Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

My komunisté tážeme se v této souvislosti, co by bylo důležitějším, zda plniti klerikální měšec či zlepšiti sociální zařízení? Poukazuji na to, že zákon o podpoře stavebního ruchu jest zákonem, který bylo by bývalo nutno prodloužiti rozhodně ihned po uplynutí doby jeho platnosti. Nestalo se tak. Podle našeho pevného přesvědčení vzaly na se zákonodárné sbory v tomto směru velmi mnoho viny a způsobily tím nejenom stranám byt hledajícím, nejen proletářským rodinám, které dnes v mnoha tisících případů bytu nemají, nýbrž i všeobecnému národnímu hospodářství nejtěžší škodu. Arciť klerikálové. kteří z velké části nesou spolu odpovědnost za zhoršení zákona o podpoře stavebního ruchu, nemají přirozeně žádného zájmu na účinném boji proti bytové nouzi, neboť kněží, flanďáci, nejsou bez bytu, nepotřebují si do toho stěžovati, že nemají střechy nad hlavou. A nanejvýše dobře jsou na tom po této stránce římsko-katoličtí biskupové. Bylo již v debatě o kongruové předloze na to poukázáno, že na př. katolický biskup v Brně má 20 bytů a že se přes to zdráhal zaplatiti brněnské obci přepychovou daň za tyto byty. Děsných důsledků bytové tísně nemůže nikdo. kdo sociálně myslí a cítí, dnes popříti a myslím. kdyby tak zvaný říšský týden zdravotní péče. který se nyní v Československé republice připravuje, resp. provádí, řízen byl skutečně s hlediska sociálního, výsledek tohoto týdne byl by především způsobilý podati důkaz o tom, že nic nemůže více stlačiti životní míru proletářských mas, že nic neznamená ve větší míře neslýchané a nesnesitelné stoupání bídy proletářských mas, než sabotáž stavební činnosti. V témž okamžiku. kdy klerikálové přímo provokativním způsobem porušivše jednací řád sněmovny, promrskávají kongruovou předlohu, v témž okamžiku, kdy tyto strany. Němci a Češi, nemohou se toho téměř dočkati. až si budou moci svým mamonem naplniti pytlík, v témž okamžiku musíme my komunisté s protestem připamatovati, že jest v Československé republice celkem 74.000 nezaměstnaných proletářů, z nichž pouze 34.000 dostává státní podporu podle gentského systému. Téměř 60% veškerého nezaměstnaného dělnictva tohoto státu nedostává podle gentského systému ani haléře. Kdyby moje doba řečnická nebyla tak krátká. přečetl bych vám dopisy zaslané z Rudohoří, z nichž vysvítá, že zejména v německých pohraničních krajinách Čech je strašná bída mezi dělnictvem a že jsou sta a sta nezaměstnaných, kteří nespadají v dosah platnosti gentského systému, kteří doslovně pod nejtěžší bídou téměř klesají a kteří se na nás o pomoc obracejí. Nemůžeme jim pomoci, jsouce nuceni jim prohlásiti, že československý parlamentarismus jest tak orientován, že se vždy, buď tak neb onak, nalezne povolná většina, přezírající oprávněné požadavky nezaměstnaných.

