Ale je také známo, že výnos kolkovného.
který odhadován byl tehdy asi na 47 milionů,
měl býti také přece použit na
úhradu státnězaměstnaneckých
platů.
Z toho, co jsem tu uvedl, je zřejmo, že ony obnosy
a výnosy daní, po případě úsporná
opatření, vypočtené a vykalkulované
pro požitkový systém, zmizely z bezedné
státní pokladně, a že se tu státní
zaměstnanci stávají jenom kulisou, za níž
se schovává nejen finanční správa,
ale i buržoasní strany, aby mohly vymačkati
na širokých vrstvách nové nepřímé
daně.
Finanční a daňová kapitola je nejbolestnější
kapitolou vůbec. Je přece známo. že
Československo vzniklo jako stát bez dluhů.
Všichni obyvatelé v době popřevratové
se domnívali, že Dohoda je čsl. národu
neobyčejně příznivě nakloněna,
že uznává vydatnou pomoc čsl. zahraničních
vojsk a že se za ni odvděčí. Všeobecné
bylo přesvědčení, že stát
československý stává se dědicem
veškerého majetku bývalého Rakouska,
který ležel v oblasti Československé
republiky, že je dědicem majetku habsburského
rodu, dědicem všech státních budov bývalého
Rakouska, dědicem všech jeho železnic a pod.,
pokud to zůstalo na území Československa.
Poněvadž pak obyvatelstvo Československa na
tyto budovy a železnice po celá staletí existence
Rakousko-Uherska platilo krvavě daně, bylo samozřejmo,
že všechny ty budovy a veškeren majetek připadnou
československému státu bez náhrady,
poněvadž poplatnictvo bývalého Rakouska
si je již dávno zaplatilo. Obyvatelstvo republiky
také očekávalo, že všechny velkostatky
a doly Habsburků připadnou Československu,
stejně jako všechny statky šlechty a těch
t. zv. pobělohorských lupičů. Tento
sen o laskavosti Dohody k čsl. státu se však
šeredně rozplynul. Naši osvoboditelé,
Francie, Anglie s americkým strýčkem, vlastně
kapitalistické vlády těchto států
ani dost málo necítily s obyvatelstvem republiky
a přes ujišťování presidentovo
v prvém jeho poselství, že "nic jsme si
od zahraničních vlád nevypůjčili",
zaslaly čsl. obyvatelstvu velmi obsáhlý účet.
Ve washingtonské deklaraci, podepsané dne 18. září
1918 presidentem Masarykem, stojí tato slova: "Národ
náš převezme svou část předválečného
státního dluhu rak.-uherského. Válečné
dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli."
Výslovně se tu tedy praví, že Československá
republika žádných válečných
dluhů platiti nebude. Avšak na podzim r. 1923 prozradil
v nestřeženém okamžiku zahraniční
ministr dr Beneš. že Dohoda žádá
na Československé republice příspěvek
za osvobození 35 miliard. Kapitalistům Francie,
Anglie a Ameriky, kteří si hráli na osvoboditele
Československa, máme zaplatiti příspěvek
za osvobození ve výši 35 miliard. Z příkazu
dohodových kapitalistů musí Československo
převzíti také dluh Rakouska ve výši
6 1/2 miliardy. Rakousko vstupovalo do světové
války se státním dluhem ca 13 miliard, ale
celou polovinu tohoto dluhu má převzíti na
sebe Československá republika. Připočteme-li
k tomu ještě další dluhy zahraniční,
vnitřní půjčky, dluhy spojené
s úpravou měny, docházíme k číslici
přes 40 miliard, nepočítaje v to onen požadovaný
příspěvek za osvobození. Ministr financí
p. dr Engliš v rozpočtovém výboru
na tyto mnou uvedené číslice řekl,
že dluhy republiky nejsou rázu katastrofálního,
ačkoliv je číslicí neoznačil.
K tomuto stavu si třeba přimysliti, že strany
bývalé koalice odhlasovaly odměnu válečným
štváčům rakouským ve formě
honorování válečných půjček,
což podle odhadu činí asi 3 miliardy.
