Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Návrh zákona, kterým se stanoví vybírání mimořádných přirážek také na rok 1926, je vlastně nutným důsledkem rozpočtu přijatého na rok 1926. Rozpočet ten počítal s vybíráním těchto mimořádných přirážek a tak tato částka v rozpočtu na rok 1926 vlastně již jest, takže tento zákon, který rozpočtový výbor doporučuje k odhlasování slavné sněmovně, je vlastně důsledkem odhlasování rozpočtu na rok 1926. Rozpočet tento počítal s touto částkou a to tím spíše, poněvadž dosahuje neobyčejné výše, a to skoro jedné miliardy - 908 milionů Kč.

Samo sebou se rozumí, že stát ve svém hospodářství nemohl postrádati této velké částky, takže vláda musela přikročiti k podání tohoto zákona o dalším vybírání těchto přirážek ještě na rok 1926, neboť, kdyby tento zákon nebyl podán, musila by se tato částka nějakým jiným způsobem uhraditi. Vláda nemohla jinak, než předložiti osnovu zákona, kterým se prodlužuje vybírání mimořádných přirážek také na rok 1926.

Předešlý zákon, kterým se stanovily mimořádné přirážky, byl omezen jenom na rok 1925 proto, poněvadž všichni jsme mysleli, že dojde už toho roku k uzákonění veliké berní reformy. Ale bohužel k uzákonění této reformy nedošlo a tak nezbývá nic jiného nežli vrátiti se k tomuto vybírání mimořádných přirážek k daním přímým. V této předloze zákona již také odstraňuje se odiosní název válečných přirážek, a uplatňuje se pravé jméno mimořádných přirážek, poněvadž dnes se již nemůže mluviti o válečných přirážkách. Poněvadž tímto zákonem mají býti vybírány přirážky na celý rok 1926, tedy bude nutno v tomto vládním návrhu a zprávě rozpočtového výboru změniti článek VIII. Podle článku VIII měl tento zákon nabýti platnosti dnem vyhlášení v předpokladu, že tento zákon vstoupí v platnost ještě před koncem roku 1925. Poněvadž však to nebylo možné, bude nutno článek VIII změniti v tom smyslu, že zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926, ježto by zde nastal rozpor mezi článkem posledním a ostatními články.

Při této příležitosti rozpočtový výbor provedl velikou debatu o nutnosti berní reformy. Všeobecně se uznává nutnost berní reformy, jejíž uzákonění je co nejdříve nutné. Rozpočtový výbor také to konstatoval a v důsledku toho navrhl resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby předložila návrh berní reformy ještě v tomto roce. První podmínkou k berní reformě, jak bylo konstatováno v rozpočtovém výboru, bude t. zv. čistý stůl, aby všechno to, co překáží řádnému vybírání, bylo odstraněno, a aby se mohly daně předpisovati a vybírati tempo. Rozpočtový výbor důkladně pojednal o tomto zákoně a doporučuje jej slavné sněmovně k přijetí spolu s otištěnou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): K rozpravě o této věci jsou přihlášeni dosud řečníci: pp. posl. Platzer, Kunz, Simm, Kreibich, Mikulíček.

Prve než udělím slovo prvnímu z nich, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 20 minutami.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta řečnická je tedy přijata.

Jako první řečník je přihlášen p. posl. Platzer. Uděluji mu slovo.

Posl. Platzer (německy): Slavná sněmovno, velectěné dámy a pánové! Chápu-li se slova k projednávané osnově, děje se to hlavně z toho důvodu, že dnešní hospodářské poměry skutečně již nejsou takové, aby byly podrženy válečné daně a válečné přirážky, zavedené již před mnoha lety. Při našich dnešních hospodářských poměrech není možno, aby naše vláda přicházela s osnovou, podle níž chce na dále vybírati někdejší válečné přirážky. Snaží-li se vybírání daní obléci do jiného názvu, zůstává to přece válečnou přirážkou. Tyto staré válečné přirážky dávno uplynulé válečné doby mají v osmém mírovém roce zase oživnouti pod jménem "mimořádných přirážek".

