Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový
- panu posl. dr Jos. Černému.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Jménem výboru rozpočtového
připojuji se k vývodům pana kolegy referenta
výboru ústavně-právního a navrhuji
přijetí této osnovy bez jakékoliv
změny. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jest přihlášen řečník,
zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitky
nebyly.)
Námitek proti tomu není. Navržená lhůta
řečnická je přijata.
Ke slovu je přihlášen pan posl. Kříž.
Dávám mu slovo.
Posl. Křiž: Slavná sněmovno! Vládním
návrhem zákona, jímž povoluje se užíti
dílčích dlužních úpisů
"Jihočeské 6%ní investiční
půjčky elektrisační z roku 1926 v
částce Kč 20,000.000 se zemskou zárukou"
k ukládání nadačních. sirotčích
a podobných kapitálů, plní se jen
část povinnosti, kterou má stát ke
kraji přímo hospodářsky zaostalém.
Měl jsem již několikrát příležitost
s tohoto místa vysvětliti, co znamená tak
zvaná jihočeská otázka a jakých
method nutno užíti, aby bolavý hospodářský
a sociální problém tohoto kraje byl účelně
vyřešen.
Jižní Čechy nevolají po subvencích.
Tento kraj, do nedávna typický kraj velkostatkářských
latifundií, chce od státu jen tolik, aby mu byla
dána možnost hospodářského života.
Doposud této možnosti v jižních Čechách,
v kraji řídké komunikace a největší
poměrně vzdálenosti od uhelné oblasti,
není. Proto již v dobách starého režimu
volaly jižní Čechy po provedení elektrisace,
aby tak nedostižné černé uhlí
bylo nahrazeno uhlím bílým. A tohoto daru
přírody mají jižní Čechy
víc než dost. Odborné kruhy technické
dokazují, že na jihočeských řekách
při normálním 9měsíčním
stavu vody lze získati 83,000 koňských sil.
Z toho je dosud využito sotva 1/10 a nebýti
pochopení Zemského správního výboru,
který vlastním nákladem postavil na jihočeských
řekách tři vodní centrály,
byla by otázka využitkování vodní
síly na jihočeských řekách
více než ubohá.
Organisace soustavné jihočeské elektrisace
není ovšem vázána jen na vodní
dílo. Paralelně s akcí zemského správního
výboru řeší jihočeská
elektrisace výstavbu kalorických reserv, aby tak
dodávka elektrické energie byla zajištěna
za všech okolností. Kalorickou reservu tvoří
dnes tepelná centrála mydlovarská, kde v
počátcích byl zřízen agregát
o výkonnosti 1200 koní a nyní buduje se velká
parní elektrárna o výkonu 30.000 koní.
K pohonu zužitkuje se rozsáhlých lignitových
ložisek mydlovarských, která při největší
možné roční spotřebě dávají
záruku, že vystačí na 150 let. Způsob
zužitkování lignitu je také všeobecně
osvědčen.
K účelnému dobudování celého
díla výroben elektrické energie v jižních
Čechách má sloužiti zákon, který
se právě projednává. Důvodová
zpráva vládního návrhu stručně
rýsuje celou organisaci jihočeských elektráren.
Ze zprávy je viděti, že tato organisace po
finanční stránce založena jest na těžkých
obětech jihočeské samosprávy a že
jen z části přispívá k tomu
země a stát.
Zcela nepatrná část akciového kapitálu
jest pak v rukách soukromých. Celých 6/10
kapitálu dávají ze svých vlastních
prostředků jihočeské okresy, a to
bezúročně. Veškeré další
náklady spojené s výstavbou primérního
vedení mají obstarávati okresy, případně
elektrárenské svazy, a to tím způsobem,
že potřebný kapitál bude jihočeským
elektrárnám dodáván jako půjčka,
kterou budou jihočeské elektrárny povinny
honorovati dílčími dlužními úpisy,
vydanými za garancie země české a
úrokované 6%. K této operaci finanční,
jak výše podotčeno. směřuje projednávaný
zákon a tímto opatřením má
býti dosaženo toho, aby vedení nákladného
primérního vedení elektrické energie
bylo dosaženo i v té nejchudší jihočeské
obci.
