Zpravodajem výboru imunitního jest p. posl. dr Zadina.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Posl. Stivín sdělil předsednictvu
sněmovny, že posl. Kreibich ve schůzi
poslanecké sněmovny dne 19. února t. r. učinil
o něm projev, kterým ho vinil z nečestného
jednání, a z toho důvodu požaduje, aby
poslanecká sněmovna vyslovila posl. Kreibichovi
důtku podle §u 51 jedn. řádu pro
urážku na cti.
Imunitní výbor pojednal o této záležitosti
a zjistil na základě potvrzení svědků,
že posl. Kreibich skutečně proti posl.
Stivínovi urážlivý výrok
pronesl. Také posl. Kreibich sám doznal tento
projev a udal dále, že neměl úmyslu
osobně se dotknouti cti p. posl. Stivína,
nýbrž toliko charakterisovati tímto způsobem
jeho politický postup. Imunitní výbor posoudil
celou záležitost a zaujal stanovisko, že posl.
Kreibich dopustil se tímto projevem oproti posl.
Stivínovi urážky na cti, a z toho důvodu
navrhuje, aby posl. sněmovna vyslovila posl. Kreibichovi
důtku podle §u 51 jedn. řádu.
Předseda (zvoní): Podle §u 51
jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši
zpravodaje, slyšeti také uraženého i provinilého
a potom se má usnésti bez další rozpravy
prostým hlasováním, zdali jest provinilému
uděliti důtku.
Přeje si p. posl. Stivín slova?
Posl. Stivín: Nikoli.
Předseda: Pan posl. Stivín se vzdává
slova.
Uděluji slovo p. posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich (německy): Svým výkřikem
na pana posl. Stivína chtěl jsem drasticky
a ovšem i přehnaně vylíčiti politický
vývoj pana Stivína. Ponechávám
politické veřejnosti, aby posoudila, zda můj
úsudek byl příliš ostrý, a dovoluji
si jen, abych odůvodnil svůj úsudek, vyslovený
touto formou, uvésti tyto skutečnosti:
Jest skutečností, že pan Stivín byl
za války horlivým válečným
vlastencem (Výkřiky.), že jako šikovatel
zasílal do "Práva Lidu" vlastenecké
básničky, jak jsou Rusové hnáni a
že, když byl za svou statečnost vyznamenán,
s velikým dostiučiněním psal o tom,
že jeho výkony byly uznány. Když se pak
po převratu pan Stivín stal jedním
z největších radikálů, zvláště
po návratu soudruha Muny z Ruska, byl to právě
on, který se jaksi vydával za vůdce radikalismu
nejkrajnější levice v dělnickém
hnutí. Připomínám jeho osobní
provolání ve věci soudruha Muny slavnými
slovy: "Oko za oko, zub za zub."
Dále konstatuji, že se pan Stivín v
oné době odvážil přeložiti
do češtiny prvou kapitolu Leninova spisu "Stát
a revoluce". Pro své zásluhy o revoluční
hnutí byl zvolen, aniž tomu odporoval, společně
s Munou, čestným předsedou prvého
sjezdu rad Maďarské republiky rad. (Výkřiky
na levici.) V té době to byl pan Stivín,
který postupoval proti buržoasii nejostřejším
způsobem a Šrobár a zde nazval krvavým
psem. On to také byl, kdo v této době psal
politické satiry, mezi jiným také proti předsedovi
československého Národního shromáždění
panu kolegovi Tomáškovi.
V té době byl pan Stivín miláčkem
radikální mládeže. Byl to Franta Němec,
který napsal na něj nadšenou báseň,
báseň, která byla pro svou zvláštní,
komunistickou drsnost zabavena a později imunisována:
"Až nám Pepík v útok houkne, hola
hola tydlitá, jen se těšte, buržoové,
držka bude rozbitá." (Veselost.) Tehdy
to byl pan Stivín, jenž na sebe upoutal záští
národovců, o čemž svědčí
známé události na budějovické
schůzi páně Stivínově.
