Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Buďte ubezpečeni, že, kdybychom byli bývali s vámi jednali, nemohlo to dopadnout jinak. Vězte, že jste měli mezi námi takové ochránce vašeho jazyka, resp. toho, abyste se právem necítili dotčeni, že vy byste to nedovedli lépe udělat. Buďte ubezpečeni - a já také jsem pevně přesvědčen, a neberu to také tragicky - že během času, až se to vžije, docela klidně si na to zvyknete. Myslím, že, bude-li kdo naříkat, budou to spíše naše menšiny, které budou naříkat spíše nežli vy, a to proto, poněvadž uvidí, že se vlastně nic nezměnilo, poněvadž úřady budou tak německé jako dříve, jen jisté formulky, nápisy atd. budou české a jinak nebude velkých rozdílů. Já se nedivím našim menšinám a jejich organisacím, že protestují proti tomu, co se zde stalo. Když člověk potom slyší, že vy nám vyčítáte nacionální vraždu, odpusťte, mám snad právo říci - a nesmíte se tomu diviti - že se na váš křik dívám poněkud skepticky a neobyčejně klidně. Nemáte-li nic chytřejšího co dělat, tedy křičte, bouřete lid. Doufám, že váš lid je tak rozumný, aby v praksi viděl, že mu povídáte něco, co není pravda. Tak ty věci jsou.

Vy od nás stále chcete spravedlnost a loyálnost, sami však vymýšlíte si právo na neloyálnost. Vy myslíte, že máte právo dělat velezradu a my jsme tak hodni, že nemáme skoro nic proti tomu. Snad to musí být a snad to sneseme. (Posl. Windirsch [německy]: Bylo by dobře jednou vysvětliti, co vlastně loyalita proti státu a Čechům znamená!) Odpusťte, pane kolego, vy máte neobyčejný pojem o tom, co je ta loyálnost k nám. Snad by nebylo dobře, kdybychom o tom dále disputovali. Dopadlo by to všelijak. Vy mluvíte o tom, co dělají Němci; já vám povím malou věc. V Horním Slezsku je 31 polských škol a ty jsou podle ženevského paktu, jinak je tam 11 smíšených škol a to je všechno, co tam Poláci mají, a je jich jeden milion. Kdybychom my měli počítat podle toho, že je vás u nás 3 miliony a co máte u nás, měli by Poláci míti 1000 obecných škol, 100 měšťanských škol, 25 gymnasií a 1 universitu. Odpusťte, ale myslím, že se vám u nás tak zle nevede. Jestliže p. dr Medinger chodí po světě a roznáší historie, myslím, že to jednou také skončí. On naříká, že starému tepelskému klášteru se bůh ví co děje, zapomíná však říci, že to byl český šlechtic Hroznata, který ho založil a Němci potom poněmčili, zapomíná říci, že to byla také jiná česká knížata, že to byl arcibiskup olomoucký, pražský atd., kterým se také béře. Máte pouze vy, Němci, privilegia na to, aby se vám nebralo? Našim českým velkostatkářům se bralo, že je to úžasné. (Německé výkřiky.) Račte odpustiti, povím vám něco. Zde jde o tuto věc: myslím, že jste také viděli, že se u nás také zabraly zámky. Zeptejte se Schwarzenberga, kolik se mu jich zabralo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Abych končil tuto kapitolu, řeknu vám: říkáte, že my porušujeme st. germainskou smlouvu. Konstatuji, že jsem nikdy nemyslil, že dáme tolik na ni, jako dáváme nad ní. Možná, že jsem to myslil, ale nevěděl jsem, že to budeme dávati tak lehko. Nemůžete si v nejmenším stěžovati na to, že bychom byli v něčem porušili závazky, které jsme na sebe vzali, naopak, my jsme udělali více, než bylo potřebí. Ale to je věc, kterou, jak pravím, už nějakým způsobem čas vyřídí.

