Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Vládní návrh zákona o provedení
úmluvy mezi cesionářskými státy
o poštovní spořitelně ve Vídni
je vlastně prováděcí zákon
k této úmluvě, uzavřené v Římě
mezi cesionářskými státy o poštovní
spořitelně vídeňské. Tato úmluva
stanoví způsob likvidace poštovní spořitelny
vídeňské. Poněvadž k likvidaci
této spořitelny vídeňské nemohlo
býti použito ani zmocňovacího zákona
o způsobu vyrovnání pohledávek, vzniklých
v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli
nebo dlužníky československými a cizími,
ani nebylo možno užíti k provedení této
likvidace úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924,
bylo třeba nového prováděcího
zákona. Tento prováděcí zákon
stanoví, že ústavem k provedení likvidace
poštovní spořitelny vídeňské,
vlastně k převzetí úhrad od poštovní
spořitelny vídeňské na krytí
pohledávek československých vzhledem k poštovní
spořitelně vídeňské, je Poštovní
šekový úřad v Praze. Tento úřad
provede soupis a převod úhrad poskytnutých
poštovní spořitelnou vídeňskou.
Za tyto práce má poštovní úřad
právo vybírati manipulační poplatek.
V rozpočtovém výboru byly vysloveny obavy
o tomto ustanovení, že snad by mohla vláda
při této příležitosti stanoviti
libovolně tyto manipulační poplatky a vyšroubovati
je dosti vysoko, takže by ti, kteří mají
pohledávky za poštovní spořitelnou vídeňskou,
byli zkráceni. Avšak ministr financí při
této příležitosti prohlásil,
že tyto manipulační poplatky nebudou obsahovati
nic jiného než čistě výlohy režijní,
takže není nebezpečí, že snad by
ti, kdož mají pohledávky za poštovní
spořitelnou vídeňskou, byli nějakým
způsobem zkráceni.
Nejdůležitější věcí
při likvidaci poštovní spořitelny vídeňské
byla přeměna úhrady na koruny československé.
Tímto zákonem je stanoven způsob, jak se
má tato úhrada přeměniti na koruny
československé. Přeměna stane se tím,
že titry zajištěného předválečného
dluhu se přemění na koruny československé
buď plnou jmenovitou hodnotou, nebo částkou
odpovídající rozhodnutí reparační
komise. Prakticky to bude vypadati tak, že náš
poštovní úřad šekový převezme
předválečné renty, titry zajištěného
dluhu, jiné cenné papíry, dále cizozemské
valuty do svého vlastnictví a dá za to ve
prospěch úhrady k disposici takovou částku
v korunách československých, jež bude
odpovídati stanovené ceně těchto cenných
papírů. Kurs jejich určí ministr financí
v dohodě s ministrem pošt a telegrafů, přihlížeje
k jejich tržní hodnotě.
Peníz 6 miliard rakousko-uherských korun, který
podle úmluvy máme dostati my, se započte
do úhrady v československých korunách
týmž kursem, podle kterého jej vyplatí
poštovní spořitelna vídeňská
poštovnímu úřadu šekovému.
Tímto přepočítacím kursem bude
střední směnný kurs československé
koruny na vídeňské burse 1. prosince 1924.
Dluh československé poštovní správy
vůči poštovní spořitelně
rakouské bude převzat v poměru 1:1 a rovněž
tak lombardní pohledávky. Až bude sestaven
blok pohledávek, které mají naši příslušníci
za poštovní spořitelnou vídeňskou,
a až se zjistí výše úhrady, pak
se stanoví, co dostane každý, kdo má
pohledávku u poštovní spořitelny vídeňské,
a to tím způsobem, že dostane tolik, kolik
je stanoveno zlomkem, v němž čitatele tvoří
úhrada, jmenovatele pohledávka. Poněvadž
podle úmluvy, o které bude řeč v následujícím
odstavci pořadu, činí úhrada, kterou
dostane Československo od poštovní spořitelny
vídeňské, asi 108 milionů Kč
a pohledávky dělají asi 400 mil. korun, tedy
bude asi výsledek ten, že kdo má pohledávky
za poštovní spořitelnou vídeňskou,
dostane asi 1/4. Tyto peníze šekový úřad
pak převezme od poštovní spořitelny
vídeňské, zúročí je
3% a odvede je tomu, kdo pohledávku má, hotově,
nebo s nimi naloží jako s pohledávkou ze vkladů
úsporných.