Roku 1919 byl to pan Stivín, který v kladenské
"Svobodě" ulehčoval svému radikalismu
také satirickými verši. Připomínám
krásný verš, který tenkráte napsal
pan Stivín roku 1919 v kladenské "Svobodě"
proti, mohu ještě říci, nynějšímu
předsedovi vlády Švehlovi: "Švehla
jehla, která píchá, šije podle Metternicha.
Za Rakouska ponížený pes, na tyrana chce si
hráti dnes." (Veselost na levici.)
V té době, počátkem roku 1919, měl
pan Stivín tajné schůzky se soudruhem
Munou a Houserem, s nimiž se radil, jak by
se dalo zabrániti finanční politice pan Rašína
a kolkování bankovek. V době polního
tažení proti sovětskému Maďarsku
byl to pan Stivín, který tehdejšího
ministra nár. obrany Klofáče obvinil,
že toto polní tažení jest výpad
československého vojska na sovětské
Maďarsko.
Také v národních otázkách byl
pan Stivín roku 1919 velmi radikální.
Vzpomínám si na rozmluvu, kterou jsme měli
v létě 1919, jíž se zúčastnil
Stivína Šmeral a my z liberecké
levice. Při této rozmluvě to bylo, kdy nám
soudruh Šmeral se souhlasem pana Stivín
a radil - tenkráte jsme byli v sociálně-demokratické
straně - aby německá sociálnědemokratická
strana v Československu vytyčila co nejdále
sahající národní požadavky v
oboru samosprávy podle vzoru brněnského programu
rakouské sociální demokracie, aby čeští
sociální demokraté byli nuceni přiznati
v této otázce barvu. Na teplickém sjezdu
strany německé sociální demokracie
vytýčili jsme tyto požadavky a tu byl to první
pan Stivín, který v "Právu Lidu"
co nejostřejším způsobem vystoupil proti
těmto požadavkům.
Tehdy se začal točit. Na jaře 1920 uskutečnil
se jeho obrat a na to se vztahuje moje zvolání.
Na jaře 1920 měl pan Stivín osobní
slyšení u presidenta republiky a od tohoto dne nastal
zřetelný obrat v politických názorech
páně Stivínových. Jeho vývoj
šel velmi rychle doprava. On to byl, kdo na příklad
nejmocněji postupoval proti levici. Celý svět
- pokud lze zde o Československu mluviti jako o světě
- dělal si švandu z pana Stivína a z
jeho rychlého politického obratu. Byl to Eduard
Bas, který tenkráte ve veselých feuilletonech
a verších psal o umění páně
Stivínově rychle se otočiti a který
tenkráte správci tiskárny sociálně
demokratické strany navrhoval, aby nesmírných
rotačních sil páně Stivínových
využili pomocí transmisí k pohánění
strojů. (Veselost.) Tenkráte to bylo, kdy
pan Bas napsal známý kuplet "Stivín
se točí", který se zpíval
po celé Praze a kdy na podzim 1920 pan Stivín
dostal viditelnou odměnu ve způsobě velmi
krásného bytu v paláci na Malé Straně.
To jsou skutečnosti, které jsem zde chtěl
uvésti. Ponechávám politické veřejnosti,
aby posoudila, zda moje slova byla příliš ostrá,
avšak doufám, že se pan Stivín přes
to přese všechno bude těšiti verši
z jedné své sbírky, v nichž se projevuje
jeho skutečný světový názor:
"Jedno nás může zachovat, na ostatní
se plivá: knedlíky, zelí, vepřová
a k tomu litr piva." (Veselost a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Je nám hlasováním
rozhodnouti o návrhu pana zpravodaje.
Prosím, aby paní a páni poslanci zaujali
místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje prve odůvodněným,
aby byla panu posl. Kreibichovi vyslovena důtka,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se vysloviti důtku panu posl. Kreibichovi a
(Výkřiky komunistických poslanců.)
vyřízen je sedmý odstavec dnešního
denního pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž je:
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Mostě za souhlas s trest. stíháním
posl. Zoufalého pro zločin výzvy k trestním
činům podle §u 15, č. 3 a pro přečin
rušení obecného míru podle §u 14,
č. 1 zákona na ochranu republiky a přestupek
§u 23 tiskového zákona (tisk 129).