Také zvláštní sanační
fond k úhradě zkrachovaných bank ve výši
1 1/2 miliardy, z jehož titulu každoročně
paraduje v rozpočtu obnos 50 mil. korun, přispívá
k značnému počtu dluhů naší
republiky. Tak je tu každoročně potřeba
velmi mnoho milionů, na které není žádné
úhrady. Proto se obnosy vybranými na jiné
účely zamazávají díry v rozpočtu,
které jsou stále a stále větší
a proto také na státní zaměstnance
již preliminované a vybírané daně
mizejí na jiné věci.
Jeden český spisovatel ve své knížce
mezi jiným napsal, že "Československý
národ jest jakoby stvořen pro objetí korupce,
kterého se mu převratem také skutečně
dostalo." Československá demokracie. aby tato
slova podškrtla. zplodila mnoho korupcí jako: korupci
cukrovou, koňskou, uhelnou, benzinovou a jiné ještě.
Nejsprávnější co do rozsahu a do hloubky
největší byla korupce benzinová a špiritusová.
Rok 1923 byl rokem úrodným na korupci špiritusovou,
do níž byly namočeny celé politické
strany a několik předáků stran ztratilo
se v propadlišti politického života. Špiritusové
miliony lepily se na šosy některých politických
veličin. Lihovarníkům a lihové komisi
poskytl stát velké koncese a monopol prodejní,
což tato společnost pro zpeněžení
lihu dokonale využila nejen pokud se týká prodeje
lihu, ale i pokud se týká výpalků,
to je milionovými výpalky korumpovali se političtí
činitelé. Hospodářské lihovary
zavazují si členství zemědělců,
že jim poskytují výpalky pro výkrm dobytka,
špiritusníci používali milionových
výpalků na umlčování jednotlivců
a celých stran.
Tyto věci musily se ovšem nutně dostaviti jako
logický důsledek těch věcí,
do nichž československá buržoasie tlačila
vývoj událostí. Tak k oživení
paměti je třeba uvésti, že na severu
Čech v době valutové krise potuloval se několikanásobný
zločinec Gabriel Chládek pode jménem Armand
vystupující, stojící jednak ve službách
ministerstva vnitra, jednak ministerstva financí, jehož
politickým úkolem bylo, aby v období valutové
krise sváděl občany německé
národnosti k valutovým obchodům a aby je
pak udával. Dr Joklík tuto událost ve své
knížce vypisuje tak, že v únoru 1921 odpovídal
se před chebskou porotou pověstný dobrodruh
a úředník Československé republiky
Gabriel Chládek. Muž ten byl před válkou
12krát odsouzen pro krádež, podvod, vydírání
a sběhnutí a prožil v žaláři
8 1/2 roku, více tedy než čtvrtinu svého
života. V republice Československé jej jmenovali
úředníkem. 19. května 1919 vzal Chládka
do služeb republiky přednosta propagačního
oddělení ministerstva vnitra Jan Hajšman, jenž
se o tom dohodnul s ministerstvem národní obrany
a dovolil mu, aby při svých úředních
výkonech vystupoval pod nepravým jménem Karel
Armand. Chládek-Armand přešel brzo do služeb
ministerstva financí, které jeho působnosti
skýtalo širší obor. Tam byl převzat
přímo na rozkaz tehdejšího ministra
a postaven v čelo "detektivního odboru",
zřízeného za tím účelem,
aby stíhal pěnězokaze a zpřízněné
provinilce. Byl jmenován finančním komisařem
v IX, hodn. třídě, vykázán
mu plat 600 Kč měsíčně a 40
Kč denních diet. Byla mu doručena legitimace,
znějící na jméno Karel Armand, komisař
detektivního odboru finančního ministerstva
Československé republiky a byl vzat ve služební
přísahu. Měl za úkol objížděti
severní území republiky a odhalovati, kdo
tam poškozoval státní valutu. Používal
svérázné metody, kterou prý, jak tvrdil,
odkoukal vyšším důstojníkům,
vydržoval si agenty, kteří mu nadháněli
provinilce, vydíral peníze, kde mohl, sváděl
za pomoci, svých agentů obchodníky k valutovým
přečinům a pak tyto skutky odhaloval a obchodníky
udával. Vydělal takto spoustu peněz. Bylo
u něho zabaveno více než 65.000 Kč,
Svou úřednickou dráhu zakončil v kriminále,
kam ho chebská porota tehdy poslala na 5 let.
