Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ja tu nevidím inej príčiny, keď nie tú, ktorá je príčinou aj iných nespravedlivých hospodárskych a finančných ustanovení ohľadom Slovenska - na príklad nejednotné železničné tarify, ktoré sa rozchádzajú aj o 30, ba ešte i viac procent - že voči Slovensku sa úmyselne robila táto hospodárska politika pod zámienkou, že Slovensko treba dezindustrializovať, lebo priemyslový a obchodový kapitál je vraj maďarsko-židovský. Podotýkam, že kto si len trochu pozrel do štatistiky plochy slovenskej a len povrchne zná jej kvalitativné a kvantitativné pomery, musí nahliadnuť, že heslo "odindustrializovať Slovensko" je prinajmenej nesmyslom a krátkozrakosťou tak z národohospodárskeho, ako i sociálneho ohľadu. Podarilo sa takto zničiť udajný maďarsko-židovský kapitál, ale na to sa zabudlo, že s vodou vylialo sa aj decko z vane, lebo týmto odindustrializovaním prišly o chlieb státisíce robotníctva a pri veľkom priemysle na v nivoč vyšlo aj druhých stotisíc malých živnostníkov. Pozemková reforma, ktorou sa mala nahradiť táto hospodárska škoda, nepriniesla očakávané blaho, lebo sa prevádza tak, že ani zďaleka nenahradzuje počet malých existencií, ktoré sme utratili zničením industrie.

Že na Slovensku za 5 rokov sa ponechala táto daňová dvojitosť, odôvodňovalo sa ďalej aj tým, že daneschopnosť Slovenska je menšia než v historických zemiach, a preto táto udajná daňová disparita daňovej kapacity mala sa vyrovnať dvojitosťou daňového kľúča, poťažne daňového základu, odhliadnuc od toho, že takéto odôvodňovanie je nielen nespravodlivé a zo sociálneho ohľadu až cynické, protiví sa zásadám solídneho hospodárenia. Je to asi také odôvodnenie, ako keby roľník, majúci v pluhu jedneho silnejšieho koňa a jedneho slabšieho, vše by tohoto slabšieho naháňal, aby dohnal výkonnosť silnejšieho, ale krmil by tamtoho silnejšieho a slabšiemu so dňa na deň menej a menej žrať dával. Chtiac-nechtiac musíme konštatovať, že takýmto naháňaným koňom bolo Slovensko v pluhu našich finančných tiarch a hospodárskych ťažkostí.

Nie je div, že pri takejto politike podarilo sa konečne dokázať, že daneschopnosť, aspoň čo sa týče priamych daní, je skutočne menšia než v zemiach historických. Je to smutná pravda, ale že by sme i menej verejných tiarch snášali, to je nedokázané tvrdenie, iba tieto ťarchy ťažko snášame. Lebo z čoho sa dovodzuje, že Slovensko je pasívné? Po prvé z číslic skutočne už vyplatených daní. Finančná správa však nemá ešte všetky dáta na pr. o dani dôchodkovej za 1921 až 1923, je ešte mnoho reštancií i z dávnejších dôb, čomu je príčinou zase iba sama finančná správa. Po druhé: Daňová nosnosť Slovenska sa odhaduje na základe skutočne odvedených obnosov do štátneho berného úradu. Je to úplne pomýlený základ k ustáleniu toho, že kto snáša štátné ťarchy.