Jiná kapitola. Klerikálové žádají miliony na kongruu. Na druhé straně můžeme zjistiti nepřetržité zhoršování sociální politiky anebo aspoň stagnaci v tomto oboru. Připomínám, že jest celkem v Československu 30 živnostenských inspektorátů, může tudíž 30 živnostenských inspektorů prohlížeti a kontrolovati závody co do hygienických a zdravotních zařízení. A připustí-li se, že kromě těchto úředních živnostenských inspektorů snad 30 nebo 40 úředníků těchto inspektorátů má právo kontrolovati závody, docházíme teprve k číslici 100 osob, jež jsou oprávněny prováděti kontrolu závodů. Myslím, že právě v tomto oboru stát absolutně zanedbal svou povinnost. Myslím, že postačí, uvedou-li se tyto pouhé skutečnosti, aby se přibila na pranýř úžasná nestydatost klerikálních stran. Kde zůstává - nemluvím o kontrole hygienických zařízení v průmyslových závodech - kontrola domácké práce? Ony klerikály, kteří dnes nemohou dost rychle přivésti kongruu pod střechu, kteří se neostýchají jako vysloveně křesťansko-sociální stranická organisace užívati státních peněz pro své účely, tyto klerikály zvu, aby šli do Rudohoří přesvědčiti se o tom, jak domáčtí dělníci žijí, jaké jsou bytové jejich poměry, co vydělají a z čeho žijí, jsou-li postiženi kapitalistickou kletbou nezaměstnanosti. Zvu tyto kněze, aby šli do Rudohoří na vlastní oči se přesvědčit, jak na př. rukavičkáři nebo houslaři v západních Čechách žijí bídně a uboze. Zvu vás, milí pánové, abyste šli do Rudohoří podívati se na do nebe volající bídu, zejména ženských proletářů a proletářských dětí. Kdyby tak klerikálové učinili, museli by přisvědčiti onomu občanskému spisovateli, který asi před 2 léty v jistém občanském časopisu rovněž něco napsal o nouzi v Rudohoří, jenž v časopise "Prager Tagblatt" uveřejnil kritiku vzbuzující rozruch, srovnával poměry v Rudohoří se skutečným peklem.

Klerikálové dožadují se kongruy. Na druhé straně tam, kde v obecních zastupitelstvech rozvíjejí svou blahodárnou činnost, staví se proti tomu, aby byly zdarma poskytovány učební prostředky ubohé proletářské mládeži, ač vědí, že velká část především chudých obcí není ani s to, aby tento způsob sociální školní péče v praxi prováděla, i kdyby k tomu snad měla dobrou vůli.

Klerikálové dožadují se kongruy. Na druhé straně jsme nuceni zjistiti, že úřednické zákony a učitelské zákony rok od roku byly zhoršovány a dnes opětně se zhoršují. Jsme nuceni zjistiti, milí pánové, že jistě v souvislosti se snahami o konsolidaci v tomto kapitalistickém státě úřednictvo a učitelstvo také v budoucnosti musí počítati s dalším zhoršením svého životního postavení. Možná, že politikou německých a českých agrárníků, politikou spojených mezinárodních klerikálů v tomto státě v souvislosti s kongruovou otázkou aspoň část oněch učitelů, kteří se na venkově dobrovolně propůjčují za agitátory pro Svaz zemědělců, bude vyléčena z očního zákalu, uvidí-li v několika týdnech, kam vedla politika vlastní jejich strany. (Souhlas komunistických poslanců.) Poukazuji na pojištění ve stáří, poukazuji na to, pánové, že na př. předevčírem, jak myslím, zástupce německé křesťansko-sociální strany pan Zajicek s této tribuny přednesl sice oposiční řeč proti předloženým úřednickým zákonům, že však příštího dne věrně a bodře i křesťansko-sociálně a poslušně na rozkaz své frakce hlasoval pro vládní návrh. Připomínám, že teprve před několika měsíci vůdce německých klerikálů prof. Mayr-Harting podal návrh dožadující se školské autonomie. Neslyšeli jsme dosud ještě nic o tom, že by bylo sjedáno junktim mezi tímto požadavkem školské autonomie a kongruou. (.Výkřiky posl. Krumpeho.) Tím jest znovu jen prokázáno - a tuto skutečnost pan Krumpe přes svojí hovornost se světa nesprovodí - že klerikálové právě v souvislosti se školskou otázkou odkrývají své naprosto zpátečnické hledí. Klerikálové -- a nyní můžete vy, pane Krumpe, dobře dávati pozor - jsou vždy nepřáteli vývoje moderního vychovatelství. (Posl. Krumpe [německy]: To můžete vypravovati v Kosmonosích, nikoliv zde!) Když svého času ve starém Rakousku německo-občanský poslanec Steinwender podal návrh na zhoršení, na zkrácení školní doby, stará rakouská křesťansko-sociální strana tento návrh podporovala. V novém Rakousku se nezměnili, provozují i nyní politiku nepřátelskou modernímu vývoji vychovatelství. V přítomné době vede se v Rakousku značný boj mezi mocnostmi klerikální tmy a mocnostmi proletářského pokroku. Posl. Glöckel chtěl prosaditi školskou reformu a učební plán pro školy národní a z části i pro střední školy. který po našem názoru jest rázu reformistického. Avšak i proti této učební osnově zmobilisovali rakouští sociálové veškeré síly. Podle této učební osnovy nežádá se nic jiného. než aby se nesměl na dítě vykonávati žádný nátlak jakéhokoli druhu ve směru náboženském. Avšak rakouští klerikálové, kteří se - nač výslovně kladu důraz - spojili s kapitalistickým židovstvem dnešního Rakouska - vždyť dnes v Rakousku jedině židé vzhledem k tomu, že jsou tu jen dvě strany, mají možnost prováděti politiku křesťansko-sociální - tito křesťanští sociálové vedou dnes úporný zločinný boj proti této veskrz skromné učební osnově, za kterou stojí socialistická strana. (Výkřiky.) Klerikálové -- ovšem jest pánům nemilé, když tyto věci zjišťuji - klerikálové a církev byli odjakživa nepřáteli pracovní školy. Jsou nepřáteli koedukace ve školství, jsou odpůrci toho, aby se zdarma dodávaly učebné prostředky pro všechny děti ve škole, jsou odpůrci toho - rozumí se to vlastně samo sebou - aby tak zvaná mravně náboženská výchova byla nahrazena zavedením vyučování mravouce. Jsou odpůrci toho, aby se dostávalo školním dětem poučení o pohlavních věcech, (Výkřiky posl. Krumpeho.) a podnikají všecko, aby vzbudili v dětech vědomí, jako by pojednávání o těchto věcech bylo lze označiti za něco hříšného.

Nemůžeme než zjistiti, že jest absolutní rozpor mezi tím, co se předvádí při vyučování náboženství ve škole, a výsledky moderních přírodních věd. Musíme konstatovati a to s veškerým důrazem, že se náboženským vyučováním ve školách dítě plete a že pop ve škole většinou všecko opět zničí, co učitel obětavě a přičinlivě svým dětem vštípil. Klerikálové jsou průbojníky onoho směru ve vychovatelství, jehož cílem jest, lidi a zejména proletáře již ve škole vychovávati v lidi poddajné kapitálu, právě proto, poněvadž si říkají, že by výchova mladé generace v tomto směru mohla býti obzvláště výhodnou pro budoucí kapitalistické vykořisťování. Ovšem potřebují takových poddajných dětí, takových poddajných lidí, musí tudíž hájiti tento klerikální zpátečnický systém výchovy na celé čáře. Klerikálové potřebují zvláště v takových situacích jako nyní, kde hlasují pro nestydaté zdražení životních potřeb, kde dali souhlas k odstranění soustavy pohyblivých cel a k zavedení pevné soustavy vysokých cel ochranných, na venkově dělnictva, které jest dosti zaostalé, aby přijímalo tyto věci jako bohumilé zařízení a jako bohumilou křesťansko-sociální politiku. Avšak všecky tyto námahy nic jim nepomohou, dnešní generace proletariátu v tomto státě a zejména německé dělnictvo v semknuté jednotné frontě postaví se proti křesťansko-sociální agitaci, proti křesťansko-sociálním výchovným methodám a především proti křesťansko-sociální celní a lichvářské politice. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Na vaší straně není ochoty skutečně zmodernisovati školství a provésti odluku církve od státu. Tážeme se pak, zda na tomto školství skutečně není nic co zlepšovati, a tu dospějeme k výsledkům nanejvýš děsným. Budeme nuceni po pravdě konstatovati, že především jest nutno zlepšiti vyučování dějepisu. Kdo tvoří nyní dějiny, pokud se týče, co tvrdí občanské strany, kdo že představuje hybnou sílu v dějinách lidstva? Tu slyšíme se strany občanské, že jsou to císařové a králové a generálové, kteří tvoří dějiny, a klerikálové přicházejí opět s tvrzením, že kromě těchto generálů a těchto císařů a králů samozřejmě také páni biskupové přispívají k vytvoření lidských dějin. (Výkřiky posl. Krumpeho.) My komunisté naproti tomu prohlašujeme, že jednotlivci netvoří dějin, žádáme právě proto, aby zmodernisováno bylo vyučování dějepisu, a prohlašujeme, že by obzvláště muselo býti ve škole vyučováno i otázkám hospodářským a že by pro život mladých generací bylo podstatně prospěšnějším, kdyby se vyučovalo jiným způsobem než dosud. Ovšem kdyby vyučovány byly děti o hospodářských vztazích, kdyby se dětem něco tak podobného vypravovalo jako v Rusku, t. j. kdyby se jim vypravovalo něco o existenci tříd obyvatelstva, o skutečnosti třídního rozporu, o skutečnosti, jak vykořisťována jest velká většina velkou menšinou, pak by se asi ukázalo, že by to bylo nanejvýš nebezpečné v prvé řadě pro trvání kapitalistického společenského řádu a v druhé řadě pro trvání oněch občanských stran, které nyní patří k celní většině.

Můžeme zjistiti, že na obecných a občanských školách vůbec se nevyučuje přírodním vědám. Arciť kněži mají vždy ještě možnost tam svoje povídačky udati. (Posl. Krumpe [německy]: Podívejte se na učební osnovu!) Nesejde na tom, co jest v učební osnově, tu znám, nýbrž, co skutečně existuje. Ani slova o Häcklovi, ani slova o přírodovědeckých a sociologických výzkumech Krapotinových, ani slova o Darwinovi, jen zflanďáčtění, jen klerikalisování dorůstající mládeže, to jest cílem klerikálů. Každý vážný přírodovědec jest v dnešních občansko-kapitalistických školách v boykotován.

Nyní ještě slovo o tom, jaké stanovisko zaujímají německé občanské strany ke všem těmto otázkám. Stanovisko křesťanských sociálů, jež pan Krumpe tak vášnivě, ale celkem s malým štěstím zastává, jest pevné stanovisko, jež zaujímá také svaz zemědělců. Tážeme se, jak se německé občanské strany ve svém celku staví k této otázce kongruy, k finanční stránce této otázky a ke stránce její posuzované s hlediska světového názoru. Tu nezbývá mi než, abych se již něco málo zabýval řečí, kterou včera přednesl mluvčí německonacionální strany dr Koberg s tohoto místa. Jest charakteristickým a symptomatickým pro názory německých občanských stran a musím něco uvésti, co přednesl pan dr Koberg. Dr Koberg praví, že také němečtí nacionálové jsou ochotni positivně hodnotiti náboženství. Jsme nuceni nadhoditi otázku, zda toto positivní hodnocení náboženství má záležeti v tom, že německé občanstvo jest pro to, aby se podrželo vyučování náboženství ve škole, a musíme se dále v této souvislosti otázati, zda to němečtí občané jako společenská třída a němečtí nacionálové jako politická strana vážně myslí, učinili-li ústy dr Koberga včera prohlášení, že jsou zásadně pro odluku církve od státu. Jsme nuceni v této souvislosti již připomenouti, že německé občanstvo ve starém Rakousku, kde mělo politicky docela jiné postavení než v Československé republice, kde německé občanstvo bylo třídou vládnoucí, kde mělo daleko větší politický vliv než nyní, nijak ani prstem nehnulo, aby přivedlo tam na přetřes