Republika Československá mohla docela dobře
použíti tohoto dobrodruha, neboť Armand-Chládek
uměl napalovati i vojenské pány za Rakouska.
Pohyboval se neustále ve vysokých vojenských
kruzích, chodil v uniformách vysokých vojenských
hodnostářů, brzo jako štábní
major, brzo jako generál a revidoval vojenské pokladny.
Na vybrané obnosy dával podepsané stvrzenky
různých jmen.
Byl také u dr Kramáře na visitě
a také jiné politické vězně
navštěvoval v hodnosti generála, později
pak byl také dokonce v komisi pro sjednání
míru brest-litevského.
A poněvadž vedoucí ředitelé tohoto
státu mohli takovéto generální podvodníky
velice dobře potřebovati, proto ho také pan
Hajšman najal pro špionskou službu, aby česká
nacionální politika měla příčiny
ukazovati na to, že proti Němcům se musí
postupovati nejostřejšími prostředky,
neboť prý využívají i valutové
krise, aby si pomohli a se obohatili. Proto ministerstvo financí
doručilo Chládkovi úřednickou legitimaci
znějící na cizí jméno, a slídičství
a udavačství tohoto mezinárodního
generálního podvodníka pozbylo nečestného
svého přídechu a stalo se výnosným
zaměstnáním.
Tyto čistě metternichovské způsoby,
odkoukané z éry absolutistického Rakouska
" našly náležité legalisace v republice.
Mohla-li finanční správa a ministerstvo vnitra
takto si počínati a viděli-li to aktivní
politikové nalézající se u moci, začli
to napodobovati. A tak v republice rozrůstaly aféry
jedna po druhé. Pracovalo se tu pod rouškou politické
demokracie na heslo: "Ber furt, ber kde ber, jen ber, ber,
ber furt...
Mám za to, že špiritus bude ještě
hráti v republice důležitou roli už proto,
že ministr financí oň opírá stabilisaci
rozpočtu.
Celní společnost, která se tu za účelem
prosazení svých sobeckých choutek ustavila,
hodlá povznésti výrobu cukru a lihu a při
tom stabilisovati státní rozpočet uvalením
dalších nových daní nepřímých.
Tato skutečnost, že se tu neustále a neustále
uvalují nové a nové daně na pracující
lid, ukazuje třídní tendenci, která
se neustále zesiluje.
Banky, zejména Živnobanka, měly přece
obrovské zisky z deflační politiky, ale sem
se nesmí žádná vláda, ani úřednická
ani koaliční obrátiti, neboť je přece
známo, že tyto vlády jsou v zajetí Živnobanky.
Proč máme velké daně? Lidé
naříkají na velké daně, hrozí
se budoucnosti a konstatují, že nikdy se neprohánělo
po vesnicích tolik exekutorů jako dnes.
Pracující třída nemůže
čekati od dnešního režimu, representovaného
průmyslovou a agrární buržoasií,
nic než nové a nové daně. Právě
státně-zaměstnanecké předlohy
a úhradové návrhy jsou toho klasickým
dokladem. Pracující třída může
si pomoci jedině tehdy, jestliže odstraní tento
režim a zmocní se sama politické moci.
Zatím co tlak berního šroubu působí
brutálně směrem k dělníkům
a malým rolníkům, může si mnouti
ruce Berthold, Fürstenberg, Schönborn a ostatní,
kteří se těší velké ochraně.
Když dělníci bojují o chléb nebo
se bouří proti vyděračské politice,
když se brání proti drahotě, krmíte
je koulemi a strkáte je do kriminálu.
Přímé daně jsou příliš
vypjaté a nelze více přikládati na
jejich nosnost. Tak to zdůraznil ministr financí.