Pri inej príležitosti si dovolím rozšíriť sa o tej otázke a zavrátiť tvrdenie o tej strašnej pasivite Slovenska. Tu pripomeniem len na pr. k tejto veci to, že na Slovensko sa dováža ročne asi 300.000 hl plzeňského piva. Všeobecnú liehovú daň z toho vyplatí plzeňský fabrikant v Plzni á 50 Kč za 1 hl, tedy asi 15 mil. ročne. Týchto 15 mil. korún uvalí sa na spotrebiteľov na Slovensku, ale pripíše sa ohľadom nosnosti v prospech historických zemí, lebo bernému úradu v Plzni ju vyplatí pivovarník, čo, pravda, sa pripíše k dobru daneschopnosti Plzne. A takto je aj s daňou z obratu; vyrábajúce priemyslové územie daň zaplatí a spotrebné územie ju zase vyplatí výrobcovi. Podobne je to s daňou z uhlia, z cukru atď. Je to tedy už i z tejto príčiny úplne falošné tvrdenie o tej pasivite Slovenska. Snášame my toľko tiarch ako zeme historické, len v tom môže byť rozdieľ, že ich ťažšie snášame.

Tu predloženým návrhom sa rozširuje platnosť čl. II zákona z r. 1924, č. 299 Sb. z. a n., aj na r. 1926, poťažne čl. V tohoto návrhu mení § 4 zák. čl. XXII z r. 1875, o dani kapitálovej a rentovej tým, že sa sadzba snižuje na 3% aj na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

Ctená snemovňa! Keď sa krivdilo disparitou dane zárobkovej, ešte nápadnejšie sa krivdilo disparitou tejto dane; už len aj preto, že táto nespravedlivá sadzba až dodnes trvala. Že aké následky to malo na náš bankový kapitál, v dôkaze toho uvádzam tu pár dát. Z daňových príčin musíme rozoznávať banky s centrálami na Slovensku a banky, filiálky to bánk mimoslovenských, ktoré majú centrály v historických zemiach. Musíme ich takto rozoznávať preto, lebo filiálky pôsobiace na Slovensku, ktorých centrála je v historických zemiach, podliehajú ustáleniu daňového základu u finančných úradov svojich centrál. Filiálky majú ďalej ešte tú výhodu, že nemusia podávať fassie na Slovensku, čo má to nebezpečie, že sa môže zvýšiť daň o 20%, ak podnik verejne účtujúci nepodá fassiu behom 15 dní po valnom shromaždení. Filiálky majú tedy výhodnejšie položenie, než banky s centrálou na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

Ako u dane zárobkovej bol rozdiel v sadzbe na úkor Slovenska, tak je to aj u dane kapitálovej a rentovej. V zemiach historických vyrubuje sa daň dôchodková (úroková) z vkladov na knižky 6% a s poplatkom podľa §u 10 zákona č. 20 z r. 1864, poťažne nariadenia č. 281 z r. 1916, spolu 10%. U vkladov na bežný účet už len 6%, kým na Slovensku sa vyberá tak pri vkladoch na knižky, ako i na bežný účet 10% ako daň kapitálová a rentová podľa zák. čl. XX z r. 1875 a zák. čl. VII z r. 1883, poťažne zák. čl. V z r. 1909.

U sporitelieň sa platí daň i s válečnou prirážkou spolu 3%, ale na Slovensku až do konca r. 1923 aj z týchto vkladov sa vyberalo 10%. Nie je div, že náš človek neniesol svoje usporené groše do banky. Aj tu je jedna z príčin, prečo je na Slovensku pomerne málo vkladov proti zemiam historickým, a nie len v nevyspelosti hospodárskej slovenského obyvateľstva, ako sa to všeobecne tvrdí. Takto porozumieme snadno, že kým české banky robily u nás dobré obchody, slovenské banky rad-radom zápasily s ťažkosťmi a zanikaly. Nechcem tu pripomínať aj iné príčiny tohoto stavu.

Na dôkaz zlého účinku tejto daňovej politiky na naše bankové pomery nech mi je dovolené udať pár dát. R. 1923 činily dane bánk na Slovensku účinkujúcich, nerátajúc filiálky bánk mimoslovenských, 30.5 mil. Kč. Čistý zisk týchže bánk bol v tom istom roku asi 32 milionov.

Roku 1924 bola daň 94 ústavov 27 milionov. Čistý zisk tých istých bánk asi 25 milionov. Dáta beriem z úvahy dr Vaverku, tajomníka bratislavskej komory, ktoré uverejnil v "Slovenskom Denníku" 27. januára.

