Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr Patejdl. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Kongruová
osnova je typickým zjevem ve vývoji našich
vnitropolitických poměrů. Dle ní můžeme
posouditi, zdali jde vnitřní politika kupředu
nebo kráčíme-li zpět. Každému,
kdo studuje otázku poměru mezi státem a církvemi
a kdo zejména sleduje, jak se tento poměr v moderní
době ve většině evropských států
vyvinul, při přečtení této
osnovy není naprosto tajno, že touto osnovou vracíme
se při nejmenším o 50 let zpět, že
prostě vracíme se k poměrům daleko
předválečným, poměrům
rakouským.
Jest jednou z vedoucích zásad každého
zákonodárství, že zákony mají
býti vydávány tehdy a takové, aby
vyhovovaly všeobecně pociťované potřebě
většiny obyvatelstva, aby odpovídaly přání
většiny obyvatelstva. Přeje si, slavná
sněmovno, většina obyvatelstva Československé
republiky utužení poměru mezi státem
a církvemi, anebo volá tato většina
po tom, aby ten poměr byl uvolněn, aby byla provedena
rozluka státu od církví, aby stát
byl zproštěn stamilionových nákladů
na účely kultovní?
Nicméně nepočítá se s přáním
národa, nepočítá se vůbec také
s míněním těch, kteří
důrazně upozorňují, kam touto osnovou
spějeme. Byla zde citována celá řada
projevů, které byly učiněny proti
této osnově. Budiž mi také dovoleno,
abych já k tomu se dovolal časopisu "Kostnických
Jisker" ze dne 17. června 1926, ve kterém najdeme
tento článek od prof. Žilky: "Nemůžeme
neprojeviti nesouhlas s tou skutečností, že
mezi podpisy na klerikálním návrhu o zvýšení
kongruy se shledáváme se jmény evangelických
členů parlamentu ze strany republikánské
a národně demokratické. Chápeme, že
nechtějí ublížiti své církvi
a zvýšiti proti ní nespravedlnost, které
se dopouští stát tím, že z veřejných
prostředků podporuje bohatou církev katolickou.
Ale nezamlčíme, že těžce neseme,
když nevidí, jak upevňují postavení
katolicismu v naší republice. Je nespornou skutečností,
že u nás ztratil katolicismus po válce nejvíce
ze všech států evropských. Jeho država
byla podstatně a citelně seslabena. A nyní
někteří evangelíci, jednotlivci, jako
stranníci, honem spěchají na pomoc seslabenému
katolicismu a pomáhají mu na nohy, zabezpečují
postavení jeho duchovenstva i v místech, kde ztratil
skoro všechno členstvo, nebo značnou jeho část,
udržují místa farářská
v místech, kde jich není potřeba, dopomáhají
bohatě dotovaným farám k desetitisícovým
doplatkům. O porušení zásad protestantských
ani nemluvě! Činí to ovšem ze starosti,
aby evangelická církev nebyla finančně
zatížena. Ale to je omyl. Jsme přesvědčeni,
že by evangelické církvi daleko víc
posloužili, kdyby ji vychovávali, ano nutili k samostatnosti,
neposilujíce při tom katolicismus."
Nepočítá se tedy s míněním
národa, nýbrž osnovou se vyhovuje přání
jedné politické strany, strany lidové. Strana
lidová ukazuje na bídný hospodářský
stav určité části svého duchovenstva,
zejména určité části duchovních
správců a kaplanů. V malých farách
a zejména v těch pohorských vískách
je jistě dosti těch duchovních, kteří
nemají materielní postavení záviděníhodné.
Ale sledujete-li jejich projevy, budete-li s nimi mluviti, dovíte
se od nich, že žádají sociální
spravedlnosti, žádají zlepšení
svého materielního postavení, ale ne na účet
státu, nýbrž právě na účet
těch, kteří mohou, vládnouce ohromným
majetkem ať nemovitým nebo movitým, tomuto
jejich volání po sociální spravedlnosti
vyhověti.