Poukazuji jen zvláště k tomu, že v největší části našeho území nelze již odbýti výrobků našeho venkovského obyvatelstva, poukazuji dále na naše území lnářské, kde leží tisíce metrických centů lnu neprodáno, na území, kde jest neprodáno tisíce kusů hovězího dobytka, kde obilní ceny klesly tak hluboko, že již zdaleka nehradí výrobních nákladů, a přece chcete dříve vybírané válečné přirážky vybírati u našeho zemědělství dále!

Chci zvláště poukázati na tu okolnost, že dnes již není možno, aby byly mimořádné přirážky, jak jsou nazývány v této předloze, vybírány z našich lesů, poněvadž pro les je předepsána značně vyšší kvota než pro půdy ostatní. Poukazuji na obrovské plochy naší Šumavy, za které proto, že nejsou vyznačeny v katastru jako lesy, platí se ještě dnes mimořádné přirážky 400% k dani pozemkové. Poukazuji dále k tomu, že nesčíslné hektary jsou katastrovány jako les, které ve skutečnosti lesem nejsou. Před několika dny musil jsem jíti k berní správě s majitelem pozemků, poněvadž mu předepsala z hospodářství, které on před dvěma nebo třemi léty koupil za 27.000 Kč, k 1. březnu t. r. dávku z majetku 26.200 Kč. - Je to skoro táž částka jako kupní cena. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Informoval jsem se blíže o těchto poměrech a shledal jsem, že tomuto člověku byla dávka z majetku předepsána hlavně proto, poněvadž má 21.27 ha zapsáno v katastru jako les, kdežto on ve skutečnosti má sotva 12 ha lesa. Všechno ostatní je pastvina, na které stojí jednotlivé keře a borové křoví. Bylo by proto také nesmyslem, kdyby se ještě dnes tyto válečné přirážky k přímým daním vybíraly, když jsou poplatníci již tak vyssáváni až do posledního.

Dnes musíme se také bezpodmínečně postaviti proti paušálním předpisům daně z příjmů. Nejenom zemědělství, ale také největší části našich živností předpisuje se daň z příjmu na základě paušálních čísel; není však naprosto v souhlase se skutečným příjmem jednotlivých podniků. Zastáváme stanovisko, že bezpodmínečně je nutno dbáti daňových přiznání po případě že musí býti za základ vzat klíč, který odpovídá dnešním skutečným příjmovým pramenům. Žádáme, aby konečně bylo zrušeno vybírání veškerých našich přirážek berními úřady. (Tak jest!) Nemám dnes času, abych zde podrobně líčil útrapy našich obecních správ na tomto poli. Našim obecním správám je přímo nemožno vésti řádné finanční hospodářství za dnešních bezútěšných finančních poměrů. Znám sta obcí, které po léta mají nedoplatky na přídělech přirážek a od nichž se při tom žádá, aby každého roku dělaly pravidelný rozpočet. Táží se vás, velectění pánové z koalice, jak je možno dělati za těchto poměrů správný rozpočet, když má obec dostati za tři nebo čtyři léta ještě přirážky a neví kolik? Nastaly poměry, které jsou neudržitelné a my musíme proto bezpodmínečně trvati na tom, aby se tu konečně udělal pořádek. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Dnešní příležitosti chtěl bych použíti také k tomu, abych sněmovnu upozornil na nespravedlivé vymáhání daní. Co se děje při vymáhání daní a při exekucích, je neuvěřitelné. Nechci vás obtěžovati mnoha příklady a zdržovati. Na základě přesného číselného materiálu mohl bych vám celé hodiny vykládati, jak nespravedlivě hospodaří venku jednotliví berní exekutoři. Postupují větším dílem zcela svémocně, bez příkazu, bez poukazu představených berních správ anebo berních ředitelů, vypisují sami ze spisů prostě čísla a jdou pak ven, aby u lidí provedli exekuci. Poukazuji zde na několik případů, které jsem náhodou před několika dny prodělal. U zemědělce bylo provedeno zabavení pro částku 1130 Kč. Když pak požadoval od berní správy přesný výpis daní, ukázalo se, že přeplatil na daních 6000 Kč. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Přes to byly mu zabaveny tři kusy dobytka a musil předepsané daně zaplatiti, aby zabránil prodeji dobytka. U jiného zemědělce v téže obci bylo provedeno zabavení pro 800 Kč. Přeplatil daně částkou 3000 Kč. Ještě jeden jiný případ chci ukázati. Jeden rolník ze sousední obce, mně dosti blízko známý, který vždycky přesně platil daně, vždycky výzvě k placení vyhověl, když se mu konečně přece zdálo, že se od něho požaduje příliš mnoho, žádal podrobný výpis daní. Při tom se ukázalo, že měl přeplatek na daních pět tisíc a několik set korun. Přes to, že mu berní správa poté prohlásila, že přirozeně následujícího roku nedostane žádného předpisu daní, obdržel již v několika dnech poté novou výzvu k zaplacení 243 Kč. To jsou poměry, které jsou ovšem neudržitelné a které samozřejně nutně úplně podkopávají berní morálku. (Posl. Zierhut [německy]: Který pak je to tak famosní berní úřad, aby se to dověděl pan ministr financí?) Je to berní úřad v Jindřichově Hradci.