Zpravodajem je pan posl. Riedl. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Riedl: Slavná sněmovno! Krajský
soud v Mostě žádá za souhlas s trest.
stíháním posl. Zoufalého pro
zločin výzvy k trestním činům
podle §u 15, č. 3 a pro přečin rušení
obecného míru podle §u 14, č. 1 zákona
na ochranu republiky a přestupek §u 23 tiskového
zákona.
Libert Zoufalý, tajemník komunistické
strany v Mostě, byl rozsudkem krajského soudu v
Mostě ze dne 23. března 1925 a rozsudkem vrch. zem.
soudu v Praze ze dne 26. května 1925 odsouzen pro shora
uvedené trestné činy, jichž se dopustil
jako řečník dne 18. května 1924 na
táboru lidu v Chomutově a dne 27. července
1924 na táboru lidu v Kadani, k žaláři
v trvání šesti měsíců.
Libert Zoufalý nastoupil trest dne 3. září
1925; poněvadž však byl dne 15. listopadu 1925
zvolen poslancem, byl výkon tohoto trestu přerušen
a on dne 25. listopadu 1925 propuštěn na svobodu.
Odpykal si tudíž z trestu 2 měsíce a
22 dní. Krajský soud v Mostě žádá
nyní o vydání posl. Zoufalého,
aby na něm mohl býti vykonán zbytek trestu.
Imunitní výbor zjistil ze spisů, že
šlo o pro jevy, které pořádala strana
komunistická v celé republice u příležitosti
známých událostí ve Svaljavě.
Posl. Zoufalý vyjádřil svůj
názor způsobem u této strany obvyklým
a tlumočil názor této strany na otázky
vojenské. Při tom užil ve své řeči
jen frázeologie u oposičních řečníků
obvyklé, která ani u posluchačů
nevyvolala značnějšího vzrušení,
takže oba tábory skončily úplně
v klidu a nedošlo k porušení pořádku.
Po uvážení obou okolností a vzhledem
k tomu, že by odpykáváním zbytku trestu
bylo posl. Zoufalému znemožněno vykonávati
poslanecký mandát, usnesl se imunitní výbor
doporučiti poslanecké sněmovně, aby
posl. Zoufalý k trest. stíhání
vydán nebyl.
Předseda (zvoní): K rozpravě
není nikdo přihlášen. Přikročíme
ihned k hlasování.
Prosím paní a pány poslance, aby zaujali
místa. (Děje se.)
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Zoufalého.
Kdo souhlasí s tímto návrhem pana zpravodaje,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se nesvoliti k trestnímu stíhání
p. posl. Zoufalého a vyřízen jest
osmý odstavec pořadu schůze.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
je:
9. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za
sou. hlas s trest. stíháním posl. dr Jurigy
pro přečin podle §u 14, č. 5 a 3 a posl.
Tománka pro přečin podle §u 14, č.
3 zákona na ochranu republiky (tisk 130).
Zpravodajem je pan posl. dr Daněk. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Hlavní stát. zastupitelství v Bratislavě
žádá za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Jurigy pro přečin podle §u
14, č. 5 a 3 a posl. Tománka pro přečin
podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky.
Podle zprávy a oznámení hlav. stát.
zastupitelství v Bratislavě konala se veřejná
schůze lidu ve Starém Tekově dne 12. července
1925. Na této schůzi ve svých řečech
oba páni poslanci vyslovili se o poměru Čechů
ke slovenskému lidu, zvláště však
o působení českých úředníků
na Slovensku, jakoby těmito byly nadělány
obrovské dluhy, ze kterých úroky má
platiti slovenský lid.
Imunitní výbor jednal o žádosti hlav.
stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání
posl. dr Jurigy a Tománka k trestnímu
stíhání.
Ze zprávy o schůzi nabyl imunitní výbor
přesvědčení, že oba poslanci
tlumočili politický program svůj i své
celé strany a že řeči pronesené
třeba před větším shromážděním
nezanechaly po sobě žádného vlivu a
že není možno poslance do té míry
omezovati, aby svým voličům nemohl své
politické názory přednášeti.
Navrhuje tudíž imunitní výbor poslanecké
sněmovně, aby posl. dr Juriga a Tománek
k trest. stíhání pro shora uvedené
trestní činy vydáni nebyli.
