Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava tedy odpadá.
Přikročíme k hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu
stíhání posl. Muny.
Kdo souhlasí s tímto negativním návrhem
pana zpravodaje, prosím, aby zvedl ruku. (Děje
se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání
posl. Muny a vyřídila tak 12. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
13. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Olomouci za souhlas s trest. stíháním
posl. Mikulíčka pro zločin podle §u
15, č. 3 zákona na ochranu republiky, zločin
podle §u 122 b) tr. zák., přečin podle
§u 303 tr. zák., přestupek podle §u 487.
§u 491 tr. zák. a přestupek podle §u 488
tr. zák. (tisk 162).
Zpravodajem jest p. posl. Riedl. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Riedl: Slavná sněmovno! Dle
relace okresní politické správy v Přerově
konal se dne 2. srpna 1925 na náměstí v Kojetíně
tábor lidu komunistické strany, na němž
o hospodářské a politické situaci,
boji koaličních stran proti Římu a
úkolech komunistické strany promluvil posl. Mikulíček
za účasti asi 500 osob. Posl. Mikulíček
použil této příležitosti ku
propagování protivojenského programu strany
komunistické a prý se tu dopustil zločinu
podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky,
v druhé části své řeči
se prý dopustil zločinu rušení náboženství
podle §u 122 b tr. zák. a urážky církve
podle §u 303 tr. zák. a konečně urážky
četnictva a vlády Čsl. republiky podle §§
487, 491 a 488 tr. zák.
Krajský soud v Olomouci žádá poslaneckou
sněmovnu za souhlas ku stíhání posl.
Mikulíčka pro delikty shora uvedené.
Imunitní výbor zjistiv ze spisů jednotlivé
výroky, nabyl přesvědčení,
že poslanec Mikulíček použil ve
své řeči terminologie jemu vlastní,
aniž by svou řečí byl vzbudil nějakého
zvláštního dojmu nebo rozruchu ve sporém
posluchačstvu. Má tedy imunitní výbor
za to, že posl. Mikulíček toliko formou.
nikoli však obsahem vybočil z rámce obvyklé
kritiky oposice, že tím mez poslanecké imunity
nebyla překročena, a navrhuje poslanecké
sněmovně, aby posl. Mikulíček k
trest. stíhání vydán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava odpadá, přistoupíme ihned k hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu
stíhání posl. Mikulíčka.
Kdo souhlasí s tímto negativním návrhem
pana zpravodaje, prosím, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání
posl. Mikulíčka.
Tím vyřízen jest 13. odstavec pořadu.
Přikročíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
14. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu ve Zlíně za souhlas s trest. stíháním
posl. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti
podle §u 487 tr. zák. (tisk 163).
Zpravodajem jest p. posl. Riedl. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Riedl: Slavná sněmovno! Dne
24. dubna 1925 konalo se u okresního soudu ve Zlíně
hlavní přelíčení proti Frant.
Dvořákovi a spol. pro přestupek podle §
312 tr. z., spáchaný tím, že obvinění
urazili posl. Mikulíčka, policejního
radního v Malenovicích, u výkonu jeho služby.
Obžalovaní byli pro nedostatek důkazů
osvobozeni a osvobozující rozsudek byl i krajským
soudem v Uh. Hradišti potvrzen. Posl. Mikulíček
podal pak trestní oznámení proti Janu
Hřebíčkovi, Frant. Šafářovi
a Frant. Čmelákovi, kteří byli slyšeni
při shora uvedeném přelíčení
jako svědci, pro podezření ze zločinu
podvodu, spáchaného tím, že jako svědci
u soudu vědomě křivě svědčili.
Proti shora uvedeným svědkům bylo zahájeno
vyhledávání, trestní řízení
proti nim bylo však na návrh státního
zastupitelství v Uh. Hradišti usnesením okresního
soudu ve Zlíně zastaveno. Na to podali shora uvedení
tři svědci trestní oznámení
proti posl. Mikulíčkovi pro zločin
utrhání na cti podle §u 209 tr. zák.
event. pro přestupek proti bezpečnosti cti podle
§u 487 tr. zák. Na návrh státního
zastupitelství v Uh. Hradišti bylo usnesením
okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. července
1925 trestní řízení proti posl. Mikulíčkovi
pro zločin utrhání na cti zastaveno.
