A konečně poslední zákon rakouský
čís. 15 z 25. ledna 1914, služební pragmatika,
zavádí časový postup u skupiny E do
IX., u C a D do VIII. a u A a B do VII. hodn. třídy
a pro převod snižuje tyto lhůty postupové
pro skupinu D a E. Nová nivelisace. Vidíme tedy
v celém rakouském zákonodárství
všude snahy nivelisační ve všech těchto
citovaných rakouských zákonech. Prvním
stěžejním zákonem v Československé
republice je zákon čís. 541 ze 7. října
1919, který neučinil a nezměnil nic jiného
nežli to, že nechal soustavu vybudovanou Rakouskem a
rozšířil pro všechny skupiny časový
postup o jednu hodnostní třídu a zkrátil
postupové lhůty pro všechny stejně.
A tu ti pánové, kteří tolik na tu
nivelisaci si naříkají, zapomínají,
že prvním nivelisačním zákonem
v Československé republice byl Matouškův
zákon čís. 89. (Tak jest! Slyšte!)
Zákon čís. 222 z 9. dubna 1920 o propočítání
let dělal prý nivelisaci, ale my tvrdíme,
že odstraňoval staré křivdy, o nichž
zde mluvil p. kol. Ježek, spáchané persekucí
rakouského režimu na českých úřednících.
Já vzpomínám, slavná sněmovno,
že byla to právě česká delegace
a zejména delegace mladočeská, která
ve vídeňském parlamentě tak často
ujímala se českých soudců a českých
preterovaných úředníků. A když
tímto zákonem chtěli jsme právě
napraviti tyto křivdy na preterovaných českých
zaměstnancích páchané z politických
a nacionálních důvodů, tu napsal p.
inž. a spisovatel Mixa do "Národních Listů"
úvodník, v němž praví, že
z propočítání let získali prý
jenom alkoholikové, lenoši a nepořádní
úředníci ve státní službě.
(Slyšte! Slyšte!) Tedy pravděpodobně
byli všichni ti preterovaní soudcové, ti za
Rakouska preterovaní a persekvovaní úředníci
finanční i poštovní, jichž právě
"Národní Listy" tolik se nahájily
a jichž právě se ujímal mladočeský
klub a česká delegace, jen alkoholici a lenoši.
Vážení! Pan kol. Ježek zde tvrdil,
že prý se do státní služby v Československu
přijímali státní zaměstnanci
jenom na politickou legitimaci. Pan kol. Ježek jako
mluvčí národně demokratické
strany má nejméně příčin
někomu vytýkati zneužívání
politických legitimací. Podívejme se do státní
administrativy, kolik je tam těch, kteří
se mohou vykázati národně demokratickou legitimací!
Uvedu jenom jeden konkrétní případ,
který se stal v nedávné době, když
do poštovní služby přijímaly se
po čas dovolené na výpomoc t. zv. volné
síly úřednické do telefonní
ústředny, v níž kraluje p. ředitel
Felix, nejzuřivější národně-demokratický
agitátor. Dostavila se k němu jedna úřednice,
která byla dříve u pošty, a žádala
ho, zdali by nemohla býti přijata znovu po čas
dovolených, jako volná úřednická
síla do poštovní služby. Pan ředitel
Felix ji odkázal, že ji nemůže přijmouti,
protože prý má již jen 20 míst,
která jsou reservována pro národní
demokracii. (Slyšte!) Tedy zde má pan kol.
Ježek dokument, kdo zneužívá politické
legitimace při přijímání do
státní služby. A nyní, prosím,
zákon, který je předložen, a o němž
máme jednati, odstraňuje t. zv. nivelisaci, je to
zákon denivelisační.
Považuji ještě za svou povinnost reagovati na
vývody pana kol. Ježka. Kol. Ježek
s této tribuny odsuzoval zákon č. 186. Když
jsme tento zákon projednávali v soc.-politickém
výboru, byl to právě zástupce nár.
demokracie pan kol. G. Navrátil, který prohlásil,
že tento zákon je nutností, že je nezbytností
a že je potřebí jej udělati. (Výkřiky.)