Dovolil bych si při této příležitosti upozorniti také ještě na nejnespravedlivější daň a prosil bych slavnou vládu, aby v tomto směru přece trochu zjednala nápravu. - Naším zemědělcům a živnostníkům byly také předepsány daně z válečných zisků na základě jejich daně z příjmů. Daň z příjmů tkvěla ovšem zase v důchodech z jejich podniků. Nyní se však ukázalo, že tato hranice příjmu byla překročena jenom proto, poněvadž zemědělci nuceným odváděním výrobků byli nuceni odváděti produkty nad míru vlastní výroby. Toho používala vždy berní správa k tomu, aby podala důkaz, že může býti válečná půjčka upsána. (Posl. Hodina [německy]: Byly to inventární prodeje!) Ano to byly prodeje inventáře, které pak byly započítávány do příjmů. Těchto inventárních prodejů bylo pak používáno k tomu, aby poplatníkům byla předepsána daň z válečných zisků. Nyní většina těchto poplatníků, kteří dostali předpisy na daň z válečných zisků, musila odvésti válečnou půjčku dnes úplně znehodnocenou, poněvadž se jim nedostávalo peněz k přeměně válečné půjčky v půjčku státní. Poněvadž tehdy neměli ve skutečnosti těch vysokých příjmů, po případě nyní znehodnocením válečné půjčky byli zkráceni, bylo by jen spravedlivo, kdyby těmto zemědělcům tyto obnosy, pocházející z majetkových hodnot, byly nejen vyloučeny při dávce z majetku, nýbrž i aby tyto částky byly vyloučeny z daně z příjmu předepsané svého času a tak by ovšem měl býti také odpis této daně z válečných zisků považován za spravedlivý následek toho.