otázku odluky církve od státu. Prohlašuje-li dr Koberg, že jeho strana jest pro spravedlivé vypořádání majetkových poměrů mezi státem a římsko-katolickou církví, nesměl pouze položiti tuto otázku, byl by měl věc tu daleko přesněji vyjádřiti a především odpověděti na otázku, v jakém smyslu toto majetkové vypořádání se má provésti. Pro charakteristiku oněch stran, které dnes německým, českým a slovenským jazykem společně křičí o kongruové miliony, jest po mém mínění naprosto nutno vzpomenouti toho, jakou politiku - a to slyší tito páni ovšem neradi - tyto strany, celá křesťansko-sociální strana, prováděly ve starém Rakousku za války. Konstatuji: Ani špatnými vtipy pana dr Jurigy ani rozčilenými výkřiky pana dr Petersilky ani kýmkoli jiným z křesťansko-sociálních agitátorů nelze vyvrátiti, že křesťanští sociálové ve starém Rakousku provozovali imperialistickou politiku a že jen tím, že žehnali zbraním, tím že bez odporu projevovali ochotu, aby byly rozlévány zvony na výrobu strojních pušek, houfnic a jiných smrtících zbraní, prokázali, že vše to, co jim nyní plným právem metáme v tvář, také skutečně přiléhá. (Hluk.) Ve starém Rakousku vesměs radostné podporování krvavého vraždění a lidských jatek v mnoha tisících a tisících případů a v Československu nic jiného, než že strana páně Šrámkova pokračuje v politice tohoto podporování. Pan Šrámek po řadu let patřil k tak zvané všenárodní koalici. Po řadu let hlasoval jako nejčelnější vůdce klerikálů ve vládě pro všecka vydání, kterých ministr války požadoval od koaličních stran a tím prokázal, že čeští klerikálové hodlají prováděti úplně tutéž militaristickou politiku, jakou jejich političtí předchůdci, pane Krumpe, prováděli ve starém Rakousku. Henry Barbusse ve své proslulé knize "La feu", "Oheň", ve které zobrazuje veškeré válečné hrůzy na německo-francouzské frontě, vyličuje scénu, jak francouzský letecký důstojník za letu přes německo-francouzskou frontu po několik minut má příležitost pozorovati, jak na jedné straně, na německé straně, německý kněz žehná německým zbraním, a jak na druhé straně, na francouzské straně provádí týž úkon francouzský kněz s francouzskými zbraněmi. (Hluk.) Toť důkazy, které zaznívají klerikálům nepříjemně v uších, a oni se ještě více rozčílí, řeknu-li, že jest nutným důsledkem jejich celní politiky, jejich politiky, kterou napomáhají k utvoření nynější vládní většiny, že nejen pan Šrámek, nýbrž snad již ve zcela krátké době pan Feierfeili s panem Krumpem bude ochoten jako součást nové německo-české koalice v této sněmovně povolovati vojenská vydání. Pak, pane Krumpe, promluvíme znovu o tom, jaké zásadní stanovisko zaujímá vaše strana v otázce militarismu.

Válka a kapitalismus patří dohromady. Kapitalismus a křesťansko-sociální strany, jejichž jediným úkolem jest udržovati lidstvo ve stavu zbožného snění, patří také dohromady, a tytéž strany, které nám komunistům, bolševikům a celému modernímu revolučnímu hnutí dělnickému předhazují, že pracujeme ke zničení občanské rodiny, že jsme ti, kdož ničíme základy německého, pokud se týče českého rodinného života, právě tyto strany svým zákrokem pro válku, podporou imperialistické politiky občanské třídy ve starém Rakousku a dále podporou české imperialistické politiky prokázaly, že podporujíce válku, současně pracují i na díle zkázy občanských a proletářských rodin, vůbec ke zničení rodinného života. (Souhlas komunistických poslanců.) Klerikálové jsou nanejvýše rozčileni, vmetou-li se jim ve tvář tyto skutečnosti, a ještě asi o něco více se rozčílí, rozebereme-li velmi vděčnou kapitolu o souvislosti mezi římsko-katolickou církví a bílým terorem.

