá již několik roků, takže oblasti ty spějí zase nezadržitelně k hospodářskému a sociálnímu úpadku provázenému všemi krutými důsledky v ohledu hospodářském i sociálním.

Slavná sněmovno! Je svrchovaný čas, aby stát a jiné veřejné korporace si uvědomily svoji odpovědnou povinnost a přispěly všemi vhodnými prostředky k podpoře těchto horských oblastí a nejchudších vrstev obyvatelstva, tam žijícího. (Výborně!)

V oboru zemědělském klademe na to velkou váhu, aby všechny různé zvelebovací akce byly obráceny též pro zvelebení horských plodin, jako žita, ovsa, bramborů, lnu a semen a aby zvláštní pozornost byla věnována potírání různých chorob rostlinných, poškozujících značnou část naší sklizně. Zvýšená pozornost budiž věnována též povznesení všech odvětví chovu hospodářského zvířectva s náležitým využitím všech výhodných přirozených podmínek, jak je poskytují větší rozlohy luk a pastvin a větší zásoby píce.

Důležitou kapitolu představuje provádění různých technických prací, jako meliorování pozemků, regulování vodních toků s náležitým využitím vodních sil, zavádění elektrisace, zalesňování, úprava pastvin, stavba komunikací a pod. Jest smutným faktem, že ve všech těchto.směrech byly naše horské okresy až dosud přímo hříšně zanedbávány, tak zejména v oboru technického zlepšování půdy byly až dosud pomíjeny takřka úplně, ač horské půdy právě toho značně potřebují. Tím, že se tyto stesky zde přednášejí, nečiní se žádné výtky nikomu, poněvadž jsme si vědomi toho, že vlastně tyto okresy si to samy zavinily, že při své zaostalosti kulturní i hospodářské se k těmto akcím nehlásily, ale alespoň do budoucnosti musí nastati radikální náprava.

Nápadná je zejména značná zaostalost při melioracích pozemků a luk. Podle výkazu sestaveného o provedených melioracích ve velikých politických okresích nížinových, tak na př. ve volebním kraji Praha B, bylo provedeno při celkové výměře zemědělské půdy asi 200.000 ha meliorací přes 11.000 ha, kdežto při stejné výměře zemědělské půdy v pěti dalších politických horských okresích je meliorace toliko na výměře asi 1.000 ha, čili 9% toho, co v krajinách nížinových. Máme okres Pelhřimov a Pacov, kde je 6 ha půdy meliorováno.