Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rovněž bylo již vysvětleno, že cena našeho cukru jest značně vyšší, srovnáme-li ji se světovou tržní cenou. Bylo by jen správné, aby také finanční správa trvala na této zásadě - což projevil rovněž sám pan ministr dr Engliš - že se vybíráním této vysoké cukerní přirážky má poněkud chrániti náš cukerní průmysl a že se dále touto ochranou, kterou tímto způsobem získává cukerní průmysl, poskytnou výhody také pěstitelům cukrovky. Pan ministr dr Engliš také míní, že zvláštními důchody získanými z cukerní přirážky, má býti umožněn dovoz obilí a mouky, jichž v uplynulých letech na území tohoto státu, jak známo, bylo dosti málo. Správné jest však, posuzujeme-li to s hlediska zemědělského, že se vybíráním zvláště této tak vysoké mimořádné přirážky nikomu nepomůže, že naopak tato vysoká přirážka působí omezení spotřeby. Jest také úplně mylné, jestliže vážený pan řečník přede mnou v souvislosti s projednáváním této věci v rozpočtovém výboru radil, aby se vůbec změnilo stanovisko k pěstování cukrovky. V souvislosti s tímto míněním bylo vysloveno, že by bylo dobré omeziti pěstování cukrovky a přejíti k extensivnímu hospodářství, při čemž jako důvod tohoto mínění se uvádělo, že tam, kde se již nepěstuje řepa, může býti jistě vypěstováno více obilí. S tím by bylo možno jistě souhlasiti. Zdali by však veškeré obyvatelstvo mělo nějaký prospěch z omezení pěstování řípy, musí zůstati nerozhodnuto, a to proto, poněvadž pěstování řepy jest bezpodmínečným předpokladem přiměřeného výnosu obilí. Srovnáme-li výnosy obilí v oněch krajinách, ve kterých se pěstuje řepa, s výnosy v krajinách, kde se nepěstují okopaniny, tedy ani cukrovka, shledáme, že v těchto krajinách jest také výnos obilí značně menší. Ostatně obyvatelstvo nemá ani žádné výhody z toho, uposlechne-li se této rady, a to proto, poněvadž přece cukerní průmysl nedává jen cukr, nýbrž ještě také poskytuje velké množství vedlejších výrobků, které lze dobře zužitkovati rovněž v rozličných odvětvích zemědělství. Poukazuji jen na řízky, na melasu. To jsou veskrze krmiva, jichž se užívá při krmení dobytka, při výrobě masa a které poskytují také potřebné výživné látky pro krmení dojného dobytka. Není-li n. p. ve středních Čechách nouze o mléko a můžeme-li uvnitř země pozorovati, že jest značný nadbytek mléka a můžeme-li totéž zjistiti také na Moravě, je to proto, že se tam pěstuje cukrovka a že v těchto krajinách jest také cukrovarnický průmysl. Tedy všecky vrstvy spotřebitelů, řekl bych, veškeré obyvatelstvo, má jistý prospěch z pěstování cukrovky.

Radí-li tedy někdo omeziti pěstování řepy, pak myslím, že není zapotřebí teprve tuto radu udělovati. Neboť ve chvíli, když ceny řepy klesnou pod jistou mez, pěstování řepy se omezí samo sebou, a již dnes víme ze zkušenosti, že se pěstitelé řepy právě pro hrozící snížení cen řepy vážně zabývají myšlenkou míst.o řepy zavésti jiné plodiny. Ovšem nechci rozhodovati o tom, je-li to na prospěch pracujícího obyvatelstva, neboť zkušenost učí, že všude, kde se intensivně pěstuje cukrovka, nalézá výdělek a chléb také množství pracujících lidí a že nepřímo další široké vrstvy dělnictva nalézají zaměstnání. Poukazuji na to, že pro pěstování řepy jest zapotřebí vhodných hnojiv, n. p. superfosfátů. Máme v zemi velice mnoho výrobišť superfosfátů, což rovněž poskytuje výdělek četným dělníkům. Užívá se ledku, krátce mnohých látek, které, když je rolník rozhazuje po poli, prošly již před tím mnoha rukami a mnoha lidem pomohly k výdělku. A samo cukrovarnictví zaměstnává přece velice mnoho lidí, musíme pamatovati na to, že cukrovarnické podniky jsou v kampani dnem i nocí v chodu, aby úplně využily čtyřiadvacetihodinného dne. A kampaň netrvá jen jediný týden, nýbrž podle množství řepy, jež se má zpracovati, mnoho měsíců. Kde takové továrny jsou, tam ve skutečnosti právě z provozu těchto továren přichází mezi lidi velice mnoho peněz. Jest tedy více nebo méně ve všeobecném zájmu, aby se pěstování řepy udrželo ve dnešním rozsahu.