V přítomné době měří
primérní síť jihočeských
elektráren 1.222.094 km. Stavební náklad
této sítě činil k 31. prosinci 1925
38,874.207.22 Kč; touto dálkovou sítí,
jak už výše řečeno, spojeny jsou
4 vodní a dvě kalorické centrály a
k 31. prosinci m. r. napájeno bylo elektrickým proudem
31 měst a 186 venkovských obcí. Ve všech
výrobnách jihočeských elektráren
vyrobeno bylo v roce 1925 8,876.788 kwh, z toho v hlavní
budějovické elektrárně 3,460.472 kwh.
Takový je přítomný stav jihočeských
elektráren. K úplnému zelektrisování
všech 53 samosprávných okresů, na které
se síť soustavné elektrisace jihočeské
vztahuje, bude třeba vybudovati ještě asi 3000
dalších km primérního vedení.
Výstavbu vedení sekundérního obstarávají
v rámci komunálním a družstevním
4 elektrárenské svazy, jímž bude další
vývoj usnadněn zákonem o podpoře soustavné
elektrisace venkova, který jsme před chvíli
schválili.
Budeme proto i pro tento zákon, jenž klade důležité
kameny k dalšímu rozvoji soustavné elektrisace
v jižních Čechách, hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám zpravodaje výboru ústavně-právního,
pana posl. dr Králíka, aby se ujal slova
k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Králík: Vzdávám
se slova.
Předseda: Pan zpravodaj výboru ústavněprávního
vzdává se slova. Dávám tedy slovo
zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl.
dr Jos. Černému.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Vzdávám
se slova.
Předseda: Jelikož oba páni zpravodajové
se vzdali slova, přistoupíme ke hlasování.
Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní
formuli.
Jelikož nebyly podány pozměňovací
návrhy, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém.
Druhé čtení provedeme při vyřizování
odst. 9 dnešního pořadu, bude-li osnově
této přiznáno zkrácené řízení
podle §u 55 jedn. řádu.
Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž je:
5. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živnosti o vládním návrhu (tisk 509),
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění Obchodní úmluva
mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná
a podepsaná ve Varšavě dne 23. dubna 1925,
s dodatky ze dne 3. července 1925 a 21. dubna 1926 (tisk
516).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
Prokeš, zpravodajem výboru pro záležitosti
obchodu, průmyslu a živnosti p. posl. Netolický.
Uděluji slovo prvému zpravodaji panu posl. Prokešovi.
Zpravodaj posl. Prokeš: Slavná sněmovno!
Téměř v poslední chvíli před
ukončením jarního zasedání
poslanecké sněmovny dochází k projednání
obchodní úmluvy česko-polské. Fakt,
že tak důležitý zákon přišel
až ku konci sněmovního období na denní
pořad, mohl by lehce vyvolati zdání, že
obchodní smlouvy se sousedními státy představují
u nás jakéhosi zanedbaného Benjamínka,
netěšícího se přízni našeho
zákonodárného sboru. A přece obsah
obchodních smluv se státy, s nimiž žijeme
v čilém obchodním a výměnném
styku, tvoří důležitou podstatu našeho
hospodářského života, výroby
podnikání a s tím spojeného obchodu,
na čemž závisí existence tisíců
a tisíců výrobních vrstev našeho
obyvatelstva.
Obchodní smlouva s Polskem, která má býti
ratifikována, byla vlastně již mezi zástupci
našeho státu a zástupci Polska sjednána
a podepsána 23. dubna 1925 ve Varšavě a nese
podpisy za presidenta naší republiky p. ministra zahraničních
věcí dr Eduarda Beneše a za polskou
republiku podpis dr Alexandra Skrzyňského, ministra
zahraničních věcí a inž. Kiedroně,
ministra průmyslu a obchodu.
Že tato obchodní úmluva nebyla již před
rokem schválena, způsobily vlivy oněch parlamentárních
činitelů, kteří z důvodů
své zájmové politiky nepřipustili
projednání celé řady obchodních
smluv. I když to znamenalo nezměrné ztráty
pro naše národohospodářství,
když toto blokování obchodních smluv
mělo za následek ztrátu odbytu za hranicemi
pro naše průmyslové výrobky, silné
vlivy oněch zájmových skupin přecházely
přes imperativní volání po uzavření
obchodních smluv nelítostně dále.
A proto, že obchodní smlouva s Polskem, jejíž
nedostatky vidíme, zůstala tak dlouho ležeti
nevyřízená, vznikla z toho pro náš
vývoz řada velikých ztrát, zrát
přímo nenahraditelných, pro budoucnost velmi
bolestných. A znovu musím vyzvednouti, že ztráty
tyto postihly náš průmyslový vývoz
a svým obsahem jmenovitě pro nejprůmyslovější
kraj ostravsko-karvínský znamenají hotovou
pohromu.