A proto se také finanční správa vrhla
na zvýšení daní nepřímých,
a v odůvodnění návrhu zákona
na zvýšení daně z lihu se praví,
poněvadž běží při alkoholu
o daň zbytnou, je prý možno tuto daň
zvýšiti a stabilisovati na špiritusu státní
rozpočet. Panstvo z druhého břehu má
pravdu - stabilisace rozpočtu na špiritusu - to odpovídá
plně buržoasnímu smýšlení
a dokazuje jen totální úpadek mravních
zásad buržoasní společnosti. Vždyť
v minulém týdnu jste tu, naplili na své husitství,
které, pravda, nikdy za mnoho nestálo, ale to, co
jste tu politicky udělali, znamená, že jste
se tu politicky svlékli do naha. Podívejme se na
ty vysoké přímé daně! Daň
pozemková se platí ve výši 22% z čistého
katastrálního výnosu s 200% válečnou
přirážkou, což pro r. 1925 znamenalo příjem
140 milionů Kč. Domovní daň třídní
tentýž rok vynesla 10 milionů Kč. Naproti
tomu požadovaná daň z lihu vynesla r. 1925
400 milionů Kč.
Špiritus je patrně znakem velkohubých vlastenců,
na něm staví, špiritus je barometrem poměrů.
Stát na př. uzavře s lihovou společností
smlouvu na několik roků. Dá ji monopolní
právo k prodeji. Ještě dříve,
nežli tak učiní, musí zkoupiti a převzíti
všechny zásoby lihu od staré lihové
komise, zaplatí jí za 1 hl lihu cirka 1.040 Kč
a pak společnosti pro zpeněžení lihu
prodá 1 hl za 500 Kč. Pak ovšem při
takových obchodech a při výhradním
právu obchodním může společnost
lihová vydělávati miliony, může
však také pomocí těchto vyzískaných
milionů upláceti a korumpovati jednotlivce a celé
strany.
Tyto požadované daně, toto požadované
zvýšení nepřímých daní,
je neklamná předzvěst, ukazující,
jak bude vypadati ta od převratu slibovaná berní
reforma, na jakých základech bude zbudována.
Slibovaná berní reforma bude pokračováním
toho, co v těchto dnech probíhá sněmovnou,
Bude to opakování křivd z dob starého
Rakouska - pozemková daň nespravedlivá k
malozemědělcům, zato poskytující
úlevy a nadlehčení velkým zemanům.
Všechny nepřímé daně mají
býti plně zachovány. Bude to nový
útok na pracující lid, na malorolníky
a živnostníky. Bude to nový útok na
domkáře, živnostníky, na jich skrovný
majetek, bude se zdaňovati každá stodůlka,
každý chlívek.
Minule jste odhlasovali tučné prebendy, kongruu,
státní příplatek páterům
a biskupům. Na místo odluky státu od církve
budou se vaším přičiněním
vykrmovat centoví páteři a biskupové.
Tak uskutečňujete heslo: Pryč od Říma!
Minulé dny vás odhalili, naplili jste na husitské
tradice, naplili jste na pokrok. Pravda, tyto husitské
tradice a váš pokrok nikdy za mnoho nestál.
Řím jste odsoudili tím, že jste dali
miliony páterům. "Hledej pravdu, mluv pravdu!"
Vy jste to řekli takto: "Kašleme na taková
hesla, z nichž nic nekouká." A poněvadž
kropáč vedle šavle byl vždycky oporou
držitelů výrobních prostředků,
tak i tentokráte jste vzali do celního souručenství
klerikály. Tábor není váš program,
vaším programem je kapsa. Kdo je ochoten vám
pomáhati ku plnění kapes, s tím se
spojíte.
Utvořili jste jednotnou frontu bez ohledu na národnost
a vyznání, bez ohledu na dočasné rozpory.
Od Aše až po Jasinu jsou kapitalisté jednotni
ve vykořisťování, a proto dělníci
nemohou jinak než nastoupiti do jednotné fronty. Pro
nás komunisty jest jen jedna zásada: Dělati
vše, co slouží zájmům a osvobození
dělnictva. I zde v parlamentě se vždy přidržíme
této zásady. K dělníkům a pracujícím
rolníkům voláme: Nespoléhejte se na
měšťácký parlament, připravujte
se na vážné protlačení svých
požadavků! Organisujte bojovnou jednotnou frontu všech
pracujících! (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pí. posl. Vobecká.