Nyní dovolte, abych řekl jedno: že vy tak mluvíte, že vy tak bouříte, tomu se konečně nedivím, byl jsem tomu zvyklý 25 let ve Vídni. Ale co mne skutečně bolí, je postaveni našich českých komunistů proti jazykovému nařízení. (Posl. Mikulíček: O to nemějte starost!) Račte odpustiti, já mám o to starost, a musím míti o to starost. Náš boj za jazyková práva byl vždycky pro nejmenšího člověka. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Mlčte už a nechte mne mluviti. (Výkřiky posl. Mikulíčka: Kolik jste platil dělníkům v továrnách?) Konstatuji, že jsem p. Mikulíčka nikdy nepočítal k těm ubohým chudým, kterých je potřebí chrániti. (Veselost. - Výkřiky posl. Mikulíčka.) Nechte mne už mluviti, nechal jsem vás také mluviti. Konstatuji, že celý náš jazykový boj šel vždycky za práva nejmenších. Každý z nás tak zv. buržujů měl možnost vzíti si advokáta, aby došel práva. (Výkřiky.) My jsme šli za práva našich nejmenších lidí. Proto jsme nechtěli nikdy ustoupiti, a to proto, poněvadž jsme věděli a cítili, že ten náš malý řemeslník a ten český dělník, kterého vyhazovali z práce, kterého vyhazovali z bytu, měl jediné útočiště v úřadech a tam jsme chtěli, aby došel práva ve svém jazyku. Naučil jsem se těmto věcem, když jsem byl ještě velmi mlád, když v továrně, která byla velmi na blízku a s jejímž majitelem jsem byl tenkrát velmi za dobře, si udělali Němci prelejvárnu a hnali tam děti našich českých dělníků, zapovídali jim mluviti česky v rodinách, a když jim zapovídali pozdravovati na ulicích česky, tenkráte jsem viděl, co je to utrpení ubohého dělníka, když je úplně vydán na milost a nemilost kapitalistovi, který ho dovede tak nacionálně utiskovati. (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Konstatuji, že jazyková nařízení naše zrovna tam, kde jde o tato jazyková práva těch nejširších vrstev, skutečně dělají a vyplňují to, za co jsme bojovali po 25 let. Musím docela otevřeně říci, že to považuji přímo za národní zvrhlost, když zástupcové 500.000 českých hlasů mohou proti těmto jazykovým nařízením mluviti, proti nim hlasovati a je odsuzovati. (Tak jest! Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Řečník pánů komunistů zde tvrdil a prohlašoval, že jazyková nařízení se dotknou nejvíce českého dělníka v německých krajích, a myslím, že dobře. Mluvil o tom, že jsou jazyková nařízení diktátem vládnoucí národnosti a že státní jazyk odporuje právu a spravedlnosti. Ten pan předseda komunistické strany docela zapomněl, že státní jazyk je dekretován v jazykovém zákonu a že pro ten jazykový zákon v Národním shromáždění, dokud ještě nebyli pod komandem Němců a Moskvy, vůdcové pánů komunistů hlasovali! (Výborně! Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan předseda komunistické strany - odpusťte, když to řeknu - mluvil zde něco naprosto popleteného. Řekl totiž, že v české buržoasii budou upevněny buržoasní základny a že jest sjednocená buržoasie německá a česká na postupu. To bylo zrovna potom, když typický zástupce německé buržoasie p. dr Keibl prohlásil zde slavnostně, že jsou jazyková nařízení "nationaler Meuchelmord". Musím otevřeně říci, že tomu naprosto nerozumím. Já se vám docela otevřeně přiznám, že vaše socialistické fantasie mne ani trochu nelekají. (Výkřiky komunistických poslanců.) O to se postará už Moskva, aby je spravila. Moskva tak důkladně ořezává všechny vaše socialistické vymoženosti, že to nikdo nemůže dělati důkladněji. (Hlas: Tak se toho nemusíte báti!) V tom ohledu buďte ubezpečeni, že z vás nemáme žádné hrůzy a žádné příčiny se vás báti. To nás ani nenapadne. My jsme vždycky hlásali, a myslím, že jsme tomu také dostáli, že pro nás nacionální myšlenka je myšlenkou skutečně celého národa a všech jeho vrstev. My jsme byli vždy pro národní solidaritu a zrovna já mám právo, abych to řekl. (Hluk komunistických poslanců.)

