Posl. dr Schollich (německy): Dámy
a pánové! Kolega Hackenberg ukázal
na řadu bezpráví při udělování
státního občanství, což mne přimělo
k tomu, abych promluvil také o tomto předmětu.
Dal jsem se zapsati na straně "pro", to je, že
naše strana bude hlasovati pro to, aby byly napraveny nespravedlnosti,
které se staly na Slovensku. Litujeme jen, že podnětu
nebylo použito k tomu, aby byly zahlazeny mnohé nesprávnosti,
které se staly v tak zvaných historických
zemích a které již v dřívějším
Národním shromáždění byly
předmětem mnohých interpelací. Bylo
by snad bývalo dobře možno sprovoditi se světa
stejným způsobem ve formě resolučního
usnesení zúčastněných stran
toto bezpráví, neboť všichni víme,
že tento zákon přece není ničím
jiným než do jisté míry darem skupině
Szent-Iványově, ktoré se nyní
kloní k nové vládě, tedy je vlastně
obchodem. Nezávidím toho ovšem Maďarům,
nýbrž se dokonce těším, že
se jim podařilo využíti politické situace
ke svému prospěchu, lituji však, že z
německé strany nebyl položen stejný
požadavek, neboť i my máme tisíce a tisíce
lidí, kteří zamítnutím žádosti
o přijetí do státního svazku různým
způsobem se dostali do nejnepříjemnější
situace. Víte všichni, že novou úpravou
státních poměrů v době převratu
velmi mnoho lidí najednou ztratilo své dosavadní
státní občanství, po případě
vůbec nevědělo, kam patří.
Při velkém rozsahu starého Rakouska bylo
zcela lhostejno, zda někdo nabyl rakouského státního
občanství skrze obec na Moravě, nebo jak
mnoho železničářů mělo
domovské právo v Haliči, nikdo se nestaral.
Ve chvíli převratu však mělo to rozhodující
význam. Tu již nebylo lhostejno, příslušel-li
někdo do Haliče nebo do Dalmacie, neboť ve
chvíli zřízení československého
státu stal se tu najednou cizincem, ztrácel právo
státního občana a musel o ně znovu
žádati, když tu chtěl zůstati.
To mělo význam nejenom pro ty, kteří
bylé ustanoveni ve státních službách,
byli státními úředníky nebo
byli ve službách obecních; to bylo také
nepříjemno pro ty, kteří byli ve službáché
soukromých neboť víte, že hned byly vydány
předpisy jež platí dosud, podle nichž
nutno vésti ve zvláštních seznamech
v evidenci cizince, že jest jim samozřejmě
co nejpřísněji zakázána jakákoliv
politická činnost, že jim jedním slovem
stále nad hlavou visí Damoklův meč
vypovězení. A jestliže jeden nebo druhý
jenom málo tuto hranici překročil nebo si
dovolil nějakou kritiku, pak byl, známe četné
případy, bez milosti jako cizinec vyhoštěn.
Tyto obtíže, jež se tu dělaly, vedly k
tomu, že také velmi mnoho osob zaměstnaných
v soukromých podnicích muselo se nezbytně
domáhati státního občanství.
Nechci vám tu vylíčovati, jaké obtíže
musily prodělati, jakou cestou utrpení bylo jim
jíti to vychází najevo z velikého
počtu dopisů, které dostalv všechny
německé strany. Chci uvésti jenom jeden příklad.
Čechoslovák, aspoň se dosud Čechoslovákem
cítil, dověděl se rovněž teprve
po převratu, že již sem nepřísluší.