Tedy, jak jsem řekl, byla to národní
demokracie, která se nejvíce oháněla
nivelisací, která nejvíce nivelisaci československému
zákonodárství vytýkala a je znám
výrok pana dr Kramáře v Plzni, že
prý si měl raději dáti useknouti ruku,
než ji zvedl pro zákon č. 222 o propočítání
let, tedy dnes si má také dáti useknouti
ruku, když se má českým úředníkům,
kterých se za Rakouska tak ujímal, nahraditi to,
co rakouskou persekucí ztratili.
Již zákon č. 394 z r. 1922 - není přece
žádnou tajností, kdo byl iniciátorem
tohoto zákona - počíná odstraňovati
t. zv. nivelisaci, je zákonem denivelisačním,
počíná odstraňovati to, co rakouské
zákonodárství učinilo pro státní
zaměstnance dobrého, denivelisuje. Vždyť
vidíme, že v XI. hodn. třídě
tímto zákonem získává úředník
2.100 Kč, v VIII. tř. již 3.344 Kč,
v VI. 7.044 Kč. Předložená osnova je
nejradikálnějším denivelisačním
zásahem, ona rozvádí podúředníka
v dosavadním rozpětí od úředníka,
ona rozvádí i vysokoškoláky od ostatních
vysokoškoláků zvýšením rozpětí,
a podíváme-li se na jednotlivé stupnice platové,
vidíme, že ze 7. do 6. stupnice je skok o 5.700 Kč,
ze 6. do 5. stupnice o 5.400 Kč, z 5. do 4. stupnice již
o 11.700 Kč. ze 4. do 3. stupnice o 9.600 Kč, ze
3. do 2. stupnice o 16.800 Kč a z 2. do 1. stupnice dokonce
o 24.000 Kč.
Tato osnova nejlépe dokazuje, pro koho byla dělána
a že by bylo bývalo dobře, kdyby se v Československé
republice byl také našel někdo, kdo by byl
řekl pánům: Nesmíte mysliti jenom
na sebe, nesmíte také zapomínati na ty nižší
státní zaměstnance. (Výkřiky
komunistických poslanců: Ale hlasovali jste proti
všem opravným návrhům!) My jsme
ovšem hlasovali proti vaším návrhům,
poněvadž nebudeme dělati demagogii. My bychom
si také přáli, aby Československá
republika mohla honorovati každého zaměstnance
aspoň 3.000 Kč měsíčně,
jak vy jste navrhovali, ale víme, že by to stálo
tři miliardy a že toho stát nesnese.
Rozvrstvení úřednictva podle předepsaného
vzdělání bylo převzato ze služební
pragmatiky a neohodnocuje výkon. O tom svědčí
zaujatost, s jakou se postavili všichni rozhodující
činitelé proti našim návrhům,
aby byly také ohodnoceny odborné školy, zejména
aby absolventům mistrovských škol, dílovedoucím
atd. bylo lépe měřeno. Časový
postup omezuje se prý na šestinásobek předválečného
časového postupu, ale není ho u všech
kategorií dosaženo.
Postupové lhůty prodlužují se na tři
roky a zavádí se zákonnou cestou systém
2 dětí, poněvadž se přiznává
výchovné jenom na 2 děti a jenom ti, kteří
mají 3 až 6 dětí, které se však
včas narodily, totiž do 1. ledna 1926, mají
nároky také na dětské přídavky.
Prodloužila se čekatelská doba pro všechny
skupiny, ale pro ty vyšší o nižší
dobu, pro nižší o větší dobu.
Ale prodloužila se dokonce i také do minulosti tato
čekatelská doba. Pro zřízence neměla
býti vůbec žádná čekatelská
doba stanovena, aby zřízenec, tak jako to bylo kdysi
za Rakouska - a myslím, že se to stalo v Klatovech,
- teprve po 35leté době služební u soudu
stal se definitivní. 35 dlouhých let musel čekati
na toho svého předáka v Klatovech, až
konečně přišla ta s kosou pro něho
a sklátila ho v hrob. A tak to také pán -
chtěli udělati v novém požitkovém
systému: Pro zřízence žádná
čekací doba, ten nebohý zřízenec
má čekati jeden na druhého, až odejde
do pense nebo zemře, aby se mohl dostati na definitivní
místo. Jestliže se tato čekací doba
konečně dostala do osnovy, je to výhradně
zásluhou stran socialistických a můžeme
říci, že jsme museli překonávati
veliký odpor měšťanských stran.