Oni tedy uplatňují své nároky na sociální
spravedlnost ne proti státu, nýbrž proti těm
svým mocným představeným, proti církevním
magnátům. Toho si však byli, vážená
sněmovno, církevní hodnostáři
- aspoň někteří z nich - po převratu
velmi vědomi. Stačí, když poukáži
na projev bývalého senátora, opata Zavorala,
ve kterém považoval za samozřejmé, že
se sociální postavení kněží
zlepší na útraty a z prostředků
majetku církevního, a ve kterém vylučoval
vůbec myšlenku, že by se toto postavení
mělo zlepšiti na útraty státu.
A nyní několik slov ke kritice této osnovy.
Pro každého kdo stojí na programu rozluky státu
od církve, pro každého, kdo jest si vědom
své čestné povinnosti k tomuto programu,
jest ovšem každá osnova kongruová zásadně
nepřijatelná. Zaujímám k ní
tedy hned na začátku všeobecně zásadní
stanovisko zamítavé.
Přes to chci ještě vytknouti podstatné
vady této osnovy a reagovati tak na důvodové
zprávy a vývody referentů. Páni referenti
ukazují na to, že prý původní
iniciativní návrh byl úplně přepracován
a úplně změnil zásady, na kterých
původní návrh spočíval.
Jest pravda, že osnova ulomila řadu hrotů původního
návrhu, ale jestliže zejména dnes dovolávají
se příslušníci národně
demokratické strany zásluhy pro zlepšení
této kongruy, nechť si přečtou dnešní
"Pražský Večerník", aby viděli,
jak dalece se jim podařilo něco změniti na
hmotném postavení duchovenstva. Je pravda, že
osnova ulomila řadu hrotů, ale budeme-li zkoumati
důvody, proč se ty hroty zlomily, najdeme, že
toto přepracování, to částečné
snad zlepšení nestalo se snad z dobré vůle
na přání strany lidové, že se
tak nestalo z dobré vůle těch, kteří
se dovolávají toho, že tuto osnovu zlepšili,
nýbrž že zde působil tlak zvenčí
a do jisté míry i to, že se v pánech
začínalo ozývati svědomí nad
tím, co provedli podpisem původního návrhu
iniciativního. To ovšem ještě daleko neomlouvá
jejich podpisy na původním iniciativním návrhu.
Jestliže dovedli pánové s lehkým srdcem
podepsati návrh, který znamenal další
zatížení státu o více než
150 mil. Kč, který znamenal i tlak duchovních
oproti předválečnému poměru
- u nejmenších.znamenal patnáctinásobek
a u těch vyšších aspoň jedenáctinásobek,
a na druhé straně u státních zaměstnanců
znamená to oproti době předválečné
jenom šestinásobek, jestliže připouštěli
v tomto návrhu, aby se tam výnos pozemků
uvedl směšnou cifrou ceny 130 kg žita z 1 ha
půdy, jestliže připustili, aby štolové
poplatky se započítávaly směšnou
sumou 200 Kč na 1000 příslušníků
církve, pak je jasno, že ti, kteří návrh
podepsali, nejen zapřeli své kulturní programy,
s výjimkou ovšem stran klerikálních,
ale přímo hazardovali s financemi státními.
Přepracovaná osnova podržela přesto
řadu ustanovení, která nelze přejíti
mlčením. Tak v odst. 5 v §u 1 na konci nezapočítává
se do kongruy odměna za vyučování
náboženství. Uváží-li se,
že odměny tyto jdou často do tisíců,
pak se marně ptáme, proč má stát
poskytovati toto privilegium na úkor státních
zaměstnanců? To tedy znamená, že vyučování
náboženství se považuje ve smyslu tohoto
zákona za vedlejší zaměstnání
duchovních a že hlavním důvodem doplnění
kongruy pak je plat za úkony bohoslužebné,
neboť čas upotřebený na vedení
matrik přece je minimální. Podle §u
3 doplňuje se na kongruální mez ryzí
příjem duchovních. Jak se vyšetří
tento ryzí příjem? To stanoví nám
§ 7 zákona kongruového z r. 1898. Od hrubého
příjmu se totiž odpočítávají
daně, zemské, okresní a obecní dávky,
ekvivalent a podobné. To tedy znamená, že doplňkem
kongruy k ryzímu příjmu budou se hraditi
státem duchovenstvu všechny jimi placené daně
a veřejné dávky. To je tedy sociální
spravedlnost oproti ostatnímu obyvatelstvu!