Jednáme-li v souvislosti s touto předlohou o otázce ceny cukru, rád bych přes tuto navrženou cukerní daň ukázal cestu, jak by bylo možno zlevniti spotřební cukr v této zemi. Toto zlevnění bylo by možné, kdyby prostě vláda učinila nátlak na cukrovarnický průmysl, aby snížil ceny. Vzpomeňme si na loňský rok. Asi ve stejné době cena prvního výrobku, tedy surového cukru, činila za 100 kg asi 220 až 230, ba dokonce 240 Kč. Tehdy se zavedla k řádné dani z cukru 38 Kč a k přirážce 16 Kč mimo daň z obratu také mimořádná státní přirážka 70 Kč a cena spotřebního cukru zůstala stejně vysoká jako v předcházejícím spotřebním období. Avšak letos nalézáme již cenu surového cukru 145 až 152 Kč za 100 kg. Před několika týdny byla cena cukru ještě nižší, mohli jsme tehdy čísti v tržních zprávách, že cena surového cukru klesla až na 127 Kč. Nuže, myslím, že právě zde měla by vláda příležitost zasáhnouti, aby přivodila také zlevnění spotřebního cukru, rafinády, přiměřené zlevnění surového cukru. Náš klub podal tedy v rozpočtovém výboru resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby ve spotřebním období 1925/1926 byla cena spotřebního cukru snížena poměrně k ceně surového cukru. Nuže, jest docela zvláštní, že dnes dopoledne, v rozpočtovém výboru, když se jednalo o návrhu zákona a o naší resoluci, kolega Rýpar navrhl, aby tato resoluce byla zamítnuta. Nemohu se ubrániti dojmu, že se kolega Rýpar tímto odmítnutím ukázal jako přívrženec vysokých cen cukru a vyslovil bych jen přání, aby aspoň sama sněmovna opravila toto mylné mínění kolegy Rýpara a hlasovala pro resoluční návrh, jejž jsme podali také ve sněmovně. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kreibich.

Posl. Kreibich (německy): Dámy a pánové! Také o této vládní koalici, také o této vládě platí staré politické pravidlo: Podle skutků poznáte je, a nikoliv podle řeči. Nesmí se nic dáti na to, co nám zde páni řekli, nerozhoduje žvast pana Švehly a jeho lokajů, naopak rozhoduje to, co koalice dělá. Tato koalice jest jako starý hrnec, který musí býti každého dne znovu spravován, poněvadž každého dne znovu praskne, každého dne musí vrchní dráteník republiky Švehla spěchati na pomoc, aby starý hrnec opět znovu spravil, jak to bylo dnes v rozpočtovém výboru. Dnes vidíme hned v prvé skutečné schůzi této sněmovny také první čin nové vládní koalice. A neřekl bych, že to byla náhoda, nebo dokonce podivuhodná náhoda, spíše se domnívám, že je to úplně samozřejmá věc u této vládní koalice, stojící pod diktátem kapitalistů, že prvním činem jejím jest nová demonstrace pro zatíženi širokých vrstev břemeny státu. Dnes jsme zde slyšeli také řeč jednoho živnostníka, pokud jde o slova, tato strana vykonala dosti, a budeme míti příležitost snad již zítra živnostenskou stranu vyzkoušeti, co dokáže činem. Dnes v rozpočtovém výboru při zkoušce neobstála. Vláda předložila návrh zákona o prodlouženi zákonných předpisů o vybírání válečných přirážek k různým přímým daním, rozpočtový výbor jej přijal a zástupci živnostníků jako zástupci koaliční strany pro návrh hlasovali bez sebe menšího pokusu, aby aspoň pro drobné poplatníky vymohli škrtnutí válečných přirážek. (Výkřiky na levici.) Zítra budete míti příležitost zde ve sněmovně prohlásiti, jak nyní, když sedíte ve vládě, hájíte zájmů svých voličů ve věci daní.