A nyní převod. Převod je novým denivelisačním
opatřením, denivelisačním proto, poněvadž
se i do minulosti časový postup omezuje při
převodu. A podíváme-li se na osnovu a vidíme-li,
že v §u 152 je srovnání nových
platových stupňů se starými hodnostními
třídami, a podíváme-li se na §
167. až 172. a vidíme, že nepřevádějí
se zaměstnanci podle tohoto srovnání, nýbrž
že se degradují o jednu hodnostní třídu
(Slyšte!), tu seznáme, jakým způsobem
se provádí ta t. zv. denivelisace.
Již po 2 léta zapomnělo se na povýšení
a jmenování úředníků.
Stanovilo se ke 28. říjnu, aby snad tomuto památnému
dnu bylo dodáno více lesku a více slavnostního
rázu, ale neprovedlo se toto jmenování a
nevíme, zda nynější vláda vyhoví
resolucím, které jsme přijali v sociálně-politickém
výboru, aby před vyhlášením zákona
provedla ještě jmenování a povýšení
úřednictva, aby tak aspoň trošku zmírnila
tvrdé a strohé ustanovení převodních
paragrafů.
O 35leté době služební jedná
pro zřízence § 157. Nemůžeme býti
spokojeni s tímto ustanovením a podíváme-li
se na § 212, dává tento paragraf jistě
mnoho látky k přemýšlení. Tímto
paragrafem zasahuje státní správa do pravomoci
institucí samosprávných, pensijních
ústavů, sociálních institucí,
bratrských pokladen, přímo hrubou mocí.
Předpisuje zde, že všechny tyto korporace nesmí
platiti své zaměstnance více, nežli
je platí stát.
Ale při sdělávání a navrhování
kongruové osnovy, tam již pánové z lidové
strany, kteří tolik na tom trvají, aby §
212 zůstal v osnově státně-zaměstnanecké,
nevložili žádného takového paragrafu,
aby také církev nesměla svoje zaměstnance
platiti výše než stát. A bylo by bývalo
jistě zdrávo, kdyby byli takový paragraf
do kongruové osnovy vložili, aby ti pánové,
kteří mají veliké prebendy, páni
biskupové a arcibiskupové, jak jim to církevní
zákon ustanovuje, byli se spokojili jen s platem, jaký
mají stejně kvalifikovaní zaměstnanci
ve státní správě, a to ostatní
rozdělili mezi nižší chudé kněžstvo
a nebyli by musili ze státní pokladny žádati
na kongruovou předlohu žádných nákladů
a mohli míti čisté ruce. (Výkřiky.)
Pan ministr financí zasahoval velmi často do jednání
o státně-zaměstnaneckých předlohách,
ale z pana ministra financí nemohli jsme vylouditi ani
slůvka, aby se také vyjádřil k osnově,
jednající o úpravě platů duchovních.
Stavěl se proti zlepšení osnov státně-zaměstnaneckých
a jeho přičiněním byla původní
osnova zhoršena zavedením 4. třídy činovného
skupiny D. My jsme viděli docela dobře v tendenci
původních osnov, oč vlastně šlo.
Šlo o důsledné provedení §u 17
zákona 394, šlo o to, abychom měli nejméně
75% státních zaměstnanců ve státní
správě nedefinitivních na kolektivní
a individuelní smlouvy. O to šlo novým požitkovým
systémem! A jestliže se nám podařilo
tento nebezpečný paragraf z osnovy vyvrátiti,
pak je to zásluhou socialistických stran a pan kol.
Ježek nemusí si přivlastňovati
jen výhradně zásluhu strany národně-demokratické.
Pokud se týče tisku 101, jedná se v první
řadě o právní, morální
i hmotnou paritu učitelstva. A že tato otázka
není ještě touto osnovou vyřešena,
o tom nejlépe svědčí i rozpor obou
pánů referentů (Pravda!), rozpor mezi
referentem p. kol. Malíkem a p. kol. dr Matouškem.
Jestliže § 17 osnovy t. 101 vystihuje snad anebo chce
vystihnouti hmotnou i právní paritu učitelstva,
pak ji nevystihuje dostatečným způsobem.