Výbory zahraniční a rozpočtový
projednaly tento návrh zákona a doporučují
jej slavné sněmovně k schváleni. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Zpravodajem výboru ústavně-právního
je pan posl. dr Králík. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Úmluvy mezi Rakouskem, Italií,
Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů
a Slovinců a Československem o převodu pohledávek
a deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečná dohoda
k této úmluvě, sjednaná v Římě
dne 23. února 1925, jsou důsledkem ustanovení
čl. 215 mírové smlouvy st.-germainské,
který předpisuje, aby finanční úprava
poštovní spořitelny, která se stala
nutnou rozkouskováním bývalého Rakousko-Uherska,
stala se dohodou mezi zúčastněnými
vládami. Teprve když by takové dohody nebylo
docíleno, jmenovala by reparační komise na
žádost zúčastněných vlád
jednoho nebo více rozhodčích, proti jejichž
výroku by nebylo odvolání.
Ústavně-právní výbor jednav
o této osnově s hlediska ústavně-právního,
konstatoval, že neodporuje ústavě, a doporučuje
z důvodů, na kterých se sjednotil s výbory
zahraničním a rozpočtovým, aby slavná
sněmovna tuto úmluvu přijala v navrhovaném
znění. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby projednávání
a eventuelní rozprava o této osnově se sloučila
s projednáváním dalšího odstavce
pořadu, ježto oba tyto odstavce spolu úzce
souvisí.
Příštím, 6. odstavcem pořadu
je zpráva výborů zahraničního,
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 224), kterým
se předkládají Národnímu shromáždění
republiky Československé: 1. Úmluva mezi
Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o převodu pohledávek a deposit z hospodaření
poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná
v Římě dne 6. dubna 1922, 2. Dodatečná
dohoda k úmluvě podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsaná v Římě
dne 23. února 1925 (tisk 315).
Jsou snad nějaké námitky proti tomuto mému
návrhu na sloučené projednávání
5. a 6. odstavce dnešního pořadu? (Nebyly.)
Není jích. Budou tudíž projednávání
a eventuální rozprava podle mého návrhu
sloučeny.
K projednávání obou těchto odstavců
pořadu dostavil se za ministerstvo financí odb.
přednosta dr Vlasák.
Přistoupíme nyní k odst. 6 pořadu,
jímž je:
6. Zpráva výborů zahraničního,
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 224), kterým
se předkládají Národnímu shromáždění
republiky Československé: 1. Úmluva mezi
Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o převodu pohledávek a deposit z hospodařeni
poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná
v Římě dne 6. dubna 1922, 2. Dodatečná
dohoda k úmluvě podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsané v Římě
dne 23. února 1925 (tisk 315).
Zpravodajem za výbory zahraniční a rozpočtový
je p. posl. dr Hnídek, zpravodajem za výbor
ústavně-právní je p. posl. dr Králík.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. dr
Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Úmluva mezi cesionářskými státy,
uzavřená v Římě dne 6. dubna
1922, a dodatečná úmluva, uzavřená
tamtéž dne 23. února 1 925, jsou úmluvami
o likvidaci poštovní spořitelny vídeňské
podle článku 215 mírové smlouvy st.-germainské.
Tento článek mírové smlouvy st. germainské
stanoví, že rozdělení poštovní
spořitelny vídeňské mezi cesionářské
státy má se provésti dohodou, teprve když
by se dohody nedosáhlo, má toto rozdělení
býti provedeno reparační komisí samou.
K této dohodě také skutečně
došlo a uzavřena byla v Římě
dne 6. dubna 1922. Mezitím však, než mohla býti
provedena tato úmluva z r. 1922, začala rakouská
koruna klesati a klesla tak hluboko, že byla skoro bezcennou.