Podle odst. d) téhož paragrafu odčítá
se od hrubého příjmu také paušál
za úřední povozy docela částkou
1000 Kč. Kdo zná poměry duchovenstva, zejména
na venkově, ten ví, že těch povozů
nepoužívají, a pokud jsou tyto povozy zdarma,
přesto si mohou páni duchovní odčítati
těch 1000 K a stát jim těchto 1000 K doplní.
V §u 6 osnovy zrušuje se mimo předpisy o štole
také § 5 zákona ze dne 20. května 1874.
Zákon tento upravoval podmínky zákonného
uznání nových náboženských
společností. Co tam stanovil ten § 5? To, že
podmínkou státního povolení nové
náboženské obce musí býti průkaz
o tom, že náboženská obec má dostatek
prostředků k vydržování potřebných
bohoslužebních zařízení, udržování
řádného duchovního a pro vyučování
náboženská. Nebude tedy v smyslu této
osnovy tohoto průkazu stát nyní žádati,
to znamená, že pro náboženské společnosti,
vzniklé po r. 1874 a pro všechny možné
náboženské společnosti, které
v budoucnosti vzniknou, bude se žádati jenom splnění
podmínek §§ 1 a 2 tohoto zákona, totiž
že jejich učení, bohoslužba, řád
i pojmenování se nepříčí
zákonu nebo mravnosti a že je zajištěna
existence alespoň jedné obce náboženské.
Jsou-li zde hmotné prostředky pro vydržování,
dále žádati se nebude. To všecko má
hraditi republika, ať těch společností
budou desítky, sta nebo tisíce.
Místo, aby se prováděla unifikace, zrovnoprávnění
v tom směru, že by ustanovení tohoto zákona
se rozšířila alespoň na všechny
ty církve, na které dosud neplatí, zejména
také na církev římsko-katolickou,
místo toho, aby se provedla unifikace, ulehčení
břemen státu, a to by také mělo zajímati
pana ministra financí, provádí se unifikace
ve smyslu dalšího zatížení státu.
Náboženské společnosti, pro které
až dosud platil tento paragraf, získají snad
hmotně, ale ztratí mravně, a zrušení
tohoto paragrafu bude asi počátkem jejich úpadku.
Je s podivem, jestliže to všechno tyto společnosti
nechápou.
V §u 7 nalézáme prapodivné ustanovení.
Najdete tam: "Pokud tento zákon neobsahuje ustanovení
nutných k jeho provedení, buďtež vydána
nařízením." Ptáte-li se, co to
znamená, dovíte se to v důvodové zprávě
rozpočtového výboru, že totiž cestou
nařizovací mají se upraviti některé
otázky, kterých tento zákon sám neřeší
a jež musí býti řešeny nařízením,
jak se tam praví, nařízením praeter
legem. Nařízení má tedy upraviti otázky
zákonem neřešené. Ale to odporuje zjevně
zásadě, stanovené v §u 51 naší
ústavy, kde se jasně stanoví, že nařízení
lze vydávati jenom ku provedení zákonů
a jenom v jeho mezích.
Mluvil jsem o tom nedávno v debatě, týkající
se cel, mohu se tedy na to odvolati. Je to tedy porušování
ústavy. Ovšem nás už to nepřekvapuje.
Nepřekvapuje nás to proto, vidíme-li, že
v podání tohoto iniciativního návrhu
byla porušena zjevně zásada §u 41, odst.
2, kde se přímo nařizuje, že ke každému
návrhu zákona, podanému členem sněmovny,
"budiž přiložen rozpočet a budiž
také přiložen návrh úhrady".