My se konečně učitelstvu nedivíme
- jestliže se někdo tak spálil, jako učitelstvo
zákonem č. 394 - že učitelstvo je tak
opatrné, že chce míti, jak lidově říkáme,
tu paritu na beton. (Výborně!) My jsme se
také domáhali, aby byla tato parita jasně
vyjádřena v osnově tím, že mohla
býti učitelská osnova klidně pojata
do hlavní osnovy tisk 100. Narazili jsme na prudký
odpor t. zv. měšťanských stran. (Posl.
Zeminová: A pana ministra financí, jen ať se
za to nestydí!)
A konečně je zajímavo, že i státní
učitelstvo na státních školách
nebylo pojato do osnovy tisk 100, nýbrž do osnovy
tisk 101, tedy, že i těm učitelům
státním na obecných a občanských
školách, kteří vlastně dnes mají
charakter státních úředníků,
hleděl se tento charakter zeslabiti tím, že
se zařadili do osnovy tisk 101.
Nyní pokud se týče odměny učitelstva
občanských škol. Stojíme na stanovisku,
že musíme věnovati v našem státě
největší péči vývoji
našich občanských škol, poněvadž
je považujeme za lidové university. (Výborně!)
My si přejeme, aby každý občan v
našem státu mohl aspoň absolvovati občanskou
školu. Jestliže tedy považujeme občanské
školy za lidovou universitu, pak je také potřebí,
abychom spravedlivým způsobem ocenili snahu, píli
a úkol učitele občanských škol.
Jestliže se oceňují tím způsobem,
jak je to v §u 7, pak myslím, že zde zatloukáme
nový hřeb do rakve našich lidových universit.
Jestliže dnes učitelé, kteří
z nouze jdou na občanskou školu - v důsledku
nedostatku zkoušených učitelů jdou na
tuto školu také učitelé, kteří
nemají zkoušku na občanskou školu - dostávají
honorář 1200 Kč ročně, pak
nechápeme, jak mohlo někoho napadnouti honorovati
učitele, který bude prozatímně nebo
definitivně v budoucnosti přeložen na občanskou
školu, s plnou kvalifikací a odbornými zkouškami
480 Kč ročně. Stejně tak nemůžeme
pochopiti, že mohlo dojíti v této osnově
k tomu, aby na učitelích cvičných
škol, učitelích, kteří připravují
adepty učitelského stavu, učitelích
nejkvalifikovanějších mezi učiteli,
byla páchána nová křivda tím,
že se jim přiznává honorář
pouze 1.800 Kč a po 10leté službě 2.400
Kč ročně. A i odměna ředitelů
a správců škol neznamená šestinásobek
předválečné výměry.
Pokud se týče důvodové zprávy,
je důkladně zpracována a budí na první
pohled dojem vědeckého díla, které
také líčí principy požitkových
systémů v jiných státech, ale vyhýbá
se úzkostlivě tomu, aby také veřejnosti
naší postavila před oči cifry. Chce
vzbuditi obsáhlostí dojem, že bylo toto dílo
důkladně připravováno. Než podívejme
se do jiných států, jak tyto honorují
své zaměstnance. Ve Švýcařích
zřízenec začíná 18.140 Kč
začátečního platu a končí
45.195 Kč, kancelářský úředník
začíná 27.510 Kč, končí
70.740 Kč, konceptní úředník
začíná 55.675 Kč, končí
98.250 Kč. V Anglii začíná zřízenec
11.718 Kč, končí 49.077 Kč, kancelářský
úředník začíná 41.000
Kč, končí 130.000 Kč, konceptní
úředník začíná 42.000
Kč, končí 196.000 Kč. Ve Spojených
Státech Amerických zřízenec začíná
20.220 Kč, končí 101.100 Kč, kancelářský
úředník začíná 38.418
Kč, končí 90.900 Kč, konceptní
úředník začíná 80.800
Kč, končí 252.750 Kč.
Jistě by bylo dobré k informaci naší
veřejnosti také uvésti několik takových
cifer z cizích států. I když vezmeme
ohled na kupní sílu valut jednotlivých států,
jest viděti, že tímto novým požitkovým
systémem nedosáhnou zaměstnanci v Československé
republice sociální úrovně svých
kolegů v jiných státech.