Předseda (zvoní): K rozpravě
není přihlášek. Přikročíme
ihned k hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
poslanců dr Jurigy a Tománka.
Kdo souhlasí s tímto návrhem p. zpravodaje,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím posl. sněmovna
usnesla se nesvoliti k trest. stíhání
posl. dr Jurigy a Tománka.
Tím vyřízen jest 9. odstavec pořadu
schůze.
Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu,
jímž jest:
10. Návrh posl. Patzela a soudr., aby byla jako pilná
projednána osnova zákona o trest. stiháni
presidenta republiky a členů vlády podle
§§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 3).
Žádám o přečtení tohoto
písemně podaného návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Návrh posl. Patzela a druhů, aby návrh
zákona o trestním stíhání členů
vlády byl projednán jako naléhavý.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Usnesení senátu, tisk č. 3 ex 1925 II. volebního
období poslanecké sněmovny, budiž projednáno
jako naléhavé zkráceným jednáním
podle §u 55 jedn. řádu a příslušnému
ústavněprávnímu výboru budiž
dána pětidenní lhůta, aby podal zprávu.
Předseda (zvoní): Návrh vyhovuje
odstavci 1 §u 55 jedn. řádu, jeť podepsán
dvěmi pětinami všech poslanců.
K odůvodnění pilnosti podle citovaného
paragrafu promluví jeden z navrhovatelů zkráceného
řízení, stanovený dohodou navrhovatelů.
Jako takový přihlásil se ke slovu p. posl.
inž. Jung.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická pro něho stanovena byla 20
minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Lhůta tedy stanovena 20 minutami.
Dávám slovo panu posl. inž. Jungovi.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy
a pánové! Jednáme o návrhu posl. Patzela
a druhů, aby návrh zákona o provedení
obžaloby ministrů byl projednán jako pilný.
K tomuto návrhu došlo takto: Dne 17. prosince bylo
v tisku 3 v této sněmovně předloženo
usnesení senátu o vládním návrhu,
předloženém v tisku 887/I. Tento návrh
obsahuje prováděcí zákon k §§ům
34, 67 a 79 úst. listiny o soudním stíhání
presidenta republiky a členů vlády. Toto
usnesení senátu zavdalo nám podnět
k podání pilného návrhu všech
oposičních stran v prvních ranních
hodinách dne 22. prosince, aby byla vznesena obžaloba
proti ministrům. Předsednictvo se usneslo většinou
hlasů, aby tento návrh nebyl dán na denní
pořad sněmovny. Podle §u 43 úst. listiny
jest každá sněmovna povinna, usnésti
se o návrhu zákona, přijatém druhou
sněmovnou, do tří měsíců
ode dne doručení v dotyčné sněmovně.
Tyto lhůty mohou býti změněny souhlasným
usnesením. Neučiní-li druhá sněmovna
žádného usnesení v předem určené
lhůtě, má se za to, že souhlasí
s usnesením první sněmovny.
Jak již poznamenáno, toto usnesení senátu
došlo dne 17. prosince; bylo také vydáno tiskem.
Tříměsíční lhůta
včerejším dnem tedy uplynula, což podle
povinnosti uvádím na vědomost. (Výkřiky
na levici.) Příčinou k podání
našeho návrhu, aby byla vznesena obžaloba proti
předsedovi vlády dr Švehlovi a bývalému
ministrovi pošt a po jistou dobu také železnic
dr Frankemu bylo vedle zneužití zákona
na ochranu republiky též zneužití zákona
o tak zvané restrikci. Připomínám,
že může se teď již říci,
bývalý předseda vlády při projednávání
restrikčního zákona výslovně
prohlásil, že se nebude zneužívati nijak
tohoto zákona v národně-šovinistickém
smyslu, nýbrž že se bude postupovati podle čistě
služebních úvah. Bylo to jedno z nedodržených
ministerských slov, jimiž se několika právě
pan dr Švehla může vykázati.
Ve včerejší schůzi senátu přednesl
pan senátor Pánek několik čísel.
Mluvil o 330.000 zaměstnancích, jichž bylo
před restrikcí, a prohlásil, že mezi
nimi bylo 75.000 Němců. To by bylo odpovídalo
22,7% všech státních zaměstnanců.