Zbývá tudíž ještě subsidiární
návrh Frant. Čmeláka, Frant. Šafáře
a Jana Hřebíčka na potrestání
posl. Mikulíčka pro přestupek proti
bezpečnosti cti podle §u 487 tr. zák.
Poněvadž posl. Mikulíček jest
členem Národního shromáždění,
žádá okresní soud ve Zlíně
za souhlas k stíhání posl. Mikulíčka.
Jelikož jde o podezření z přestupku
proti bezpečnosti cti, spáchaného proti soukromým
osobám, navrhuje imunitní výbor poslanecké
sněmovně, aby posl. Mikulíček k
trest. stíhání byl vydán.
Předseda: Poněvadž byla podána
řečnická přihláška, zahájíme
rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu je přihlášen pan posl. Mikulíček.
Dávám mu slovo.
Posl. Mikulíček: K imunitnímu případu
právě projednávanému chci připojiti
několik poznámek. Roku 1924 za mé nepřítomnosti
byl jsem tehdy aktivně zúčastněn na
volebním zápasu na Podkarpatské Rusi - byl
jsem většinou obecního zastupitelstva v Malenovicích
zvolen předsedou policejního odboru v Malenovicích.
(Veselost.) Bude třeba zkušených policajtů
v novém státě, abychom vás drželi
na uzdě, jenomže v jiném smyslu než jsou
ti vaši. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Mikulíček (pokračuje): Do
oboru této funkce spadá také dozor nad dodržováním
policejní uzavírací hodiny v hostincích.
Většina hostinských v obci policejní
uzavírací hodiny dodržovala, až na velice
řídké případy, avšak v
hostinci v Sokolovně se zákon o uzavírání
soustavně porušoval a porušuje se dosud. Schází
se tam nejen t. zv. smetánka společnosti z Malenovic,
nýbrž sjížděli se tam i páni
na autech ze sousedních obcí, hlavně ze Zlína,
kde po půlnoci flámovat jim policejními orgány
nebylo dovoleno, kdežto v Sokolovně v Malenovicích
flámovali mnohdy až do bílého rána.
Zakročil jsem proti tomuto porušování
zákona několikráte. Jak se páni stavěli
proti tomuto konání mé povinnosti svědčí
fakt, že okresní soud ve Zlíně podmínečně
a krajský soud v Uh. Hradišti nepodmínečně
musel odsouditi k pokutě event. 48 hodin vězení
i dr Františka Mansfelda, lékaře v Malenovicích,
tedy pána s akademickým vzděláním.
Při jedné mojí obchůzce po 1 hodině
noční, ke které jsem přizval 2 ponocné
(Veselost a výkřiky.) - to mne nezmate, to
svědčí o pořádku-milovnosti
vás, jako ochránců zákonů v
tomto státě - zjistil jsem, že hostinec v Sokolovně
je sice uzavřen, byly uzavřeny i okenice, ale jejich
štěrbinami pronikalo světlo. Zabušil jsem
na dveře a pak zaklepal na okno, ale nikdo se mně
zevnitř neozýval. (Výkřiky: To
bylo z důvodů konkurence!) Ale to je hloupost.
Já už nejsem 5 roků na hospodě, to si
to pletete. Já z toho nebudu míti takový
zisk jako pan kol. Ostrý z cel.
Poněvadž Sokolovna stojí až na konci obce
a na druhé straně silnice je pouze hřbitov
a poněvadž krátkou dobu před touto událostí
byla vyloupena pokladna Občanské záložny,
která má v Sokolovně své úřední
místnosti, poslal jsem ponocné, aby kousek poodešli
a vrátili se až jim dám umluvené znamení.
Sám jsem zůstal u blízkého stromu
ve tmě státi a pozoroval jsem, jak se budou dále
věci vyvíjeti. Vidíte, že mám
dosti dobrý policejní čich. (Veselost.)