Konstatuji - když chcete historické vzpomínky - že po mé řeči v parlamentu Němci řekli, že budou pro všeobecné hlasovací právo. (Různé výkřiky na levici. - Hluk. - Posl. dr Spina [německy]: Ale oni měli snad přece vlastní názor! Vámi nebyli obráceni!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Pane kolego Spino, konstatuji, že to byla moje řeč, která přivedla k tomu, že německé strany hlasovaly pro mou resoluci, aby vláda v nejbližším čase předložila návrh na zavedení všeobecného hlasovacího práva. Já bych to přece neříkal, mně je to lhostejné. Ale mně říkali Němci: My se nesmíme dáti předčiti od Čechů v demokracii - a proto šli. Konstatuji také dále, že mně baron Gautsch říkal, že císař, který byl přece rozhodující, mou řeč pětkráte četl a že celé pasáže mu z ní přednášel. To jsou věci, které neříkám proto, abych se chlubil, vždyť to nepotřebuji, ale proto, abyste věděli, že český buržuj, který tím zabíjel svoji vlastní stranu, udělal všechno, aby vám dal právo, abyste seděli v parlamentě a mohli dělati to, co děláte. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je prostá matematika. Když jsme šli do Národního shromáždění, rozdělili jsme se podle počtu poslanců. Kdybyste všeobecné hlasovací právo neměli, nebylo by v Národním shromáždění tolik poslanců socialistických. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale neřvete na mne, myslíte, že je řvaní argument? Konstatuji, že pro vaše zásluhy za války byste byli jistě toho vlivu neměli. To je jasné. Zrovna mně, který je opravdu - zdali tomu věříte nebo ne, to je lhostejno - do duše demokratem, je nejvíce líto, že vy můžete choditi s takovými argumenty ke svým lidem a myslíte, že vám budou věřiti. To je strašné, a sice proto, poněvadž to dává také vysvědčení o duševní vyspělosti vašich voličů, že si můžete dovoliti jim něco takového říci, takže mám strach o budoucnost a o demokratismus. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ne intriky buržoasie škodí demokracii, nýbrž to, co vy děláte a jak vy hřešíte proti vlastnímu lidu, proti jeho právům, proti tomu, co je v těchto jazykových nařízeních jedině obsaženo a co je jejich jedinou cenností. Konečně dělejte si co chcete, vy jako Němci. Vaše stromy neporostou do nebe právě jako německé. Když chcete podléhati německému vlivu, německé psychologii, to je vaše věc. Myslím, že český národ naposled přece jen pozná, co to všechno je a že bude konati také svou povinnost. Co nás se týče, řeknu docela klidně, jako jsem to již řekl: my beze strachu a bázně se díváme do budoucnosti. Dělejte si, co chcete, to co v těchto jazykových nařízeních je, odpovídá více než je potřeba st. germainské smlouvě, je to víc, co vám dáváme, než jsme byli povinni, a odpovídá to do slova jazykovému zákonu. To je náš fundament, na kterém stojíme, který neopustíme, to je také pevnost, které vy nedobudete. (Výkřiky posl. Patzela.) My jsme dělali všecko, abychom vašemu obyvatelstvu vyšli vstříc. Vyšli jsme mu vstříc ve 107 okresech: v 78 okresech v Čechách, v 16 na Moravě, ve 13 na Slovensku. Víc jsme nemohli dělat a já jen doufám, až váš německý lid uvidí, že se mu skutečně žádná křivda neděje, že to bude míti daleko větší účinek na usmíření věcí v Čechách, než každé vyjedná vání, které bychom dělali s vámi. Až váš lid uvidí, jak jste mu neprávem mluvili o národní vraždě, až uvidí, že se vám neděje nikde křivda, myslím, že konečně bude míti také tolik smyslu pro právo a pravdu, že uzná, že my jsme mu nechtěli křivdit, že jsme mu chtěli umožnit, aby tam, kde je v menšině a kde musí uznávat státní suverenitu českou, se mu nevedlo zle. To bylo naši snahou a já jsem přesvědčen, že se tak bude díti.