Nevystačují-li již ideologické prostředky útisků občanských tříd, aby masy byly těmito prostředky utlačeny a porobeny a drženy ve stavu pokorné zbožnosti, pak nejsou nikterak zásadně neochotny, spolčiti se dokonce s nejzazším pravým křídlem buržoasie, otevřeným fašismem. Rád bych jen na to poukázal, že v Horthyově Maďarsku, v této tak zvané křesťanské zemi, postihuje maďarské křesťanské sociály důkladná míra spoluviny na úžasném teroristickém režimu maďarské buržoasie a že nikdo z těchto patentovaných kazatelů křesťanské lásky k bližnímu a snášenlivosti za brutálního útisku maďarského proletariátu po celé měsíce trvajícího, za celou dlouhou dobu, po kterou maďarský proletariát, jsa spoután, nemohl se hnouti a úpěl pod krvavými ranami buržoasie a od ní byl vražděn, za celého krvavého období bílého teroru ani jediný z maďarských klerikálů neměl odvahy, aby proti těmto nelidským a bestiálním metodám, metodám vědomého ničení maďarského revolučního proletariátu, byť i jediným jen slůvkem protestoval. Lidé se rozčilovali nad teroristickým režimem maďarských bolševiků, nad politickými metodami Bély Kuna a toto rozčilení rozšiřovaly také německy psané listy křesťansko-sociální strany tohoto státu, avšak nikdo nenalezl slova protestu proti tomu, když maďarský revoluční proletariát byl sražen k zemi úplně bezbranný a maďarská buržoasie popustila uzdu svým bestiálním choutkám, utlačiti tyto proletářské masy. Spojení jinak tak zbožných a prý snášenlivých křesťanských sociálů s bílým terorem jeví se zvláště charakteristické ve velmi podezřelých a důvěrných vztazích italských křesťanských sociálů, italského kněžourství s dělnicko-vražedným a krví poskvrněným systémem Mussoliniho.

Avšak není potřebí mluviti o politice cizozemských křesťansko-sociálních stran, dotkneme-li se této kapitoly. Stačí, připomeneme-li pouze, že to byli Šrámkovci, čeští klerikálové, kteří byli zaníceni zápalem, když šlo o to, aby v tomto státě byl vydán zákon výlučně na utlačení proletářských mass, když šlo o to, usnésti se v této sněmovně o tak zvaném zákoně na ochranu republiky. Tehdy napjali čeští klerikálové všechny síly, aby tato předloha stala se skutečně zákonem, a přímo tehdy prokázali, že v okamžiku nebezpečí hrozícího kapitalismu budou ochotni vše pro kapitalismus obětovati, co by poněkud jen mohlo míti nádech křesťanství, že jsou ochotni uzavříti spolek i s teroristy na československé půdě, spolek proti revoluční třídě pracujícího lidu tohoto státu usilující o postup. A humoristickým jest na tom, že dokonce i slovenští klerikálové, slovenská ľudová strana, ne pouze jednou, nýbrž častěji na vlastním těle pocítila účinky zákona na ochranu republiky, že však parlamentní zástupci slovenské ľudové strany jsou dnes úplně ochotni líbati metlu, kterou kdysi dostali napráskáno.