Pre tieto pomery bolo treba určiť výšku daní zákonom z roku 1924 na maximum 80% pre podniky podliehajúce verejnému účtovaniu. Poznamenávam, že podobné opatrenia v iných štátoch stanovily maximum verejných dávok na 45%, poťažne až na 25% čistého zisku.

Predloženým návrhom určuje sa naďalej aj válečná prirážka 100%ová. Uznávame, že toto opatrenie je zo štátno-finančných dôvodov nutné, ale proti tomu. daňovníci, aspoň daňovníci Slovenska a Podkarpatskej Rusi, snášajú až dodnes ťarchy výšmenovaného daňového dualizmu, tieto prirážky, ako naprosto naskrze nesnesiteľné, a preto ich v ôsmom poválečnom roku ako anachronizmus odmietame.

Toto predniesť pokladal som za potrebné už i preto, aby som pána ministra financií upozorňoval na to, že pri ustanoveniach chystanej daňovej reformy má sa brať ohľad na ožobráčené hospodárstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi, aby náš daňový podklad bol v budúcnosti šetrený, lebo ináč staneme sa doista úplne dane neschopnými.

Ku koncu ešte vyzývam pozornosť pána ministra financií na finančnú správu Slovenska, ktorá zapríčiňuje, že dnešný daňový stav na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sa približuje už poplatníckej anarchii. Keď po osemročnom daňovom dualizme horko-ťažko konečne nastane aké-také sjednotenie, zostane nám ešte dualizmus a despotizmus finančnej správy.

Predostretý návrh ako nedostatočný k riešeniu daňových pomerov Slovenska a Podkarpatskej Rusi, a menovite pre jeho 100%ovú válečnú prirážku v mene slovenskej ľudovej strany neprijímam. (Potlesk poslanců slovenskej ľudovej strany.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo dále má pan posl. Roscher.

Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno! Porada o návrhu zákona, o němž jednáme, poskytuje nám příležitost, abychom přednesli množství přání, stížností a požadavků dělnictva, drobných rolníků a drobných zemědělců. Nepřednášíme těchto stížností jen a nepřejeme si jen, aby byly zapsány ve zprávách, nýbrž žádáme, abyste k nim přihlíželi. Žádáme, aby státní správa měla zření k těmto otázkám tak důležitým pro život dělnictva.

Pan ministr financí poukázal včera v sociálně-politickém výboru na to, že mzdy činí asi 70% mezd předválečných. Můžeme panu ministrovi financí jmenovati případy a stavovské skupiny, kde mzdy nedosahují 70% mezd předválečných, nýbrž činí jen 60 a méně než 60%. Živobytí dělnictva bylo ovšem již před válkou beztoho špatné, kdy bída a nouze byly v dělnických rodinách na denním pořádku. Tato bída a nouze tím, že mzdy jsou dnes mnohem nižší a kupní cena mnohem vyšší, ještě vzrostly. Jest samozřejmé, že za těchto skutečně těžkých existenčních poměrů jest vyloučeno, aby to, co nyní zamýšlí státní správa a ministerstvo financí, pracující obyvatelstvo v tomto státě také sneslo. Za starého Rakouska měli jsme před válkou a také za války existenční minimum ročně 1600 K. Dělník, který vydělal 1600 K nebo méně, byl osvobozen od daně z příjmu. V Československu máme nyní daně prosté existenční minimum 6000 Kč, což vyjádřeno v procentech, není po znehodnocení peněz v žádném poměru k existenčnímu minimu, které platilo ve starém Rakousku. Dnes musili bychom míti existenční minimum něco přes 14.000 Kč, abychom dosáhli úrovně tehdejších poměrů. Daně, které jsou nyní předpisovány a které jsou předpisovány za 3, 4 ba 6 let nazpět, jsou předpisovány za dobu, kdy dělnictvo mělo značně vyšší mzdy. Od té doby byly mzdy sníženy o 30, 35, 40, ba i 50%. Jest naprosto nemožno, aby dělnictvo dnes, za těchto poměrů, bylo s to, aby sneslo tuto daňovou povinnost. U berních správ ležela po celou tu dobu spousta daňových přiznání, avšak daně se nemohly vyměřovati, nevím, proč to nebylo možno, a dnes, po tolika a tolika letech, předpisují se dělnictvu daně nebo se od nich žádá, aby nyní daně zaplatili aspoň za jeden rok. Tak přísně ještě nikdy nepostupovala finanční správa v tomto státě, šlo-li o kapitalisty v tomto státě. Žádáme, poněvadž zde jde o nejdůležitější část státních občanů, o dělnictvo, aby se pamatovalo na dělnictvo tak, aby nebylo zbavováno svého existenčního základu. (Souhlas na levici.)