Prvním činem této vlády je zákon o dani z cukru, prodloužení této nejkřiklavější nepřímé daně. Není to nejkřiklavější případ nepřímých daní proto, že snad v poměru k ceně jest největší, avšak nejkřiklavější v tom smyslu, že právě cukerní hospodářství lze u nás pokládati za školský příklad hospodářské politiky celé koalice. A musím již prohlásiti: K tomu, aby prvým činem vlády byla hned demonstrace, že se stará daňová politika zachová, k tomu jsme nepotřebovali nového ministra financí. Víme dobře, že mezi starým a novým ministrem financí jest malý rozdíl, víme, že pan Bečka byl to, co se nazývá chudáček - byl sem vyslán Živnostenskou bankou a měl vykonávati, na čem se tam usnesla správní rada - kdežto nynější pan ministr financí je pokládán za význačnou autoritu v oboru národního a finančního hospodářství, musím však říci, veškerou úctu před autoritami v oboru finančního hospodářství, avšak pro takovýto zákon, pro demonstraci, že se má jeti po starých kolejích, k tomu jsme skutečně nepotřebovali obtěžovati finanční vědu. To by byl Bečka svedl také. Jest to stará finanční politika přesunutí všech státních břemen na pracující vrstvy. Zkoumáme-li číslice daní v rozpočtu, vidíme, že pracující vrstvy musí hraditi aspoň 80% veškerých daňových břemen, kdežto majetné třídy vynakládají sotva 20%. V těchto číslicích zrcadlí se úplně sociální obsah této republiky. Tento příklad svědčí o tom, že heslo sociální republika jest právě tak lží jako heslo v ústavě o suverenitě státu v této republice a o autonomii Podkarpatské Rusi. V politice tohoto státu kupí se lež na lež.

Porovnáváme-li čísla závěrečných účtů a rozpočtů od založení republiky až do roku 1926, vidíme, že jedině daň z cukru činila v celé této době ne méně než 11/2 miliardy, respektive počítáme-li tuto daň pro příští rok, bude tolik činiti. Cukerní hospodářství našeho státu projevuje se nejlépe v této věci: Československo jest nejvýznačnější výrobce cukru, pokud jde o řepný cukr, má ze všech států na celém světě největší vývoz vůbec. Jsme nejbohatší cukerní zemí a můžeme zásobovati cukrem spoustu států. Na druhé straně však máme nejvyšší ceny cukru a náležíme mezi státy s nejnižší domácí spotřebou cukru. Nejbohatší cukerní zem patří mezi státy s nejmenší spotřebou cukru! Vidíme tedy, že pokud jde o cukerní hospodářství, nemáme v republice nic jiného, než pokračování starého "osvědčeného" cukerního hospodářství z dob Rakouska. Připomínám zvláště českým sociálním demokratům a socialistům, zvláště pak těm, kteří již před válkou byli politicky činní ve starém Rakousku, na kolika stech schůzích kdysi ve starém Rakousku vykládali dělnictvu o tomto svinstvu, že se tolik cukru vyrábí a tolik málo spotřebuje a že v Rakousku jsou nejvyšší ceny cukru. Na kolika schůzích kritisovali jste tuto ostudu a uváděli jste za příznačné pro hospodářství starého Rakouska, že rakouský cukr byl v cizině levnější než doma! A dnes máte v republice ještě tytéž poměry. Také dnes je československý cukr v zemích, do nichž se vyváží, levnější než u nás v Československu. Ostuda starého Rakouska po této stránce nalézá dnes rovněž tak své pokračování, jako je tomu v tak mnoha jiných politických a hospodářských oborech. Viděli jsme na příklad, že v době, kdy cena cukru na světovém trhu klesala, u nás cena cukru neklesla. Viděli jsme také, že u nás spotřeba cukru v posledních letech nestoupla, naopak spotřeba cukru ještě klesla. V tomto oboru nevidíme tedy nejmenšího pokroku.