A čeho nejvíce dlužno litovati, jest, že
osnova úplně pomíjí vyřešení
t. zv. slovenské a podkarpatskoruské výhody.
A víme proč. Poněvadž pánové,
kteří mají rozhodující slovo,
znají Slovensko a Podkarpatskou Rus jen v rychlíku
anebo znají je z těch různých hostinců
"pod věchýtkem". Ti se domnívají,
když jest na Slovensku a Podkarpatské Rusi laciné
víno, že jest tam pro našeho státního
zaměstnance blahobyt, a zapomínají, co přetrpěli
exponovaní státní zaměstnanci na Slovensku
a Podkarpatské Rusi od doby převratové. Zapomínají
to, co znamená po 7 dlouhých let žíti
v tomto nyní tak nepřátelském prostředí,
žíti namnoze odloučen od rodiny, od jakékoliv
kultury, žíti bez bytu a v té složité
službě, kde platí několikeré
zákonodárství, konati těžkou
a obtížnou povinnost v obtížných
politických poměrech v tomto území
našeho státu. Na tyto zásluhy státních
zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi se úplně zapomíná, ačkoliv
pánové zejména z republikánské
strany a zejména v poslední době snaží
se, aby získali tyto zaměstnance do svých
řad. A právě zástupci této
strany to byli, kteří hlásali teorii, že
prý Československá republika jest jednotná,
proto tedy musíme jednotně platiti všechny
zaměstnance, ať jsou na Slovensku nebo u nás
v Praze. Myslíme, že bylo záhodno aspoň
o této věci vážně jednati a bylo
by záhodno k uklidnění tamějších
zaměstnanců také něco učiniti.
Vždyť jsou to pilíře, které drží
státotvornou myšlenku v tomto území.
(Výborně!) My, kteří přicházíme
do tohoto území na Slovensko a na Podkarpatskou
Rus, kteří přicházíme do styku
s těmito státními zaměstnanci, kteří
máme příležitost vyslechnouti jejich
stížnosti, vidíme, jak se s nimi zachází.
Pak se nedivte, jestliže tito zaměstnanci na konec
zahořknou a jestliže těmto zaměstnancům
jest konečně na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi již všechno jedno. (Výkřiky poslanců
slovenské strany ľudové.) Tam jste je přivedli
vy, kteří sice agitujete mezi nimi, že máte
pochopení pro jejich postavení, vy, kteří
jste zde 8. června tleskali, když p. min. předseda
přednášel svoje exposé, jak se chovala
den před tím policie na pražské ulici,
tleskali jste pražské policii, ale když jsme
se dožadovali, abyste této policii také upravili
platy, stavěli jste se proti tomu. Myslíte, že
za potlesk si naše policie něco koupí a že
za potlesk koupíte si vy policejní stráž?
A tak jednáte také se zaměstnanci na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi. Proto se také budeme domáhati
nápravy v tomto směru i nadále a předložíme
svoje návrhy, aby otázka slovenských a podkarpatských
výhod byla vyřešena.
A nyní několik slov k zvýšenému
nákladu a úhradě. Myslím, že
právě v tomto směru hraje se nejsmutnější
hra. (Tak jest!) Od prvopočátku dožadujeme
se toho, abychom dostali přesné výpočty,
kolik, kdo a kolik kterých zaměstnanců co
získá, abychom dostali přesné výpočty,
že skutečně zvýšený náklad
činí 700 mil. Kč. A dodnes přesto,
že tato věc jest již projednána rozpočtovým
výborem, nemáme těchto přesných
výpočtů a slavné ministerstvo financí
schovává se stále za hru cifer. Veřejnost
se domnívá, že 700 mil. Kč bude se museti
znovu opatřiti na nový požitkový systém
státních zaměstnanců a nedávno
denním tiskem prošla zpráva, jaký že
je zvýšený náklad na nový požitkový
systém. Dočtli jsme se, že pro 10.000 vysokoškoláků
je potřeba 64 milionů, průměrně
na jednoho 6.400 Kč, pro 24.000 středoškoláků
72 mil. Kč, na jednoho průměrně 3.000
Kč, pro skupinu D, 33.000 osob, 89 mil. Kč., průměrně
na jednoho 2.696 Kč, pro skupinu E, 11.000 osob, 22 mil.