Posl. Vobecká: Paní a pánové!
Když sešel se po volbách parlament, prvním
jeho činem bylo, že ohlasována byla válečná
přirážka k dani z cukru. Tento první
čin byl útokem na široké vrstvy dělnické
a stal se prvním článkem pracovního
programu parlamentu, jehož práce, do dnešního
dne skládá se hlavně z toho, že uvaluje
co možná nejvíce břemen na bedra pracujících.
Před několika dny byla zde černo-žlutě-zelenou
mezinárodní koalicí odhlasována agrární
cla, která zvýší ceny životních
potřeb nejméně o 20%. A dnes zabývá
se sněmovna novým tahem na kapsy širokých
vrstev poplatníků. Má býti odhlasován
vládní návrh zákona o nové
dani z cukru, a to více o 60 hal. na 1 kg. Pan ministr
dr Engliš vykládal, žo se tato daň
v drobném prodeji vůbec nepozná. On ovšem
nezná poměry dělnických rodin z vlastní
zkušenosti a neví proto, že v dělnických
rodinách je nutno počítati s každým
10haléřem. Platy dělnictva jsou tak ubohé,
že nestačí ani na opatření nejnutnějších
životních potřeb, takže dělnické
ženy úzkostlivě počítají
s každým haléřem, zavírají
před dětmi chléb, aby se ho mnoho nesnědlo,
a trpce stěžují si na to, že nemohou dáti
dětem ani do syta najísti. Tak na př. textilní
dělnice na severu i ve středních Čechách
vydělávají 70 až 90 Kč týdně.
O tom vlastně by nám mohl zde referovati pan dr
Kramář, neboť hospodářské
poměry dělníků v jeho továrně
v Libštátě jsou právě tak bídné
jako v druhých textilních továrnách.
Ženy-dělnice, tyto sedmibolestné matky, které
musí se bezmocně dívati na to, jak děti
jejich hynou tuberkulosou a podvýživou, které
musejí vystačiti pro pětičlennou rodinu
mnohdy i méně než se 100 nebo 150 Kč
týdně, přesto, že rozpočet na
pětičlennou rodinu činí maximálně
280 Kč týdně, budou musiti ten svůj
rozpočet v důsledcích vaší, dělnou
třídu zbídačující činnosti
omeziti ještě více. Vy, kteří
máte platy a kteří dovedete se velmi dobře
postarati o to, by netrpěly nedostatkem rodiny vysokých
byrokratů a kněžští lenoši,
což jste ukázali při hlasování
o požitkovém systému a kongrue, nedovedete
sobě ani uvědomiti, jaké následky
v dělnické rodině vyvolá vaše
politika, jak musí stupňovati zoufalství
ubohých dělnických matek.
Dnes jde o zdražení cukru, který není
žádným luxusem, nýbrž vedle chleba
pro řádnou výživu nezbytností.
V debatě o agrárních clech poukazovala soudr.
Landová-Štychová na následky
jednostranné a nedostatečné výživy
u nás, na ohromné rozšíření
tuberkulosy a následky podvýživy. A pro správnou
výživu je nutno, aby se dostalo lidskému tělu
také určitého množství cukru.
Hlavně ho potřebuje náš dorost a naše
děti. U nás však se jeví, že spotřeba
cukru následkem špatných hospodářských
poměrů dělnictva je příliš
malá. Za dnešních špatných hospodářských
poměrů může si koupit 5členná
dělnická rodina jen 1 1/2 kg cukru, nejvýše
2 kg, ač by měla býti nejmenší
spotřeba 2 1/2 kg týdně. Stav tento
má za následek, že dělnické ženy
nemají ani možnosti osladiti svým dětem
dostatečně cikorkový odvar, zvaný
kávou, a nyní po opětném zdražení
cukru nebude jim možno opatřiti si ani toto nepatrné
množství. Dětem dělnickým ubíráte
takto další 1/4 kg cukru z dosavadní nepatrné
dávky. Místo, abyste pomýšleli na zvýšení
konsumu cukru, zvyšujete jeho cenu. Nestačí
vám asi, pánové, že u nás umírá
každých 10 minut jedna osoba na tuberkulosu, že
dítky dělnické umírají následkem
podvýživy, staráte se pouze o to, aby bída
v dělnických rodinách byla ještě
křiklavější. Myslíte, že
bída dělá otroky povolnějšími,
proto opět ženete útokem na kapsy proletářů.