Kongruová koalice nepředložila ani návrhu
rozpočtu, nepředložila ani žádné
úhrady. Nejenom to, všechny ty orgány naší
sněmovny, které měly bdíti nad dodržením
tohoto ustanovení, nekonaly to, co podle ústavy
konati měly. Tento návrh nebyl předsednictvem
vrácen k doplnění, tento návrh nebyl
ve výboru iniciativním odmítnut a všechny
snahy v těchto výborech, ať v iniciativním,
ať v soc. politickém, které se domáhaly,
aby pro tuto formální vadu byl návrh vrácen,
byly šmahem zamítány.
Konečně unikem jest i zpětná působnost
zákona. Páni referenti snad se budou odvolávati
na obdobu zákona státně-zaměstnaneckého,
jenže zapomínají, že je zde velký
rozdíl, pokud jde o státní zaměstnance,
že byla státním zaměstnancům
slíbena úprava jejich hmotných poměrů
zákonem o úsporných opatřeních
ve veřejné správě, že jim byla
slíbena tato úprava do konce r. 1925, že tento
slib byl jménem celé koalice prohlášen
bývalým premiérem Švehlou. A
tam marně budete hledati v tomto smyslu nějaký
slib ve prospěch kongruy. Páni referenti rozplývali
se sociální spravedlností, stále a
stále nám ukazují na ty chudé faráře
a kaplany. Je s podivem, že na ty bohaté zapomněli.
Marnými byly tu také naše snahy v sociálně-politickém
výboru, aby vláda úředně nám
sdělila data o nemovitém majetku církve.
Musili jsme si tedy tato data opatřiti sami. Tož popatřme
na to, jaký je církevní majetek v Československé
republice. Pokud je v záboru, činí 85 souborů
se zemědělskou půdou 111.062 ha, jiné
půdy 378.688 ha, celkem okrouhle 489.000 ha. Z toho patří
jiným církvím jen 3.000 ha, všechno
ostatní patří církvi římsko-katolické.
Převzato bylo půdy zemědělské
z majetku církevního 24.9%, to je asi
27.000 ha a jiné půdy 6.5% za cenu asi
50 milionů Kč. Jen přejímací
cena u tohoto majetku církve římské
činí, prosím, maličkost, jednu miliardu
250 milionů, to je cena přejímací,
skutečná cena tohoto majetku činí
však, mírně počítáno,
2 1/2 miliardy. Ale při tom je třeba ještě
připočísti 130.000 ha půdy nezabrané.
Vedle toho patří církvi římsko-katolické
řada průmyslových závodů. Snad
nebude na škodu, když také vypočtu počet
těchto závodů. Jsou to, prosím, tři
cukrovary, 16 lihovarů, 28 pivovarů, 13 sladoven,
44 cihelen, 2 sklárny, 54 lomů, 39 pil, 1 sušárna,
40 mlýnů, 6 dolů, 4 mlékárny,
3 škrobárny, 90 zámků a residencí,
40 parků a 21 jiných objektů. (Hlas: A
ještě kořalny v těch klášteřích!)
Ty jsou zahrnuty v těch lihovarech.
Vážená sněmovno! My máme také
jednu přednost, která má význam mezinárodní.
My se vyrovnáme, co se týče majetku církve
katolické, Španělsku, v tomto ohledu jdeme
hned za Španělskem. Snad se budou některým
pánům dmouti prsa, jak v tomto ohledu jdeme hned
za tímto státem. Kdyby se zavedlo, vážená
sněmovno, ve prospěch kongruy jen tříprocentní
zdanění tohoto majetku, tedy tato kongrua by byla
beze všeho kryta a jistě že by majetek církevní
tím nebyl ruinován. A to ještě nemluvím
o těch stamilionech majetku movitého, o kapitálech
uložených v různých bankách,
které, jak víme, nejsou jen české,
jsou jinonárodní a zahraniční. Konec
konců ten případ olomouckého arcibiskupství
o tom vyvezení těch sta tisíc mluví
náramně významně.