Také nyní opět, kdy má býti rozřešena otázka platů státních zaměstnanců, neměli jste jiného nápadu, než opět přijíti s nepřímými daněmi. Mají býti zvýšeny osobní sazby na drahách, má přijíti daň z cukru, opět nepřímé daně, kdy pracující obyvatelstvo tohoto státu samo o sobě je již zatíženo více než ze tří čtvrtin nepřímými daněmi. Proti tomu musíme ovšem co nejostřeji protestovati. Víme sice, že pan ministr financí měl by již rád pořádek v otázce daní a rád by již učinil přítrž starým nedoplatkům. Víme, že dnes jsou venku poměry, které jsou pro berní úřady nesnesitelné, které však jsou nesnesitelné také pro ty, od nichž jsou daně vybírány. (Výkřiky posl. Grünznera.) Finanční správa pokusila se v poslední době navrhnouti berním správám, aby učinily s dělníky dohodu, aby si dali pro rok 1926 daň srážeti. Stojíme na stanovisku, že taková dohoda jest nezákonná. Stojíme dále na stanovisku, že v této době jest to nesnesitelné. Nesmíte zapomenouti, že proděláváme nyní opět těžkou hospodářskou krisi, že závody mají zavříti své brány, že dělníci jsou propouštěni, že na celé čáře máme již dnes opět v mnoha průmyslových odvětvích zkrácenou dobu pracovní, a tu přichází berní správa a prohlašuje: dělníkovi má se srážeti a zase srážeti, v době, kdy má 70, 60 ba 50% mzdy, jakou měl před válkou; a tu má ještě platiti daně. (Souhlas na levici.) Některé berní správy dělají to již tak, že to hraničí přímo s vyděračstvím, a proti tomuto způsobu se obracíme. Tuto otázku nelze řešiti tak, jak má býti řešena zde. Chce-li míti pan ministr financí v berní správě pořádek, nesmí to dělati tak, že utlačuje dělnictvo v této hospodářské krisi a bere mu poslední, čeho potřebuje k životu. Neboť jest to možno jen tak, že se dělnictvu, které jest dlužno daně, daně odepíší a mimo to musí se ještě zvýšiti existenční daňové minimum. Navrhujeme tedy, aby nynější daňové nedoplatky byly odepsány, dále navrhujeme, aby vláda co možná brzy zvýšila existenční minimum nejméně na 14.000 Kč, aby srážení daní u dělnictva bylo v nynější době hospodářské krise ihned zastaveno a aby se dělnickým rodinám v nynějším existenčním boji poskytly náležité úlevy.

To jsou naše přání, požadavky a stížnosti, které bychom zde krátce přednesli, a očekáváme, že to bude podnětem ministerstvu financí, aby vzhledem ke strašlivé nouzi a těžké hospodářské krisi, již nyní dělnictvo prožívá, odstranilo všechny potíže, jež brání odpisu daní, a postará se, aby existenční minimum bylo v nejbližší době zvýšeno na 14.000 Kč. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má nyní pan posl. Mikulíček.