Dovolte mi, abych skončil tímto: Dělejte si co chcete, pobuřujte si jak chcete, hlučte si jak chcete, my zůstaneme klidni a pevni v naši baště, a to jest zákon a jazykové nařízení, které jest jeho prostým provedením. Vláda zde prohlásila ústy ministra vnitra, že bude pevna a že bude hájiti zákon i nařízení. Já doufám také, a nebude to proti naší vůli, když obyvatelům jiné národnosti dá to, co jim tato jazyková nařízení dávají beze všeho škrcení velkodušně, poněvadž to odpírá naší povaze, abychom se o něco hrdlili, co jsme jednou dali. Co jsme jednou dali, to také dodržíme, ale z toho co tu je a zejména, že naše Československá republika jest národním státem, z toho neustoupíme ani na krok, to jest věc, kterou jsme dostali mírem st. germainským a versailleským, to jest také naší povinností vůči těm, kteří nám svobodu dali. S tím se smiřte, na tom se nic nezmění. My doufáme, že vláda dostojí slovu, že se bude držeti pevně a proto budeme hlasovati proti návrhu, aby ji byla vyslovena nedůvěra. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K věcné poznámce jest přihlášen p. posl. inž. Jung, žádám, aby se ujal slova.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Byly zde oživeny různé vzpomínky na doby dřívější, při čemž ovšem jest konstatovati, že pány z české strany nechala jejich upamatovací schopnost silně na holičkách. Vývody pana kol. Buřívala zavdávají mi podnět k této faktické opravě. Pan kol. Buříval tvrdil, že se u dřívějších státních drah poněmčovalo a že byli obzvláště čeští zřízenci týráni německou služební řeči. Mezi jiným osvětlil severozápadní dráhu. Dávám mu jen tu jedinou otázku, proč neosvětlil také poměry u bývalé zestátněné Společnosti státních drah za režimu ředitele dr Václava Burgera, kdy se tenkrát ve Vídni a v Dolních Rakousích, tedy ve vysloveně německém území, soustavně počešťovalo; a mohu o tom zajisté také slůvko říci, poněvadž tyto poměry zevrubně znám. Pan kol. Buříval mluvil dále o německé služební řeči. Tu mohu i ze svých zkušeností něco sděliti, co odporuje jeho vývodům. Nedaleko Nymburka - to místo on zde jmenoval - je Velký Osek. V topírně ve Velkém Oseku bylo v době, kdy panovala německá služební řeč, do knihy o správkách lokomotiv zaneseno slovo, které znělo "Plostevos". Toto slovo platilo za znalost německého služebního jazyka. Má-li býti dnes nějaký Němec uznán za způsobilého v ovládání české služební řeči, tu musil, jak známo, vykonati českou zkoušku, u které se nechali úmyslně všichni propadnouti, i když měl někdo sebe obsáhlejší vědomosti. Dávno před převratem roku 1899 konaly se v čistě německém, nepopiratelně německém území v dílnách krňovských c. k. státních drah dílenské zkoušky těch zaměstnanců, kteří byli Čechy, v českém jazyku! Mám zde dva původní doklady (ukazuje listiny) po ruce, které dokazují právě opak tvrzení, jež byla zde přednesena. (Posl. Buříval: Ti nepodléhají služební pragmatice! To by p. inž. Jung měl vědět!) Jsem velmi ochoten dáti tyto doklady panu kol. Buřívalovi do rukou, dotčení vykonali zkoušku češtinou, která by je dnes učinila způsobilými k propadnutí. Přes to dostali však známku dobrou, což zajisté dokazuje, jak velice byli za starého režimu utiskování. (Výkřiky posl. Buřívala.)