Mohl bych upozorniti ještě na různé okolnosti, které vyznačují způsob dnešního vybírání mimořádných daní. Myslím však, že jest jasno každému, ať již náleží k stavu zemědělskému nebo živnostenskému, že se naše hospodářské poměry tak zhoršily, že nelze ještě dnes dále vybírati tyto mimořádné daně. Dovolím si ještě dále poukázati na nové zvýšení daně cukerní. Vidíme již dnes, že toto zvýšení bude přesunuto zase výlučně na výrobce, když roku 1925 výrobci dostali za 1 q řepy 21 Kč, dnes však se jim nabízí jen 13 až 15 Kč. Nyní však, jak známo, má býti cena cukru ještě zvýšena. A bylo by přece jenom důsledkem snížení cen za řepu, aby byla také snížena cena cukru. Poněvadž se však vláda chystá k opětnému zvýšení cen cukru, pak je jasno, že cukerní daň mají nésti zase jen zemědělci, výrobci řepy. Již dnes se rozhodně stavíme proti tomu, aby se nám zase vyčítalo, že my jsme to, kteří vždy děláme opatření, aby životní poměry byly zdraženy. Domnívám se, že náš požadavek, aby tyto přirážky byly zrušeny, je spravedlivý a my nebudeme nikdy a nikdy ochotni pro takovou předlohu hlasovati. Dnes, v době, kdy nastaly takové hospodářské poměry, že naše pozemkové knihy zase vykazují vysoké zadlužení, nelze zaváděti nových daní po případě staré daně odívati do nového šatu. Proti této předloze se postavíme rozhodně v každém směru. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Kunz. Uděluji mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Máme dnes před sebou návrh na prodloužení válečné daně nebo válečné přirážky nebo spíše, jak se to nyní jmenuje, abychom se vyhnuli tomuto nemodernímu titulu, "mimořádných přirážek ku přímým daním". Po sedmi letech míru jest tento stát stále ještě nucen předpisovati a vybírati válečné přirážky, což ukazuje, že berní praxe v demokratické republice jest velice pochybná a neshoduje se ani s mírovým dílem pana ministra dr Beneše.

Pokud jde o samu daň, jest přirážkou a to dosti krutou přirážkou skoro ke všem přímým daním včetně daně z příjmu. Pan ministr financí dr Engliš učinil včera v sociálně-politickém výboru památné prohlášení: "Jsme chudší, nežli jsme byli před válkou. Vyděláváme průměrně méně, naše národní hospodářství pokleslo, máme drahotu nejen čísel, nýbrž i blahobytu. To se jeví v tom, že naše hladina cenová jest v celku měřeno životní mírou asi devateronásobná. Důchod obyvatelstva zůstal pozadu, jest dnes sedminásobný nebo šestinásobný". Dnes máme před sebou znovu daňový návrh. Pokud jde o daňové zákonodárství vůbec, není zajisté v žádném civilisovaném státě takový zmatek jako v naší republice. Dnes, po sedmiletém trvání tohoto státu, stává se často, že samy berní úřady nevědí, který občan dluhuje daně a kolik má platiti. (Souhlas na levici.) Předpisují se tedy daně nazdařbůh a po dlouholetém rekurování se znovu odpisují, takže se tímto zmatkem široké hospodářské vrstvy, zvláště však samosprávné svazy odkázané na přirážky dostaly do velikých finančních nesnází. (Souhlas na levici.)

Jednou z nejnespravedlivějších daní v tomto státě jest daň z obratu a daň přepychová, jíž se zdražují veškeré předměty potřeby. Při tom si často berní úřady zavedly praxi, že z těchto daní prostě diktují výdělek a čistý příjem podle klíče, jenž by snad byl na místě v předválečné době. Výdělková daň byla v roce 1921 předpisována v tak nesmyslné a úplně libovolné výši, že tento předpis musil býti po odvolání často snížen o 90%, poněvadž by byl zničil zvláště průmysl. (Souhlas na levici.) Tato odvolání byla konečně po 4 letech z části aspoň vyřízena. Poněvadž však základem k vyměření přirážek pro samosprávné svazy byl předpis daně před vyřízením rekursu, utrpělo finanční hospodářství těchto sborů takovou pohromu, jak tomu snad nebylo v samosprávných sborech po celý lidský věk. Následek toho byl, že samosprávné sbory často po celý rozpočtový rok nedostaly žádných přirážek, nýbrž dokonce musily vrátiti průmyslu statisíce korun podle pravoplatného odepsání daní. Nyní, kdy byla předepsána výdělková daň pro rok 1924 podle rozvah z roku 1923, jsou samosprávné sbory znovu před finanční krisí, poněvadž pro všeobecné nižší bilancování v roce 1923 byla základem pro výměření přirážek výdělková daň, která byla příčinou, že samosprávné svazy zvýšily své přirážky trojnásobně až pětinásobně, čímž byli znovu postiženi drobní živnostníci a drobní zemědělci, poněvadž nemohli vyhledávati svého práva odvoláním, jelikož nemají opravných prostředků.