Asi za 20 minut vyšlo ze Sokolovny ve tmě 5 mužů
a ubírali se směrem k Malenovicům. Šel
jsem za nimi, a když jsem k jednomu z nich došel, prohlásil
jsem, že jsem policejní komisař, a žádal
jsem ho, aby se mně legitimoval.(Veselost.) On vytáhl
kapesní elektrickou svítilnu, posvítil mně
do obličeje, a když světlo otočil, poznal
jsem v něm Jana Dvořáka. mlynáře
v Malenovicích. Dále jsem poznal Františka
Dvořáka, nadučitele na obecné škole
a starostu Sokola v Malenovicích, Kučeru, šoféra
u dr Mansfelda, a Františka Šafáře, oba
bytem v Malenovicích. Pátá osoba mně
unikla do jednoho domu. (Veselost.)
Když jsem tyto pány zjišťoval, počali
mně hlavně oba Dvořákově spílati.
Ztropili takovou výtržnost po 2. hodině v noci,
že asi v 10 domech se spící občané
probudili a vybíhali z domů, co se na návsi
stalo. Upozornil jsem několikráte Jana Dvořáka,
který nejvíce křičel. aby šel
domů a nebudil občany, kteří se spánkem
musí posíliti k práci budoucího dne.
Když však Jan Dvořák ve svém řádění
neustával, vzal jsem ho za levou ruku a napomenul jsem
ho slovy: "Jestli nepřestanete rámusit, zavolám
strážníka a nechám vás odvésti
do šatlavy!" Tu Dvořák Jan couvl (Slyšte!)
- ano, slyšte, to je vzdělavatel Sokola v obci,
který po druhé hodině v noci dělá
takový pořádek - asi 2 kroky, zdvihl silnou
hůl, zamířil ji na mne a vzkřikl:
"Nedotýkejte se mne, nebo jste synem smrti!"
(Veselost.)
Na tento výpad nařídil jsem ponocným,
aby šli ihned pro strážníka, aby tento
oba Dvořáky, kteří dále dělali
křik, odvedl do šatlavy. Až když ponocní
zaklepali na okno bytu strážníkova, tu teprve
oba Dvořákově přestali křičeti
a šli domů. Oznámil jsem toto porušení
zákona, jakož i ohrožování službu
konajícího úředního orgánu
státnímu zástupci. (Veselost.) A teď
poslechněte to další a dejte lekci vaším
soudům. aby se tak chovaly i vůči dělnickým
rušitelům - podle vašeho názoru klidu
občanského.
Okresní soud ve Zlíně se však přiklonil
k názoru, že vzhledem k tomu, že noční
výtržnost trvala delší dobu a že
jsem při této výtržnosti více
mluvil (Hlučná veselost.), ztratil jsem charakter
úředního orgánu, a poněvadž
žalobu pro urážku soukromé osoby jsem
nepodal, obžalované Jana Dvořáka, který
se před soudem k vyhrůžce smrtí přiznal,
jakož i Frant. Dvořáka a šoféra
Kučeru pro přestupek §u 312 osvobodil. Na odvolání
stát. zástupce krajský soud v Uh. Hradišti
rozsudek osvobozující potvrdil.
Tu vidí dělníci, jaká spravedlnost
v tomto státě vládne. Když na Václavském
náměstí poručí policajt dvěma
z demonstrace spolu jdoucím dělníkům,
aby se rozešli, a oni ihned neuposlechnou, dostanou nejen
policejním pendrekem, nýbrž nádavkem
k tomu ještě několik dní kriminálu,
ale když válečný zbohatlík vyhrožuje
smrtí po 2. hodině v noci úřednímu
policejnímu orgánu, tak ho naše soudy osvobodí.
Cesty naší spravedlnosti jsou velmi klikatě.
Nejen té vyšší spravedlnosti u Nejvyššího
soudu, jak o ní mluví dotaz agrárních
poslanců Marchy a Staňka a psaní
legionářského časopisu "Národního
Osvobození", nýbrž i té spravedlnosti
nižší u okresních soudů. Tak na
př. okresní soudce dr Kohn v Napajedlích,
když soudí dva občany, kteří
se navzájem pohlavkují, v osvobozovacím rozsudku
jednoho soupeře odůvodní tento rozsudek tím,
že potlučený nebyl pobit, nýbrž
že prý nárazem na napřaženou ruku
osvobozeného způsobil si modřinu a zranění
na tváři. (Posl. Bechyně: Není
ten soudce z Malenovic?) Z Napajedel je. Byl německo-nacionálním
demonstrantem ve Vídni. Na jeho rozkaz byli zbiti dva napajedlští
občané, když manifestovali pro českou
školu a, vy republikáni a vy, pane bývalý
ministře Bechyně, postaral jste se, aby tento
člověk došel z Vídně k nám
a stal se naším občanem. Poslechněte
dále o jeho činnosti.