Chtěl bych dále poukázati na to, že za doby starých státních drah pro veškerý nižší personál české národnosti všecky pomůcky byly nejen v německém, nýbrž i v českém jazyku. Nechť se nám to dnes ukáže. (Výkřiky.) Dále, poněvadž bylo tvrzeno, že tenkráte nebylo na drahách nápisů v českém jazyku, chtěl bych poukázati na to, že na celé Moravě všecky nápisy byly dvojjazyčné, a byl bych pánům velice zavázán za vysvětlení, proč na př. dnes ještě není v Olomouci a v Brně ani jediného německého nápisu. (Posl. Stenzl [německy]: V Břeclavě je francouzský!) Docela správně. Při projednávání státního rozpočtu na rok 1919 usnesl se rozpočtový výbor staré rakouské říšské rady přikázati vládě s poukázáním na ustanovení o zemských jazycích, usnesené zákony o sestátnění, tuto resoluci: "Resoluční návrh posl. Kotláře." (Posl. Patzel [německy]: České návrhy se tedy tenkrát přijímaly?) Tehdy byl přijat.

"C. k. vláda se vyzývá, aby v ohledu jazykovém nápisy na nádražích, jízdenkách a veškerá pro orientaci cestujícího obecenstva sloužící označení a tiskopisy pořídila vždy na prvém místě v jazyku většiny dotčeného obyvatelstva." (Posl. Buříval: Tato resoluce jest cár papíru! - Posl. Procházka: S tím nás v roce 1909 jen ošidili!) Tento resoluční návrh byl přijat i hlasy Němců. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! - Předseda zvoní.)

A co se dále (Hluk.) - musí se mi ovšem dostati prodloužení řečnické lhůty, budou-li mne páni přerušovati - užívání německé služební řeči na státních drahách týče, chci konstatovati, že v oblasti plzeňského ředitelství státních drah byla vnitřní úřední řečí skutečně čeština, přes to, že k tomuto ředitelství náležela rozsáhlá německá území. O tom vám mohu podati příklad poukázáním na pozdějšího náměstka ředitele ředitelství státních drah v Olomouci Dalihota, který sloužil mnoho let u plzeňského ředitelství a který roku 1921, kdy jsem ho poznal, nebyl mocen jediného německého slova. Přes to dotáhl to u starých státních drah až na vrchního železničního radu. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Dále: U královéhradeckého ředitelství byl až do nedávna vládní rada a náměstek ředitele Vilímek, dříve u české Severní dráhy, kde byl také zároveň sestátněn. Jeho znalost němčiny obsahovala tyto dvě věty: "Muß ich den Jarolímek fragen" - to byla jedna věta a: "Bestellens mich Tetschene Draisine" to byla druhá německá věta, které byl schopen, a tento muž dotáhl to u bývalých státních drah rovněž na vrchního železničního radu. Inž. Lenz, přednosta IV. oddělení ředitelství v Hradci Králové, před tím rovněž u České severní dráhy, neumí ani slova německy a přes to postupoval.

Poněvadž mezi jiným jmenován byl Derschatta, smím snad připomenouti jednu příhodu. Když Derschatta jako nově jmenovaný ministr železnic byl na inspekci a při tom mimo jiné zavítal i do stanice Louka-Horní Litvínov pražského ředitelství státních drah, byl mu tam tehdejším říšským poslancem Kroyem jako zvláštní specialita předveden jediný německý železniční úředník. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) A byl to tehdejší přednosta stanice inspektor Kretschmer, jeden z těch 49 zproštěných, kteří ještě do dneška nejsou v tomto sociálním státě převzati. (Předseda zvoní.)