Daň z příjmu byla rovněž předepsána tak, že byl vzat za základ příjem z roku 1921, a to za léta 1921, 1922 a 1923, a za tato tři léta teprve v druhé polovině roku 1925! Co tím bylo způsobeno, budou moci nejlépe posouditi, kdož dostali takovýto předpis za tato tři léta. Nedosti na tom, že se hranice příjmu 6000 Kč nehodí do dnešní doby, poněvadž při usnášení daně z příjmu v roce 1896 byl vzat za základ minimální příjem 1640 K, což by dnes činilo nejméně 16.000 Kč, a pak tedy byly příjmy v letech 1922 a 1923 značně nižší než v roce 1921. Ačkoliv stěžovatelé většinou použili zákona ze dne 8. října 1924, č. 235 Sb. z. a n., odvolání nebyla často vyřízena a stranám se dále hrozí platebními rozkazy a exekucemi. Zvláště není spravedlivé, když se žádá od nádeníků, aby si z týdenní mzdy 140 Kč dali sraziti 3% daně z příjmu, jak to vyžaduje poslední vládní nařízení. Tázal bych se, zdali by pánové, kteří toto nařízení vydali, vystačili s týdenní mzdou 135 Kč 80 h. (Souhlas na levici.) Jest to přímé loupežné tažení na kapsy chudého, nouzí trpícího dělnického obyvatelstva.

Pozemková daň se rovněž nehodí do dnešní doby, poněvadž se rolníkům předpisuje ještě táž dávka jako před 4 lety, kdy veškeré polní plodiny měly trojnásobnou cenu; a co se nevzalo zemědělství a rolníkům dávkou z majetku, to se jim nyní béře úplně vysokou pozemkovou daní a přirážkami. Domovní daní však berní zákonodárství dosáhlo vrchole. Činžovní daň jste snížili, abyste tím pohnuli majetníky domů ku pronajímání. Neodstraníte však bytové nouze ani ochranou nájemníků, ani snížením činžovní daně, nýbrž jedině tím, že se dělníkům a osobám se stálým platem poskytne možnost takového důchodu, aby si mohli najímati byty i v novostavbách. Nyní se však stal právě opak, neboť ani podpora nezaměstnaných podle gentské soustavy, ani péče invalidní v tomto státě se nehodí k tomu, aby umožnily nájemníkovi opatřiti si byt v novostavbě. Tato překážka byla ještě zvýšena také nesociální restrikcí úředníků. Dokud se neuskuteční zmíněný jediný prostředek k odstranění bytové nouze, zůstává ochrana nájemníků jakož i snížení činžovní daně jen ubohým prostředkem z nouze. Důležitější jest zdravý zákon o podpoře stavebního ruchu. Pan předseda vlády sice takový zákon ohlásil, avšak podle jeho návrhu, jaký nyní jest, nedosáhne rovněž svého účelu. Domovní třídní daň byla sice zvýšena, aby domácí pán byl nucen k pronájmu. Jaký však byl toho výsledek? Že tím byly postiženy také drobné domky, které vůbec mají jen jednu obytnou místnost a jejichž majetníci velice chudí nemají často ani prostředků, aby si střechu nad hlavou udrželi v pořádku.