Byl vypovězen. Tehdy se nacházel v německém
Rakousku, a byl prostě přikázán německo-rakouskému
státu, když již byl před tím celou
řadu let zaměstnán v Rumunsku. Tento dopis
skýtá bolestný obrázek; vyjadřuje
opravdovou bídu tohoto nešťastníka. Píše:
"Při tom však zdůrazňuji, že
již od roku 1900 bydlím v Československu, že
jsem měl v Rejštejně v okresu sušickém
v Čechách domovské právo, avšak
má žádost o propůjčení
československého státního občanství
byla odmítnuta a kromě toho mně bylo upřeno
domovské právo. Pro svůj dlouhý pobyt
v Čechách nemám již ani v Rakousku známých,
takže jsem ve své nové státní
příslušnosti cizejším než
zde na Šumavě, kde jsem přece ztrávil
své mládí a vždy jsem se cítil
obyvatelem Šumavy. Toto odmítnutí mé
žádosti zastihlo mne v Rumunsku, takže jsem se
tam stal najednou z Čechoslováka Rakušanem,
což ovšem u rumunských úřadů
rovněž velmi přispělo k mému
zdiskreditování. Jedním slovem děkuji
za všechno své neštěstí tomu, že
byla odmítnuta má žádost o zdejší
státní občanství, ježto jsem
přece jako zdejší státní občan
nikdy neměl býti vykázán." Ke
konci píše, že k zamítnutí došlo
jenom pro to, že byl od nějakého Čecha
obviněn, aniž se tato věc vyšetřovala.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!)
Dal by se uvésti nesčetný počet takových
příkladů. Připomínám
jenom případ, který v severní Moravě
rozvířil hladinu a vyvolal mnoho zděšení,
případ obvodního lékaře dra
Rennera, který již po desetiletí byl v tomto
kraji činným a jemuž najednou výše
vylíčenými poměry nebylo přiznáno
státní občanství, který byl
tu učiněn cizincem. Vrátím se k tomuto
případu ještě trochu později,
poněvadž vám ukáži jak se s takovými
žádostmi nakládá. Připomínám
druhý případ, případ dra Schmitze
v Uničově, který tam byl činným
dlouhá léta a byl prostě přinucen
se vystěhovati; musil zanechati své prakse a vystěhovati
se do Rakouska, poněvadž mu zde nebylo dovoleno pracovati.
Mohl bych se zmíniti o případech, a mám
jich velmi mnoho, že se tu lidé narodili, celý
svůj život tu ztrávili a jenom proto, že
se otec kdysi neucházel o domovské právo
v obci, stali se najednou na základě staré
příslušnosti otcovy příslušnými
do Haliče nebo jinam, že nyní byla marna všechna
námaha opatřiti těmto lidem státní
občanství československé. Jedná
se s nimi prostě jako s cizinci. Mám jeden případ
ve své vlastní obci, vdovu po našem zaměstnanci
u městské místní dráhy. Ten
člověk byl 23 let ve službě obecní,
příslušel však do Podgorice v dnešním
Rumunsku, manželka jeho, jako v mnoha jiných případech,
rovněž se nestarala o svoji domovskou příslušnost
do Nového Jičína; převratem stala
se najednou Rumunkou a všechna námaha opatřiti
jí státní občanství byla dosud
úplně marna, ačkoliv se narodila v Novém
Jičíně. Právem poukázal již
kol. Hackenberg na případy, kdy najednou
dělnice v tabákové továrně
musí bojovati s největšími obtížemi
proto, poněvadž se vdala za Rakušana, který
ovšem již také 20 až 30 let bydlel v naší
krajině; chtějí ji propustiti z továrny,
oloupiti ji o výdělek jenom proto, poněvadž
její muž svého času dopustil se tohoto
opominutí a nestaral se o domovskou příslušnost.
Nuže, podle jakého hlediska se nyní tyto případy
vyřizují? Kdysi podali jsme o tom interpelaci. V
tisku 839 ve starém parlamentě učinil jsem
na základě jednoho z těchto případů
dotaz na ministra vnitra, zda je pravda, že takové
žádosti o propůjčení státního
občanství jsou zasílány k posudku
Národní jednotě příslušné
obce, tázal jsem se také, zdali ministerstvo vydalo
takové směrnice. Další interpelace,
tisk 2482, zabývala se, uvádějíc konkrétní
případy, tímto zneužíváním.