Ještě několik slov k tomu. V "Pražském
Večerníku", orgánu strany lidové,
ze 14. června najdete nadpis: Nelhat - toť nejlepší
definice demokracie. Pod tím podepsán president
Masaryk. A zde uvádějí: "Argumenty,
kterých užívají v tisku soc. demokraté,
lze označiti jako vědomé lži. "Právo
Lidu" přetiskuje z řeči posl. Chalupy
tvrzení, že církev vlastní ohromné
latifundie, a proto jsou zavedena cla, aby si arcibiskup, kapitoly
a kláštery namazaly kapsy." A dále zde
píší: "Čísla. která
uvedl Chalupa, jsou čísla poválečná"...
snad má býti předválečná.
"Církevní velkostatkáři dali
svou půdu k disposici pro parcelaci, jako velkostatkáři
světští. Z převzaté půdy
v zemích korunních bylo rozparcelováno již
90%." Jak jsem uvedl na základě jasného
zjištění, činí tento poměr
půdy zemědělské jen 24%, ale podle
"Pražského Večerníku" 90%
církevního majetku je rozparcelováno. A pokud
se týče lesní půdy, říkají,
že jí bylo postátněno již 156.000
ha. Byl bych zvědav, kdyby mohl bývalý a
nynější předseda Státního
pozemkového úřadu říci, jak
dalece se tato data srovnávají s pravdou, ale na
důkaz oprávněnosti tohoto listu obviňovati
druhé ze lži stačí, když vám
přečtu srovnáním tvrzení, které
se zde uvádí, že církevní hodnostáři
dali dobrovolně svůj majetek k disposici, a když
přečtu výňatek z pověstného
pastýřského listu, podepsaného biskupy.
Píše se v tomto pastýřském listu:
"Žalujeme, že církvi byl odňat, a
to většinou za pranepatrnou náhradu, její
majetek, jehož nabyla štědrostí svých
dítek." Tož vidíte, kdo mluvil pravdu
a kdo lže.
A nyní několik slov o právní povaze
majetku církevního v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku. Pánové z lidové strany a možná,
že i z druhých stran, budou namítati, že
to je majetek, na který stát nemá práva.
Nuže, nechť si pánové z kongruové
většiny přečtou v "České
revui" z r. 1922 článek universitního
profesora dr Kaprasa, ne socialisty, nýbrž národního
demokrata, pod nadpisem: O církevním majetku v českém
státě. Najdou tam zajímavá sdělení,
že majetek církve dosáhl ve XIV. století
takové výše, že Karel IV., který
skutečně byl ochráncem římsko-katolické
církve, musil vydati v "Majestas Carolina" zákaz
pro přechod nemovitostí do mrtvé ruky. Najdou
tam, že po bitvě bělohorské r. 1621
žádala církev všeobecnou restituci vrácením
neméně než 1500 obcí, měst a
zámků. Tomu se postavil na odpor sám krvavý
Ferdinand, který papežskému nunciu Caraffovi
tvrdil, že dle platného práva českého
králové čeští mají právo
nakládati církevním majetkem. Znalec českého
práva dr Kapras dokazuje, že církevní
majetek v historických zemích patří
ke statkům státním, čili že správně,
jak jiný vědec a znalec našeho práva
zemského prof. dr Jaromír Čelakovský
uvedl, patří ke království. Dokumentuje
to na základě zemského zřízení
Vladislavského, dále zřízení
z r. 1547, na základě obnoveného zřízení
zemského za Habsburků vydaného po bitvě
na Bílé Hoře r. 1627. Tento znalec, tento
universitní profesor končí své vývody
takto: "Byl tedy konečný stav církevního
jmění v českém státě
ten, že právně i nadále musí
býti počítáno ke statkům královským.
Na těchto základech nemohla ani habsburská
centralisace svými bezprávními akty ničeho
měniti".
Slavná sněmovno! My jsme se nevzdali nikdy svého
práva českého. Vy také víte,
že mnoho z pánů právě v době
předválečné patřilo k pronikavým
zastáncům a propagátorům tohoto státního
práva. K nim zejména patřil také p.
dr Hajn. Proč tedy pánové zde ještě
neuplatnili toto právo, když to mají dnes v
moci, když tu nejsou Habsburkové? Proč prostě
váhají, proč kongruovou předlohou
přispívají ještě k většímu
posílení římské církve?