Lze i na jiný obor poukázati, na př. na ministerstvo veřejných prací za ministra dr Trnky. (Souhlas na levici.) Tu mohl se najíti pouze jediný vyšší německý úředník. Jinak byli všichni od kancelářského sluhy až po ministra Češi nebo Poláci. A protože si páni vždy znova tolik stěžují na domnělé utlačování a pronásledování a dopřávají si smělého překrucování tím, že nás, Němce, ztotožňují s vládou starého Rakouska, ba dokonce s dynastií - slyšeli jsme to i od pana dr Karla Kramáře, že Ferdinand II. je prý naším Ferdinandem -poněvadž si tolik na to stěžují, chtěl bych se zeptati: Kdo pak to sloužil starému systému tak věrně a poctivě, že se ani neštítil denuncovati Němce jako prušácké zamořence (Souhlas na levici.) a kdo pak, má-li se již mluviti o pronásledování, sloužil právě tomuto systému tak věrně, že se neštítil ani stíhati své vlastní soukmenovce? Páni Češi to byli, to dokazuje množství vojenských auditorů za války, a mezi jiným i fakt, že již roku 1896 u pražského vrchního zemského soudu bylo z 54 státních zástupců 51 Čechů a pouze 3 Němci! (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! - Předseda zvoní.)

Jen ještě něco na konec. Mám snad uvésti i jméno toho poslance, který byl zároveň soudcem a členem staré říšské rady a jemuž se vyčítalo, že konal špiclovské služby proti svým vlastním kolegům? Němec to nebyl, pánové! (Potlesk na levici!)

Předseda (zvoní): K osobní poznámce je přihlášen p. posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak (malorusky): Vážená sněmovno! Pan posl. Vološin ve své řeči mne napadl a pomluvil, prohlásiv, že na Podkarpatské Rusi Maďaroni nechtějí nic věděti o ruském jazyku a mezi těmito Maďarony je také Kurťak.

Zde před sněmovnou vyzývám pana posl. Vološina, aby dokázal tuto pomluvu, aby dal poslední odpověď. Domnívám se, že jako kněz opře se o svoji kněžskou čest.

Se své strany dokáži panu Vološinovi, že on byl vždy Maďaronem, že vždy mluvil maďarsky a nyní ve své rodině mluví maďarsky.

Pokud se týká prohlášení, že žádá českého jazyka v úřadech, to je jeho osobní mínění. Prohlašuji zde, že ruský lid nedal panu Vološinovi zmocnění, aby si zde přál českého jazyka v úřadech na Podkarpatské Rusi.

Přecházeje několika slovy ještě na pana dr Kramáře, připomínám si onu dobu, když jsem dr Kramáře jako českého poslance viděl v rakouské sněmovně, kde bojoval za svůj český jazyk, za práva českého národa a nazýval rakouského ministra "Deutscher Polizist" a nyní týž pan dr Kramář, který podepsal saint-germainskou smlouvu, sám porušuje tuto smlouvu, v níž jsou zajištěna ruská práva ve všech úřadech Podkarpatské Rusi. Pan dr Kramář prohlásil, že vláda nebude se dotýkati našeho jazyka a zajisti jeho práva ve všech úřadech. Avšak změnily se časy a změnili se lidé i jejich mínění.

Očekávali jsme od našich českých bratrů, že budou nás podporovati ve slovanské demokratické republice, avšak vidíme, že nedodržují onu smlouvu ani ty osoby, které to dobře pamatují, neboť ji podepsaly.

Pan dr Kramář v prvních schůzích této sněmovny prohlásil, že chce bojovati za naši samosprávu. Vidíme, jaká samospráva nadešla, neboť dr Kramář po onom svém prvním prohlášení se stal hlavním redaktorem tohoto jazykového nařízení, jímž se uznává a zákonem ustanovuje na Podkarpatské Rusi úředním jazykem nikoliv ruština, nýbrž pouze čeština.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že pětiminutová lhůta již uplynula, a žádám ho, aby skončil.