Byly uvedeny případy z Jablonce n. Nisou, kdy žádost
rovněž byla postoupena Národní jednotě
k posudku; a rovněž zajímavá byla naše
interpelace tisk 2396, kde již bylo možno uvésti
odpověď Národní jednoty. Týkala
se dvou brněnských případů
a tu se ve zprávě Národní jednoty
praví: "Konskripčnímu úřadu
v Panské ulici č. 15. K tamnímu dotazu ze
dne 6. ledna t. r. k moravskému odboru Národní
rady československé v Brně odpovídáme
uctivě, že jmenovaný je zarytým Němcem,
který je známým nepřítelem
Čechů. Z toho důvodu doporučujeme,
aby jeho žádost o státní občanství
nebyla vyřizována příznivě,
poněvadž se domníváme, že on nebude
nikdy loyálním občanem Československé
republiky a poněvadž jeho dosavadní vystupování
neposkytuje dostatečné záruky, že jeho
převzetí do státního svazku československého
nezpůsobí státu nějaké škody
nebo nevýhody."
Druhá odpověď Národní jednoty
v dopise zní: "K Vašemu přípisu
ze dne 5. ledna t. r. moravskému odboru Národní
rady československé v Brně oznamujeme uctivě,
že nelze zjistiti spolehlivých informací o
politické spolehlivosti žadatelčině.
Jest vdovou po podplukovníku a zarytou Němkou podle
starého rakouského vychování. Z tohoto
důvodu jsme zásadně proti udělení
státního občanství Československé
republiky žadatelce." Nechci vám zamlčovati,
jak tenkráte odpověděl na tuto interpelaci
ministr vnitra Černý. Pravil tehdy v tisku
1505: "Není správné tvrzení,
že musí býti každá žádost
o propůjčení státního občanství
posílána Národní jednotě příslušné
obce k posudku. Úřady, které vyšetřují
osobní data žadatelova, musí ovšem použíti
všech prostředků, aby si získaly spolehlivý
správný úsudek o žadateli. Jestliže
úřady v několika případech
považovaly za účelné informovati se
o jednotlivých závažných okolnostech
také u národní instituce, nelze v tom spatřovati
nekorektnost. Pokud mohlo býti zjištěno, stalo
se tak jenom u několika uchazečů, v žádném
však případě nebylo tomuto posudku přikládáno
většího významu než některému
jinému důkazu. Pro posuzování jednotlivých
žádostí jest rozhodným jenom zájem
státu." (Výkřiky.) Dámy
a pánové! Kdo však to posuzuje? Právě
zase jenom toto místo, Národní výbor.
Míní dále, že mnoho lidí se nyní
uchází o československé státní
občanství, aby prosadili uznání válečné
půjčky neboť i to bylo zase jednou z podmínek;
člověk, který měl býti přijat,
kterému mělo býti uděleno státní
občanství, musil se vzdáti všech právních
nároků, ovšem také na válečnou
půjčku, avšak také nároku na
pensi, když byl pensistou státního podniku.
Ke konci ministr Černý praví: "Tento
postup, o jehož přípustnosti nelze ve směru
právním, politickém a mravním pochybovati,
děje se jenom v zájmu žadatelů samých,
aby jejich žádosti o naturalisaci nebyly odmítány."
Avšak ještě mnohem lepší jest odpověď
ministra vnitra, tisk 3014. Tehdy pravil: "Směrnice
podřízeným úřadům vydány
nebyly." (Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) Já ovšem vím,
že byl vydán pokyn v tom směru, aby při
přijímání bylo především
přihlíženo k tomu, zda dotyčný
člověk je Němcem, Polákem nebo Maďarem.
- "Při postupu vyřizování žádosti
o naturalisaci platí všeobecná zásada,
že nesmí býti uděleno československé
státní občanství cizinci, pokud nejsou
naprosto spolehlivé a uspokojivé průkazy
o jeho dřívějším životě
také ve směru politickém. Při posuzování
jednotlivých žádostí je rozhodným
v prvé řadě zájem republiky a nikoliv
jen zájem žádajícího cizince.
Úřady rozhodují ve všech případech
dobrovolného přiznání státního
občanství podle volného uvážení."