(Výkřiky posl. Landové-Štychové.)
Denně možno čísti v časopisech
zprávy o tom, jak proletáři hledají
cestu z tohoto "ráje na pohled" proto, poněvadž
jest jim peklem, kde souzena jest jim jen dřina a bída.
Tak na př. v Petřvaldu ve Slezsku otrávila
dne 6. června t, r. žena z práce propuštěného
horníka Kořenovského sebe i své děcko
lysolem, protože je nechtěla viděti umírati
hlady. A z Hlohovce přinášejí časopisy
zprávu, že dělník Kristek zabil sekerou
ženu a 3 dítky pro tutéž příčinu.
Podobných případů bylo by možno
uvésti ještě více.
Je nutno všímati si těchto zjevů, kterých
denně přibývá, a bylo by z prvních
povinností vlády postarati se o to, aby zajistila
lidu práci a chléb, aby k sebevraždám
a vraždám z hladu již nedocházelo. Ale
místo toho pracují vládnoucí kruhy
k pravému opaku. Měřítkem bídy
u nás jsou zjevy, jako na příklad na Smíchově,
kde během dopoledne v jedné škole letos na
jaře omdlelo 24 dítek a při vyšetřování
konstatováno, že se tak stalo následkem slabosti
z podvýživy.
Neodstraní se zločin, který opět má
býti spáchán na širokých vrstvách
dělníků, když v důvodové
zprávě se poukazuje na to, že v jiných
státech je daň z cukru mnohem vyšší
než u nás a úmyslně se zapomíná
na to, že mzdy našich dělníků nesnesou
porovnání se mzdami dělníků
v druhých státech. (Hlas: Přitom náš
cukr je tam lacinější než u nás!)
Ano. A jestli tento lupičský tah odůvodňujete,
že je to na úhradu požitků státních
zaměstnanců, pak věřte, že vás
budou proklínati státní zaměstnanci,
kterým požitkovým zákonem do jedné
kapsy dáváte almužnu a z druhé jim agrárními
cly a zvýšenými daněmi třikrát
tolik béřete.
Sešli jste se při tomto loupežném tažení
na pracující lid v jednotné frontě.
Vy, kapitalisté průmysloví a agrární,
kteří máte jen jeden cíl, a to vykořisťování
širokých vrstev pracujícího lidu, a
jako třetího v tomto svazku přibrali jste
sobě "černé pány", kteří
odkazují stále chudinu na lepší život
až po smrti na onom světě, učí
je býti pokornými, trpělivými a snášenlivými,
ale pro sebe dovedou řešiti "velmi" dobře
otázky lepšího bytí hned zde na zemi,
čehož jsme byli tyto dny svědky. Ukázalo
se zde též, že v Československé
republice, kde vlastenci honosí se svou pokrokovostí,
kde ohání se Husem a Havlíčkem, našla
se většina, která odhlasovala zajištění
existence lidem v společnosti lidské nepotřebným,
ba škodlivým, i co, na druhé straně
kradou lidu konajícímu práci užitečnou
a pro společnost nezbytnou chléb od úst.
Tisíce proletářů opouští
ročně tuto nehostinnou vlast, tak na příklad
tuto neděli 20. června 1926 odejelo z Masarykova
nádraží as 50 rodin ze zvolenského kraje
do Kanady jen proto, že nemohou zde najíti obživy
pro sebe a své rodiny. Ale vládnoucím ani
nenapadne, aby pomýšleli na to, aby lidem zajistili
práci a chléb. Ba naopak hledáte stále
nové a nové cesty, jak proletariát vháněti
více a více do propasti bídy a zoufalství.
Na dnešní poměry velmi přiléhavá
jsou slova J. S. Machara: "Vlast vaše stará,
zlá macecha, shlíží se v opičí
lásce v lotrech svých, sobcích a darebech,
vybrané čisté v to chásce."