Posl. Mikulíček: Slavná sněmovno! Projednávaný vládní návrh znamená prodloužení válečných přirážek, které chudé poplatníky nesmírně zatěžuji. Při této příležitosti mám za povinnost, objasniti stanovisko pracujících malorolníků k nynějšímu nespravedlivému daňovému systému. Většina daňových břemen uvalena jest na bedra dělníků a pracujících rolníků v takové míře, že stávají se pro tyto dvě produktivně pracující třídy přímo nesnesitelnými. Zatím co se odpisují daňové povinnosti po celých milionech kapitalistům, ať jsou tito příslušníky kteréhokoli národa nebo církve, vymačkává berní šroub poslední haléř v rodině dělníka a malorolníka a exekutoři prodávají poslední kousek nábytku nebo poslední kozu, až to postižené dohání mnohdy k sebevraždě.

Zcela správně náš venkovský lid považuje tento nespravedlivý berní systém za zavádění nového nevolnictví, nového robotování. A také to nic jiného není nežli rafinovaná robota. Jenže naši dědečkové byli proti nám aspoň v té výhodě, že práce k odrobotování svých povinností nemuseli sháněti, kdežto dnešní venkovský domkář a malorolník, který úrodu se svých skromných políček spotřebuje v rodině a mnohdy mu ještě chybí a musí potřebný chléb přikupovati, musí výdělek potřebný k zaplacení daní teprve těžko sháněti. Dříve musil takový robotník pracovati dva až tři dny v týdnu své, prý Bohem dané, vrchnosti zadarmo a dnes ve "svobodné a demokratické republice" musí půldruhého milionu domkářů a malorolníků kteří v tomto státě vlastní méně než 10 měřic půdy, pracovati tři až čtyři měsíce v roce, aby zaplatili všechny přímé a nepřímé daně, které tato vládní koalice na ně uvalila. Vším právem kritisují venkované tento vládnoucí koaliční systém, který od nich bezohledně vymačkává krvavě vydělané haléře na daně, zatím co tatáž koalice těmito těžce vydělanými korunami zajišťuje blahobyt různým štrébrům, vysokým byrokratům, generálům a lenivým klerikálům. Páni ze státotvorných stran při každé příležitosti, když bezohledně odkrýváme prodejnost a korupci vládních koaličníků a vedeme nesmiřitelný boj s tímto vládním systémem, který za celých 7¹/₂ roku svého trvání dokazuje takřka denně, že je zde výhradně k tomu, aby hájil zájmy mezinárodního kapitalistického vykořisťování pracujících rolníků a dělníků, vytýkají nám komunistům, že prý jsme tímto státem placeni. Tvrzení toto je švindlem na kvadrát. Milion voličů, kteří z řad dělníků a malorolníků projevili důvěru komunistické straně, zaplatí tolik nepřímých i přímých daní, že můžeme směle říci, že i těch 8 milionů Kč, které rozdal ministr dr Hodža svým straníkům, prý v rámci ministerstva zemědělství, i těch 23,650.000 Kč, které si počestná a nezištná vládní koalice rozdala mezi sebe 14. října 1925, i těch 69 milionů Kč, které naše humanitářská republika vyplácí klerikálům za to, že zhasínají světlo poznání v duších naší školní mládeže, které tam svědomitý učitel s velikou námahou rozsvěcuje, a i těch 60 milionů Kč, které naše vláda vyplácí lenivým emigrantům ruským, že tyto všechny miliony musí zaplatiti komunističtí voliči ze své těžké a mozolné práce. A proto vším právem projevuje se s daňovým systémem v řadách venkovanů krajní roztrpčenost a nespokojenost. Pánové z vládní koalice, stoupněte si jenom týden přede dvéře kterékoli berní správy a uvidíte takové nesmírné štěstí na tvářích drobných poplatníků, že se vícekráte neodvážíte mluviti o nějaké konsolidaci! Shledáte tam zoufalé a udřené ženy v zoufalém pláči a proklínající muže, kteří vztekem svírají svoje mozolné pěsti. V omylu nadávají berním úředníkům, ačkoli jejich kletba patří vám, pánové z vládní koalice, kteří, když přijdete mezi řady svých voličů, rovněž na nespravedlivé daně nadáváte, ale zde v parlamentě sami pro ně hlasujete. Je to úžasné, jak berní systém v tomto státě je bezohledný vůči pracujícím vrstvám, a při tom předpisování daní nastává takový chaos, že na konec se v tom nevyznají ani sami berní úředníci. Intervenoval jsem v několika případech, kde z chaloupky, která majiteli poskytuje sotva jednu místnost, sloužící zároveň za kuchyň, dílnu i ložnici, byla najednou bez jakýchkoli změn předepsána daň v částce čtyřnásobné, než jak ji zákon předpisuje. Vyřizoval jsem případy, kdy otci 9 dětí, který byl sezonním dělníkem a obvykle jen 6 měsíců v roce zaměstnaným, hrozily berní úřady prodejem zadluženého domku, jediného to majetku, jestliže předepsanou daň nezaplatí, a na druhé straně projevují tytéž úřady velikou blahovůli ve vyměřování daní vůči válečným zbohatlíkům. Z mnoha jiných uvádím tento případ: V době, kdy poplatníci z mé rodné obce, která je převážně zemědělská, platili 22.000 Kč na přímé daně, poplatníci sousedního, čtyřikráte většího a průmyslového města Zlína platili pouze 102.000 Kč na přímé daně ročně. Částka tato je menší, nežli vydělává jediný Baťa za den. A takovým Baťům se ještě miliony daní odpisují, zatím co se hrozí prodejem chaloupky chudému živiteli 11členné rodiny. Nedivte se potom, pánové z koalice, že komunistů mezi dělníky a malorolníky přibývá. Jestliže chudší venkovan musí prodati kde které kuře, husu neb prasátko, aby mohl zaplatiti lichvářům úroky, republice daně, kterých mu koalice na záda naložila více, než může unésti, pak také tento malorolník je donucen o příčinách svojí bídy přemýšleti. A jak začne objektivně přemýšleti, nezbývá mu v zájmu jeho vlastním nic jiného, nežli obrátiti se zády k vládní koalici, která jeho bídu zavinila, a rozmnožiti řady strany komunistické, která jediná poctivě hájí zájmy dělníků a pracujících rolníků.