- My však ve skutečnosti víme také,
že se tu postupuje podle zásad velmi různých,
že již se mnohdy podařilo opatřiti někomu
státní občanství, když měl
někoho za sebou, to je, když měl někoho,
který mohl své intervenci v ministerstvech dodati
náležité váhy. V odpovědi konečně
praví, že nelze spatřovati nezákonnost
v tom, když zemská politická správa
v Praze provádějíc šetření
vyžádala si vyjádření národní
instituce, ovšem že prý úřad není
tímto vyjádřením vázán.
Tu ministr sám přiznal, že tedy takové
žádosti vždy jsou dávány Národnímu
výboru. Kdyby to byl popřel, byl bych mu ukázal
fotografii spisu, kde politická okresní správa
výslovně na něm napsala: "Tento akt
budiž nyní postoupen Národnímu výboru
k posudku". Tento spis bohužel přišel do
špatných rukou, došel k obci a byl pro tuto poznámku
fotografován. Jakým stanoviskem se dává
vésti Národní výbor, k tomu jenom
jeden příklad. Týká se případu
v přímé naší blízkosti.
Ředitel továrny zažádal o státní
občanství. Samozřejmě byla tato žádost
zaslána Národnímu výboru. Předsedou
Národního výboru byl tehdy zámečník
jeho továrny, bohužel člověk špatné
pověsti, nikoliv člověk nejlepší,
a mimo to měl s ním ředitel jednou velké
nedorozumění. Můžete si představiti,
že Národní výbor anebo jeho předseda
přirozeně nyní rozhodli, že nutno ředitele
s jeho žádostí o státní občanství
bezpodmínečně odmítnouti, že
tedy není hoden, aby státní občanství
zde obdržel. Přednosta okresní politické
správy byl sám toho mínění,
že se řediteli děje bezpráví,
zvlášť když taky byl po desetiletí
činným v podniku; a když jednou ředitel
znovu intervenoval, dal mu dobrou radu, aby nejprve povolil tomuto
zámečníku zlepšení platu, aby
si lépe upravil styk s ním, aby snad nová
žádost, kterou by musil podati, byla lépe posuzována.
Ředitel této rady poslechl, ujal se toho pána,
dal mu přídavek k platu a následek toho byl,
že druhá žádost, která zase byla
postoupena Národnímu výboru, byla co nejlépe
doporučena, a on po roce na základě tohoto
doporučení skutečně státní
občanství dostal. To se stalo v nesčíslných
případech, jenom do toho nevidíme, neznáme
těch případů, avšak v každém
klubu leží sta takových žádostí,
jež ukazují, z jakých důvodů
jsou žádosti zamítány. V největším
počtu případů důvod vůbec
udán není a žadatel jest odkazován na
právo odvolání, které ovšem jest
velmi problematické, jak správně uvedl kolega
Hackenberg, poněvadž konec konců žádost
vrátí se zase na ono místo, k Národnímu
výboru, který již po prvé ji odmítl.
Dnes nechceme také mluviti o smutném osudu těch,
kteří za těchto poměrů vůbec
nemají státního občanství.
Jsou posíláni od jednoho státu ku druhému,
zde ztratí občanství, druhý stát
zase prohlásí, že tam nepříslušejí,
visí tedy úplně ve vzduchu. Postihuje to
také bohužel nejenom nezávislé lidi
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.), kteří snad mají
majetek, nýbrž také mnoho pensistů některého
ústavu. Důsledkem toho vyhýbá se také
ústav - jak máme toho důkazy - povinnosti
platiti pensi. Znám případ jednoho železničáře
na Krnovsku, který se dnes dostal do bídy, poněvadž
byl prostě přikázán Rakousku. Rakousko
se však zpěčovalo po celá léta,
poněvadž poměry nebyly ujasněny, a ten
člověk zatím dostával zcela nepatrnou
rentu, nebo řekněme jenom splátku na budoucí
úpravu svého platu.
Tvrdím, že také zde nutno udělati pořádek.