Je to vaší zásluhou, že tato vlast je
zlou macechou vůči lidu. Stále a stále
mluvíte o zájmu státu, zájmu republiky,
ale představujete sobě pod tímto státem
sebe a zájmy svých měšců a myslíte,
že proletariát má se k této vaší
modle "zlatého telete" nadšeně modliti
a jí přinášeti oběti svých
krvavých mozolů a hynouti při tom hlady i
se svou rodinou.
Takový proletariát pořebujete, a pak byste
byli spokojeni. Ale dnešní moderní otroci nespokojí
se touto úlohou, kterou vy jste jim určili. Proletariát
žádá za svoji práci, co mu patří,
a postará se o to, aby toho také dosáhl.
Vytýkáte nám komunistům, že jsme
velezrádci, že chceme rozvrátiti tuto republiku.
Pánové, vy jste to, kteří jste velezrádci.
(Výkřiky posl. Landové-Štychové.)
Vy jste to, kteří připravujete novou Bílou
horu. Vaše politika kořistnická, sobecká,
třídně kapitalistická rozvrací
klid a pořádek v tomto státě. Při
tvoření tohoto státu slibovali jste dělné
třídě vysokou životní úroveň.
Ve skutečnosti však stává se život
těch, kteří svou prací tento stát
udržují, stále nesnesitelnějším.
Dnešní kapitalistická společnost není
s to dáti svým otrokům to nejnutnější
a proto dělnictvo přichází k poznání,
že málo platná byla změna formy státu,
neboť přinesla užitek jenom české
buržoasii. I dělnictvo nekomunistické poznává,
že musí býti stávající
společenský řád odstraněn a
nahrazen společenským řádem, kde nerozhoduje
zájem ziskulačnosti, nýbrž potřeby
těch, kteří hodnoty vyrábějí.
(Tak jest!) A tento řád je řád
socialistický. (Souhlas komunistických poslanců.)
Pánové, nezapomeňte, že ruce dělníků
mají ohromnou sílu. Až dosud dařila
se vám taktika rozkladná v řadách
dělníků, ale dnes již dělnické
masy tuto taktiku prohlédly, poznávají, že
kupujete duše, korumpujete, abyste měli moc, poznávají,
že demokracie a liberalismus jsou fráze, za nimiž
se skrývá krutá, tvrdá diktatura,
neúprosná pěst kapitalistického režimu.
Stojí před otázkou žíti či
zvolna umírati hladem. A veliké procento těchto
vámi odsouzených dnes pociťuje touhu žíti,
a za to právo na život bojovati. A my odpovídajíce
na vaše stálé větší vyděračské
choutky vůči dělné třídě
půjdeme ven, budeme proletariát burcovati, v jeho
osvobozenských snahách podporovati, aby tento váš
společenský řád, který znamená
pro proletariát jenom útrapy, co nejdříve
byl odstraněn a s ním všechny vaše výsady
a nadpráví.
Jsme si vědomi toho, že tento boj bude úporný,
neboť jste odhodláni svá privilegia hájiti
všemi prostředky, ale dělná třída
pochopila dnes jasněji než kdy jindy, že v tomto
boji nemůže ztratiti nic než své okovy,
ale získati celý svět. Pochopila, že
je nutno postaviti proti mezinárodní frontě
všech vykořisťovatelů mezinárodní
jednotnou frontu všech pracujících vrstev měst
i venkova bez rozdílu politického přesvědčení
a národnosti, aby dovedla odraziti všechny útoky
na ni namířené a aby byla schopna povaliti
vaši vládu a vzíti moc do svých rukou.
Pochopila, že není možné dojíti
osvobození po cestě vývojové, po cestě
spolupráce s buržoasií, nýbrž jedině
cestou sociální revoluce. A vývoj poměrů
v této republice to plně potvrzuje. Již Karel
Marx řekl, že osvobození třídy
pracující může býti pouze dílem
jí samé. A k tomuto boji za osvobození ze
jha kapitalistických vydřiduchů voláme
dnes všechny proletáře. Jen v jednotné
frontě proletářů měst i venkova
je síla. (Potlesk komunistických poslanců.)