Neschválením smlouvy z dubna 1925 sněmovnou
republiky Československé dána byla jaksi
Polsku možnost, obratem ruky po podepsání smlouvy
ve Varšavě měniti její obsah v neprospěch
československého vývozu tím, že
na celou řadu vývozních předmětů
z Českoslavenska do Polska zvýšilo Polsko clo
až o čtyřnásobnou výši.
Toto zvýšení způsobilo obrovské
ztráty našemu průmyslovému exportu,
který nemohl tímto zvýšením překvapen
konkurovati s jinými exportními státy, jimž
Polsko přiznalo nejvyšší výhody
celní. A v oněch dobách nahromadily se celé
vlaky s vývozním zbožím na pohraniční
stanici v Petrovicích nemohouce dále do Polska a
zboží propadlo zkáze ku škodě výrobců
i zasílatelů. Toto jednání se strany
Polska vyvolalo nesmírné pobouření
u československých vývozců, kteří
netoliko kritisovali neslušné jednání
a zaskočení našeho vývozu se strany
polské, nýbrž trpce sobě stěžovali,
že československé ministerstvo zahraničí
nedovede náležitě náš vývoz
chrániti před podobným přepadením.
Ještě po jiné stránce musím činiti
výtku obsahu této smlouvy. Chápu plně
snahu vypěstovati co nejpřátelštější
styky našeho státu se státy sousedními.
Vždyť od těchto dobrých styků závisí
klidný vývoj událostí, pevná
jistota podnikání, zdravá výměna
zboží a výrobků nebo zemědělských
a hospodářských potřeb a neméně
též garancie mírumilovného spolužití
různých národů a států.
Dosti dlouho nalézal se náš stát s Polskem
v napjatém poměru. Rozdělení těšínského
Slezska, úprava hranic ve Spiši a Oravě, nenalezly
v obou státech mezi vším obyvatelstvem nejradostnějšího
přijetí. Nepřátelství, jaké
se vyvinulo v bojovných dnech o část oněch
území, nemohlo býti tak rázem zapomenuto
a zbylo mnoho pocitu hořkosti na obou stranách,
když konečně mezinárodním aktem
a rozhodnutím delimitační komise byly hranice
pevně stanoveny. Republika Československá
projevila jistě velikou umírněnost ve vytýčení
svých územních požadavků vůči
Polsku, jen aby docílena byla shoda a přátelský
mír. Ministerstvo zahraničí v tomto jednání
a v pozdějších úmluvách týkajících
se těšínského Slezska vycházelo
požadavkům polským velmi blahovolně
vstříc a i nynější smlouva nese
pečeť veliké blahovůle a ústupnosti
ministerstva zahraničních záležitostí
vůči Polsku v ohledu čistě mezinárodně
státním na úkor našich oprávněných
práv hospodářských. Ministerstvo zahraničí
poskytlo tu Polsku obrovské koncese, které trpce
odnáší nejprůmyslovější
kraj v našem státě, kamenouhelný revír
ostravsko-karvínský.
Uhelný a koksařský průmysl revíru
ostravsko-karvínského stal se obětí
pro dobrou shodu Československa s Polskem, aby ministerstvo
zahraničí zajistilo vývoz nejrůznějších
průmyslových výrobků z Československa
do Polska, povolilo Polsku dovoz desítek tisíců
vagonů uhlí z Polska do Československa, ač
náš uhelný průmysl sám je exportní
a nemaje doma dostatek spotřeby a ztrativ poválečnými
poměry celou řadu odbytišť za hranicemi,
propadá průmyslové krisi, omezuje výrobu,
propouští tisíce dělníků
z práce, čímž vzniká nesmírná
krise a nezaměstnanost v revíru ostravsko-karvínském.
Naše zemědělství je ochráněno
před konkurencí levnějšího polského
dobytka ztížením dovozu netoliko celními
opatřeními, nýbrž více povolovacím
řízením, a ještě více
veterinerními opatřeními, jichž bylo
často použito a to velmi účelně,
aby dobytek z Polska nebyl k nám v takových rozměrech
přivážen, že by to znamenalo nebezpečnou
konkurenci našemu domácímu zemědělství.