Nelze měřiti dvojím loktem. Vyrovnává-li
se bezpráví nyní ve slovenské části
státu u Maďarů a částečně
také u Slováků, musíme za všech
okolností žádati, aby byly příznivě
vyřízeny také četné případy
zahájené se strany německé, a to co
možná rychle, poněvadž postižení
jsou namnoze v největší bídě.
Žádáme tedy, aby nová celní většina,
jak ji krátce nazýváme, také v tom
směru předložila zákon jako doplněk
k tomuto návrhu, a my se co nejvřeleji vyslovíme
pro návrh německé sociálně
demokratické strany. Doufáme, že naplněni
jsouce duchem opravdového smíření
neboť tento duch prý zde nyní obchází
(Veselost) - vedeni snahou zmírniti národnostní
protivy odstraníte nyní také co nejrychleji
tuto nespravedlnost. (Potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen.
Rozprava je skončena.
Žádám o přečtení pozměňovacích
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. dr Gátiho,
Kršiaka a soudr. k §u 1:
V odst. 1, v řádce 3 buďtež slova "v
niektorej obci" nahrazena slovy "v niektorých
obciach", v řádce 4 buďtež slova
"obec táto" nahrazena slovy "tyto obce".
V odst. 2 k lit. d) budiž připojeno "alebo účelom
studia".
Jako další lit. e) budiž připojeno "celý
rok 1919".
V odst. 3 buďtež škrtnuty lit. a), b), c) a e),
v lit. d) buďtež slova "po 28. októbru 1918",
nahrazena slovy "do 16. července 1920".
2. Pozměňovací návrh posl. dr Gátiho.
Kršiaka a soudr. k §u 4:
Odst. 2 budiž doplněn novou lit. i) tohoto znění:
"Není-li žádost podle ustanovení
odstavce (2), bodů a) až h) přesně doložena,
ale dává-li podklad dalšího vyšetřování,
nemůže býti žádost úřadem
II. stolice zamítnuta, ale úřední
šetření musí býti provedeno".
V odst. 5, v řádce 3 buďtež slova: "behom
dvoch rokov" nahrazena slovy: "behom jedného
roka".
Jako odst. 6 budiž připojeno: "Osoby, které
podle §u 1 tohoto zákona podaly žádost
o přiznání státního občanství,
mohou na území republiky vyčkati konečného
rozhodnutí nevyjímaje rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu a nemohou býti dříve
vypovězeny".
Jako odst. 7 budiž zařazeno: "Nakoľko proti
žiadateľovi je zavedené trestné pokračovanie
na základe trestných činov vzpomenutých
v 3. odst. §u 1, vyriadenie žiadosti podľa tohoto
zákona podanej sa odloží do právoplatného
rozsudku v trestnom riadení a behom tohoto odkladu vyriadenia
žiadosti lehoty ustanovené v odst. 5 sa premlčujú.
Bol-li žiadateľ právoplatným rozsudkom
oslobodený, lehota odo dňa vynesenia a právoplatného
oslobodzujúceho rozsudku ďalej pokračuje. Odklad
vyriadenia žiadosti vysloví ministerstvo vnútra
výnosom".
3. Doplňovací návrh posl. dr Gátiho,
Kršiaka a druhů:
K §u 5 budiž jako odst. 2 připojeno: "(2)
V prípadoch nabytia československého štátneho
občanstva podľa tohoto zákona nevyžaduje
sa prísahy (sľubu) štátno-občianskej.
Taktiež neplatia v týchto prípadoch ustanovenia
zákona zo dňa 3. apríla 1925, č. 53
Sb. z. a n., o dávkách za úradné výkony
vo veciách správných".