Ačkoliv máme přirozeně všechny
příčiny, abychom pochybovali o správnosti
těchto číslic, chci přece... (Posl.
dr Luschka [německy]: Pro klíč podle počtu
obyvatelstva ještě příliš málo!)
Prosím, k tomu se ještě vrátím...
je vzíti za podklad svých úvah. Podle senátora
Pánka bylo restringováno 18.000 Němců.
I to jest číslo, o němž třeba
velmi pochybovati, protože máme všechny příčiny,
abychom měli za to, že mezi 33.000 restringovanými
bylo mnohem více než 18.000 Němců. Ale
i kdybychom těchto 18.000 považovali za správné
číslo, bylo by se naše procento státních
zaměstnanců mnohem značněji zmenšilo
než procento českých. Při tom třeba
ještě připomenouti, že náš
podíl na vyšších zeměstnancích
jest bez toho značně menší než
počet zaměstnanců vůbec a při
tom třeba zjistiti, že náš podíl
obecenstva i podle státního sčítání
lidu - nebo lépe řečeno, přepočítání
- činí přes 24%. (Posl. Patzel [německy]:
Proč se letos neprovádí sčítání
lidu?) To jest kapitola pro sebe. Náš podíl
se však zmenšuje ještě více skutečností,
že za tyto restringované byli přijati četní
noví, a to výlučně čeští
zaměstnanci. (Výkřiky na levici.) Připomínám
však ještě jednou důrazně, že
číselným údajům pana senátora
Pánka vůbec nevěřím!
Zákon o úsporných opatřeních
ve správě, jak se nazývá, byl porušen
co nejhruběji a náš národ byl připraven
o mnoho tisíc pracovních míst. Můžeme
tvrditi, že zákon byl vůbec utvořen
jenom k tomu účelu. (Výkřiky na
levici.) Nejhruběji se to jevilo na železnicích
a u pošty. Hanba restrikční, zvláště
v okrsku ředitelství státních drah
v Olomouci, byla svého času objasněna v několika
novinách. V jediné personální stanici,
v Krnově, bylo najednou restringováno 671 zaměstnanců,
a to v topírenské dílně 50%, v odboru
pro udržování trati 50%, v dopravním
úřadě železničním 37%,
ve skladišti materiálu 40%, tedy zcela značné
procento. Městské zastupitelstvo krnovské
intervenovalo svého času u dnešního,
lépe řečeno u bývalého ministra
železnic, aby tuto restrikci odvolal. Právě
tak jako v Krnově to bylo v Mostě, Ústí
n. L. a mnohých jiných velkých personálních
stanicích.
Dále třeba zjistiti, že se při restrikci
postupovalo co nejnelidštěji, ačkoliv se tvrdilo
výslovně, že má býti restringováno
způsobem co nejhumánnějším. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) Teprve
den před restrikcí dostane ten, jenž má
býti restringován, vyrozuměni, aspoň
u železničářů je tomu tak. Byl
též učiněn pokus, připraviti
dotčeného o příští splatný
kvartál místního přídavku,
ačkoliv tento přísluší podle
§u 40, bodu 6, služebního řádu
každému definitivnímu zaměstnanci, jenž
jest přeložen do výslužby. Po týdny,
ba měsíce musili tito chudáci čekati
na své výslužné, protože likvidatura
pensi nebyla s to stačiti rychlíkovému tempu
restrikce. Jestliže postižení našli nějaký
nepatrný vedlejší výdělek, byla
jim a často i jejich členům rodiny odňata
jízdní legitimace. Restringováni byli i takoví,
jimž chybělo jen několik málo dní
na nárok na provisi nebo výslužné. Nedostatečné
znalosti jazykové neměly býti důvodem
k restrikci. Jsou jím však vždycky. V mnohých
případech však i úplná znalost
služebního jazyka nezachránila před
osudem restrikce. Pak se právě za důvod vzalo
domnělé hospodářské zajištění.
Při tom byli na př. malí železničáři,
jež mají malé družstevní domy a
jsou zadluženi, restringováni, byli-li to Němci,
mezitím co se Češi, kteří jsou
majiteli domů, klidně ponechali ve službě.