Kč, průměrně na jednoho 1.100 Kč,
pro skupinu soudců, 2.500 osob, 11 mil. Kč, průměrně
na jednoho 4.400 Kč, pro skupinu vojenských a četnických
gážistů, 22.000 osob, 98 mil. Kč, průměrně
na jednoho 4.454 Kč, pro skupinu podúředníků
50.000 osob, pouhých 41 mil. Kč (Slyšte!),
průměrně na jednoho 820 Kč, pro
skupinu zřízenců, 61.000 osob, celkem 31
milionů, průměrně na osobu 508 Kč
(Slyšte!), pro skupinu kancelářských
oficiantů 7.000 osob, 6 mil. Kč, průměrně
na osobu 856 Kč, pro skupinu výpomocných
zřízenců, 14.000 osob, 10 mil. Kč,
průměrně na osobu 714 Kč, pro skupinu
dělníků, 65.000 osob, 47 mil. Kč,
průměrně na osobu 723 Kč, pro 48.100
učitelů náklad 139 mil. Kč. průměrně
2.895 Kč na osobu. A na tuto zprávu denního
tisku četli jsme stydlivé dementi ministerstva financí,
ačkoli víme, že pánové s úžasem
spráskli ruce nad tím, jak se mohla tato zpráva
dostati do denních listů, poněvadž tyto
propočty odpovídají skutečnosti. Je
viděti, jakým způsobem zasáhly do
poměrů státních zaměstnanců,
aby konečně tomu molochovi denivelisace byla přinesena
obět.
Důvodová zpráva říká,
že proti roku 1924 je potřebí na státní
zaměstnance zvýšeného nákladu
524,466.000 Kč, pro učitele 127,924.000 Kč,
dohromady 655,138.000 Kč. Nuže, nechť nám
pan ministr dá těch scházejících
45 mil. Kč a mohou býti přijaty všechny
naše pozměňovací návrhy. (Výborně!
Tak jest!)
Ale zde se to měří proti roku 1924 a zapomíná
se, že jsme r. 1925 restringovali 33.000 státních
zaměstnanců, že tedy proti roku 1925 bude ten
zvýšený náklad vypadati trochu jinak,
připočteme-li k tomu ještě, co dostali
zákonem čís. 289 státní zaměstnanci,
a vidíme-li, že úspora restrikcí dosažená
je preliminována ve státním rozpočtu
225 miliony a dávka z úřadování
120 miliony. Vidíme tedy, že když těchto
účelových daní bude skutečně
použito pro státní zaměstnance, zbývá
uhraditi přes 310 milionů Kč a tyto, myslím,
že byly uhrazeny cly. (Tak jest!)
Pan ministr financí dr. Engliš řekl
26. května v rozpočtovém výboru, že
zvýšený náklad na tyto osnovy činí
650 milionů Kč a že je 50 milionů Kč
potřebí pro zvýšení pensijních
nákladů. Z toho prý mají pošty
a železnice uhraditi samy 250 milionů Kč. Nuže
počítáme-li tuto úhradu z pošt
a železnic, tedy ani 310 milionů Kč není
potřebí uhraditi. A nyní hledá se
úhrada, která by jistě byla mohla hledána
býti vůči státním zaměstnancům
šetrnějším způsobem, ve zvyšování
daně cukerní, která bude míti za následek
také zvýšení cen cukru, a ve zvyšování
daně z lihu, aby mohl každý, kdo vypije v kavárně
šálek kávy, při slazení osladiti
to tomu státnímu zaměstnanci poznámkou,
že pije tu kávu na státní zaměstnance.
(Posl. Sladký: Jako se pilo pivo na učitele!)
Ano. Stejně, aby každý alkoholik, který
si dá ještě jednu, mohl říci,
že ji pije na státní zaměstnance. Myslím,
že by se byla mohla ohleduplnějším způsobem
najíti úhrada na státně-zaměstnanecké
předlohy.
24. února 1926 v soc.-politickém výboru řekl
pan ministr financí, že jsme chudší, než
jsme byli před válkou. Ptám se ho, kdo nejvíce
zchudl proti tomu předválečnému poměru.