4. Pozměňovací návrh posl. dr Gátiho,
Kršiaka a druhů k §§ 6 a 7:
§ 6 budiž nahrazen zněním:
"Jestliže osoba, ktorá nabude československého
štátneho občianstva podľa tohoto zákona,
požívala by odpočivných alebo zaopatrovacích
požitkov zo štátnej, župnej alebo obecnej
pokladne, keď by jej prislúchalo štátne
občianstvo československé už odo dňa
28. októbra 1918, budiž s ňou, pokiaľ
ide o zmienený požitok, tak nakládané,
ako by štátne občianstvo československé
mala už odo dňa 28. októbra 1918. To isté
platí i ohľadne výmery válečných
pôžičiek podľa zákona zo dňa
30. septembra 1924, č. 216 Sb. z. a n."
V §u 7 buďtež v prvé a druhé řádce
slova: "nepravých a nesprávnych" nahrazena
slovem "falšovaných".
5. Eventuální návrh posl. dr Gátiho,
Kršiaka a soudr. k §u 1, odst. 3:
Lit. a) budiž nahrazena zněním: "ktorý
boli právoplatne odsúdení pre trestné
činy podľa §§ 1, 2, 3, bod 2 a 3, §
6, 17, 19. 21, 23, 24 zákona č. 50 zo dňa
29. marca 1923 na ochranu republiky".
Lit. b) budiž nahrazena zněním: "Opustil-li
územie republiky Československej a spáchal-li
pri tom prokazateľne činy priečiace sa ustanoveniam
§u 1, odst. 3, bodu a).
Lit. c) budiž nahrazena zněním: "Ktoré
boly právoplatne z republiky vykázané vyjma
prípady uvedené v §u 1, odst. 1 tohoto zákona,
na než sa ustanovenie o právoplatnom vypovedení
nevzťahuje".
6. Pozměňovací návrh posl. inž.
Nečase, Kleina, Brodeckého a súdr.:
V prípade, keď by všetky ustanovenia návrhu
zákona tisk 514 schválené boly poslaneckou
snemovňou viac ako 180 hlasmi, navrhujeme, aby názov
zákona a jeho úvodná formulka znely:
"Ústavný zákon zo dňa.....
o udelení štátneho občianstva československého
niektorým osobám.
Národné shromaždenie republiky Československej
usnieslo sa na tomto ústavnom zákone".
7. Resoluční návrh posl. Hackenberga a
druhů:
Vláda se vybízí, aby vypracovala a sněmovně
předložila návrh zákona, jímž
se jednotně a podle moderních zásad upravuje
domovské a státoobčanské právo
pro celé státní území.
8. Resoluční návrh posl. inž. Nečasa,
Kleina, Brodeckého a súdr.:
Ukláda sa vláde, aby proti osobám, ktoré
uplatnily podľa tohoto zákona im prislúchajúci
nárok, až do rozhodnutia, nepoužila prostriedku
vykázania z územia republiky a aby v tomto
smysle inštruovala podriadené úrady.
9. Resoluční návrh posl. dr Gátiho
a druhů:
Osoby, které podle §u 1 tohoto zákona podaly
žádost o přiznání státního
občanství, mohou na území republiky
vyčkati konečného rozhodnutí nevyjímaje
rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu a nemohou býti dříve vypovězeny.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Návrhy jsou dostatečně podporovány
a jsou předmětem jednání.
Žádám prvního pana zpravodaje - za výbor
ústavně-právní - aby se ujal slova
k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Dérer: Slávna snemovňa!
Predovšetkým by som krátko reagovať chcel
na niektoré námietky, ktoré boly rečníkmi
v debate prednesené.
Pán posl. Hackenberg difikultuje, že návrh
zákona nerieši všetky prípady, ktoré
sa vyskytly v Podkarpatskej Rusi a na Slovensku. Chcem tu označiť
len to, že tento zákon od samého počiatku
nemal v úmysle riešiť štátne-občiansku
vec na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi úplne, že
sa tuná len jednalo, aby riešené boly tie prípady,
ktoré podľa mierových smlúv a podľa
ústavného zákona č. 236 už boly
vyriešené a že len následkom toho, že
najvyšší správny súd zmenil svoju
pôvodnú prax, staly sa pochybnými. Inak tým,
že návrh zákona neudeľuje nárok
na udelenie štátneho občianstva v ostatných
nevyriešených prípadech, nie je rečené,
že v tých prípadoch štátné
občianstvo nesmelo by byť udelené. Značí
to len toľko, že udelenie štátneho občianstva
v ostatných prípadoch je dané na voľné
uváženie kompetentných úradov. Ale nie
je vylúčené, že keby boly prípady,
ktoré nezachytil tento zákon a predsa by bolo žiadateľné,
aby dotyčný štátné občianstvo
dostal, že by mu štátné občianstvo
ministerstvo vnútra udelilo.