Jednou z nejnespravedlivějších dávek jest tak zvaná dávka za správní úkony, při níž se velikým rozpětím poskytuje úřadům možnost, aby předpisovaly libovolné částky; často při tom nepomáhá ani vysvědčení nemajetnosti. Víme, že jsme vždy musili platiti daně a každé hospodářství potřebuje své příjmy. Avšak, dokud v tomto státním hospodářství nebude zavedena rozumová a době přiměřená berní reforma, a to berní reforma, jakou slíbil pan ministr financí dr Engliš, berní reforma, která by zcela zvláště chránila chudé a méně majetné, nemůžeme povolovati žádných daní a dávek. A vytýkáte-li nám, že máme také nároky proti tomuto státu, pak přestaňte vybírati daně od 3¹/₂ milionů německého národa bez jeho svolení. Dejte nám naši samosprávu a my se svými daněmi učiníme pro svůj německý národ užitečnější věci a neužijeme čtvrtiny rozpočtu pro vojenské účely. Dokud se v tomto státě zneužívá daní německého národa k ujařmení a zbavení práv německého národa, dokud se německými daněmi vyvlastňuje naše rodná hruda pro počešťovací účely, dokud přes naše mnohé daně jsou rdouseny naše německé školy, dokud přes množství našich daní jsou naši němečtí úředníci zbavováni chleba, dokud německé živnosti a německé zemědělství rozumnou berní reformou nebude zbaveno neudržitelného daňového tlaku, dokud toto státní hospodářství pracuje jen k tomu, aby hospodářsky a kulturně zničilo německý národ, dotud nemůžeme my němečtí křesťanští sociálové míti důvěru v tento stát a pro tyto ničivé účely mu povolovati nějaké daně a dávky. A dokud nebudete s německým národem jednati jako s rovnoprávným, nenastane v této sněmovně a v tomto státě mír, klid ani pořádek. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Tento zákon, kterým se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se přirážky k přímým daním, jest zvláště příznačný pro cesty berní politiky v tomto státě. Při jeho projednávání jsme opět nuceni vystoupiti s kritikou. Bude to ovšem jenom opakování toho, co jsme již kdysi dělali, když jsme použili příležitosti, abychom se jako Němci postavili proti finančnímu vedení státu, avšak dnes bude naše kritika vyznačována zvláštní silou vzhledem k tomu, že se věci venku utváří katastrofálně. Kdo není slepý, vidí tu katastrofu. Hospodářství jest úplně v úpadku, šíří se strašná nezaměstnanost a drahota zákeřně stoupá. Dnes naprosto nevypočítáváme všech důvodů těchto zjevů. Vzhledem k dennímu pořadu zabýváme se jenom tím důvodem, který vedl k této katastrofální krisi, daňovou politikou, která se vyznačuje tím, že bezmezně nedbá jednotlivců, jakož i společnosti, jak je toho školským příkladem zvláště tento zákon.

Když zuřila válka, vidělo se staré Rakousko nuceno vydati jisté výjimečné zákony. K nim náležely také zákony daňové, které opatřovaly pro mimořádnou dobu válečnou zvláště zvýšené příjmy, nikoliv na posledním místě také zákon o válečných přirážkách k přímým daním. Zasáhl hrozně. Ustanovoval, že z osobní daně z příjmů na př. bylo požadováno 20 až 600% přirážky, z daně výdělkové 50 až 250% podle třídy ukládací. To bylo mnoho, ba dokonce velmi mnoho, avšak byla válka a byly snad pochopitelné mimořádné oběti. Tehdejší daňová opatření byla zamýšlena zajisté jenom jako přechodná a měla býti jistě zase zrušena, jakmile se vrátí normální časy. Válka byla skončena, starý stát se rozpadl, přišel stát nový, avšak jak ještě žijeme v mimořádných poměrech, jak jsme vzdáleni, velmi vzdáleni od konsolidace, kterou tak často velebí odpovědní vůdci států, pro to je příznačný právě tento zákon, který dnes po 7 letech opět ustanovuje vybírání válečných přirážek. Jenom jedno nám vysoká finanční správa koncedovala, že se nemá tento zákon jmenovati zákonem, který stanovuje mimořádné válečné přirážky k přímým daním, nýbrž že smíme tento zákon označovati jinak, že nyní máme povoleno označovati jej, jakožto "zákon o mimořádných státních přirážkách k přímým daním". Ve skutečnosti to není velký odklon od mimořádných poměrů, které tu byly.