Klasické odůvodnění, jež se často
opakuje, jest toto: "Dotčený nekouří,
nepije, musil si tedy zahospodařiti jmění."
Proto může býti restringován. Důsledkem
toho jest, že ožralci byli ponecháni ve službě,
ti však, již jimi nebyli, byli jednoduše vyhozeni
na dlažbu. I těch nebylo šetřeno, kteří
ve službě přišli o zdraví. Měl
bych o těchto případech bohatý materiál
po ruce, avšak krátkost doby mi nedovoluje, abych
ho mohl použíti.
Národně-šovinistická a jednostranná
politická tendence zákona a jeho provádění
vysvítá z následujícího oběžníku
"Jednoty", jenž jest obsažen v "Reformě"
ze dne 11. března 1925. Zní takto: "V tomto
roce má býti počet železničářů
podle zákona číslo 286 ze dne 22. prosince
1924 zmenšen o 10%, a jelikož nám není
možno, zameziti toto ustanovení, chceme aspoň
působiti v tom smyslu, aby se nedotýkalo našich
členů. Žádáme, aby odbočky
zaslaly seznamy všech přesluhujících
úředníků, jakož i těch,
již mají jmění. Mimo to žádáme
o seznam oněch osob, které podle názoru odbočky
nezasluhuji, aby jim stát i nadále poskytoval existenci
na úkor mladších.Tito buďtež výslovně
označeni slovy: "Nepřítel republiky."
"Jednota" připomíná: "Tato
akce, jež jest přísně důvěrná,
nebudiž oznámena celému členstvu odbočky,
nýbrž toliko užšímu kruhu bratří
(po případě jen dvěma nebo třem),
již jsou zcela obeznámeni s místními
poměry a dovedou zaručiti důvěrnost
věci." Vidíte tedy, kdo měl skutečně
provedení restrikce v ruce, a nesmí vzbuditi obdiv,
nacházejí-li se při listech kmenové
knihy pro německé železničáře
cedulky tohoto obsahu: "Restrikce! Němec!". Příznivý
vítr mi zavál takové cedulky do domu. A pak
jest také srozumitelné, poznamenala-li správa
topírny, jež je mi známa, ale jejíž
jméno nechci uváděti ze samozřejmých
příčin, u zaměstnance, jenž proti
své restrikci se odvolal a při tom poukazoval na
mladšího svobodného a v příznivých
poměrech žijícího českého
kolegu, toto: "Co se týče Y, na něhož
se odvolává X ve svém rekursu, sdělujeme,
že jmenovaný jest 25letý a způsobilý
zřízenec české národnosti.
Podotýkáme, že v dotyčném místě
z národních příčin (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) je nutno
postupovati velmi přísně, což bylo hlavní
příčinou, proč Y nebyl navržen
služebním místem k restrikci." Znám
služební místo, znám také číslo
spisu, pod kterým se tento případ projednal,
nechci toho však použíti s ohledem na německého
zaměstnance. Za restringované německé
zaměstnance byli zařazováni ve velkém
počtu Čechové, tak na příklad
v Ústí nad Labem, Ústecko-teplické
nádraží, hned 177 najednou. Seznam podle jmen
mám zde. (Ukazuje seznam.) Věc šla tak
daleko, že na příklad na Táborsku starostové
obcí vydávali návěstí, aby
se lidé hlásili k železnici na místo
restringovaných. O úspoře se za takových
okolností přirozeně mluviti nemůže.
Pro to je ostatně ještě řada jiných
dokladů. Sdělím krátce jen tyto. Na
novostavbě v Mostě na př. za staré
správy ústecko-teplické dráhy konal
službu jeden hlídač. Když byla služba
rozdělena, potřebovalo se k tomu tří
hlídačů. Po sestátnění
ústecko-teplické dráhy jest věc ta,
že službu koná vždy jeden úředník
a jeden hlídač. Při nynějším
rozdělení služby to činí dnes
potřebu tří úředníků
a tří hlídačů. Na teplickém
nádraží v Mostě konal službu za
Ú. T. D. jeden staniční mistr. Při
12 hodinách služby a 24 hodinách volného
času to činilo potřebu 3 staničních
mistrů. Teď koná službu současně
jeden staniční mistr a jeden úředník.