Pán posl. dr Gáti mýlne tvrdil, že
by zákon č. 236 protivil sa mierovým smluvám,
a to vo dvoch smeroch. On tvrdil, že v mierových smluvách
nebolo obsažené, že štátné
občianstvo má byť uznané len tomu, kto
tu mal domovské právo, a že mierové
smluvy obsahovaly také ustanovenie že by každý
mal mať štátné občianstvo československé,
kto tu má bydlisko. V druhom smere tvrdil, že termín
1. januára 1910 nebol obsažený v mierových
smluvách. Poukazujem na 7. oddiel mierovej smluvy trianonskej,
ktorý sa dotýkal Uhorska, na čl. 61, ktorý
výslovne viaže uznanie čsl. štátneho
občianstva k domovskému právu, a na čl.
62, ktorý ustanovuje, že z dotyčných
osôb, ktoré nadobudly domovského práva
aspoň do 1. januára 1910, majú mocnosti,
ktoré tú smluvu podpísaly, možnosť
vyberať a uznať občianske právo len tomu,
komu chcú.
Čo sa týče námietky posl. Hrušovského,
poznamenávam, že ústavne-právny výbor
sa touto námietkou zaoberal, totiž že nemôže
byť táto otázka upravená zákonodarnou
cestou preto, lebo niektorí členovia v tejto snemovne
obrátili sa na Sväz národov so sťažnosťou
a táto sťažnosť nie je vybavená.
Väčšina ústavne-právneho výboru
zaujala stanovisko to, že preto, že niektorí
členovia tejto snemovny dopustili sa politickej chyby nemôžu
byť trestaní ľudia, ktorých sa úprava
dotýka, a aby naďalej museli čakať, a
že nemôže byť odložené riešenie
tejto otázky až do uzavretia smluvy s Maďarskom,
pretože všeobecne je známo, že jednania
s Maďarskom veľmi dlho trvajú a podľa dosavádnych
zkúseností niet veľkej nádeje, že
by sa táto úprava mohla uskutočniť v
dohľadnej dobe.
Ku konci chcel by som sa ešte vyjadriť k podaným
pozmeňovacím návrhom. Navrhujem slávnej
snemovni, aby návrhy, ktoré po dali posl. dr. Gáti,
Kršiaka spol., boly zamietnuté.
Odôvodňujem to nasledovne: Pán posl. Gáti
navrhuje k §u 1, aby bola zanechaná konštrukcia
tohoto zákona ohľadne nepretržitého bývania
trvajúceho 4 roky v niektorej obci slovenskej. Vzhľadom
k tomu, že tento návrh nemôže prejsť
prez rámec mierových smlúv a musí
obsahovať len to, čo je obsažené v mierových
smluvách a v zákone 236, je nemožné
akceptovať návrh posl. Gátiho. Lebo
tí, ktorí nebývali v bývalom Uhorsku
aspoň 4 roky na jednom mieste, podľa §u 10 starého
uhorského zákona, nemali tam domovskej príslušnosti,
a poneváč zákon č. 236 a mierová
smluva baziruje na domovskom práve, nemožno túto
bázu zanechať, lebo by to znamenalo narušenie
mierovej smluvy.
Pan posl. Gáti má obavy, že by robotníci,
ktorí nezdržovali sa nepretržite na jednom mieste,
nemohli byť pojatí pod túto úpravu.
V tomto ohľade už p. posl. Gažík vysvetlil
túto záležitosť, že v §e 1,
odst. 2, kde je reč o tom, ktoré okolnosti nepretrhujú
stály pobyt, je uvedené aj to, keď sa dotyčný
človek prechodne zdržoval niekde inde po zárobku.