K tomuto návrhu zákona, vlastně ke zprávě rozpočtového výboru podali jsme dva návrhy. Především návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu. Tímto návrhem chceme dáti najevo, že demonstrujeme proti tomuto celému daňovému hospodářství, proti tomuto nesmírnému zatížení pracujících vrstev, naproti čemuž bohatí v poměru ke svému majetku a příjmům po této stránce neplatí v tomto státě téměř naprosto žádných daní. Tímto návrhem naznačujeme, že odmítáme toto daňové hospodářství. Pro tento návrh musí hlasovati všichni, kdo předstírají, že hájí zájmů pracujících tříd. Podali jsme pak ještě druhý návrh. Očekáváme ovšem, že se nám bude v plné schůzi právě tak dařiti jako v rozpočtovém výboru, že vládní strany budou samozřejmě jednotně hlasovati proti, při čemž se čeští vládní socialisté budou vymlouvati, že není možno zamítnouti a nevyříditi tento vládní návrh, poněvadž by pak státu unikly příjmy z cukerní daně v příštím roce. Abychom poskytli vládním socialistům příležitost ukázati, že jsou ochotni učiniti aspoň malý krůček, skromný krůček k odstranění nepřímých daní, podali jsme, očekávajíce že první návrh bude zamítnut, pozměňovací návrh, aby bylo škrtnuto ustanovení o přirážce 16 Kč z metrického centu k cukerní dani činící 38 Kč. Kdyby tento návrh byl přijat, neohrozilo by to státní rozpočet pro příští rok. A při tom by se přijetím tohoto návrhu poskytlo jisté malé ulehčení pracujícím vrstvám. Panstvo si vždy stěžuje, že podáváme návrhy, jichž nelze uskutečniti. Nuže, tento návrh lze uskutečniti. Máte-li byť i jen nepatrný zbytek dobré vůle, abyste ukázali, že chcete provésti odstranění nepřímých daní, strašlivého zatížení pracujících vrstev, odstranění strašlivé daňové křivdy v tomto státě, pak musíte hlasovati pro náš návrh. Zamítnete-li jej, ukážete tím, že nechcete věděti ani toho nejmenšího o nejnepatrnějším snížení této strašlivé daňové soustavy. Účelem našeho návrhu, aby byla škrtnuta daň z cukru, resp. snížena aspoň o přirážku 16 Kč, je především zvýšiti domácí spotřebu, která je daleko pod průměrem, který je tak nepatrný jako v zemi s nejmenší spotřebou cukru. Dosažení tohoto účelu, totiž zvýšení domácí spotřeby cukru není jen v zájmu pracujících vrstev jako spotřebitelů, ale i v zájmu cukerního průmyslu. Zvláště nyní, kdy vidíme, že náš vývoz cukru jest v mnoha směrech ohrožen, což také pan ministr financí v rozpočtovém výboru přiznal prohlásiv, že rozvoj cukerního průmyslu a vývoz cukru vůbec v poslední době činí vládě velké starosti.