Posl. Kurťak (pokračuje): Krátce jsem odpovídal panu dr Kramářovi a na konec pravím, že se velmi zmýlil ve své politice. Ruský národ bude si sám ustanovovati zákony a toto nařízení, které nyní uzákonila česká sněmovna, bude k hanbě a ostudě Československé republiky a koaličních poslanců za Podkarpatskou Rus.

Ještě jednou prohlašuji, že nebudu hlasovati pro předložené jazykové nařízení.

Předseda (zvoní): Dále je přihlášen k osobní poznámce p. posl. Vološin. Žádám, aby se ujal slova.

Posl. Vološin (malorusky): Přiznávám se, že jsem v těžkém postavení, neboť "gegen die Dummheit kämpften Götter selbst vergebens".

Pan Kurťak praví, že jsem Maďaronem. Na to mu pouze odpovídám: z jaké knížky se učil, chtěl-li se naučiti rusky, a jaké to četl noviny, když ne mé?

Jak mluvím doma? Na to odpovím, že přišel-li z jeho strany někdo ke mně, musil jsem mluviti maďarsky, neboť většina jeho stoupenců rusky neumí. (Výkřiky posl. Kurťaka a Onderčo.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Vološin (pokračuje): Pan Kurťak chce, abych dokázal, že je Maďaron. Dokáži. Koho je přítelem? Čí interpelace podepisuje? Je mi nemilé takovýmito osobními věcmi se zabývati, avšak (obrácen k posl. Kurťakovi) vy jste mne dříve vyprovokoval a já nyní musím odpovídati.

Nechci se tázati, odkud pan posl. Kurťak bral peníze na své noviny, které vyhazuje po 10 až 30 exemplářích v každé vesnici bez předplacení - nechci mluviti, z jakých pramenů zaplatil dluh hustské bance, z jakých peněz koupil 4 nové koně. Řeknu pouze tolik, že před prvními volbami zástupce maďarských socialistických stran se mnou rozmlouval a tenkráte řekl, (Výkřiky posl. Kurťaka.) že jestliže se s ním dohodnu, darují mi Kurťaka. Každý rozumný člověk na Podkarpatské Rusi může říci, že Kurťak byl a je Maďaronem. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Dále pan Kurťak zde mnoho mluvil o autonomii, avšak já řeknu, že nikdo naší autonomii tak neškodil, jako tito demagogové, kteří provokují nenávist proti ruskému lidu. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Předseda (zvoní): Pan posl. Kurťak nemá slovo.

Posl. Vološin (pokračuje): Opakuji, že autonomii Podkarpatské Rusi nikdo tak mnoho neuškodil, jako tito demagogové rázu Kurťakova. (Souhlas. - Neustávající výkřiky posl. Kurťaka.)

Předseda (zvoní): Pane posl. Kurťaku, volám vás k pořádku.

Listina řečnická je vyčerpána, rozprava je skončena.

Závěrečné slovo uděluji zpravodaji výboru iniciativního, panu posl. dr Hajnovi.

Zpravodaj posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno! Věc byla probrána náležitě a všestranně, více však zásluhou řečníků z většiny, kteří se omezili na jazykovou stránku, a uchýlili-li se někdy od ní, tedy jen proto, že vybočili z kolejí němečtí řečníci.

Také otázka ruského obyvatelstva v naší republice, práva jeho jazyka, byla částečně zde rozřešena, a to i jazykovým nařízením i debatou. Rusové bydlí u nás na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Právní postavení těchto dvou dílů jsou různá. Na Slovensku Rusům patří všechny výhody a všechna práva, taková, jaká patří všem menšinám jinojazyčným podle jazykových nařízení a podle jazykového zákona. V Podkarpatské Rusi Rusové činí většinu, a jestliže my, paní a pánové, sebe nazýváme zde státním národem československým pro celou republiku,... (Hluk. Výkřiky posl. Kurťaka.)