Osnova kongruová je hlavně politikum, o tom nemůže
býti sporu, je důsledkem politické zásady,
jak bylo správně napsáno: do, ut des. A lidová
strana, třebas vázaná prohlášením
ministerského předsedy Švehly, které
znamenalo jen úpravu hmotných poměrů
státních zaměstnanců, řekla:
"Dám vám, pane doktore Hodžo, cla,
když mi dáte kongruu". Dalo se slovo a toto slovo
se musí dodržeti. Co je to všechno platné,
že se plivá na naši krásnou epopeju, že
se tupí památka těch, kdož umřeli
za svobodu národa? Nejen ty prapory těch legií
chtějí dáti do musea, ne, do toho musea nám
dávají celý program naší národní
revoluce (Potlesk.), program, který washingtonskou
deklarací, prohlášením to naší
vlády, žádal jasně rozluku státu
od církví. (Posl. dr Franke: Teď už
nepotřebují legionářů. teď
to obstarají faráři!) Zajisté!
Pan dr Hajn nám uvedl celou řadu zákonů,
vyčetl všechny ty rozmanité zákony kongruové
a snažil se prostě ohlušiti hlas svého
vnitřního svědomí, který mu
snad říkal něco jiného. Dovolává
se pan dr Hajn zejména toho, že prý
r. 1920 se upravila a zvýšila kongrua. Zapomněl
uvésti, že první se upravovala v době
války r. 1918. Zapomněl uvésti, že to
zvýšení, které nikterak nechci zvláště
se stanoviska zásadního hájiti, znamená
přídavek 1250 Kč ročně, ale
zde se zaručuje minimálních 9000 Kč
ročně. Pan dr Hajn zapomněl však
dále říci, že v revolučním
Národním shromáždění strana
československých socialistů žádala
rozluku církve od státu a žádala. aby
toto bylo pojato do ústavy. A když si přečteme
stenografický záznam, dovíme se, že
jeho strana to byla, která se postavila proti tomuto požadavku.
Ovšem, o tom pan dr Hajn nemluvil. On mluvil o tom,
že je to skutečně vzácná česká
povaha, která v těch věcech kulturních
dovede přijímati všechny možné
podněty kultu, která v sobě srovnává
i uctívání mistra Jana Husi i kult svatojanský
atd. atd.
Vážené shromáždění!
Zde máte pravý výklad toho liberalismu, který
dovede jedněmi ústy hlásiti se k největšímu
muži naší historie, jako stejně hlásí
se k muži, o kterém je historicky i vědecky
dokázáno, že neexistoval. (Výkřiky.)
Vážené shromáždění!
Obec legionářská v minulém roce uzavřela
dohodu se čtyřmi politickými stranami, tato
dohoda byla uzavřena podle určitého, pevně
sjednaného programu. V tomto programu byla také,
a ne na posledním, nýbrž na prvním místě,
rozluka státu od církve. Nejenom strany socialistické,
nýbrž i strana republikánská a živnostenská
přistoupily ke spolupráci na základě
tohoto programu. Litujeme velice, že se zapomnělo
na dané slovo a že se neřeklo, co se tehdy
říci mělo: Pánové, my jsme
už dali dříve slovo a teď tedy nemůžeme
dávati nové slovo.
Kde vězí příčina, že se
tak lehkomyslně uteklo od zásad a ideálů
našeho boje za svobodu? Kde vězí příčina,
že nechceme býti v poměru státu k církvi
státem moderním s provedenou rozlukou? Kde vězí
příčina, že nemáme rozluku, tak
jako ji má v Evropě Francie, jako ji mají
Švýcarsko, Portugalsko, Irsko, jako ji má Estonsko,
Rusko, jako ji mají ještě jiné státy
evropské, jako ji má Turecko, jako ji má
dále Amerika, Austrálie, jižní Afrika,
Brasilie, Kuba, Nový Zéland? Příčina
vězí prostě v tom, že se nepochopil
a nechtěl pochopiti význam a pravý smysl
naší národní revoluce, že většina
těch, kteří po převratu k němu
se hlásili, prostě oportunisticky se přetvařovali.