V důsledku toho musila se také změniti tato
původní úmluva z r. 1922. Vzhledem k novým
poměrům rakouské koruny a potom také
vzhledem k tomu, že pohledávky vídeňské
poštovní spořitelny znějící
na cizí valuty - byly to hlavně pohledávky
znějící na libry, na francouzské a
belgické franky a na dolary - nebyly v Anglii, Francii
a Belgii desekvestrovány, jak předpokládala
úmluva z r. 1922, byla uzavřena nová úmluva
23. února 1925.
Těmito dvěma úmluvami má se provésti
likvidace vídeňské poštovní spořitelny.
Tato likvidace provede se tak, že nejdříve
stanoví se soubor pohledávek všech cesionářských
států. Co se týče pohledávek
pro každý stát, budou ustanoveny určité
skupiny pohledávek, budou to tedy národní
pohledávky. Tyto skupiny pohledávek budou stanoveny
na základě teritoriality, to znamená, že
do každé skupiny jednotlivých cesionářských
států budou patřiti pohledávky těch,
kteří pohledávky mají a kteří
měli bydliště 26. března r. 1919 na
území toho kterého cesionářského
státu. Jenom v určitých případech
bude žádáno, aby se prokázala státní
příslušnost.
Tyto pohledávkové bloky budou potom sestaveny dvojím
způsobem: jinak budou sestaveny pohledávkové
bloky úsporných vkladů - uložených
na vkladní knížky poštovní spořitelny
- a jinak budou sestaveny pohledávkové bloky šekových
účtů.
Pohledávkové bloky úsporných vkladů
provedou cesionářské státy samy, vlastně
ústavy, které budou pověřeny převzetím
úhrady od poštovní spořitelny vídeňské
- u nás je to poštovní šekový ústav.
Podle toho budou do československého bloku pojati
předně ti majitelé úsporných
vkladů, kteří v rozhodující
den, t. j. 26. března 1919, měli a dosud mají
na území republiky Československé
bydliště. Od těchto nebude se požadovati
nic jiného, než aby podali důkaz o svém
bydlišti.
Státní příslušnost se zde nepožaduje,
zato však je třeba důkazu státní
příslušnosti u majitelů úsporných
vkladů, jsou-li československými státními
příslušníky a přeložili-li
bydliště z Československé republiky
po 26. březnu 1919 do některého druhého
cesionářského státu. Rovněž
musí prokázati státní příslušnost
majitelé úsporných vkladů, kteří
své bydliště mimo území bývalého
císařství rakousko-uherského podrželi.
Českoslovenští státní příslušníci,
kteří v rozhodující den 26. března
1919 měli a dosud mají své řádně
bydliště na území Italie, Polska, zkrátka
na území cesionářských států,
budou pojati do pohledávkového bloku toho kterého
státu, tedy ne našeho.
Zato úsporné vklady československých
státních příslušníků,
bydlících v Maďarsku nebo v tak zv. staré
cizině, budou pojaty do bloku československého.
Pohledávkový blok šekových účtů
bude proveden poštovní spořitelnou vídeňskou
samou, ovšem náš stát, aby snad nedošlo
k nějakým nedorozuměním, provede soupis
analogicky soupisu pohledávkových úsporných
vkladů, ovšem s tím rozdílem, že
do československého pohledávkového
bloku nebudou pojati majitelé šekových účtů,
třeba že byli československými státními
příslušníky, kteří po
26. březnu 1919 vystěhovali se do staré ciziny
nebo kteří své bydliště ve staré
cizině podrželi. Takovým způsobem bude
sestaven blok pohledávek.
Naproti bloku pohledávek všech cesionářských
států musí dáti poštovní
spořitelna vídeňská úhradu.
Jako úhradu dá pohledávky poštovní
spořitelny vídeňské za poštovními
správami cesionářských států,
poněvadž ještě po převratu přijímaly
naše pošty vklady pro poštovní spořitelnu
vídeňskou, ale peníze nevyplatily, takže
má poštovní spořitelna vídeňská
pohledávky také za naším státem.
Dále dá na úhradu těchto pohledávkových
bloků rakousko-uherské předválečné
renty, a to ve jmenovité hodnotě 82 mil. korun a
titry předválečného dluhu v jmenovité
hodnotě 28,641.560 K. Dále jsou to lombardní
pohledávky poštovní spořitelny vídeňské
za dlužníky, kteří jsou příslušníky
některého cesionářského státu.