Jak to přijde, že výdělečně činní lidé mají a musí v tomto státě po 7 letech konati válečné úkony? To bylo by ovšem pochopitelno, kdybychom po válečných obětech měli na příklad uloženu od vítězného nepřítele válečnou náhradu. To však u Československé republiky není. Československý stát nemusí zajisté přinášeti oběti ve smyslu reparací německých, naopak vyšel z převratu se zcela zvláštním bohatstvím, srovná-li se to s jinými státy, vyšel takřka úplně nezatížen, požehnán statky všeho druhu. Důvody trvajícího finančního hospodářství válečného nelze tedy hledati venku, tyto důvody leží uvnitř. Jak často dali jsme to již na srozuměnou odpovědnému státu, jak často vyzývali jsme pány, kteří sami nesou odpovědnost, kterou ovšem sami nésti chtějí, aby státní hospodářství vedli podle jiných zákonů, než jak to dělali. Připomínám naši kritiku finančního hospodářství každého roku při poradách o státním rozpočtu. Avšak vždy dovedli se pánové ospravedlniti proti naším útokům. Skutečně, státní rozpočty samy jim daly za pravdu. Byly přece v rovnováze. To balancovalo tak graciesně, že to bylo radost, jako v baletu, ačkoli byla vydání veliká. Co tomu překáželo! Vždycky ještě byla opatřena rovnováha na straně příjmů stálým zatížením výroby bez ohledu na to, že se tím zhoršovala možnost její konkurence na zahraničním trhu. - Tím byly hnány poměry na ostří nože. Stále novým zatěžováním výroby a spotřeby těmito metodami finančního hospodářství státu zatížili jsme výrobu a spotřebu do té míry, že jsme téměř na konci svých sil.

Tak bylo vydáno v letech 1919 až 1926 podle státních rozpočtů 20.821,978.225 Kč na vojenské účely - skoro na to nestačí dech - miliony a miliony na jiné neproduktivní účely, na representaci, na propagandu, a tím byl násilně utahován berní šroub. Pak musilo dojíti k tomu, že se berní správa přissála ke každé jednotlivé hospodářské existenci jako strašný polyp bezohledně, až z kostí zmizel poslední morek. (Výkřiky na levici.) O síle berního šroubu poučuje nás několik číslic, jež nepocházejí od nás, nýbrž které jsme vzali z "Tribuny". "Tribuna" přinesla nedávno zprávu, podle níž činily berní příjmy jenom v Čechách v době od ledna do listopadu 1925 4839 milionů Kč, tedy o 324 miliony Kč více, než ve stejné době roku 1924. V listopadu 1925 činily příjmy 797 milionů, tedy o 251 milionů Kč více než ve stejném měsíci roku předešlého. Z toho bylo přímých daní v listopadu 1925 1487 milionů Kč. Nepřímé daně vynesly v listopadu 1925 610 milionů Kč, od 1. ledna do 30. listopadu 1925 pak - 3013 milionů Kč, což se proti roku předešlému rovná zvýšení o 270 milionů. Daň z obratu sama vynesla více než všechny přímé daně dohromady, t. j. 1032 milionů Kč. V listopadu 1925 dosáhl příjem na dani z obratu 161 milionů Kč.

Tato čísla representuji zajisté skvělé příjmy státu. Jen kdyby byly tak skvělé a přitékaly do státní pokladny jako voda! Avšak tomu tak není. Víme, jakými methodami byl tento obnos vymačkán z národního hospodářství, z lidí, z existencí s následky, které se ukazují přímo hroznými. My máme již jen buňky kdysi iniciativního hospodářství, které se zdálo téměř nevyčerpatelné ve své snaze po rozvoji, o němž jsme se mohli vzhledem k jeho robustnímu zdraví domnívati, že je stvořeno téměř pro věčnost. Bylo zasaženo až do nejhlubšího nitra. Maloživnostník stal se dělníkem pro stát. Výtěžek své práce musí odváděti ve formě přímé daně. Dělník musí výtěžek své práce, svoji mzdu, svůj plat, je-li zaměstnancem, odváděti ve formě desátku, a nečiní-li to, zasáhne jej, jako všechny ostatní, kteří se vyhýbají oktrojované povinnosti, přísný trestní aparát správní. Nechci při tom opomenouti, že na velikém počtu tvořících lidi spočívá také břemeno nepřímých daní, které si vyhledává předměty největší spotřeby.