Vidíme, že na příklad v Anglii, v zemi, která jest největším odbytištěm československého cukru, vláda se všemožně snaží zvýšiti vlastní výrobu cukru. Ve výrobním období 1924/1925 vyrobil vlastní anglický cukerní průmysl 24.000 tun, v tomto výrobním období 1925/1926 má býti výroba již zvýšena na 60.000 tun. Neméně než 8 nových cukrovarů má býti vystavěno v Anglii r. 1926. To znamená, že náš vývoz cukru do Anglie poklesne. Itálie, také jedna důležitá vývozní země pro náš cukr, zvýšila cla, a to dvojnásobně na dovážený cukr. Švýcarsko, jak nedávno hlásily časopisy, zamýšlí zavésti 12 franků cla z jednoho metrického centu krystalového cukru. Vidíme tedy, že náš vývoz cukru jest ohrožen. To znamená nebezpečí pro náš cukerní průmysl. Toto nebezpečí můžeme odvrátiti, zvýšíme-li domácí spotřebu cukru. To je také smyslem našeho návrhu. Zlevnění cukru je tedy v zájmu cukerního průmyslu a našeho veškerého národního hospodářství. Vláda však neprovádí politiku podporování cukerního průmyslu a našeho hospodářského života, nýbrž politiku výdělku cukerních baronů. Dnes již nejsou barony. Titul baronů musili odložiti se zhroucením starého Rakouska, zato však vydělávají dnes v Československu mnohem více než ve starém Rakousku a zato jsou velmi rádi ochotni odpustiti republice titul baronů a hrabat. A cukerní průmyslníci, jak se již zmínil pan kolega Dietl, shrabují, zvláště v Československu, nesmírné zisky. Politika vlády směřuje však výhradně k tomu, aby tyto ohromné zisky cukerního průmyslu zajistila.

V dnešní schůzi rozpočtového výboru učinil pan referent posl. Rýpar velmi zajímavý výrok. Tento pan znalec v otázkách cukerního průmyslu, který byl jmenován tímto znalcem dnes, reagoval na resoluční návrh p. posl. Windirsche, jímž se vláda vybízí, aby se postarala, aby v příštím období byla cena cukru snížena. - Jest to ovšem velmi nevinna resoluce, jest to přání, které se zde projevuje a vláda by mohla velmi dobře toto přání splniti. Avšak vládní strany i se stranou českých socialistů a sociálních demokratů zamítly dnes v rozpočtovém výboru ovšem i tento návrh, nejen nechtějí zmírnění daně z cukru - o zrušení ani nemluvě - nýbrž nechtějí toto snížení daně z cukru, ani kdyby se toto snížení provedlo na útraty cukerních továrníků, neboť vaše vláda má v moci snížiti ceny cukru na útraty zisku cukerního průmyslu. O tom nechtějí čeští socialisté ani sociální demokraté nic věděti, pro ně je zisk cukerních průmyslníků důležitější než zájem pracující třídy. Pan referent prohlásil tedy jménem vládní koalice - aniž čeští sociální demokraté a socialisté k tomu byť i jen cekli - tato slova:,,Snížení ceny cukru odporovalo. by vládnímu programu". To tedy znamená: Drahota je programem této vlády. Tuto větu podtrhujeme, poněvadž je důležitější než celé řečnění páně Švehlovo a jeho vládních lokajů. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pan. posl. Kreibich užil ve své řeči slov: "Nesmí se nic dáti na to, co nám zde páni řekli, nerozhoduje žvast pana Švehly a jeho lokajů."

Volám za tento výrok pana posl. Kreibicha k pořádku.

Dalším řečníkem je pan posl. R. Chalupa.

Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Předloha o prodloužení daně cukerní dává nám příležitost, abychom zdůraznili své zásadní stanovisko k politice daňové v Československé republice. Zásadním naším stanoviskem je, aby byly postihovány skutečně zisky, důchody, které jdou z efektivního jmění, tedy daně přímé, a musíme se houževnatě brániti každému zatížení, které by skutečně postihovalo cestou nepřímou, daněmi spotřebnými.