Za to však ostravsko-karvínské hornictví
vystaveno bylo polské konkurenci dovozní bez jakékoliv
ochrany a dováží-li Polsko dnes do naší
republiky 700.000 tun uhlí za rok. znamená to zrovna
ono výrobní kvantum, které vytěží
9000 pilných horníků za rok a zrovna těch
9000 horníků bylo v revíru Ostravsko-karvínském
za půldruhého roku z práce propuštěno.
Neupírám, že ministerstvo zahraničí
svádělo s Polskem tuhý boj a že vyjednávání
o obchodní smlouvu bylo velmi svízelné. Není
mně neznámo, že Polsko snažilo se získati
pro sebe vyšší kontingent vývozního
uhlí do našeho státu, žádajíc
více než milion tun ročního exportu.
Tento požadavek však byl přehnaný a nezřízený.
Stačí, podíváme-li se, jak vypadala
bilance dovozu a vývozu uhelného z Polska k nám
jindy a nyní. R. 1919 vyvezeno bylo od nás do Polska
636.723 tun kamenného uhlí a 154.066 tun koksu.
R. 1920 vyvezeno do Polska 570.059 tun kamenného uhlí
a 116.828 tun koksu. Roku 1921 vyvezeno 121.746 tun kamenného
uhlí a 94.346 tun koksu. Do té doby nedováženo
k nám z Polska ani uhlí ani koks. R. 1922 klesnul
náš vývoz do Polska na 5544 tun kamenného
uhlí a 89.354 tun koksu. V tomto roce jeví se již
však dovoz polského uhlí k nám v cifře
29.181 tun kamenného uhlí. R. 1923 vyvezli jsme
do Polska 2650 tun uhlí kamenného a 63.586 tun koksu.
Naproti tomu Polsko dovezlo k nám 724.087 tun kamenného
uhlí a 1209 tun koksu. Nyní klesal vývoz
našeho uhlí do Polska rapidně, až téměř
úplně ustal a do Polska vyvážíme
ještě z našich uhelných výrobků
koks. Tak roku 1924 vyvezli jsme 69.522 tun koksu, r. 1925 klesl
vývoz koksu na 43.087 tun. Dovoz polského uhlí
k nám r. 1924 činil 560.021 tun, r. 1925 stoupl
na 627.246 tun. R. 1926 za pět měsíců
dovezlo k nám Polsko 209.215 tun kamenného uhlí.
Tyto obrovské spousty k nám dováženého
polského uhlí jsou příčinou
stoupání krise v uhelném průmyslu,
obmezování výroby a nezaměstnanosti
v revíru ostravsko-karvínském. A nezaměstnaní
dělníci, jichž počet činí
tak velké číslice a s počtem příslušníků
jejich rodin dosahuje výše desetitisíců,
stěží pochopí vyšší
státnické stanovisko pana ministra zahraničních
záležitostí, projevené v celní
úmluvě s Polskem, když Ostravsko na svých
bedrech musí nésti tento present Polsku.
Avšak ještě jinak jeví se výhody
poskytnuté v celní smlouvě s Polskem naším
zahraničním úřadem na úkor
Ostravska. Polsku poskytnuty byly zvláštní
výhody dopravní při transitu polského
uhlí Československem do Rakouska aneb jiných
jižních států. Polsko dováží
o 30 hal. na 1 q levněji z Bohumína do Břeclavi.
Na dopravu hnědého uhlí povolilo ministerstvo
železnic tarifní slevu ve výši 15%..Naše
ostravsko-karvínské uhlí tuto dopravní
tarifální slevu neobdrželo s poukazem na polskou
smlouvu, neboť kdyby pro ostravské uhlí byla
povolena dopravní sleva jakéhokoliv druhu, musela
by býti podle smlouvy s Polskem uzavřené
poskytnuta také uhlí polskému. Tuto národohospodářskou
moudrost stěží pochopí obyčejný
smrtelník. Rozuměl bych, kdyby Polákům
byla přiznána v takovém případě
tarifální výhoda, jaká by se přiznala
Německu, Uhersku, Rakousku nebo kterémukoliv jinému
sousednímu státu, aby však cizí stát
získal pro sebe takových výhod, jaké
mohou býti výjimečně povoleny jen
domácí výrobě, tomu stěží
lze rozuměti, a ještě méně lze
chápati tuto národohospodářskou filosofii
našeho ministerstva zahraničí.