Krev se žene do tváří nad takovou věrolomností.
Nestydí-li se pánové, stydíme se za
ně my. Než my nezoufáme! My věříme,
že přijdou reparace kulturní, věříme,
že za ty miliony, které budou vynaloženy z prostředků
státních, ručí nám majetek
církevní. Ten nám bude zástavou, ze
kterého se budeme hojiti. (Výborné! Potlesk
socialistických poslanců.)
My nepřestáváme věřiti v pokrok,
my nepřestáváme věřiti ve washingtonskou
deklaraci. Věříme, že to. co se tak
výstižně ve washingtonské deklaraci
ke konci praví. stane se skutkem, že bude doba, kdy
mocnosti tmy ustoupí mocnostem světla. (Výborné!
Potlesk socialistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Korláth. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Korláth (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Vývoj cirkevnej práce
vyžaduje si pokoja, ktorého veru naše cirkvi
už od dávna postrádajú, lebo už
pred válkou, ale obzvlášte od doby války
robí sa nepretržitá, krutá, pekelná
agitácia pod heslom slobody proti všetkému,
čo je základnou cirkví, proti cti, mravom,
poriadku, auktorite, ba i proti dobrotivému Bohu.
Cirkvi so svojimi duševnými zbraňami krásne
zdolávajú tento boj a vykonávajú i
naďalej svoje duševné práce a som si istý,
ře víťazstvo bude na ich a na našej strane,
lebo s námi je Božská spravedlnosť.
Avšak ani ľudská spravedlnosť nemôže
prispustiť, aby tí v tej obrovskej borbe svedenej
pre záchranu ľudských duší vojáci,
spolu s námi avšak v naších najprednejších
radoch bojujúcí vojáci - duchovní
- neochabli a od biedy neboli vysilení. My, t. j. štát,
musíme voči ním plniť naše povinnosti
a zaistiť im tú skývu skrovného a chudého
vezdajšieho chleba, ktorého niesú už v
stave im poskytnúť ich veriaci z vlastnej sily. Našou
povinnosťou je to obzvlášte dotiaľ, dokiaľ
bezohľadný boj proti cirkvám nebude víťazne
skončený.
Vyplácanie kongruy je dnes obzvlášte čestnou
povinnosťou štátu. Platí ju za tú
ohromnú a cennú internú prácu, ktorú
duchovní vyvinujú tiež v záujme štátu,
keď zakladajú do duší základy mravnosti
a tým aj sťažajný kameň celého
štátneho života. Kongrua tedy nie je milosťou
ani darom, ani nie zakúpením kňažstva
a obzvlášte nie kramárením s vnútorným
presvedčením duchovenstva, ale je nepatrnou protislužbou
za ohromnú duševnú prácu duchovných.
(Tak je!)
Poneváč je tomu tak, a poneváč na
tejto práci berie účasť každý
duchovný, ktorý pôsobí v území
štátu. ná!eží táto protislužba
každému bez ohľadu na to, či môže
preukázať svoju príslušnosť a či
nie. Maďarská národná strana chopí
sa každej vhodnej príležitosti a celou svojou
váhou bude pôsobiť v tom smere, aby štátné
občianstvo a obecná príslušnosť
duchovných čo najskôr individuelne bola upravená
a aby tým nemohli byť ukrátení.
Mám za to, že ciferná výška kongruy
musí byť podľa finančných pomerov
štátu nabudúce modifikovaná, avšak
v tomto smere ešte dnes nepoužijem návrhu, chcem
však, aby textácia bola jasnejšia pri preukaze
kvalifikácie, kde zreteľne treba vysloviť, že
u duchovných, ktorí sú teraz v mieste, treba
pokladať za kvalifikáciu na gymnáziu nadobudnutú
tiež kvalifikáciu, ktorú nadobudnul dotyčný
duchovný na niektorom gymnáziu v území
bývalej rakúsko-uhorskej monarchie pred účinnosťou
nariadenia ministerstva školstva a národnej osvety
o povinnosti nostrifikácie stredoškolských
vysvedčení. Primlúvam sa, aby môj doplňovací
návrh, ktorý som v tejto veci podal, bol prijatý.