Když dnes objevila se tato předloha, již po třetí, aby zákon o prodloužení daně cukerní byl projednán, je nutno, abychom zdůraznili, proč proti tomuto zásadnímu stanovisku svému budeme hlasovati pro předlohu. Je zdůrazňováno, žene poměr mezi daněmi přímými a nepřímými je takový, že je nutno, aby byl vyrovnáván. To také potvrzujeme. Podle rozpočtu poměr mezi daněmi přímými a nepřímými je asi 1: 5. Ale byla by chyba, kdybychom počítali jenom s tím, co skutečně v rozpočtu se nalézá, poněvadž v rozpočtu jsou dávky, které jsou určeny pouze jako důchod státní. Tyto daně přímé - veliká jejich část - jsou zatěžovány přirážkami autonomními, o kterých můžeme dnes říci, že minimálně zvyšují daně přímé čtyřikráte, čili že minimálně dnes činí 400% přirážky obecní, okresní, školní, zemské a jiné. Tedy to znamená, že zde skutečně daně přímé dosahují téměř výše daní nepřímých. Tento rozdíl jest ovšem nepříznivější v praksi, poněvadž daně přímé možno převrhnouti na konsumenta a tím skutečně nakonec trpí ten, kdo určitý artikl potřebuje. Když jednáme o předloze daně cukerní, musíme si uvědomiti, že dnes žádný stát na světě není v té šťastné situaci, aby se mohl obejíti vůbec bez daní spotřebních. Všechny státy jsou zatíženy daněmi spotřebními. A právě předchozí pan řečník ze strany komunistické zapomněl z opatrnosti zmíniti se, jak tyto věci opatřeny jsou v Rusku. To Sovětové Rusko, které má v rukou všechno, které má v rukou zahraniční obchod, úplně vládu, úplně administrativu, neobešlo se bez daní nepřímých, naopak tyto daně nepřímé tvoří ve svých výsledcích, ve svém vybráni téměř dvě třetiny jeho důchodu, poněvadž přímé daně se velmi těžko scházejí a vybírají.

Další důvody, které nás vedou k tomu, abychom pro předlohu hlasovali, jsou, že tato předloha je pouze prodloužením, ona žádným způsobem nezhoršuje dosavadního stavu, a můžeme ukázati, že tato předloha je daleko příznivější pro naše konsumenty, než je skutečný stav v jiných státech.

Další věcí je nutnost, když jsme pro rozpočet hlasovali, abychom tento rozpočet také v rovnováze udrželi. Páni z oposičních stran mají velmi snadnou posici, poněvadž stojí buďto výhradně proti tomuto státu, nebo aspoň mu odpírají prostředky k existenci, a přirozeně jsou zbaveni svízelné starosti, aby se starali o úhradu. Jim tedy neběží o to, jakým způsobem úbytek, který zde vznikne, bude také nahrazen. To jim ovšem nebrání, aby tímže dechem, co říkají, že tato dávka je tísnivá, že musí se odbourati, na druhé straně nežádali nových obětí od státu na věci, které jim ležejí na srdci.

Předloha o výši daně z cukru poskytla zde velmi vítanou příležitost zejména pánům ze strany komunistické k laciné demagogii, která ovšem zůstala ještě na poloviční cestě za návrhem německých sociálních demokratů, aby se přes tuto předlohu přešlo k dennímu pořadu. Komunisté dožadovali se zprostředkovacím návrhem, aby byla škrtnuta aspoň přirážka 16 haléřů, která byla stanovena již dávno za správy rakouské, ovšem jako obyčejně zapomněli dodati, jakým způsobem úbytek, který tu nastane ve státním rozpočtu a který figuruje značnou částkou, 50 milionů korun, bude nahrazen. Tato příležitost také byla vítanou, aby v pochybnost braly se demokratické řády v naší republice.

Proti této demagogii uvádíme tato fakta: Původní daň cukerní v Rakousku činila od r. 1898 na 1 kg 38 hal. Později ve válce, snad asi roku 1916, byla zvýšena o válečnou přirážku 16 hal. Porovnáme-li ceny mírové, 1 kg cukru za 80 haléřů a později zvýšené ceny ve válce, činila by daň tato téměř 50% tehdejší ceny. Nynější cena cukru v drobném činí 4 Kč až 4.20 Kč za 1 kg a při dávce 54 hal. činí pouhou 1/8 dnešní konsumní ceny. Zde jest úplně jasno, že tento stav je značně příznivější pro konsumenty, než byl před válkou a ve válce. Tento stav můžeme také velmi dobře konstatovati, porovnáme-li poměry v Československé republice s poměry ve státech ostatních.