Dotýka sa to menovite tých občanov na Slovensku
a v Podkarpatskej Rusi bývajúcich, ktorí
pravidelne na žatevné práce odchádzali
preč a opäť na jeseň a na zimu navracali
sa na Slovensko na svoje stále bydlisko. Ohľadne návrhu
posl. Gátiho, aby vypustený bol celý
tretí odstavec, dovoľujem si poznamenať, že
tento odstavec akceptoval ústavne-právny výbor
preto, že žiaden štát, keď sa jedná
o to, niekomu priznať občianske právo, nemôže
sa zriecť toho jeho samozrejmého práva, žeby
štátné občianstvo neudelil tým,
ktorí sa nejakým spôsobom proti tomu štátu
previnili. Týchto prípadov bude málo. Pán
posl. Gáti hovoril tak, ako keby tí, ktorých
sa tento zákon dotýka, boli všetci spáchali
nejaký zločin alebo prečin proti existencii
Československej republiky. V tomto ohľade musím
kvalifikovať vývody kol. Gátiho za velmi
prehnané.
Ďalej navrhujem zamietnuť i ďalší návrh
posl. dr Gátiho, špecielne ten, kde navrhuje,
aby ministerstvu bola daná lehota k vybaveniu dotyčných
žiadostí zkrátenejšie, ako je obsažené
v návrhu, totiž nie 2 roky, ale len 1. Myslím,
že by to nebolo ani v záujme strán, aby táto
lehota zkrátená bola, poneváč je ľahko
možné, menovite pri nemajetnejších ľuďoch,
ktorí sa zdržovali na mnohých miestach, že
keď majú teraz doložiť mnohoročný,
20 až 30 a viac rokov nazad sahajúci pobyt, nebudú
môcť si zaopatriť dotyčné dokumenty
a bude treba, aby úrad po tom pátral a vyšetroval.
Je ľahko možné, že práve v takom
prípade jednoročná doba nebude stačiť,
aby tieto veci vyšetrené boly. Poneváč
by nad ministerstvom bol neustále Damoklov meč,
že to behom jedného roku vybaviť musí,
nemohlo by si ministerstvo pomôcť ináč,
nežli žiadosť zamietnuť, aby sa tomu vyhnulo,
je potrebné, aby sa tá lehota dvojročná
podržala. Navrhujem zamietnutie i ostatných návrhov
p. posl. Gátiho, hlavne čo sa týče
§u 7, poneváč to, čo on chce vyjadriť,
je obsažené v znení, ktoré ústavne-právny
výbor prijal.
Čo sa týče návrhu p. posl. Nečasa,
akomódujem sa k tomuto návrhu a navrhujem poslaneckej
snemovni, aby v tom prípade, jestli by tento zákon
bol prijatý kvalifikovanou väčšinou, bol
označený ako ústavný zákon,
poneváč, bárs ústavne-právny
výbor bol toho názoru, že tento zákon
ústavu a ústavný zákon nemení,
aby vyhnuté bolo rôznym nedorozumeniam a pochybnostiam,
navrhuje, aby takéto označenie sa v zákone
predsa len stalo.
Navrhujem slávnej snemovni prijatie rezolučného
návrhu p. posl. Hackenberga, aby vláda vypracovala
moderným zásadám odpovedajúci zákon
na všeobecnú úpravu domovského práva.
Rovnako tak navrhujem prijatie návrhu p. posl. Nečasa
a súdr. ohľadne toho, aby tí ľudia,
ktorí majú podľa tohoto zákona nárok
na udelenie štátneho občianstva a podali si
žiadosti, nemohli byť vykázaní pred vybavením
ich žiadosti, poneváč myslím, že
nie je predsa možno pre každú maličkosť,
prípadne pre nejakú urážku na cti, človeka
vykázať.
Navrhujem tiež prijatie rezolučného návrhu
p. posl. Gátiho, totožného s obsahom
návrhu p. posl. Nečasa. (Souhlas.)