Dále je to pohledávka z běžného
účtu poštovní spořitelny za poštovní
spořitelnou v Sarajevě. To se týče
pouze království SHS.
A nyní přijdou dva důležité body.
Podle úmluvy z roku 1922 měla dáti poštovní
spořitelna vídeňská jako úhradu
valutové pohledávky znějící
na cizí valuty, dále na hotovosti 800 mil. rak.
korun. Po uzavření této úmluvy z r.
1922 počala koruna klesati, nebyla provedena desekvestrace
valutových pohledávek rakouské poštovní
spořitelny znějící na cizí
valuty, tedy muselo dojíti ke změně. Tato
změna také skutečně nastala úmluvou
z 23. února 1925 tím, že místo valutárních
pohledávek vydá poštovní spořitelna
vídeňská 5%ní desítileté
dluhopisy a potom hotovou částku 12 1/2 miliard
rakouských korun. Nyní tato úhrada celková
se rozdělí mezi cesionářské
státy a náš stát dostane asi pravděpodobně
108 1/2 milionu rakouských korun.
Rozpočtový a zahraniční výbor
projednaly tuto úmluvu mezi cesionářskými
státy, uzavřenou v Římě dne
6. dubna 1922 a 23. února 1925. Doporučuji slavné
sněmovně schválení těchto úmluv.
(Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Za výbor ústavně-právní
je zpravodajem pan posl. dr Králík. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Ustanovení tohoto návrhu zákona
spočívá na zásadách a podkladech
zcela obdobných, jako bylo ustanovení zákona
148 z r. 1924, kterým se provádějí
úmluva a dohoda o poštovní spořitelně
uherské. Jest v zájmu majitelů pohledávek,
hlavně malých střadatelů, aby úmluva
z r. 1922 a dodatečná dohoda z r. 1925 byly co nejdříve
schváleny.
Navrhuji tudíž jménem ústavně-právního
výboru schválení zákona v textu ve
vládním návrhu obsaženého. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
K odst. 5 pořadu, totiž k osnově tisk 314,
podán byl pozměňovací návrh
posl. Dietla a druhů. Žádám o
přečteni.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Pozměňovací návrh posl. Dietla
a druhů:
V §u 4 budiž vsunuto jako nový odst. 2: "Úsporné
vklady se plně honorují."
Odstavec 2 budiž přečíslován
na odst. 3 a budiž změněn tak, že slova
"Podíl na každou rakousko-uherskou korunu vypadající"
nahradí se slovy "Podíl vypadající
na každou rakousko-uherskou korunu jiných pohledávek."
Odst. 3 budiž přečíslován na
4.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přistoupíme nyní ke hlasování,
a to o každém odstavci pořadu zvlášť.
Máme tudíž především:
Ad 5. Hlasování o zprávě výborů
zahraničního ústavně-právního
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 210) zákona o provedení úmluvy mezi
Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o převodu pohledávek a deposit z hospodařeni
poštovní spořitelny ve Vídni, podepsané
v Římě dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečné
dohody k této úmluvě, sjednané mezi
uvedenými státy v Římě dne
23. února 1925 (tisk 314).
Žádám paní a pány poslance, aby
se posadili na svá místa. (Děje se.)
Ježto jest zde pozměňovací návrh,
míním dáti hlasovati o osnově této
takto:
O §§ 1 až 3 bychom hlasovali najednou podle zprávy
výborově, není pozměňovacích
návrhů.
O §u 4 budeme hlasovati nejprve v úpravě, kterou
navrhují pp. posl. Dietla soudr., bude-li zamítnuta,
hlasovali bychom o znění zprávy výborově.
O §§ 5 až 7, o nadpisu zákona a úvodní
formuli jeho, k nimž není návrhů, budeme
hlasovati ve znění zprávy výborově.
Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)
Není jich. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo tedy souhlasí s §§ 1, 2 a 3 ve znění
zprávy výborově, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. První tři paragrafy osnovy
jsou přijaty ve znění zprávy
výborové.