Vo všeobecnosti prijímam návrh o kongrue tiež
v mene mojej strany a odporúčam, aby moje pozmeňovacie
návrhy boly prijaté. (Souhlas.)
Že existenčné minimum duchovných bolo
tak nízko stanovené, pokladám za protisociálné
ustanovenie, ktoré sa nesrovnává s akademickým
vzdelaním, konanou prácou, vedúcim spoločenským
úkolom duchovenského sboru, ba pokladám to
preň za ponižujúce, prijímam ho ako
počiatočný krok, ktorým však
ani z ďaleka ešte nebude sanované položenie
duchovných.
Nový návrh zákona snaží sa síce
reparovať tú chybu krásy, ktorá tak
krikľave hyzdila návrh prvý, že totiž
zamýšľala dať duchovným kongruu odpovedajúcu
výslovne kategorii IV a totiž existenčné
minimum bol by stanovil v úrovni zamestnancov so vzdelaním
meštianskej školy, avšak chybu túto reparoval
len formálne, poneváč vynechal poukaz na
kategoriu IV, avšak následkom sníženia
miestnych prídavkov a rodinných prídavkov
došiel k nižšiemu obnosu.
Nielen protisociálné ale priamo nespravodlivé
je zachádzanie, ak stanoví sa výchovný
príspevok i na niekoľko detí len 1000 korunami,
z ktorej sumy vôbec nie sú v stave dedinskí
duchovní svoje deti školiť, lebo tento obnos
nestačí v meste a na cudzom mieste ani na stravu
jedného dieťaťa na 4 mesiace, a čo bude
v ostatných mesiacoch a s ostatnými deťmi?
Ak pridáme k tomu všetkému, že podľa
nového ocenenia budú naturálné pôžitky
v pôde veľmi vysoko stanovené - z hektaru priemerne
150-300 kg obilia - vtedy uvidíme, že naši duchovní
vo väčšine cirkví sotva dostanú
viac, nežli činila dosavádna kongrua
Možno si predstaviť, aké mohlo byť ich dosavádné
položenie, keď už i tento kúsok chudého
chleba musíme prijať, lebo veď u určitých
kategorií znamená i to nejaké zlepšenie.
Je nespravodlivé stanoviť dotáciu pre chov
koňa 1000 korunami, lebo veď chov koňa budú
platiť len vtedy a len tomu, kto ho nezbytne potrebuje. Ale
tážem sa, či možno držať koňa
z 1000 korún? Pod týmto titulom bolo by treba povoliť
srážku aspoň 3000 korún z hrubých
naturálnych pôžitkov.
Jedine správnou a spravodlivou je úprava štátnych
penzií duchovných, ich vdov a sirôt a s tohoto
hľadiska.úprimnevítam tentonávrh. Miera
penzie je tiež nepatrná a i tu sa ukladajú
bremená na úkor duchovných, avšak predsa
je toto lepšie ako.takmer nič.
Na základe toho činím v mene poslancov maďarskej
národnej strany tento prejav:
"Oficielná politika Československej republiky
je už od doby trvania štátu založená
na revolučné heslá proticirkevné a
protináboženské. Tento smer namierený
bol proti cirkvám a zároveň proti národným
menšinám.
Plníme našu povinnosť voči nášmu
národu, keď podporujeme kongruový návrh
svojimi hlasy, lebo je naším presvedčením,
že najpevnejším základom našeho pozdvihnutia
sa je podpora náboženských mravov a že
zaistenie právnych nárokov naších duchovných
a ich hospodárska neodvislosť padá význačne
na v váhu pri posilovaní našej národnej
záchrannej práce.
Predložený kongruový návrh je ďaleký
toho, čo my pre naších duchovných požadujeme
a čo sme do programu pojali, a známe naše povinnosti,
t. j. vybojovať si naše požiadavky každým
ku tomu vhodným politickým prostriedkom." (Tak
jest!)