Myslím, že ten, kdo byl za války odkázán
na pevný plat, a to byl státní zaměstnanec.
Pan ministr říká, že hladina cenová
zvýšila se devětkráte a důchod
pouze šestkráte, že prý zvýšení
příjmů u zřízenců činí
devítinásobek a u úředníků
šestinásobek. Není to pravda, že je dosaženo
devítinásobku u zřízenců proti
předválečnému stavu, jako stejně
není pravda, že bylo dosaženo šestinásobku
u úředníků proti předválečnému
poměru. Dále říká pan ministr
financí, že mez je dána železným
rámcem daňové únosnosti obyvatelstva.
Jestliže pan ministr financí řekl, že
jsme chudší, že je stát chudší,
je nutno dělati rozdíl mezi soukromým chudobným
člověkem a státem. Chudý člověk
prostě nebude si vydržovati lokaje a služky,
nebude si vydržovati zřízence a zaměstnance,
ale stát, třeba by byl sebe chudším,
musí si vydržovati zřízence a zaměstnance,
poněvadž jich potřebuje, a proto také
stát, kdyby byl sebe chudším, musí najíti
krytí tohoto nákladu, musí najíti
prostředků, aby mohl své služebníky
platiti. A jestliže mez je dána železným
rámcem daňové únosnosti obyvatelstva,
prosím, podívejme se na oficielní statistiku
státního statistického úřadu.
Ten vypočítal, že proti roku 1911-1913 až
roku 1924 zvýšily se daně u nás tímto
způsobem: pozemková daň činila r.
1913 na hlavu 2.41, roku 1924 10.75, to znamená o 4 1/2krát
více, domovní před válkou 4.05 a nyní
4.53, tedy téměř nezvýšena, výdělková
daň před válkou 1.44, nyní 18.99,
tedy desetkrát více, výdělková
u společností veřejně účtujících
před válkou 2.82%, nyní 19.32%, tedy 8krát
tolik, ale daň u příjmu před válkou
2.75%, nyní 65.27%, tedy třicetkrát tolik
než před válkou! A počítáme-li,
jak ve státním rozpočtu je uvedeno, že
daň z příjmu je preliminována výnosem
800 milionů Kč a že z těchto 800 milionů
Kč 500 milionů Kč zaplatí gážisté,
tedy vidíme v pravém světle daňovou
únosnost našeho obyvatelstva. A nikdo se neptá
gážistů, zdali snesou toto daňové
zatížení nebo ne.
Velmi často také pan ministr financí projevil
obavy, že prý by nemohl dodržeti termínu
účinnosti zákona 1. ledna 1926. Dovoluji
si tvrditi, že tato účinnost musí býti
stůj co stůj dodržena, a to proto, poněvadž
zde byl dán slavnostní slib celé bývalé
koalice. Je zde zákon č. 289, který platil
jen pro r. 1925 v předpokladu, že dojde r. 1926 k
definitivní úpravě. Kdyby však neměl
býti dodržen termín účinnosti
zákona 1. ledna 1926, bylo by to hrubým porušením
daného slibu a daného slova.
A nyní zodpovězme si otázku, proč
státní zaměstnanci odmítli tyto osnovy.
Proto, poněvadž dobře vycítili, že
se těmito osnovami vracíme zpět a že
se jimi nezavádí nic moderního, nic nového.
Za druhé, je to nedůvěra k byrokracii, poněvadž
věděli, že vypracování osnovy
bylo svěřeno čtyřem vysokým
úředníkům, ale že, k našemu
překvapení, nebyl zavolán žádný
personalista ze státních podniků, ačkoliv
státní podniky mají největší
procento personálu, dále, že se o této
osnově nebo o jejím sestavení jednalo za
zavřenými dveřmi, a nyní, když
osnova vyšla, že je tam více než na 40 zmocňovacích
paragrafů, kde se vládě ponechává
tyto otázky vyřešiti. A opatření,
jakýsi ochranný ventil ve vyrovnavacích a
doplňovacích přídavcích, nepřidává
také zrovna žádného momentu, který
by mluvil pro to, že osnovy tyto jsou bezvadny. Podotýkám,
že zákony, které vyšly v Československé
republice z iniciativy poslanců, neměly nikdy této
ochranně pojistky, aby nikdo nedostal novou úpravou
méně. Dokud zákony dělali poslanci
odboráři, nebylo potřebí vyrovnávacích
a doplňovacích přídavků.