Že břemeno daně cukerní nebylo zvětšeno, je především zásluhou československé sociální demokracie, která nedopustila, aby mimořádná přirážka 16 hal. byla inkamerována k 38 haléřům. Po tři roky sváděla o toto stanovisko bitvu a vždycky ji vyhrála. 16 haléřů počítala soc. demokracie jako válečnou přirážku odbouratelnou. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Zásluha sociální demokracie a demokracie vůbec vysvitne zde v tomto směru ještě daleko jasněji, podíváme-li se, příležitost k tomu právě tu je, jak to vypadá vlastně s cukerní dávkou v Rusku, kde není demokracie, ale kde je diktatura proletariátu. Tam cena za 1 kg cukru kolísá mezi 10 až 12 Kč. To je ovšem prodej ve velkém, a cukr je tedy téměř třikrát tak dražší než u nás.

Pan kol. Kreibich uváděl ve své řeči, že náš cukr je v cizině lacinější než u nás. Zapomněl ovšem dodati, že ten cukr, jestli je konsumován v Rusku, je daleko dražší než u nás. A tu se přirozeně naskýtá otázka, které jsou to věci, které v Rusku zdražují.

Je to především dávka cukerní, která je rovněž v sovětské republice vybírána, dále tento cukr je ztížen clem 4 Kč na 1 kg a poněvadž Rusko není soběstačné, znamená to vlastně 4 Kč na 0 kg spotřební dávky, dále třeba započítati, že v Rusku místo našich 2% je 3%ní dávka z obratu a konečně je to ta okolnost, že ruský stát má úplně obchod ve svých rukou a že když jej provozuje, bude jej vždycky provozovati k svému prospěchu. (Slyšte!)

Podle "Birževských Vědomostí" stojí na Rusi rafinovaný cukr na burse ve velkém 1 kg 12,25 Kč, cukr pískový 10,25 Kč. Clo činí na rafinádu 4 Kč za 1 kg, na pískový cukr 2,65 Kč za 1 kg, tedy z diference, která se jeví mezi cenou našeho cukru - počítáno 4,20 Kč, to je cena konsumního cukru - vlastně po odečtení 54 haléřů daně, 3,66 Kč a cenou cukru v Rusku, 12,25 Kč, je zřejmo, že v Rusku je cukr dražší o 8,59 Kč než u nás. Nač připadá toto zdražení? Jednak na clo, jednak na spotřební dávku, jednak 3% dávku z obratu a především obchod, který je v rukou státu a který je provozován v jeho prospěch.

Můžeme tedy směle říci, že daň cukerní počítaje s clem, s dávkou spotřební, ziskem státního obchodu ruského, je více než desetkrát větší než v Československé republice. (Slyšte!)

Tento případ je znamenitou ilustrací diktatury proletariátu, ale proti proletariátu. Proto jsou vesměs ubohé ty rady a návrhy komunistů, dávané nám v Československé republice, když nedovedou ani zdaleka něco kloudnějšího provésti tam, kde mají všechnu moc v rukou, kdežto my musíme zápasiti se stranami měšťáckými, abychom uhájili postavení proletariátu.

Hlasujeme tedy pro předlohu, jsouce si plně vědomi, že jsme zabránili zhoršení a že skutečně dávka cukerní je dnes u nás daleko menší než v cizině, a tím přirozeně více chráníme své spotřebitele.

Přirážku 16 haléřů, jak jsem již zdůraznil, považujeme za odbouratelnou a, jakmile se příležitost naskytne, kdy možno přirážky postrádati, chceme, aby byla dávka cukerní o 16 haléřů snížena.

Za daných okolností, když stojíme před těžkými povinnostmi, které jsme si dali - a sliby musíme splniti, když chceme skutečně vážně vypadati a chceme skutečně zlepšiti postavení státních zaměstnanců - myslím, že by bylo od nás opravdu nedůstojné, abychom prováděli takovouto hru, na jedné straně odbourávali zajištěné důchody a nestarali se o jejich úhradu, a na druhé straně slibovali bychom státním zaměstnancům skutečné zlepšení. Kdo si tuto věc uvědomí, kdo chce skutečně sliby a povinnosti splniti, nemůže jinak, než pro tuto dávku hlasovati. (Potlesk.)