To činí potřebu tří úředníků
a tří staničních mistrů, a
při tom nám pánové vypravují
o úsporných opatřeních ve správě.
A tak to jde pořád. (Posl. Krebs [německy]:
Za to je špína ve všech vagónech!) To
zde již patří ke kráse. I pro to mám
několik dokladů a chci si uspořiti, abych
se zde zabýval jednotlivostmi.
Podívejme se jednou na poštu. V okrsku poštovního
ředitelství v Opavě bylo restringováno
podle úředních pramenů, totiž
úředního listu, až do 31. října
1925: Dobrovolně 35, nuceně 96. Před počátkem
platnosti restrikčního zákona na začátku
roku 1925 šlo 19 zaměstnanců částečně
dobrovolně, částečně nuceně
do výslužby. To činí ztrátu 150,
mezi nimiž 32 Čechů a 118 Němců.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Nově jmenováno bylo z kursu 1924/1925
31 asistentů, nově přijato jako praktikanti
a aspiranti 86, celkem tedy 117, a to vesměs Češi.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) 118 Němců bylo tedy vyhozeno a
117 Čechů nově přijato. I z jiných
oborů lze přinésti o tom čísla.
Jen ještě dvě čísla z Ústí
nad Labem; číslo restrikce u poštovního
úřadu Ústí nad Labem I: systemisovaný
stav úředníků činí 99,
z nichž bylo 44 restringováno, a z těchto 7
šlo dobrovolně. Z těchto zase jen 3 měli
určenou dobu. Mezi 44 bylo 43 Němců a jeden
jediný Čech.
Ačkoli v restrikčním zákoně
§ 4, bod 2, výslovně stojí, že
se jen pro rok 1925 ustanovuje počet těch, již
mají býti restringováni, 10 procenty, což
dále znamená, že by se toto procento pro rok
1926 musilo stanoviti znova. státní dráhy,
především ředitelství státních
drah v Brně a Olomouci, restringovaly i v roce 1926 mnoho
set zaměstnanců, s odůvodněním,
že prý jsou "přespočetní."
A když jeden z těch přespočetných
dal své věci dohromady, hlásil se nemocným
a řekl: "Jdu pryč!", povolal ho přednosta
úřadu a řekl: "Jak pak se má
teď konati služba?" (Veselost na levici.) Z
toho je viděti, že odvolání na přespočetnost
byl vyložený podvod. (Souhlas na levici.) I
panu dr Lukavskému - ač ovšem z jiných
důvodů - se nehodí provádění
restrikčního zákona, ačkoliv on jest
jedním z jeho tvůrců. Aspoň se vyslovil
velmi nepříznivě o způsobu jeho provádění
v plzeňském "Českém Denníku".
Tento výrok uvedu aspoň zkráceně:
Místopředseda Stivín (zvoní):
Žádám pana řečníka,
aby skončil.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Byl jsem
tak často přerušen, že zajisté
smím prositi o prodloužení řečnické
lhůty o několik minut. Prohlašuje, že
jeho provádění odporuje duchu zákona
a právě proto bude jeho konečný výsledek
nepatrný. Smysl pro stát velí, aby se do
naší státní správy dostavil nutný
klid a aby se v ní opět posílila víra
v právo a spravedlnost, která byla silně
otřesena především hrubým a sprostým
stranictvím a pak bezohledností, již se nedopustila
snad ani nepřátelská byrokracie za Rakouska."
(Výkřiky na levici.) Nemám, co bych
k těmto slovům připojil; vyznačují
krátce a výstižně, co chceme říci,
a těmi všemi věcmi je především
jeden hlavně vinen, a to je pan dr Franke. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Pan senátor Pánek prokázal svého
času svému straníkovi špatnou službu,
když jej hájil v "Českém Slově"
a poukázal na to, že pan dr Franke musil takto
postupovati z národních důvodů. A
vedle Frankeho je to Švehla, který se
na tato svinstva klidně díval, ačkoli to
byl právě on, jenž, jak již jednou bylo
poznamenáno, svého času nám dal závazné
prohlášeni. Že slova ministerská...