Pan president v jednom ze svých poselství řekl:
"Chceme míti byrokracii myslivou a myslící."
A já bych řekl, že máme v našem
státě byrokracii zlomyslnou. Kol. Stříbrný
jako ministr řekl při jedné příležitosti,
že největším nepřítelem
úředníků je zase úřednictvo
samo. Bohužel, je to trpká pravda, a kol. Stříbrnému
se dostává velmi často satisfakce. Podíváme-li
se jen na poslední události ze státní
administrativy, vidíme, že ministerstvo financí
šmahem odmítá žádosti o zvýšení
pensí s poukazem, že dotyční zaměstnanci
získali předchozími zákony. Vidíme,
že v našem státě výnosy Nejvyššího
správního soudu se nerespektují, že
referenti vyřizují své záležitosti
mnohdy tak ledabyle, že prostě zaměstnance,
jichž se toto vyřízení týče,
posílají, aby si šli na správní
soud. Nedávno padlo rozhodnutí správního
soudu stran úlev na pensijních příspěvcích,
na které jsme tolikráte zde poukázali, kde
ministerstvo financí neprávem a nezákonným
způsobem - také tento výnos ministerstva
financí byl zrušen pro nezákonnost - odpíralo
tuto úlevu zaměstnancům, kteří
ji dosáhli před zákonem 287. Nedávno
správní soud rozhodl proti ministerstvu financí,
že státním zaměstnancům přísluší
také přídavek na prvé dítě,
i když manželka pobírá drahotní
přídavek ve službě veřejné.
Ale ministerstvo financí vydalo k tomuto nálezu
správního soudu výnos, který naprosto
zkroutil toto vynesení správního soudu, takže
z celého efektu nezbylo státním zaměstnancům
nic.
Správní soud nedávno rozhodl, že drahotní
přídavek na Podkarpatské Rusi přináleží
těm zaměstnancům, kteří se
oženili po 1. lednu 1924 nebo po svém exponování.
A ministerstvo vnitra přesto trvá na svém,
že prý nepřináleží těmto
zaměstnancům tento přídavek.
Započtení doby volných úřednických
sil u pošty je stejně trpká kapitola. Ministerstvo
vnitra se vymlouvá, jak může, ministerstvo
pošt vyvrací věcně jeho argumenty, ale
ministerstvo vnitra nepovolí a nechce povoliti. A konečně,
když je hnáno do úzkých, vymlouvá
se na úspornou tendenci zákona čís.
286. To je poslední útočiště
všech referentů, ačkoliv pamatujeme se velice
dobře, že v sociálně-politickém
výboru pan ministr Malypetr prohlásil, že
se bude tento paragraf o započítání
služební doby blahovolně vykládati.
Tak vypadá ta blahovůle! A její důsledky
jest viděti z těchto cifer: V Praze poštovní
akcesista, poněvadž se mu nepropočítala
tato doba volně úřednické síly,
slouží 6 let, má tříčlennou
rodinu a pobírá 814 Kč měsíčně.
Z toho má 100 Kč srážek, 300 Kč,
platí měsíčně v Bráníku
za byt v podnájmu a na osvětlení, otop a
živobytí zbývá mu 290 Kč na tříčlennou
rodinu. Nedávno se v Košicích jeden takový
nešťastník zastřelil, poněvadž
nemohl vystačiti s tímto platem. Ale to je pánům
v ministerstvu vnitra všechno jedno. Kdyby se všichni
postříleli, pánové nepovolí.
Nadřízení nevyřizují žádosti
po leta, chovají se hrubě k podřízeným
a cynicky je odbývají, jestliže si na něco
stěžují nebo o něco prosí. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Generální finanční ředitelství
v Bratislavě nedávno přesadilo 75 finančních
strážníků, z těch 13 ženatých,
na falešné udání správce inspektorátu
Chocholouše. Prosím, 50 lidí pro jednoho musilo
býti vyměněno, a stěhovací
náklady činí několik tisíc
korun! Nebylo by lépe, kdyby byli přesadili pana
Chocholouše, než oněch 50 lidí?