Důvodová zpráva předloženého vládního návrhu praví, že pro odstranění disparity se sazba daně kapitálové a rentové snižuje s 10% na 3%. Touto disparitou postiženi byli hlavně kapitalisté a lidé zámožní. Ale je nutno upozorniti naši vládu na jinou disparitu, která je na škodu více než 80% obyvatel tohoto státu, a to na disparitu ceny u nás vyrobeného cukru a jeho ceny za hranicemi a u nás. Naši konsumenti, ač velká část při výrobě cukru osobně těžce pracuje, musí platiti za cukr dvakrát tolik, kolik za něj platí konsumenti zahraniční. A co dělá naše vládní koalice na odstranění této disparity? Místo aby donutila lichvářské cukrobarony, ať již jsou to kapitalisté židovští nebo vlastenečtí agrární nebo klerikální akcionáři cukrovarů, aby cena cukru o ¹/₄ snížili, když rolníkům platili o celou ¹/₄ méně za cukrovku než r. 1924, povolila těmto lichvářům prodávati i letos cukr za ceny stanovené při drahé cukrovce a kromě toho stabilisovala zvýšenou cukerní daň. Pro budoucnost má v plánu tuto daň poměrně ohromně zvýšiti a tak horentně zdražiti tuto pro chudobu velmi nutnou poživatinu.