Tentýž soudce Kohn při posuzování
svědeckých výpovědí dvěma,
až do té doby bezúhonným občanům
nevěří, ale jinému, který byl
už šestkráte odsouzen, mezi jiným tři
měsíce pro veřejné násilí,
jednou na týden pro sprostou krádež, uvěřil.
Tento soudce dr Kohn jedná tak se stranami, že radní
komora musí delegovati na žádost těchto
stran jiného soudce. Ostatně o schopnostech a nestrannosti
tohoto soudce mohli by se nejlépe vysloviti advokáti
v Uh. Hradišti a také tamější krajský
soud, který velmi často musil jeho rozsudky v několika
případech měniti, poněvadž se
nedaly právnicky udržeti. Tento soudce svého
času nechal četníkem vyvěsti ze soudní
síně poslance, který požíval
imunity, protože ujal se vdovy, jejíž muž
pracoval desetiletí v cukrovaru v Napajedlích jako
dělník, v jejím civilním sporu s ředitelstvím
tohoto cukrovaru o vyklizení bytu, ač se tento poslance
vykázal plnou mocí, kterou za správnou uznal
sám ministr spravedlnosti dr Dolanský. Ač
od stížnosti pro porušení imunity uplynulo
několik let, přece se tomuto poslanci nedostalo
satisfakce. To se stalo před 5 lety, a vy, kteří
jste byli v koalici, jste byli povinni před takovým
soudcem chrániti poslance, který nic jiného
nespáchal, než že chránil zájmy
vdovy, živitele. proti podniku, kapitalistickému cukrovaru
v Napajedlích.
To všechno nutí i prostě občany, aby
si o schopnostech a nestrannosti našich vykonavatelů
spravedlnosti učinili svůj úsudek.
Toto chtěl jsem jen namátkou poznamenati. Nyní
k projednávané imunitce.
Když ve věci obžalovaného Jana Dvořáka
a soudr. podal státní zástupce odvolání,
zaslal jsem krajskému jako odvolacímu soudu objasnění
některých svědeckých výpovědí.
Na příklad František Čmelák tvrdil,
že viděl, co ten který dělá v
hloučku šesti lidí. ač byla tmavá
noc a svědek byl vzdálen 35 kroků. Ostatně
výpovědi svědka, kterého vedl obžalovaný
Jan Dvořák, se s výpovědmi tohoto
rozcházely. Tak také se rozcházely výpovědi
svědka Františka Šafáře a svědka
Jana Hřebíčka s výpovědmi obžalovaných.
Svědek Jan Hřebíček dokazoval, že
v tmavé noci viděl a slyšel dobře vše
na 80 kroků, ač ani já ani obžalovaní
svědka jsme vůbec neviděli, přesto,
že jsme přešli přes celou obec celkem
asi 600 až 700 kroků. Páni svědkové
se tímto mým dopisem cítí uraženi
na cti. Konal jsem jenom svoji povinnost. Já nevím,
pánově. kdybyste ve státě s jiným
společenským zřízením požívali
ve své obci důvěry jako já, zdali
byste mravně nebyli povinni platných zákonů
dodržovati, jako jsem je dodržoval já. (Výborně!)
Páni svědkově se cítí uraženi,
nuže, pánové a dámy, rozhodněte
ve sněmovně sami, jak za dobré uznáte.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
už nikdo přihlášen, rozprava je skončena,
dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Riedl: Vzdávám se slova.
Předseda: Přistoupíme k hlasování.
Byl mi podán návrh, aby tento odstavec pořadu
schůze byl vrácen výboru imunitnímu.
Návrh je podepsán p. posl. dr Patejdlem.
Ve smyslu jednacího řádu dám o tomto
návrhu hlasovati napřed.
Kdo souhlasí s tímto návrhem p. posl. dr
Patejdla, prosím, aby zvedl ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím se poslanecká sněmovna
usnesla vrátiti imunitní případ posl.
Mikulíčka výboru imunitnímu
k novému projednání a vyřídila
tak poslední odstavec pořadu schůze.