Jest nutno, abychom se my komunisté také způsobem naprosto věcným něco málo vypořádali s poměry reformistických stran ke klerikalismu a náboženství. Především dlužno zcela všeobecně konstatovati, že klerikalismus v tomto státě nebyl ničím tak posílen jako tím, že po mnoho let některé tak zvané protiklerikální strany, čeští národní socialisté a sociální demokrati, zasedaly v této vládě a vždy více couvaly před klerikály, kteří po převratu byli nanejvýš skromní, kteří zalezli do nejzazších koutů, kteří však vidouce, že tyto reformistické strany nehodlají provozovati skutečně útočnou politiku proti klerikálům, samozřejmě drzeji vystupovali a vždy více požadovali. Nutně zavdává to přece poněkud podnět k úvahám, slyšíme-li na př. řeč pí. Zeminové, jež sama o sobě bude asi velmi zajímavá, řeč pana Ostrého, pana Kříže, který jménem české sociálně-demokratické strany s této tribuny vedl zdánlivý boj proti klerikalismu a kongrue. Není pro mne potřebí, abych tyto strany proti sobě navzájem popouzel a zvláště přibíjel nedůslednost těchto stran, poněvadž to oba právě jmenovaní řečníci beztak dostatek učinili. Blamovaly se navzájem tak důkladně, že si mohu úplně odpustiti, abych mluvil o skutečném stanovisku těchto obou dříve vládně socialistických stran k otázce odluky církve od státu. My komunisté prohlašujeme, že musíme tento naprosto nedůsledný boj reformistických stran co nejostřeji potírati. My komunisté prohlašujeme zejména zásadu, podle které prý náboženství jest soukromou věcí, za naprosto nedostatečnou polovičatost a energicky ji odmítáme, prohlašujeme dále, že se nespokojíme jen s tím, abychom vytýčili parlamentní požadavek, aby se odluka církve od státu provedla, nýbrž že jsme ochotni za tento požadavek bojovati. V několika měsících, až se opět sklíží stará tak zvaná všenárodní koalice - a jistě k tomu dojde - budeme míti příležitost zjistiti, jak bylo opravdivým domněle protiklerikální smýšlení českých národních socialistů a sociálních demokratů. My komunisté prohlašujeme, že naprosto odmítáme polovičatost, záležející v tom, že tyto reformistické strany žádají, aby na místě dnešního vyučování náboženství ve školách bylo zavedeno vyučování laické mravouce. My komunisté prohlašujeme, že zde jde pouze o jinou methodu, jak ohlupovati masy a proletářskou školní mládež, a že vyučování laické mravouce již vzhledem k tomu, že nelze dnes mluviti o všeobecné lidské morálce, poněvadž právě takovéto všeobecné morálky není, nýbrž jest jen morálka třídní, cíle svého nedosáhne. Buržoasie, dnešní celní strany, které zdražují chléb masám, mají nutně jinou morálku nežli proletáři, než ten, kdo se druží ke straně revolučního proletariátu a tak bojuje proti výsledkům občansko-kapitalistické politiky. Náboženství a marxismu nelze absolutně v žádném směru sloučiti. Přečtu velmi zajímavý citát z jednoho spisu Karla Marxe: "Kritika náboženství končí naukou, že člověk jest nejvyšší bytostí pro člověka, tudíž kategorickým imperativem, zvrátiti všecky poměry, v nichž člověk jest snižován, utlačován a za opovrhovaného tvora považován." Kladu výslovně na to důraz, že nikoli reforma společnosti, nikoli boj o nějaké reformistické návrhy, jež beztak na půdě občanského parlamentarismu nelze proměniti ve skutečnost, že Marx naopak výslovně mluví o "zvrácení společenských poměrů", mluví výslovně o "bezpodmínečné nutnosti revoluční akce" a klade důraz na vynikající význam organisovaného revolučního proletariátu při těchto dějinných změnách v sociálních zařízeních. Tento důsledek zapírají sociální demokraté všech jazyků, zapírají jej reformisti. A komunisté jsou jediní, kdož nejen klerikalismus jako mocenské ústrojí, nýbrž ještě dále i také náboženství potírají a zde jednají veskrze v duchu Karla Marxe, jenž kdysi prohlásil: "Náboženství jest opiem pro národy." Tím chtěl způsobem úsečným a pregnantním vysloviti, že náboženství jest jedním z oněch četných prostředků ideologického boje tříd utiskujících a že revoluční proletariát musí podstoupiti boj nejen proti politické klerikální straně, nejen proti klerikálnímu mocenskému ústrojí, nýbrž i proti zásadám klerikální agitace a propagandy, proti náboženství. Kam to vede, posadí-li se socialistické strany s občanskými stranami do vlády, zcela zvláště osvětlíme v souvislosti s otázkou odluky církve od státu. Kdyby byly tyto socialistické strany o to pečovaly, aby bylo bývalo r. 1918 skutečně úplně súčtováno nejen s kapitalismem. nýbrž i s klerikalismem, kdyby se byly r. 1918 skutečně ukázaly jako neoblomné strany socialistické a revoluční, za které se vždy vydávají, nepotřebovaly by dnes více s této tribuny přednášeti bezúčinné řeči proti rozmáhajícímu se klerikálnímu nebezpečí, pak, myslím, by v této síni seděli jiní lidé, pak by také nebylo lze, aby se s této tribuny prováděla občansko-zpátečnická práce v politickém směru, poněvadž pak by v tomto sále více nesněmovali poslanci německé a české buržoasie. pak by v tomto sále zasedali zástupci vítězného revolučního proletariátu.