A podobně děje se při zdražování a zdaňování jiných, pro pracující lid velmi nutných životních potřeb. Nedbá se při tom ani ustanovení zákona, jak jsme viděli.při zavádění cla na mouku a obilí, a zvýšení tarifů dopravních a poplatků kolkovních. A pro budoucnost se připravuje nové zatížení pro dovoz zboží koloniálního, pro dopravní tarify, pro daň z lihu a pro výrobky režie tabákové.

Když se v této sněmovně projednával zákon ze dne 8. října 1924, čís. 235 Sb. z. a n., poukazovali jsme na to, že jako všechno, tak i tento zákon zvrhne se v kapitalistickém systému ve prospěch kapitalistů a že dělníci, zvláště malorolníci, nebudou míti z tohoto zákona žádného prospěchu. Předpověď naše jako v mnoha jiných případech splnila se takřka do slova. Přes to, že dělníci podávají žádosti řádně podle zákona i prováděcího nařízení odůvodněné, jsou tyto z velké části zamítány a exekuce k vymáhání těchto dlužných daní se množí do nekonečna. Pan ministr financí dokazoval včera v sociálně-politickém výboru, že daňová nosnost obyvatelstva nesnese takového zatížení, aby požadavky státních zaměstnanců mohly býti k úplnému upokojení jejich rozřešeny. Nuže, náš ústřední orgán "Rudé Právo" už před několika dny poukázal na to, že je potřeba, aby se vládní koalice pouze přidržela zákona, který svého času sama odhlasovala, zákona o 14timěsíční vojenské službě, a že jen dodržováním tohoto zákona československého vzroste reserva státní pokladny o plných 400 milionů. Avšak naše vládní koalice je zvláštní rarita. Používá brutálně státní moci, aby zákony, které ona odhlasuje, byly přísně dodržovány; na ty, kdož se odváží tyto zákony jenom kritisovati, poštve četníky, soudce a kriminální profousy, ale sama, když se jí její zákon nehodí do krámu, hodí zákon na smetiště. Zákon o 14timěsíční službě měl přinésti užitek nejen občanstvu, ale i státní pokladně. Avšak vložil se do tohoto zákona p. generál Mittelhauser, známý u nás tím, že na účet Československé republiky propálil a prosvítil za jediný rok jenom ³/₄ mil. Kč, a už jednotlivé koaliční strany, hlavně strana ministra národní obrany, od tohoto zákona utíká. Tato - také socialistická strana - schválí raději několik milionů exekucí u.chudých občanů pro nezaplacené dlužné daně, než-li by dbala dodržení zákona, kterým by se skoro půl miliardy Kč ušetřilo.

Doufám, že poplatníci z řad dělníků a malorolníků na tuto socialistickou a antimilitaristickou činnost této strany nezapomenou.

Pan ministr financí prohlásil včera v sociálně-politickém výboru, že jsme chudší, nežli jsme byli před válkou, a že vyděláváme průměrně méně. Ano, průměrně jako celek, ale počítáme-li, že, o kolik se rozmnožila bída širokých mas pracujícího lidu, o tolik se rozmnožil blahobyt kapitalistů, kterým se o stoprocentních dividendách a 12-14% úrocích před válkou ani nezdálo, pak přijdeme k závěru, že při spravedlivém rozdělení výtěžku lidské práce mohl by i v tomto státě život pracujícího lidu býti aspoň poněkud snesitelným. Ovšem při dnešním systému, který chrání pouze boháče, bída pracujícího lidu bude čím dál tím větší.

Proto každý, kdo má na srdci zájem pracujících, musí bezohledně proti tomuto systému až do jeho odstranění bojovati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Došly mne k této osnově některé návrhy. Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Návrh posl. Roschera, Dietla a druhů:

Navrhujeme přechod k pořadu.