Kdo souhlasí s § 4 v úpravě, kterou
navrhli pp. posl. Dietla soudr., nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je menšina. Úprava ta jest zamítnuta.
Kdo nyní souhlasí s § 4 podle znění
zprávy výborově, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina, § 4 je přijat podle
zprávy výborově.
Kdo souhlasí s §§ 5, 6 a 7, s nadpisem zákona
a úvodní formulí jeho ve znění
zprávy výborově, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Přijato tedy ve znění
zprávy výborově.
Tím poslanecká sněmovna přijala
osnovu tuto ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad schůze
příští.
Tímto hlasováním vyřídili jsme
5. odstavec dnešního pořadu a přikročíme
ke hlasování o odstavci šestém.
Ad 6. Hlasování o zprávě výborů
zahraničního, ústavně-právního
a rozpočtového o vlád nim návrhu (tisk
224), kterým se předkládají Národnímu
shromáždění republiky Československé
1. Úmluva mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o převodu pohledávek a deposit z hospodaření
poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná
v Římě dne 6. dubna 1922, 2. Dodatečná
dohoda k úmluvě podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídní, podepsaná v Římě
dne 23. února 1925 (tisk v 315).
Schvalovací usnesení má toliko jediný
odstavec, obsahující dvě čísla,
a míním dáti hlasovati o celém najednou.
(Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením,
obsahujícím 2 čísla, ve znění
doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad schůze
příští.
Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Mor. Ostravě za souhlas s trest. stíháním
posl. Ostrého pro přečin proti bezpečnosti
cti, spáchaný tiskem (tisk 133).
Zpravodajem jest p. poslanec Kříž.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Kříž: Slavná
sněmovno! V časopise "Samostatnost", vydávaném
živnostensko-obchodnickou stranou středostavovskou
pro východní Moravu a Slezsko, vycházejícím
v Mor. Ostravě, otištěn byl v čísle
47 ze dne 13. listopadu 1925 článek pod titulem:
"Jak byl rozdělen korupční tiskový
fond." V tomto článku obviněny jsou
některé české politické strany,
mezi nimi také československá sociálně
demokratická strana dělnická, že přijaly
z tohoto korupčního tiskového fondu tyto
obnosy:
Československá strana republikánská
4,340.000 Kč, Československá soc. dem. strana
dělnická 2,560.000 Kč, Československá
strana socialistická 5,230.000 Kč, Československá
strana národně demokratická 1,180.000 Kč,
Československá strana lidová 560.000 Kč,
Slovenská strana ľudová 3,480.000 Kč.
Výkonný výbor Československé
soc. demokratické strany dělnické v Praze,
Hybernská 7, resp. jeho legitimované představenstvo,
zastoupené předsedou strany posl. Hamplem a
dalšími osmi členy tohoto představenstva,
podali jménem Československé soc. dem. strany
dělnické, která uvedeným obviněním
nařknuta byla z opovržlivého a nečestného
jednání, z korupčnictví a braní
úplatků, trestní oznámení proti
odpovědnému redaktoru časopisu. který
zprávu přinesl, p. J. Borůvkovi v Mor. Ostravě.
Trestní oznámení stalo se 18. prosince 1925.
Dne 5. ledna 1926 oznámil odpovědný redaktor
"Samostatnosti" pan Borůvka k vyzvání
krajského tiskového soudu v Mor. Ostravě,
že pisatelem článku "Jak byl rozdělen
korupční tiskový fond", jest pan tajemník
Frant. Ostrý, který zatím byl na program
živnostensko-obchodnické strany středostavovské
v zvolen poslancem.
Aby zjištěný pisatel hanlivé zprávy
mohl býti ve smyslu podané žaloby stíhán,
podal krajský soud v Mor. Ostravě posl. sněmovně
žádost za vydání posl. Ostrého
pro přečin proti bezpečnosti cti.
Pan posl. Ostrý autorství žalovaného
článku plně přiznává.
Původně nabídl mimosoudní vyrovnání.
Nedošlo však k dohodě a jest ochoten prováděti
o svém tvrzení důkaz pravdy. Imunitní
výbor navrhuje proto poslanecké sněmovně,
aby posl. Ostrý v tomto případě
k trest. stíhání vydán byl.