Z takové smlouvy resultuje pak, ze r. 1924 zaměstnáno
bylo ještě v hornictví a v koksařství
na Ostravsko-Karvínsku 44.213 dělníků,
kdežto v květnu 1926 klesl jejich počet na
37.465. A uhelná těžba v r. 1924 činila
na Ostravsku 865.704 tun, kdežto v květnu r. 1926
klesla na 633.752 tun uhlí. Polsko získavší
hornoslezské bohaté kamenouhelné podniky
stalo se, jsouc dříve odkázáno na
dovoz uhlí ostravského, netoliko soběstačným,
nýbrž naším nejnebezpečnějším
konkurentem a ještě nebezpečnějším
proto, že při sjednávání obchodní
smlouvy s naším zahraničním úřadem
byly brány tímto v úvahu více státně
politické zájmy nežli ohledy na hospodářskou
možnost anebo ruinu největšího průmyslového
kraje v republice, Ostravsko-Karvínska.
Celkové obchodně-politické styky Československa
s Polskem vykazují tendenci klesající. Ještě
r. 1921 vykazovala naše obchodní bilance s Polskem
aktivum 1,040.300.000 Kč. Toto aktivum r. 1922 kleslo na
280,600.000 Kč a r. 1923 změnilo se v pasivum 17,900.000
Kč, které r. 1924 vzrostlo na 170 mil. Kč.
I když ty tyto číslice byly vyjádřeny
ve zlatých korunách, čímž by
se diference značně zmenšila, přece
jenom tento překotný vývoj obchodní
bilance zasluhuje bedlivé pozornosti. Kterak došlo
k tak obrovským přesunům ve vzájemné
obchodní bilanci? Druhdy vyváželi jsme dříví
a uhlí do Polska až za 140,000.000, za rok a nyní
tato položka klesla na malou částici. R. 1924
vyvezli jsme do Polska bavlněného zboží
za 107 mil. Kč, lněného zboží
za 10 mil. Kč, vlněného zboží
za 74 mil. Kč, konfekce za 19,700.000 Kč, papíru
za 7 mil. 500.000 Kč, kůže a koženého
zboží za 47 mil. 300.000 Kč, skla za 11 mil.
Kč, hliněného zboží za 16,800.000
Kč, železa a železného zboží
za 81,300.000 Kč, strojů za 38 mil. Kč, vedle
toho velkou řadu jednotlivých druhů zboží
ze všech oborů průmyslových, jakož
i z četných odvětví výroby
zemědělské.
Předpokládaná obchodní úmluva
směřuje k vytvoření vhodných
obchodně-politických předpokladů pro
rozvoj vzájemných hospodářských
styků a obsahuje mimo vlastní úmluvu o 28
článcích 4 seznamy celně tarifní
a závěrečný protokol, jakož i
úmluvu veterinerní spolu se závěrečným
protokolem. V prvních osmi článcích
úmluvy upravuje se právní postavení
státních příslušníků
a právnických osob jedné smluvní strany
na území strany druhé. Týká
se to zejména nastupování a provozování
obchodu a živností příslušníků
obou států včetně návštěvy
veletrhů a trhů na území druhé
strany ve smyslu zásady o nejvyšších výhodách.
Dále je věnována pozornost osobám
právnickým, akciovým, jakož i obchodním
průmyslovým a jiným společnostem.
Ve příčině daní neb jiných
dávek, které se platí z provozování
obchodu a živností, dle úmluvy bude s příslušníky
a společnostmi každé smluvní strany
nakládáno na území druhém stejně
jako s domácími. Rovněž vnitřní
dávky veřejné jakéhokoliv druhu nesmějí
zatěžovati výrobu či spotřebu
libovolného druhu zboží v jednom ze smluvních
států více na úkor druhého
neb třetího státu. V seznamu A jest obsaženo
československé zboží, jemuž se
dostává celně tarifních slev v přívozu
do Polska. Smlouva, jak jsem uvedl, byla uzavřena 23. dubna
1925, ale již v květnu zvýšilo Polsko
tarify z původních smluvních ve značné
míře. Oproti tomuto zvýšení tedy
dosaženo smluvních výhod. Československé
zboží při dovozu do Polska bude užívati
stejných výhod celně-tarifních, jak
to vyplývá ze smlouvy polsko-francouzské.