2. Eventuální návrh posl. Roschera, Dietla a druhů pro připad zamítnutí návrhu na přechod k pořadu:

a) V čl. I buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926",

b) v čl. II buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 926",

c) v čl. III buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926",

d) v čl. IV buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926",

e) v čl. V, § 1 buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926",

f) v čl. VI buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926",

g) v čl. VII buďtež slova "na rok 1926" nahrazena slovy "do 30. června 1926".

3. Pozměňovací návrh posl. Kreibicha a soudr. ke čl. II:

Platnost čl. II zák. č. 299/1924 Sb. z. a n. rozšiřuje se na rok 1926 s těmito změnami:

V §u 125, č. 7 zákona o osobních daních přímých budiž částka 6000 Kč nahrazena částkou 12.000 Kč, platnou pro svobodné, a 18.000 Kč, platnou pro ženaté a pro osoby, které žijí ve společné domácnosti s družkou (druhem), a dále jako přednostové domácnosti s rodiči neb se sourozenci.

V §u 155, odst. 1 budiž částka 6000 Kč nahrazena částkou 12.000 Kč pro svobodné a 18.000 Kč pro ženaté.

V §u 157, odst. 2, druhá věta, budiž částka 15.000 Kč nahrazena částkou 30.000 Kč.

V §u 160, č. 4, druhá věta, budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 172, odst. 1 vypouští se v daňové stupnici dvacátý až včetně sedmadvacátý stupeň a připojuje se k tomuto paragrafu tato věta: "Stupeň 28, 29, 30, 31, 32 a 33 této stupnice platí pouze pro svobodné poplatníky, kteří nežijí buď s družkou (druhem) anebo s rodiči či sourozenci jako přednostové domácnosti ve společné domácnosti."

§ 172, odst. 4 bude nadále zníti: "Pokud podle ustanovení §u 155, odst. 2 a §u 175 dlužno zdaniti příjem 12.000 Kč anebo menší, činí daň jedno procento z příjmu."

V §u 172 a), odst. 1 budiž částka 18.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 172 a), odst. 3 budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 48.000 Kč.

V §u 172 a), odst. 4 budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 48.000 Kč.

V §u 173, první věta buďtež po slovech "k druhému manželu" vsunuta slova "anebo druhu (družce) ve společné domácnosti".

V §u 173, lit. a) i b) budiž částka 26.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 201 budiž částka 6000 Kč nahrazena částkou 12.000 Kč.

V §u 160, č. 3 nahrazují se částky 1200 Kč a 2400 Kč částkami 2400 Kč a po případě 3600 Kč.

§ 237 se ruší.

Poslední tři odstavce §u 3 zákona z 12. srpna 1921, č. 336 Sb. z. a n., počínající slovy "Za § 237 vkládá se" a končící slovy "§u 151 zákona o osobních daních" se škrtají.

4. Pozměňovací návrh posl. Kreibicha a soudr.:

Čl. III nechť zní:

"Na rok 1926 buďtež vybírány ku přímým daním mimořádné přirážky státní ve stejné výši a obdobným způsobem, jako byly vybírány válečné přirážky na rok 1925 podle ustanovení čl. III zák. č. 299/1924 Sb. z. a n., avšak s těmito změnami:

K osobní dani z příjmu buďtež vybírány mimořádné přirážky státní pouze při příjmech přesahujících 32.000 Kč ročně, a to až do 40.000 Kč ročně polovinou dnešních sazeb, od 40.000 Kč do 100.000 Kč ročně v dosavadní výši a při příjmech vyšších buďtež zvýšeny o 100% dosavadní výše válečných přirážek.

K všeobecné dani výdělkové buďtež vybírány mimořádné přirážky státní pouze ze sazeb vypadajících na zisk přesahující 32.000 Kč ročně."

5. Doplňovací návrh posl. Windirsche, Böllmanna, Platzera, Stenzla a druhů:

Ke čl. III připojuje se tento dodatek: "s tím rozdílem, že se výše přirážky k dani pozemkové z lesní půdy snižuje na sazbu 200%, platnou pro půdu zemědělskou."