Komunisté zastávají stanovisko. že církev, škola a občanská literatura představuje ideologické mocenské ústrojí buržoasie. Bolševici provedli nejen v theorii, nýbrž i v praxi r. 1917 v souvislosti s velkou revolucí ruského proletariátu na jedné straně násilnou odluku církve od státu a násilné vyvlastnění církevního jmění a vytvořili tak teprve jediný možný předpoklad pro to, aby na druhé straně byla zahájena skutečně klidná osvětová práce proti náboženským otravným zjevům. Bolševici, jež naprosto nebylo lze zadržeti, aby způsobem nejnemilosrdnějším nepodnikli bezohledný brutální boj proti klerikálnímu mocenskému ústrojí ruského carismu na celé čáře, tito bolševici podali tím proletariátu celého světa zářící příklad, jak dlužno vésti třídní boj a jak jedině lze problém odluky církve od státu v praxi vyřešiti. Podali praktický doklad, že jen tehdy, zmocnila-li se revoluční dělnická třída politické moci, lze provésti odluku církve od státu. Jsme pevně přesvědčeni, že v občansko-třídním státě a zcela zvláště v této Československé republice, kde buržoasie úplně opustila všechny tak zvané svobodomyslné zásady, kde navázala spolek s nejčernější klerikální reakcí, že v tomto státě odluka církve od státu rovněž může býti jedině dílem vítězné dělnické třídy. V Rusku se provedla tato odluka, a ruští bolševici, jimž zcela zvláště tak nadmíru citliví klerikálové tohoto státu vyčítají, že prý jsou barbary, upotřebili těch mnoha milionů, které před počátkem jejich moci plynuly do bezedného jícnu ruské řecko-pravoslavné církve, k tomu, aby na místě tohoto bezmezného a zločinného plýtvání majetkem mas byly utvořeny dětské útulky a jiná sociálně-politická zařízení. Jsme pevně přesvědčeni, že otázky očisty školství od klerikálního moru, že otázky odluky církve od státu a školy nelze nikdy prakticky vyřešiti tak zvanými demokratickými prostředky, a že teprve spojený a k boji odhodlaný revoluční proletariát tuto otázku revolučními prostředky vyřeší.

Ruská revoluce důrazně nás poučuje, že r. 1917 mohla býti pozemková reforma vyřešena jen prostředky revolučního třídního boje, že v Rusku také otázku národních menšin jen tím bylo lze vyřešiti, že se dostaly k veslu v politickém směru masy. Ruská revoluce prokázala, že také otázku odluky církve od státu lze vyřešiti jen revolučními prostředky. A v tomto státě se rozejdeme mezi masy, rozejdeme se mezi proletáře celého státu. ukážeme jim na ten celý zpátečnický, dělnictvu nepřátelský charakter křesťanských sociálů a agrární politiky, a jsme přesvědčeni. že není dalekým okamžik, kdy si tyto masy nejenom porozumí, nýbrž kdy také budou ochotny, pod sovětskými prapory podstoupiti boj o politickou moc (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)