Prve než přikročím k ukončení
schůze rozhodneme hlasováním podle §u
69 jednacího řádu. zda a kdy jest zahájiti
rozpravu o interpelacích označených za naléhavě,
které rozdány byly v 26. schůzi poslanecké
sněmovny dne 1. června 1926.
Je to předně naléhavá interpelace
poslance Mikulíčka a soudr. vládě
o přidělování zbytkových statků
(tisk 2833).
Žádám za přečtení záhlaví
a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
283. Naléhavá interpelace posl. Mikulíčka,
Čulena, Chlouby, Steinera a soudr. vládě
o přidělování zbytkových statků.
Tážeme se vlády:
Jest vláda ochotna sděliti, které a kolik
zbytkových statků bylo komu přiděleno,
v jaké výměře a za jakou cenu?
Předseda: Podatelé navrhují, aby rozprava
se zahájila ihned. Kdo souhlasí, aby této
za naléhavou označené interpelaci přiznána
byla rozprava podle §§ 69, 65 a 68 jednacího
řádu, a aby rozprava tato podle návrhu podatelů
zahájila se ihned, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla. (Výkřiky posl. Kreibicha. - Předseda
zvoní.)
Dále máme súrnou interpelláciu posl.
Majora a súdr. ministru vnútra o brutálnom
jednanie bratislavskej policie (tisk 284).
Žádám za přečtení záhlaví
a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
284. Súrna interpellácia posl. Majora, Kršiaka
a súdr. ministru vnútra o brutálnom jednanie
bratislavskej policie.
Pýtame sa ministra vnútra, či je mu známe
toto brutálne postupovanie bratislavskej policie a či
je ochotný potrestať zodpovedných úradnikov
za tuto provokaciu a tyranie pokojného robotníctva.
Předseda: Podatelé navrhují, aby rozprava
se zahájila ihned.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle §§
69, 65 a 68 jednacího řádu, a aby rozprava
tato podle návrhu podatelů zahájila se ihned,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
Iniciativní výbor ve schůzi dne 28. května
1926 přikázal k řádnému projednání,
jak hlášeno již ve 25. schůzi dne 28.
května 1926, výborům soc.-politickému
a rozpočtovému návrh:
307. Návrh posl. Tayerle, Pika, Tomáška, Langra,
inž. Záhorského a druhů, aby obnoven
byl zákon o stavebním ruchu.
Vyhovuji později mně podanému přání
navrhovatelů a navrhuji, aby oběma výborům
byla stanovena k podání zprávy lhůta
5denní.
Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť
v zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je lhůta přijata.
Iniciativní výbor ve schůzi konané
dne 1. června 1926 přikázal k řádnému
projednání výborům soc.-politickému
a rozpočtovému návrh:
323. Návrh posl. inž. Dostálka, dr Mičury,
Zocha, Petroviče, dr Tiso a druhů, aby vydán
byl zákon o úpravě platů duchovenstva
církví a náboženských společností
státem uznaných.
Bylo mně vysloveno dvojí přání.
Jednak přání navrhovatelů, aby oběma
výborům byla k podání zprávy
stanovena lhůta 3denní vzhledem k tomu, že
lhůta 5denní už prošla, jednak přání
p. posl. dr Frankeho a druhů, aby oběma výborům
byla dána lhůta 3měsíční.
Vyhovím oběma přáním tím
způsobem, že dám hlasovati ve smyslu přání
navrhovatelů, a nebude-li lhůta 3denní přijata,
dám hlasovati ve smyslu přání druhého.
Kdo souhlasí s navrženou lhůtou 3denní,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. (Výkřiky na levici.)
Tím je navržená lhůta přijata.
Posl. dr Juriga žádá o udělení
dovolené na dobu od 10. června do 8. července
1926 pro neodkladné zaměstnání.
Kdo souhlasí s udělením této dovoleně,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím dovolená jest udělena.
Udělil jsem dovolené: dodatečně na
minulou 26. schůzi dne 1. června 1926 poslanci Geršlovi
pro neodkladné zaměstnání, na
dnešní schůzi posl. dr Mičurovi pro
úmrtí v rodině.
Nemocí omluvili se posl. Johanis a dr Meissner.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Mikuláš.