Pokud jde o polský dovoz do republiky Československé,
byly Polsku přiznány slevy dle seznamu B, k nimž
přistupují na základě doložky
o nejvyšších výhodách slevy z našich
tarifních smluv s ostatními státy jako je
Francie, Italie a Rakousko. Dále smlouva vytyčuje
podmínky o osvědčení původu
zboží ve vzájemném styku a zjednodušení
formalit a zmírnění příslušných
poplatků pokud v Polsku taková osvědčení
se vyžadují. Dále článek VI týká
se opatření proti nekalé soutěži
a obsahuje podobná ustanovení jako obchodní
smlouva česko-francouzská.
Svoboda transitní dopravy, mající -pro oba
smluvní státy vzhledem k jejich zeměpisné
poloze mimořádný význam, zaručena
je ve čl. XVII tak, že ustanovení barcelonské
úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna
1921 rozšiřuje se rovněž na případ
politického napětí, jakož i na případ
války, za předpokladu ovšem, že to bude
ve shodě s právy a s povinnostmi smluvních
stran jako členů Společnosti národů.
Doprava osobní a zavazadlová upravuje se na základě
zásady paritní. Rovněž zboží
v přepravě nákladové bude používati
na železnicích druhé smluvní strany
nejvyššího výpočtu dovozného.
Úmluva veterinerní s příslušným
závěrečným protokolem tvoří
podle čl. XXVI integrující součást
obchodní úmluvy. Dodatkový protokol ze dne
3. července 1925 obsahuje jednak zvýšení
percentuelních slev na československé zboží
dle seznamu A obchodní smlouvy z 23. dubna 1925, pokud
bylo postiženo zvýšením cel v Polsku z
19. května 1925, a to tak, že kromě jediné
výjimky obnovuje se také výše smluvních
sazeb, jak byla před zavedením nových cel.
Dne 1. ledna 1926 zvýšilo Polsko opětně
cla na velkou řadu artiklů, což vyvolalo potřebu
nových jednání, jichž výsledkem
jsou úmluvy podepsané dne 21. dubna 1926. V druhém
dodatkovém protokole ze dne 21. dubna 1926 poskytují
si obě strany vzájemně celní slevy.
Redukce československé týkají se 15
druhů zboží, z nichž většina
byla poskytnuta již dříve státům
jiným. Naproti tomu Polsko snižuje cla asi na 86 druhů
československého zboží. Protokol k veterinerní
úmluvě ze dne 23. dubna 1925 byl dán praktickou
potřebou, vyplývající z nabytých
zkušeností po podepsání úmluvy
ze dne 23. dubna 1925. Svým obsahem důležitý
je zejména obsah not, jimiž pro vzájemný
styk obě strany vážou si po dobu trvání
smlouvy některá cla. V předpokládané
dohodě váže nám Polsko pro 135 hlavních
vývozních druhů československého
zboží svoje základní cla. Tím
dostává se našemu exportu pevné kalkulační
base na delší časové období a
tím i předpokladu pro prohloubení hospodářských
styků. Tedy přes některé nedostatky,
na něž jsem si dovolil poukázati, dlužno
pokládati ratifikaci česko-polské obchodní
úmluvy s hlediska národohospodářského
nutným. Žádám proto slavnou sněmovnu
o schválení vládního návrhu
tisk 509, se zprávou, jak ji podává výbor
zahraniční a výbor pro průmysl, obchod
a živnosti tisk 516. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, p. posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno!
Jménem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností nemohu jinak než připojiti
se k obsáhlé zprávě zpravodaje výboru
zahraničního kolegy Prokeše.
Krise hospodářská, která následkem
nedostatečného vývozu u nás, zvláště
v krajích průmyslových je znatelná
a prokazuje se zvětšováním nezaměstnanosti,
je tak důležitého rázu, že je nutno,
abychom vítali každý obchodní styk,
který po stránce obchodních styků
se zahraničím jest umožňován.
Důkazem krise této je také výsledek
zahraničního obchodu za 5 měsíců
roku letošního, který vykazuje okrouhle pasivum
1/2 miliardy Kč. Tedy už tento stav sám
o sobě naznačuje nedostatek odbytu našich výrobků
za hranicemi. Jak jsem již řekl, je nutno jen vítati
každé navázání obchodních
styků, které by umožnily našemu průmyslu
a obchodu, aby výrobky zdejší za hranicemi
mohly se uplatniti.
Z těchto důvodů se připojuji
k návrhu kol. Prokeše za výbor pro průmysl,
obchod a živnosti a doporučuji slavné sněmovně,
aby této úmluvě česko-polské
dostalo se ústavního schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahájíme
rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta stanovena byla 20 minutami. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Lhůta navržená
je přijata.